Erich Honecker

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 22. 6. 2023, 17:11

Erich Honecker (* 25. srpna 1912, Neunkirchen – 29. května 1994, Santiago de Chile) byl německý komunistický politik a generální tajemník Jednotné socialistické strany Německa. V letech 1971 až 1989 stál v čele Německé demokratické republiky.

Po sjednocení Německa uprchl do Sovětského svazu. Ruská vláda jej ale vydala zpět do Německa, kde byl odsouzen za své zločiny spáchané během studené války. Byl mimo jiné odpovědný i za smrt 192 Němců, kteří se snažili uprchnout na Západ. Protože byl těžce nemocný, byl nakonec propuštěn z vězení a krátce poté zemřel v chilském exilu na rakovinu.

Životopis

Mladý Honecker v roce 1950.

Narodil se v německém Neunkirchen, městě dnes spadajícím do Sárska. Měl dva bratry a tři sestry. Otec, horník, se jmenoval Wilhelm Honecker, matka byla Caroline Catharina Honeckerová, rozená „Weidenhofová“.

Roku 1926 se stal členem „Ligy mladých německých komunistů“ (KJVD), mládežnického odštěpku německých komunistů (mezi které vstoupil o tři roky pozděj). Při studiích, které nedokončil, si přivydělával jako pokrývač. Nakonec se dostal na Moskevskou Mezinárodní Leninovu akademii, kde se mu dostalo komunistického vzdělání, které už navždy určilo směr jeho života.

Do Německa se vrátil začátkem roku 1931, kde byl nacistickým režimem o čtyři roky pozděj zatčen, a roku 1937 oficiálně odsouzen pro komunisitkcé postoje k 10-ti letému žaláři. Pochopitelně jeho trest vypršel po porážce Třetí říše.

Po válce se Honecker opět stal aktivním komunistou, pracujícím pod vedením Waltera Ulbrichta a SSSR. Roku 1946 se stal členem obnovené komunistické strany, operující na území budoucí NDR.

Po vítězsví komunistické strany ve volbách roku 1946 se dostal Honecker mezi vrchní stranické vedení v „Deutscher Volkskongress“. Po založení Německé demokratické republiky v roce 1949, a zavedením sovětského státního modela se stal Honecker roku 1950 členen Ústředního výboru komunistické strany Východního Německa. Roku 1958 se stal členem Politbura

Od vrchního vůdce NDR až po uprchlíka

Honecker na vojenské přehlídce jednotek Nationale Volksarmee.

Fotografie ze sjezdu vůdců států Varšavské smlouvy v roce 1987 (zleva): Gustáv Husák, Todor Živkov, Honecker, Michail Sergejevič Gorbačov, Nicolae Ceauşescu, Wojciech Jaruzelski a János Kádár.

V roce 1961 se podílel na realizaci projektu Berlínské zdi. O deset let později se intrikami (které byly podporovány i sovětskou vládou) dostal až na místo Walter Ulbrichta. Nakonec skončil jako generální tajemník komunistické strany NDR, a tak se mohl roku 1976 považovat za neomezeného vůdce Východního Německa.

Pod Honeckerovým vedením se nejvíce zvýšila životní úroveň východoněmeckého obyvatelstva, i když i před jeho změnami v oblasti dostupnosti zboží a bytové výstavby držela NDR první místo v životní úrovni států Východního bloku (druhá byla Československá socialistická republika).

Za jeho vlády došlo i ke značnému zlepšení vztahu NDR a západoevropských zemí, dokonce i vztahu se Západním Německem. V září 1978 se dokonce stal prvním Východoněmeckým politikem, který oficiálně navštívil Západní Německo. I přes to všechno ovšem Honecker byl všemi deseti proti jakékoliv snaze o sjednocení Německých států.

I přes tyto ukázky skutečnosti, že Honecker má nepředstíraný zájem o blaho občanů NDR, nikdy nedovolil jakýkoliv náznak odporu či kritiky vlády. O tom vypovídá jak Berlínská zeď, tak 86 až 262 lidí, zabitých při pokusu o její překonání (číslo se liší, protože zdroje i definice, kdo je obětí Berlínské zdi a kdo ne jsou dodnes rozporuplné).

Dalším Honeckerovým rysem byla naprostá oddanost SSSR.

V dobách Gorbačovovy perestrojky odmítlo Honeckerovo vedení provést obdobné změny i ve své zemi, což vedlo k velkým demonstracím východoněmeckého lidu, podobným těm, které se odehrávaly ve zbytku východní Evropy. Největší z nich byla v Lipsku. Ostatní, pokrokovější komunisté v NDR se proto rozhodli provést puč, a na Honeckerovo místo se tak dostal 8. října 1989 Egon Krenz.

Honecker odešel do ústraní, v době sjednocení Německa byl v „azylu“ v Sovětské polní nemocnici, poblíž bývalého Východní Berlína, odkud uprchl se svou manželkou do Sovětského svazu. Zachránil se tak před soudem za podílnictví na smrti uprchlíků přes Berlínskou zeď. Po rozpadu SSSR v roce 1991 uprchl do Chile, kde na Moskevské ambasádě požádal o azyl. Ten mu ovšem nebyl udělen, a Honecker se dostal na osobní intervenci Borise Jelcina před soud v nově vzniklém sjednoceném Německu. Soud s ním začal počátkem roku 1993, hrozilo mu dlouholeté vězení, pro svůj špatný zdravotní stav byl ovšem omilostněn, a dožil v Santiago de Chile u rodiny své dcery Sonjy. Zemřel 29. května 1994 na selhání jater. Jeho tělo bylo zpopelněno, a proslýchá se, že jej má u sebe stále jeho žena Margot.

Citáty

„Zeď tu bude stát 50, nebo klidně i 100 let, dokud bude potřebná.“ (Berlín, 19. leden 1989) (Die Mauer wird in 50 und auch in 100 Jahren noch bestehen bleiben, wenn die dazu vorhandenen Gründe noch nicht beseitigt sind.)

„Žádný vůl nebo osel nemůže zastavit budování socialismu.“ (Berlín, 7. říjen 1989) (Rýmované: Den Sozialismus in seinem Lauf hält weder Ochs noch Esel auf.)

„Budoucnost patří socialismu.“ (Začátek 80. let) (Die Zukunft gehört dem Socialismus.)

Externí odkazy