Kyselý déšť
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu) |
m (Nahrazení textu „</math>“ textem „\)</big>“) |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze.) | |||
| Řádka 18: | Řádka 18: | ||
== Vznik == | == Vznik == | ||
Jednou z reakcí vedoucí k tvorbě kyselého deště je: | Jednou z reakcí vedoucí k tvorbě kyselého deště je: | ||
| - | :< | + | :<big>\(\begin{matrix} |
S_{(s)}+O_{2(g)}\rightarrow SO_{2(g)} \\ | S_{(s)}+O_{2(g)}\rightarrow SO_{2(g)} \\ | ||
2 SO_{2(g)}+O_{2(g)}\rightarrow 2 SO_{3(g)} \\ | 2 SO_{2(g)}+O_{2(g)}\rightarrow 2 SO_{3(g)} \\ | ||
SO_{3(g)} +H_2O_{(l)}\rightarrow H_2SO_{4(aq)}\\ | SO_{3(g)} +H_2O_{(l)}\rightarrow H_2SO_{4(aq)}\\ | ||
| - | \end{matrix}</ | + | \end{matrix}\)</big> |
== Změny kyselé depozice v historii == | == Změny kyselé depozice v historii == | ||
Aktuální verze z 14. 8. 2022, 14:52
| Informace uvedené v tomto článku je potřeba ověřit. Prosíme, pomozte vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů. |
|
Kyselý déšť je definován jako typ srážek s pH nižším než 5,6. Normální déšť má pH mírně pod 6 — je mírně kyselý. Toto přirozené okyselení způsobuje oxid uhličitý, který tvoří s vodou slabou kyselinu uhličitou.
Kyselý déšť je způsoben oxidy síry pocházejícími ze sopečné činnosti a spalování fosilních paliv, nebo také oxidy dusíku pocházejícími například z automobilů. Jakmile se rozptýlí do atmosféry, začnou reagovat s vodou za tvorby sirných a dusíkatých kyselin, které padají na zem ve formě deště. Může také vznikat malé množství kyseliny chlorovodíkové. Zvýšená kyselost v půdě a ve vodních tocích se nepříznivě projevuje na rybách a rostlinstvu. Kyselý déšť také urychlí zvětrávání uhličitanových materiálů (například vápencové skály nebo i omítek na budovách atd.). Pokračuje boj proti tomuto fenoménu.
Obsah |
Zdroje
Přírodní zdroje
Hlavními přirozenými zdroji kyselinotvorných plynů jsou emise ze sopek a biologické procesy, odehrávající se jak na souši, tak i v bažinách a oceánech. Hlavním biologickým zdrojem síru obsahujících sloučenin je dimethyl sulfid. Účinky kyselé depozice byly nalezeny v ledovcovém ledu starém tisíce let.
Antropogenní zdroje
Dalším zdrojem je ale z lidská činnost jako průmysl, energetika, automobilová doprava a zemědělství (znatelně čpavek). Plyny mohou být v atmosféře přenášeny stovky kilometrů než „spadnou“ na zem. Průmyslový kyselý déšť představuje hlavně problém v Číně, východní Evropě, Rusku a zemích, které leží ve směru převládajících větrů od nich. Kyselý déšť z elektráren ve středozápadu USA také poškodil lesy ze severní části státu New York a Nová Anglie, protože tyto oblasti spalují nekvalitní uhlí obsahující síru.
Vznik
Jednou z reakcí vedoucí k tvorbě kyselého deště je:
- \(\begin{matrix}
S_{(s)}+O_{2(g)}\rightarrow SO_{2(g)} \\ 2 SO_{2(g)}+O_{2(g)}\rightarrow 2 SO_{3(g)} \\ SO_{3(g)} +H_2O_{(l)}\rightarrow H_2SO_{4(aq)}\\ \end{matrix}\)
Změny kyselé depozice v historii
Důkaz zvyšování kyselosti atmosféry poskytuje glaciální led. Ukazuje snižování pH od průmyslové revoluce z 6 na 4,5 až 4. Další informace byla získána studováním mikroskopických organismů zvaných rozsivky, které se vyskytují např. v rybnících. V průběhu let se jejich zbytky ukládají bahnité usazenině. Rozsivkám se daří jen v určitém pH, proto s rostoucí hloubkou se projevuje indikace změny pH v průběhu let.
Od doby průmyslové revoluce se emise oxidů síry a dusíku zvětšily. Průmyslová výroba elektřiny, při které se spalují fosilní paliva — v první řadě uhlí, jsou hlavní zdroje sirných oxidů. Příležitostně pH dešťových srážek dosahuje v silně průmyslových (a tedy i silně obydlených) oblastech hodnot až 2,4 (kyselost octa!). Tyto zdroje spolu s automobilovým průmyslem jsou hlavním tvůrcem oxidů dusíku.
Problém kyselého deště se nejen zvýšil s nárůstem populace a průmyslovým růstem, ale také se víc rozšiřuje. Použití vysokých komínů redukuje místní znečištění a přispívá k šíření kyselého deště do atmosférického oběhu. Často kyselý déšť spadne mnoho kilometrů od místa svého vzniku. Nejvíce jsou ohroženy hornaté regiony, protože přijímají hodně srážek. Příkladem toho je časté nízké pH dešťů ve Skandinávii ve srovnání s množstvími oxidů, které Norsko a Švédsko vypouští.
Environmentální rizika
Existuje přímý vztah mezi nižšími hodnotami pH a ztrátou ryb v rybnících-V pH nižším než 4,5 prakticky žádná ryba nepřežije, zatímco v pH 6 nebo vyšším žijí zdravé ryby. Kyselina ve vodě přerušuje produkci enzymů, které umožňují pstruhovým larvám uniknout z jejich vajec. Také mobilizuje toxické kovy jako hliník v jezerech. Hliník způsobuje nadbytek slizu, který obaluje rybí žábry a tím zamezuje řádnému dýchání. Růst fytoplanktonu je potlačován vysokou kyselostí vod a zvířata, která se jím živí, trpí hladem.
Do mnoha jezer se dostává přirozená kyselost (například z rašeliny) a při malých srážkách se v něm může kyselina koncentrovat. Kyselé jezero s nově leklou rybou není proto nutně důkaz o hrozném znečišťování ovzduší.
Stromům ubližují kyselé deště různými způsoby. Mohou porušovat voskovitý povrch na listech a strom je tím náchylnější k mrazu, houbám a hmyzu. Mohou také zpomalit růst kořenů což má za následek málo výživy pro strom. Také uvolňují toxické ionty v půdě a ty užitečné jsou vyluhovány pryč (jako v případě fosforečnanů).
Toxické ionty uvolněné kvůli kyselému dešti tvoří velkou hrozbu lidem. Mobilizovaná měď způsobuje průjmy u malých dětí a dodávky vody zamořené hliníkem způsobují Alzheimerovu chorobu.
Historie užívání pojmu
Kyselý déšť byl poprvé objeven v Manchesteru v Anglii, který byl během průmyslové revoluce důležitým městem. Roku 1852 Robert Angus Smith našel vztah mezi kyselým deštěm a znečištěným ovzduším. Termín kyselý déšť byl jím užívaný už roku 1872. Také objevil, že kyselý déšť vede k ničení přírody.
Ačkoli byl kyselý déšť objeven roku 1825, teprve v roce 1970 se o tento fenomén začali zajímat vědci.
Související články
Literatura
- Miroslav Šuta: Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví, Děti Země 2008, ISBN 80-86678-10-5
- Směrnice pro kvalitu ovzduší v Evropě, Ministerstvo životního prostředí ČR 1996, ISBN 80-7212-000-X
- Arne Semb: Oxid siřičitý: Od ochrany lidského zdraví k ozdravování vzdáleného jezera, In: Pozdní poučení z včasných varování: princip předběžné opatrnosti 1896-2000, Evropská agentura pro životní prostředí 2001, ISBN 92-9167-323-4
Externí odkazy
- Jakub Hruška, Pavel Krám, Filip Moldan: Vliv kyselého deště na povrchové vody, Vesmír 75, 373, 1996/7
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |