Tiberias

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
m (Nahrazení textu „613“ textem „613“)
 
Řádka 26: Řádka 26:
Město bylo vybudováno kolem roku [[20]] králem [[Héródés Antipas|Herodem Antipou]], synem [[Herodes Veliký|Heroda Velikého]] na místě zničené vesnice Rakkat, a stalo se hlavním městem jeho království v [[Galilea|Galileji]].
Město bylo vybudováno kolem roku [[20]] králem [[Héródés Antipas|Herodem Antipou]], synem [[Herodes Veliký|Heroda Velikého]] na místě zničené vesnice Rakkat, a stalo se hlavním městem jeho království v [[Galilea|Galileji]].
Za Herodových časů se [[Židé]] odmítli v těchto místech usadit, protože přítomnost [[hřbitov]]ů byla považována za nečistou. Nicméně Antipas rozkázal město osídlit a násilně nechal přestěhovat obyvatele Galileje do svého nového [[hlavní město|hlavního města]]. Židovský soud [[Sanhedrin]] se do Tiberiady nakonec přestěhoval také. Po vyhnání všech [[Židé|Židů]] z [[Jeruzalém]]a v roce 135 se Tiberias a město [[Cipori|Seforis]] staly novými centry židovské kultury. Počátky [[Mišna|Mišny]], která se později vyvinula v [[Jeruzalémský Talmud]], mohly proto být sepsány zde.
Za Herodových časů se [[Židé]] odmítli v těchto místech usadit, protože přítomnost [[hřbitov]]ů byla považována za nečistou. Nicméně Antipas rozkázal město osídlit a násilně nechal přestěhovat obyvatele Galileje do svého nového [[hlavní město|hlavního města]]. Židovský soud [[Sanhedrin]] se do Tiberiady nakonec přestěhoval také. Po vyhnání všech [[Židé|Židů]] z [[Jeruzalém]]a v roce 135 se Tiberias a město [[Cipori|Seforis]] staly novými centry židovské kultury. Počátky [[Mišna|Mišny]], která se později vyvinula v [[Jeruzalémský Talmud]], mohly proto být sepsány zde.
-
V roce [[613]] zdejší židovští vzbouřenci proti [[Byzantská říše|byzantskému císaři]] [[Herakleios|Herakleiovi]] začali pomáhat jeho [[Persie|perským]] nepřátelům. Během [[Byzantská říše|byzantské]] a [[Arabové|arabské]] nadvlády poklesl význam Tiberiady a město bylo zpustošeno válkami a [[zemětřesení]]mi. I přes úpadek města, komunita zdejších [[Masoreti|masoretských]] učenců vzkvétala od 8. do konce 10. století. Tito učenci vytvořili systematickou písemnou podobu vokalizace [[antika|antické]] [[hebrejština|hebrejštiny]], která je v [[judaismus|judaismu]] dodnes používána. Vrchol masoretská komunita zažila s příchodem [[Áron ben Moše ben Ašer|Árona ben Moše ben Ašera]], který vybrousil vokalizaci hebrejského textu, dnes známou jako ''tiberiadský systém''. Během [[křížové výpravy|křížových výprav]] se Tiberias stala centrem [[galilejské knížectví|Galilejského knížectví]], vazalského panství v [[království jeruzalémské|Jeruzalémském království]]. Oblast se někdy také nazývala Tiberiadské knížectví nebo Tiberiad. Sultán Saladin město oblehl během své [[invaze]] do jeruzalémského království v roce 1187 a v [[4. červenec|4. července]] porazil křižáky v [[bitva u Hattínu|bitvě u Hattínu]], když se pokoušeli město od Saladina osvobodit. V té době byla původní oblast města opuštěna a obyvatelé se přesunuli na jeho severní stranu, tam, kde je dnešní centrum města.
+
V roce 613 zdejší židovští vzbouřenci proti [[Byzantská říše|byzantskému císaři]] [[Herakleios|Herakleiovi]] začali pomáhat jeho [[Persie|perským]] nepřátelům. Během [[Byzantská říše|byzantské]] a [[Arabové|arabské]] nadvlády poklesl význam Tiberiady a město bylo zpustošeno válkami a [[zemětřesení]]mi. I přes úpadek města, komunita zdejších [[Masoreti|masoretských]] učenců vzkvétala od 8. do konce 10. století. Tito učenci vytvořili systematickou písemnou podobu vokalizace [[antika|antické]] [[hebrejština|hebrejštiny]], která je v [[judaismus|judaismu]] dodnes používána. Vrchol masoretská komunita zažila s příchodem [[Áron ben Moše ben Ašer|Árona ben Moše ben Ašera]], který vybrousil vokalizaci hebrejského textu, dnes známou jako ''tiberiadský systém''. Během [[křížové výpravy|křížových výprav]] se Tiberias stala centrem [[galilejské knížectví|Galilejského knížectví]], vazalského panství v [[království jeruzalémské|Jeruzalémském království]]. Oblast se někdy také nazývala Tiberiadské knížectví nebo Tiberiad. Sultán Saladin město oblehl během své [[invaze]] do jeruzalémského království v roce 1187 a v [[4. červenec|4. července]] porazil křižáky v [[bitva u Hattínu|bitvě u Hattínu]], když se pokoušeli město od Saladina osvobodit. V té době byla původní oblast města opuštěna a obyvatelé se přesunuli na jeho severní stranu, tam, kde je dnešní centrum města.
V roce 1558 si [[Gracia Mendes Nasi]], bohatá židovská bankéřka z rodu [[Aragon|aragonsko]]-[[Portugalsko|portugalských]] ''[[marranos]]'', pronajala od [[osmanská říše|tureckého]] [[sultán]]a [[Sulejman I. Nádherný|Sulejmana I.]] prostor Tiberiady. Nechala rekonstruovat městské hradby, vybudovala židovskou vysokou školu (tzv. [[Ješiva|ješivu]]) a podporovala [[evropa|evropské]] [[Židé|Židy]], prchající před [[inkvizice|inkvizicí]], kteří se mohli v Tiberiasu usadit. Další období rozkvětu nastalo pro město za sto let, kdy byl znovu zničený Tiberias osídlen [[Chasidismus|chasidskými]] židy.
V roce 1558 si [[Gracia Mendes Nasi]], bohatá židovská bankéřka z rodu [[Aragon|aragonsko]]-[[Portugalsko|portugalských]] ''[[marranos]]'', pronajala od [[osmanská říše|tureckého]] [[sultán]]a [[Sulejman I. Nádherný|Sulejmana I.]] prostor Tiberiady. Nechala rekonstruovat městské hradby, vybudovala židovskou vysokou školu (tzv. [[Ješiva|ješivu]]) a podporovala [[evropa|evropské]] [[Židé|Židy]], prchající před [[inkvizice|inkvizicí]], kteří se mohli v Tiberiasu usadit. Další období rozkvětu nastalo pro město za sto let, kdy byl znovu zničený Tiberias osídlen [[Chasidismus|chasidskými]] židy.
Během 18. a 19. století město zažilo příliv [[rabín]]ů, kteří z Tiberiady vytvořili centrum [[Judaismus|židovského náboženství]]. Tiberiada se stala jedním ze [[Čtyři svatá města judaismu|čtyř svatých měst]], společně s [[Jeruzalém]]em, [[Hebron]]em a [[Safed]]em.
Během 18. a 19. století město zažilo příliv [[rabín]]ů, kteří z Tiberiady vytvořili centrum [[Judaismus|židovského náboženství]]. Tiberiada se stala jedním ze [[Čtyři svatá města judaismu|čtyř svatých měst]], společně s [[Jeruzalém]]em, [[Hebron]]em a [[Safed]]em.

Aktuální verze z 17. 7. 2015, 14:29


Tiberias či Tiberiada (hebrejsky: טבריה Tverja, Teverja; arabsky: طبريا, Ṭabaríja) je město v Izraeli, na západním břehu Galilejského jezera. Město bylo pojmenováno na počest římského císaře Tiberia. Samo jméno Tiberias se v Římě ujalo ze starořeckého Τιβεριάς (Tiberiás, v moderní řečtině Τιβεριάδα, Tiveriáda) a po jeho adaptaci na semitské jazyky si uchovalo ženský rod. V roce 2008 zde žilo 39 700 obyvatel.[1]

Obsah

Dějiny

Ruiny antické Tiberiady, 1862
Pohled z Tiberiady na sever přes Galilejské jezero

Město bylo vybudováno kolem roku 20 králem Herodem Antipou, synem Heroda Velikého na místě zničené vesnice Rakkat, a stalo se hlavním městem jeho království v Galileji. Za Herodových časů se Židé odmítli v těchto místech usadit, protože přítomnost hřbitovů byla považována za nečistou. Nicméně Antipas rozkázal město osídlit a násilně nechal přestěhovat obyvatele Galileje do svého nového hlavního města. Židovský soud Sanhedrin se do Tiberiady nakonec přestěhoval také. Po vyhnání všech Židů z Jeruzaléma v roce 135 se Tiberias a město Seforis staly novými centry židovské kultury. Počátky Mišny, která se později vyvinula v Jeruzalémský Talmud, mohly proto být sepsány zde. V roce 613 zdejší židovští vzbouřenci proti byzantskému císaři Herakleiovi začali pomáhat jeho perským nepřátelům. Během byzantské a arabské nadvlády poklesl význam Tiberiady a město bylo zpustošeno válkami a zemětřeseními. I přes úpadek města, komunita zdejších masoretských učenců vzkvétala od 8. do konce 10. století. Tito učenci vytvořili systematickou písemnou podobu vokalizace antické hebrejštiny, která je v judaismu dodnes používána. Vrchol masoretská komunita zažila s příchodem Árona ben Moše ben Ašera, který vybrousil vokalizaci hebrejského textu, dnes známou jako tiberiadský systém. Během křížových výprav se Tiberias stala centrem Galilejského knížectví, vazalského panství v Jeruzalémském království. Oblast se někdy také nazývala Tiberiadské knížectví nebo Tiberiad. Sultán Saladin město oblehl během své invaze do jeruzalémského království v roce 1187 a v 4. července porazil křižáky v bitvě u Hattínu, když se pokoušeli město od Saladina osvobodit. V té době byla původní oblast města opuštěna a obyvatelé se přesunuli na jeho severní stranu, tam, kde je dnešní centrum města. V roce 1558 si Gracia Mendes Nasi, bohatá židovská bankéřka z rodu aragonsko-portugalských marranos, pronajala od tureckého sultána Sulejmana I. prostor Tiberiady. Nechala rekonstruovat městské hradby, vybudovala židovskou vysokou školu (tzv. ješivu) a podporovala evropské Židy, prchající před inkvizicí, kteří se mohli v Tiberiasu usadit. Další období rozkvětu nastalo pro město za sto let, kdy byl znovu zničený Tiberias osídlen chasidskými židy. Během 18. a 19. století město zažilo příliv rabínů, kteří z Tiberiady vytvořili centrum židovského náboženství. Tiberiada se stala jedním ze čtyř svatých měst, společně s Jeruzalémem, Hebronem a Safedem.

Současnost

Dnes je Tiberias jedním z nejvyhledávanějších turistických letovisek v severním Izraeli. V říjnu roku 2004 kontroverzní skupina rabínů vznesla nárok na zastupování různorodých společností v Izraeli, podnikla obřad v Tiberiadě a vyhlásila ustavení nového Sanhedrinu. Profesor Jic'har Hirschfeld z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě vedl dlouhotrvající archeologické vykopávky v Tiberiadě, do kterých se zapojilo i mnoho dobrovolníků. V listopadu 2006 profesor Hirschfeld náhle zemřel na mozkovou mrtvici. Vykopávky nyní převzali dobrovolníci.

Galerie

Tiberias

Partnerská města

Město Tiberias má smlouvy o přátelství s několika městy po celém světě:

Reference

  1. Chybná citace Chyba v tagu <ref>; citaci označené poptable-CBS není určen žádný text

Související články

Bibliografie

  • ČEŘOVSKÝ, Jan a kolektiv. Izrael a palestinská území. Praha : Olympia, 1999. 192 s. ISBN 80-7033-541-6.  
  • IZRAELSKÉ INFORMAČNÍ STŘEDISKO. Fakta o Izraeli: země a lidé. Jeruzalém : Ahva Press, 1999. 28 s.  
  • PAULÍK, Ivo. Izrael. Praha : Freytag & Berndt, 2006. 167 s. ISBN 978-80-7316-202-3.  

Externí odkazy