Chlumec (okres Ústí nad Labem)

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 15. 12. 2014, 08:48

Obec Chlumec (německy Kulm) se nachází v okrese Ústí nad Labem, kraj Ústecký. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 4402 obyvatel.

Historie

Náves v Chlumeci před rokem 1984

První písemná zmínka o obci pochází z listiny z roku 993, ve které kníže Boleslav II. určuje desátek vybraný "Nachlumcy" právě nově založenému prvnímu mužskému klášteru v Břevnově. Výhodná a pohraniční poloha Chlumce způsobila, že se brzy stal křižovatkou mezinárodního obchodu (procházela jím tzv. Lužická stezka a Srbská stezka). A proto již během 9. století je zde zbudován Přemyslovcihraniční hrad. Ještě ve 12. století byl Chlumec pro český stát mnohem důležitější, než nedaleké Ústí nad Labem, čehož je důkazem i to, že se zde uskutečňovaly i státoprávní akty. Např. kníže Svatopluk I. svolal na chlumecký hrad zemský sněm českých velmožů, na němž byl jeho bratr Ota z Moravy jmenovám zástupcem knížete. Roku 1126 se zde odehrála bitva mezi českým knížetem Soběslavem I. a německým králem Lotharem III. o které se lze dočíst i v Jiráskových Starých pověstech českých. Roku 1227 získal Chlumec od českého krále Přemysla Otakara I. v léno Kojot z Oseka, čímž se Chlumec osamostanil coby panské sídlo. V té době byla zbudována tvrz, nacházející se přibližně v místech vedle statku pod návsí. Tvrz byla jen dřevěná, ale i přesto vydržela až do třicetileté války. Skutečný reprezentační zámek nechal postavit v letech 1592 -1596 Petr Kölbl z Geisingu, který panství dále zveleboval. Kölblové panství dále rozšířili, krom obcí Stradov, Český Újezd také i Žandov, Hrbovice, Habartice, Klíše, Předlice, Horní a Dolní Varvažov, Liboňov, Chabařovice a mnohé další. Po Bílé Hoře byli protestanští Kölblové vyzváni, aby přestoupili na katolickou víru, když odmítli, byli vyhnáni ze země a byl jim zkonfiskován celý majetek. Císař Ferdinand II. poté panství přenechal Petru Jindřichu ze Stralendorfu . Na jaře 1634 prapor císařských lehkých jezdců přepadl rodové sídlo Kölblů, nedaleký Geising. Ještě v létě následoval odvetný vpár Švédů a Sasů, během kterého se panství nakrátko ujali opět Kölblové. V letech 1690 - 1691 si nechal nový majitel panství, hrabě Jan františek Kolowrat-Krakovský, na Horce vystavět renesanční kapli Nejsvětější Tojice jako vděk za ochránění jeho rodiny a poddaných před morovou nákazou, která se roku 1680 prohnala celým krajem. Roku 1774 se panství dostalo do držení hraběnky Marie Anny z Kolowrat, manželky Josefa Václava z Thunu na Děčíně. Náročné hraběnce již staré renesanční sídlo nevyhovovalo a tak si nechala pod obcí vybudovat nový pozdně barokní dvoukřídlý zámek, který nechala obklopit rozsáhlým anglickým parkem a rybníkem. Původní objekty starého zámku poté sloužily hodspodářským a kancelářským účelům. Roku 1813 navštívil panství Johann Wolfgang Goethe, který si tuto návštěvu zaznamenal i do svého deníku.

Bitva u Chlumce 1813

Již koncem léta toho roku se však nad Chlumeckem skláněla válečná mračna. Po prohrané bitvě u Drážďan ustupovala spojenecká vojska směrem do českého vnitrozemí. Císaři Napoleonu I. Bonparte se tak otevřela šance k obsazení Čech. Vyslal tedy za ustupující, tzv. Českou armádou své jednotky o síle 30 000 mužů pod velením generála D. R. Vandamma s cílem odříznout a zničit spojenecká vojska. Ustupující spojenci pod velením ruského generála Orstemana Tolstoje se však mezi obcemi Chlumec a Stradov postavili Francouzům na odpor, neboť hrozilo, že ustupující spojenecká vojska zůstanou obklíčena v horách. K tomu po cestě na Kyšperk, kudy ustupovala většina české armády, táhl maršál Schwarzenberg se svým štábem, pruský král i ruský car, jehož bezpečnost Tolstoj primárně zabezpečoval. Za této situace se rozhodl, že se pokusí francouzský postup za každou cenu zastavit. Vandammova vojska postupovala v dlouhých řadách horskými průsmyky, díky čemuž neměl francouzský generál k dispozici všechny své sbory okamžitě k dispozici. Toho hodlal Tolstoj využít, neboť si byl vědom, že oslabená a zdecimovaná česká armáda má vůči dvojnásobné francouzské přesile jen malé šance. První střety se odehrály 29. srpna 1813 kolem desáté hodiny u chlumeckého hřbitova, kde v prudkých srážkách Francouzi postupně obsadili celou obec a zejména strategický vrch Horka, na kterém umístili svůj hlavní stan. Vandamm jistý si svým vítězství ani nečekal na soustředění všech svých sil, které postupně přicházeli z hor na frontu, a vyslal generála Creuzera, aby obsadil nedaleké Ústí. Druhý útok zahájili Francouzi kolem jedné hodiny, směřující na Stradov a postupně tak během dne vytlačili spojence až na pomezí obcí Stradov a Přestanov. V prudkých bojích toho dne padla téměř polovina z 12 000 obránců, těžce byl raněn i sám generál Tolstoj a zálohy se ztenčily na pouhých několik set mužů. Ovšem rozhodující bylo, že svá postavení spojenci udrželi. K večeru dorazily zbytky francouzských vojsk a tak si byl Vandamme jist, že již nazítří spojence porazí. Během noci začala z Krušných hor vycházet česká armáda, která tak posílila oslabené sbory a mohla se zapojit do dalších bojů. Sám ruský car Alexandr I. a pruský král Vilém I. poté sledovali další průběh bitvy z bezpečné vzdálenosti Doubravské hory u nedalekých Teplic. Rakouský císař František I. byl ještě opatrnější a zastavil se až v Lounech, kam mu zprávy o probíhající bitvě donášel posel. Druhý den se již od časného rána rozpoutaly prudké boje mezi obránci a útočníky. Zatímco pravé křídlo Francouzů vytlačilo Rusy ze Stradova, tak na levém se situace již od začátku vyvíjela ve francouzský neprospěch. Zvrat nastal kolem poledne, to když se v horských průsmycích objevila přicházející vojska. Vandamme si byl již jist, že mu přichází na pomoc Napoleon s posilami, ovšem k jeho údivu nešlo o sbory francouzské, nýbrž spojenecké. Spojenecké ruské sbory pod velením generála Kleista tak uzavřeli nepřátelské sbory v obklíčení. Francouzský velitel vydal okamžitě povel k ústupu a i se svým sborem prchal do hor. Byl však zadržen na tzv. Asmanově louce u Ždírnice nad Žandovem. Během této bitvy byly zcela zničeny obce Chlumec, Stradov, Žandov, Přestanov, Roudné a Dolní Varvažov. Zemřelo na 9 300 spojenců, převážně Rusů, a 11 000 Francouzů, další tisíce pak byli zraněni. Napoleon se však nehodlal s porážkou smířit, a proto se již ve dnech 17. a 18. září toho roku pokusil o znovu proniknutí do Čech, opět přes Chlumec. Usídlil se v Nakléřově, odkud z místního kostela sv. Josefa pozoroval pokus svých sborů o proniknutí horským průsmykem. Ovšem díky odporu spojeneckých vojsk vedených generálem Karlem Scharzenbergem a rozbláceným podzimním horským cestám se mu nepodařilo sejít do údolí a rozvinout vojenské šiky. Proto vydal již 18. srpna 1813 rozkaz k ústupu. Tento den je tak i posledním, kdy noha slavného císaře spočinula na území Čech. Jako připomínku na válečné události léta 1813 se již roku 1835 sešli vítězní monarchové u příležitosti položení základního kamene ruského pomníku v Přestanově. Postupně tak během času po celém okolí vznikali další památníky těchto válečných událostí. Jsou to.

• Přestanovský ruský pomník u silnice na Teplice
• Hromadný hrob 10 000 padlých mužů v lesíku u Přestanova
• Francouzský pomník u Juchtuvé kaple na křižovatce Stradov - Přestanov - Unčín
• Stradovský pomník
• Nakléřovský pomník
• Pruský pomník ve Varvažově - u silnice na Chlumec, pod restaurací Stará pošta
• Rakouský pomník generála Colloredo Mansfelda ve Vrvažově - naproti restauraci stará pošta
• Největším a zároveň nejmladším je poté 27 m vysoký Rakouský pomník v Chlumci vedle hotelu Bonaparte. Památník podle návrhu Julia Schmiedla byl 29. srpna 1913 slavnostně otevřen za přítomnosti zástupců vítězných států. Za Rakousko-Uhersko jím byl budoucí císař Karel I.

Roku 1830 přešel Chlumec na šlechtický rod Westphalen-Füsrstenberg, největší těžaře hnědého uhlí v regionu. Westphaleni panství dále zvelebovali a připojovali sousední obce. Roku 1891 hrabě Otakar Klement Westphalen, syn prvního majitele panství Klementa Augusta Westphalena, prodal veškeré důlní vlastnictví Mostecké společnosti pro dobývání uhlí a nadále se již věnoval jen zemědělství. Roku 1838 si nechali Westphalenové pod kaplí vybudovat rodinnou hrobku. Poslední majitel panství hrabě Bedřich Ferdinand Westphalen odešel v červnu 1945 se svou rodinou do kraje svých předků - Vestfálska v SRN. Koncem druhé světové války byli na zámku ubytovány jednotky SS. Válečné události se během války chlumecku vyhnuly, avšak již 9. května 1945 prolétávalo nad obcí sovětské průzkumné letadlo. Jeden z místních chlapců však na něj z prostoru Horky začal střílet - netrefil. Netrvalo však dlouho a na obloze se objevila skupina stíhaček, která celou obec zasypala bombami. Byl vážně poškozen zámek, pila, pivovar a mnohé další objekty. Z jubilejního pomníku si dokonce sovětští piloti udělali terč, to když schválně stříleli do sochy lva na jeho vrcholu. Zabito bylo na 86 občanů, jejichž hromadný hrob se nachází na místním hřbitově. V poválečném období se pak obci nevyhnul odsun německého obyvatelstva a příchod nových lidí z vnitrozemí. Celý zámecký areál byl po válce převeden pod nově vzniklý státní statek, který v něm zřídil sklad sena, čímž zahájil jeho postupnou devastaci. Definitivní tečku po něm udělal požár v roce 1958, který zámek zcela zdevastoval. Jeho trosky byly zbourány v souvislosti s výstavbou silnice číslo 13 pod obcí. Areál starého zámku, stejně tak jako pivovaru postupně chátral, až v sedmdesátých letech došlo k jeho likvidaci. Celkový venkovský ráz obce byl poté narušen v sedmdesátých letech v souvislosti s uhelnou těžbou, kdy došlo k zbourání mnoha okolních obcí. Na základě toho došlo v obci v sedmdesátých a osmdesátých letech k panelové výstavbě. První porevoluční léta jsou poté ve znamení obnovy zašlé slávy Chlumce, došlo k opravě kostela, pomníku, všech kaplí v katastru obce. Díky telnickému starostovi, Jaroslavu Dobravovi, byly opraveny i věžní hodiny.

Muzea

• Historic Autobus Muzeum - muzeum historických autobusů, Ústecká 130

Pamětihodnosti

Zámek Chlumec, pohled na vnitřní nádvoří směrem k obci

Zámek Chlumec, pohled od staré silnice

Nový zámek

Nechala jej vystavět hraběnka Marie Anna Marie z Kolowrat Krakovská roku 1774. Zámek byl obklopen rozsáhlým anglickým parkem, doplněný rybníkem. Dne 29. srpna 1813 na něm sídlil generál D. R. Vandamme. Za bitvy 29. - 30. srpna 1813 byl sice zámek zachován, ale již 31. 8. 1813 vyhořel jeho pivovar a samotný zámek byl následně vydrancován. K zámku patřilo mnoho hospodářských zařízení, jak v Chlumci, tak i mimo něj. Směrem k obci byly stáje pro jezdecké koně. Jednalo se se o kvalitní chov, o čemž svědčí i jejich úspěšná umístění na závodech v Pardubicích. Zámek měl svou vlastní kovárnu, elektrárnu, mlýn, pilu, slepičárnu, ovčíny, zeleninovou zahradu a ovocné sady. Prakticky ve všech zemědělských produktech byl soběstačný. Po smrti Václava Josefa z Thunu, manžela Marie Anny z Kolowrat Krakovské, byl zámek kvůli dědickým sporům prodán ve veřejné dražbě rodu Westphalen zu Fürstenberg, který jej vlastnil až do roku 1945. V posledních dnech druhé světové války byla na zámku umístěna a měla sklady vojenského materiálu jednotka SS. Bombardování Chlumce 8. května se nevyhnulo ani zámeckému areálu. Byl zasažen zámek, pila a další objekty, ve kterých se ukrývali především civilní obyvatelé z obce. Na velkých škodách se především podílel výbuch nákladního automobilu s municí. Poškozený areál byl dán do správy nově vzniklému JZD. V roce 1951 prakticky celý zámek vyhořel, poslední trosky byly srovnány se zemí roku 1958.

Kaple Nejsvětější Trojice

Roku 1680 se prohnal krajem mor, který si vyžádal mnoho obětí po celých Čechách, například v nedaleké Krupce zemřela téměř třetina obyvatel. Jako výraz vděku za ochránění před nákazou nechal chlumecký hrabě Jan František Kolovrat Krakovský, syn prvního Kolowratského majitele panství, vystavět v letech 1690 - 1691 nákladem 17 000 zlatých na Horce kapli. Stavbu tvoří italská trojboká stavba (symbolický trojstěn zasvěcený Nejsvětější Trojci), uvnitř s polygonální, zaklenutou kopulí s lucernou na vrchu (válcovitý nástavec kopule s vlastními okny a střechou. Vnější stěny jsou členěny nárožními pilastry. Ve středu každého rizalitu je vchod. Nad hlavním vchodem se poté nachází nikanika s mramorovou sochou Ježíše KristaJežíše Krista. Uvnitř kaple jsou bohaté nástěnné fresky z roku 1691, obnovené 1901. S kostelem je kaple spojena křížovou cestou, původě doplněnou hliněnými reliéfy zhotovené v Meyerově uměleckém ústavu v Mnichově. Hrabě Josef Klement Westphalen si nechal roku 1838 pod kaplí zřídit rodinnou hrobku. Po roce 1945 bylo zaznamenáno několik pokusů o vniknutí a to jak do kaple, tak i do rodinné hrobky Westphalenů, a proto byl vchod zazděn. Jeden z nejhorších pokusů se udál roku 1955, kdy se skupina zlodějů prokopala do hrobky zkrz podlahu v kapli a následně vyrabovala a poškodila rakve i s ostatky. V devadesátých letech byla kaple nákladně zrekonstruována. Roku 2009 dal obecní úřad instalovat kopie dobových dveří v kapli. V současnosti rovněž obec plánuje rekonstrukci nástěnných fresek.

Kostel sv. Havla

Kostel sv. Havla v Chlumci

Dnešní kostel byl postaven na místě staršího gotického chrámu sv. Gotharda, postaveného již před rokem 1359. Roku 1590 jej nechal chlumecký hrabě Petr Kölbl přestavět v barokním slohu. Za bitvy 1813 byl kostel poškozen a v letech 1847 - 1849 přestavěn podle návrhu J. Katze a A. Schmöcha v historizujícím slohu. V průčelní věži se nachází zvon z r. 1687 od Mikuláše Löwa. Pod ním ve stejném patře jsou dva ocelové závěsy pro větší zvony, zabavené během druhé světové války - dnes prázdné. Rovněž v tomto patře v okně jsou dva zvonovinové cymbály, rozeznívané hodinovým strojem, dosud funkční, bez ozdob. Do zdi kostela byly zabudovány historické renesanční náhrobky šlechtické rodiny Kölblů z Geisingu. Staly se tak dalším pozoruhodným doplňkem jeho dnešní vznosné katedrální architektury. Kostel je vybaven neogotickým zařízením. Neopomenutelné jsou také původní varhany z dílny bratrů Fellerových z nedalekého Libouchce z roku 1852. Slavnostní vysvěcení se konalo 18. listopadu 1849.

Zaniklý kostel sv. Vavřince

Kostel stával mezi Českým Újezdem a Hrbovicemi, než byl r. 1966 zbytečně zbořen kvůli neuskutečněné těžbě uhlí. V minulosti se v kostele se nacházel zvon z r. 1525 od mistra Tomáše z Litoměřic, nedatovaný zvon a blíže neznámý zvon z r. 1533.^[1]

Jubilejní památník Bitvy u Chlumce 1813

Největší,tzv. Jubuilejní památník byl vybudován na náklady rakouské vlády, aby na věčné časy připomínal hrdinství spojeneckých vojsk za napoleonské bitvy roku 1813. Návrh zpracoval architekt Julius Schmiedel z Prahy. Na umělém náspu s přístupovým schodištěm se na mohutném odstupňovaném kamenném základu tyčí do výše 26 m vysoký nahoru se zužující válec se sochou lva od sochaře Adolfa Mayerla. Stavbu památníku realizoval stavitel Antonín Plass ze sousedních Chabařovic. Fresky kopule stropu slavností síně uvnitř památníku jsou pak dílem Karla Krattnera. Památník byl slavnostně otevřen 29. srpna 1913, za přítomnosti představitelů mnoha národů. Přítomní byli například

• arcivévoda Karel František Josef Habsburský, budoucí císař Karel I.
• princ Lobkovic, vrchní komoří arcivévody
• hrabě Thun, zemský místodržící
• generál svobodný pán z Georgi, zemský ministr obrany
• generál von Kessel zastupující německého císaře
• představitelé vítězných armád
• a další příslušníci šlechty.

Zahajovací projev přednesl dr. Weber z Prahy. Po slavnostním nástupu četné jednotky a vojenské hudby vyznamenal arcivévoda Karel členy 42. pěšího pluku hraběte Erbacha, který se v bitvě hrdinsky vyznamenal. Svou zdravici přednesl i chlumecký hrabě Otakar Klement Westphalen, coby předseda spolku pro vybudování památníku. Po slavnostní mši, celebrovanou panem biskupem Frindem následoval slavnostní pochod vyznamenané jednotky, baterie polního dělostřelectva a na 150 jednotek vojenských veteránů, který trval asi 3/4 hodiny. Koncem 2. sv. války byl památník poškozen stíhačkami, které si ze sochy lva na jeho vrcholu udělaly terč. Díky tomuto poškození začalo do tělesa sochy po čase zatékat a hrozilo její zřícení. Proto již roku 1973 byly místními dobrovolníky provedeny základní opravné práce. Celkové rekonstrukce se památník dočkal až v roku 1993, kdy došlo k opravě tělesa památníku a následně roku 1997 k opravě vnitřních fresek. Dnes je památník jednou z chloub obce a hojně navštěvovanou památkou. Každoročně se u něj konají pietní akce k uctění padlých vojáků v bitvě 1813.

Pamětihodnosti v obci a jejím okolí

Kaple sv. Jana Nepomuckého ve Stradově

• Kaple Nejsvětější Trojice na vrchu Horka
• Křížová cesta začínající u kotela sv. Havla, končící u kaple Nejsvětější Trojice na Horce
• 3 smírčí kříže v obci
• 1 smírčí kříž v horách nad obcí
• renesanční náhrobky uvnitř kostela a na jeho severovýchodním průčelí
• Jubilejní pomník (Rakouský) bitvy 1813 v chlumci - zbudován 1913 za přítomnosti arcivévody Karla, budoucího posledního R-U císaře 1813.
• Pomník bitvy 1813 ve Stradově
• Pomník zajetí generála D. R. Vandamma, velitele francouských vojsk, na Asmanově louce nad Stradovem
• Pomník bitvy 1813 (Francouzský) u Juchtové kaple na křižovatce Stradov - Přestanov - Unčín
• Juchtová kaple na křižovatce Stradov - Přestanov - Unčín
• Románská tzv. Chlumecká kaple Bolestné matky boží v horách nad obcí
• Pomník padlým vojákům první světové války na návsi z roku 1935
• Sloup se sousoším Piety na návsi.
• Socha Ecce Homo.
• Původní roubené stavení za farou, tzv. Martínkovna
• Kaple v Žandově. Drobná kaple z r. 1840 stojí při průjezdní silnici. Ve věžičce malý zvon.
• Kaple v Českém Újezdě. Kaple na návsi pod dvěma kaštany pochází z počátku 20. století. Ve věžičce se nachází litinový zvon.
• Kaple sv. Jana Nepomuckého ve Stradově. Kaple ze 17. století stojí na návsi. Ve věžičce litinový zvon se značně zkorodovaným povrchem.
• Střížovická studna - přesunuta do skanzenu v Zubrnicích
• staleté duby v zámeckém parku

Hospodaření obce

V září 2009 bylo proti obci zavedeno exekuční řízení, byl jí obstaven majetek a zablokovány účty kvůli 17milionovému dluhu vůči Vodohospodářským stavbám s. r. o. Proto v listopadu 2009 město uvažovalo o zrušení provozu městem dotované místní autobusové linky a hledalo možnosti, jak si na splacení dluhu vypůjčit.^[2]

Současnost a turistika

Ačkoliv je obec poznamenána komunistickými zásahy, stále je plná památek a přírodních zajímavostí. Za zmínku stojí opravené již zmíněné památky, chráněné staleté dřeviny v zámeckém paku, konají se zde hasičské a myslivecké bály, sportovní turnaje a po celém okolí proslavený trampský festival Chlumecký guláš. Největším turistickým lákadlem jsou poté slavnosti v souvislosti s výročím bitvy u Chlumce 1813, spojené s hudbou, divadelními představeními na návsi, jarmarkem a fragmentem bitvy které se účastní nejen domácí, ale i zahraniční účastníci klubů vojenské historie. Obcí rovněž vede několik turistických tras a cyklostezka navazující na Krušnohorskou magistrálu. V zimních měsících slouží jako přestupní stanice lyžařského střediska v sousední Zadní Telnici. Kulturní život obce poté zajišťují místní hudební sbory Koťata a Dětský hudební sbor pod vedením místostarosty pana J. Říhy, které každoročně konají Vánoční koncerty v kostele sv. Havla. V obci jsou dále činní dobrovolní hasiči, kynologové, členové Autoklubu a Trampské unie.

Části obce

• Chlumec
• Český Újezd
• Stradov
• Střížovice
• Žandov

Související články

• Místní autobusová doprava v Chlumci

Reference

Literatura

• KAISEROVÁ, Kristina, KAISER, Vladimír a kol. Dějiny města Chabařovic. Chabařovice: 1998.

Externí odkazy

• Stránky obce Chlumec
• Zaniklé obce
• stránky obce Tisá
• Mikroregion Milada

Český Újezd | Chlumec | Stradov | Střížovice | Žandov