Jásir Arafat

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
m (1 revizi)
 

Aktuální verze z 26. 6. 2014, 21:42

Stop hand.png   Neutralita tohoto článku je celkově zpochybněna.
  Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi.
  Pro vkladatele šablony: Vložte prosím na diskusní stránku zdůvodnění. 		Stop hand.png
Jásir Arafat

Jásir Arafat (ياسر عرفات) (údajně 24. srpna 1929, Káhira [1] - 11. listopadu 2004, Paříž ) plným jménem Muhammad Abd al-Rahman Abd al-Ra'uf Arafat al-Qudwa al-Husaini (محمد عبد الرؤوف عرفات قدوة الحسيني), známý také jako Abu Amar (ابو عمّار), nejznámější palestinský politik a vůdce. Byl jedním z nejznámějších politiků v arabském světě, zejména mezi Palestinci. Účastnil se bojů s Izraelem za osvobození. Byl spoluzakladatelem největší palestinské ozbrojené[2] organizace Fatah. Od roku 1965 stál v jejím čele. Byl také jedním ze spoluzakladatelů a od února 1969 předsedou Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Pod jeho vedením Al-Fatah postupně přešla od ozbrojeného boje, jako hlavní metody na cestě k nezávislosti, k hledání politických způsobů řešení. To vedlo ke sporům a konfliktům s extrémistickými palestinskými organizacemi jako Hamas a další. V roce 1974 OOP dostala status pozorovatele při OSN. V důsledku toho její představitel získal větší prostor k propagaci palestinských zájmů na mezinárodní scéně. V roce 1988 Arafat vyhlásil vznik Nezávislého palestinského státu a v roce 1989 byl v Tunisu jmenován exilovým prezidentem Palestiny. V devadesátých letech se zasloužil o odstranění článků deklarujících nutnost zničení státu Izrael z Palestinské charty.

Vstoupil do mírových jednání s Izraelem (v Madridu a později Oslu), které vedly k uzavření dohody (13. září 1993 ve Washingtonu) o autonomii v Pásmu Gazy a Jerichu. Dohoda byla uzavřena pod patronátem prezidenta USA Billa Clintona. Spolu se Šimonem Peresem a Jicchakem Rabinem dostal Nobelovu cenu za mír v roce 1993 (na protest proti udělení této ceny vůdci teroristické organizace vzápětí odstoupila 1/3 členů výboru, který rozhoduje o jejím udělení). V roce 1995 podepsal dohodu o rozšíření autonomie (tzv. Oslo II). Arafat přenesl své sídlo do Pásma Gazy. Dne 20. ledna 1996 proběhly na území Palestinské autonomie volby, byla zvolena Palestinská rada a Jásir Arafat se stal prezidentem.

Jicchak Rabin, Bill Clinton a Jásir Arafat během jednání v Oslo 13. září 1993

Očekávaným vyústěním mírových jednání mezi Izraelem a Palestinci mělo být vytvoření palestinského státu v Pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu. Situaci komplikovala řada židovských osad na obou územích a ohrožování Izraele palestinskými sebevražednými atentátníky (v únoru a březnu 1996 bylo spácháno pět sebevražedných atentátů, při nichž zemřelo 76 lidí. Izrael odpověděl uzávěrou Západního břehu a pásma Gazy, aby zamezil průniku teroristů). Možnosti dosažení konečné dohody se snížily poté, co byl zvolen premiérem Izraele Benjamin Netanjahu (1996-1999). Po nástupu Ehuda Baraka (1999-2001) Izrael nabídl na summitu v Camp Davidu (červenec 2000) Palestincům pro jejich stát celé Pásmo Gazy a postupně téměř celý Západní břeh Jordánu s důležitou výjimkou Jeruzaléma. Realizace návrhu by znamenala vyklizení téměř všech vzdálenějších židovských osad na Západním břehu. Bylo zřejmé, že větší ústupek Izrael Palestincům zastupovaných Arafatem nabídnout nemůže. Přesto Arafat návrhy odmítl. Jednání ještě nějakou dobu pokračovala z iniciativy americké administrativy (summit v Šarm aš-Šajchu, 17.10.2000; mírové rozhovory ve Washingtonu, 19.-23.12.2000; summit v Tabě, 21.-27.1. 2001), ale odmítnutí Barakova návrhu a rostoucí nepřátelství, které posléze přerostlo k vypuknutí druhé palestinské intifády, vedly k radikalizaci obou stran. V procesu mírového uspořádání nastaveného dohodami z Oslo již nebylo možné pokračovat. Většina izraelských politiků přestala Arafata považovat za seriózního partnera k jednání. Rovněž americký prezident George Bush označil Arafata za překážku míru. Nemocný Jásir Arafat se 29. října 2004 vydal na léčení do Paříže. Byl to jeho první výjezd z Ramalláhu po třech letech. Na začátku listopadu se Arafatův stav značně zhoršil, a proto část pravomocí týkající se bezpečnosti a financi byla předána premiérovi Palestinské autonomie Ahmadu Kurájovi. Izraelská armáda na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy byla z tohoto důvodu uvedena do stavu pohotovosti. Dne 4. listopadu 2004 se v agenturách objevily zprávy o tom, že Arafat zemřel, ale francouzští lékaři později zprávy dementovali. Arafat se nacházel ve stavu klinické smrti a hlubokém kómatu 4. stupně a tělesné funkce byly udržovány při životě jen lékařskými přístroji. Podle pozorovatelů byly Arafatovy tělesné funkce udržovány při životě proto, aby si Palestinci mohli zvyknout na myšlenku, že Arafat zemřel a aby jeho smrt mohli oznámit palestinští představitelé. Zemřel v časných ranních hodinách 11. listopadu. Večer bylo jeho tělo přepraveno do Káhiry, kde následujícího dne proběhlo slavnostní rozloučení za přítomnosti zástupců mnoha států. (Rozloučení proběhlo právě v Egyptě, neboť někteří zástupci, zvláště arabských státu, by se nemohli dostavit na Palestinská území vojensky kontrolovaná Izraelem.) Jeho tělo bylo poté převezeno do Ramalláhu na západním břehu Jordánu a provizorně pohřbeno v betonovém sarkofágu. Izrael nedovolil jeho pohřeb v mešitě Al-Aksá na Chrámové hoře ve Východním Jeruzalémě. Palestinské vedení prohlásilo, že v příznivé době bude sarkofág s Arafatovou rakví přenesen do této mešity. Podle knihy „Rudé horizonty“ bývalého šéfa rumunské tajné služby Iona Pacepy (vydané roku 1987) byl Jásir Arafat homosexuálně orientován.[3][4] (Tomu by však nenasvědčovala skutečnost, že J. Arafat se v r. 1990 tajně oženil s 26letou Suhou, která r. 1995 porodila jejich jediného potomka.) Vůdce Fatahu a OOP měl velké množství „orientální politické úskočnosti“ a zpronevěřoval peníze svěřené mu demokratickými státy. Podle jeho bývalého podřízeného, rumunského generála Constantina Munteauna (který Arafata údajně učil technikám, jak oklamat západní svět), získaly podobné zprávy i tajné služby Egypta, Jordánska a Sýrie. Munteaun prý prohlásil, že „v životě neviděl tolik bystrosti, krve a špíny v jediném člověku“. Získaná fakta shrnul Pacepa slovy: „Poté, co jsem četl zprávu, cítil jsem potřebu se osprchovat - kdykoli jsem byl políbený Arafatem nebo dokonce jen potřásl jeho rukou.“

(Podle některých zdrojů[5], Arafat údajně disponoval značným peněžním majetkem uloženým na švýcarských bankovních účtech, z nichž část pocházela z dlouholetého obchodování s drogami v Libanonu a část z přivlastněných prostředků mezinárodní pomoci palestinskému hnutí a Palestinské samosprávě.)

Reference

  1. ↑ Nejisté; sporné; Většina zdrojů jako Tony Walker, Andrew Gowers, Alan Hart a Said K. Aburish označují Káhiru jako Arafatovo místo narození, ale jiné uvádí jeho místo narození Jeruzalém, stejně jako Gazu. Viz zde a tady pro více info. Jiné zdroje věří, že Jeruzalém jako místo narození je menší zvěst vytvořená KGB.
  2. ↑ http://eretz.cz/content/view/1512/41/
  3. ↑ http://www.jnewswire.com/article/230
  4. ↑ http://web.israelinsider.com/Articles/Diplomacy/4348.htm
  5. ↑ http://www.israelinsider.com/

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Jásir Arafat
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/J%C3%A1sir_Arafat“