Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Polikarpov I-185
Z Multimediaexpo.cz
(+ Vylepšení) |
m (1 revizi) |
Aktuální verze z 21. 9. 2013, 10:00
| Polikarpov I-185 | ||
.jpg)
| ||
| Polikarpov I-185 | ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | stíhací letoun | |
| Výrobce | Státní letecký průmysl SSSR | |
| Konstruktér | Nikolaj Polikarpov | |
| První let | 11. ledna 1941 | |
| Zařazen | ||
| Vyřazen | ||
| Výroba | ||
| Vyrobeno | ||
| Varianty | ||
| Uživatel | SSSR | |
Polikarpov I-185 byl sovětský stíhací letoun zkonstruovaný v druhé světové válce, který byl vyroben pouze v několika prototypech.
Dle názorů sovětských pilotů se jednalo o nejlepší stíhací stroj let 1942–1944, který se však nedostal do sériové výroby. Letoun sestrojil známý konstruktér typů I-15 a I-16 Nikolaj Polikarpov. Práce na letouny I-185 započaly roku 1940. První varianta měla označení I-185 M-71 podle instalovaného motoru M-71 o výkonu 1470 kW. Dalšími variantami byly I-185 M-81 a I-185 M 90. První prototyp, kterým byl typ s motorem M-81, vzlétl 11. ledna 1941. Lety dalších prototypů pokračovaly dále, přičemž letoun s motorem M-90 nevzlétl vůbec, protože motor nebyl dopracován a mezitím došlo k vpádu německých vojsk do SSSR. Továrna musela být evakuována do Novosibirska, kde zkoušky pokračovaly. Prototyp s motorem M-71 dosáhl roku 1942 rychlosti 630 km/h, prototyp s motorem M-82 dosáhl rychlosti 615 km/h. Další upravený prototyp s motorem M-71 dosáhl v létě roku 1942 rychlosti 667 km/h. Stroje začaly být testovány u sovětských bojových jednotek, kde se setkaly s příznivým ohlasem pilotů, protože dosahovaly vyšších výkonů, než sovětské letouny Jak-7 či La-5 a předčily i letadla Luftwaffe. Docházelo k neustálému zlepšování a přesto, že stroje počátkem roku 1943 dosahovaly rychlosti až 680 km/h (krátkodobě dokonce 700 km/h), stále nedocházelo k sériové výrobě. Situace došla tak daleko, že sovětští piloti i konstruktér Polikarpov napsali Stalinovi dopisy, v němž ho žádali o zavedení stroje do výzbroje Rudé armády. Sériová výroba se připravovala v moskevském závodě, ovšem v květnu roku 1943 měl stroj při zkouškách havárii, při které zahynul pilot. Proto byly přípravy na produkci přerušeny, posléze zastaveny. Rozhodující úlohu v tom zřejmě sehrála antipatie Stalina vůči Nikolaji Polikarpovovi, Stalin neměl konstruktéra v oblibě kvůli tomu, že na jeho prototypu letounu I-180 zahynul známý sovětský letec Valerij Čkalov.
Technické údaje
- Osádka: 1
- Motor: 1x AŠ-71 o výkonu 1 700 koní
- Hmotnost prázdná: 2 068 kg, typ M-82 2437 kg
- Hmotnost vzletová: 2 706 kg, typ M-82 až 3330 kg
- Rozpětí: 9,80 m
- Délka: 8,05 m
- Výška: 2,50 m
- Nosná plocha: 15,53 m²
- Max. rychlost: 680 km/h ve výšce 6 100 m
- Nejvyšší dosažená rychlost: 701 km/h
- Dostup: 11 000 m
- Dolet: 680 až 1050 km dle typu
- Výzbroj : 2x kulomet UBS ráže 12,7 mm, u pozdějších typů tři 20 mm kanóny ŠVAK, až 500 kg bomb nebo 8 neřízených raket RS-82
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |