František Alexander Elstner

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
Sysop (diskuse | příspěvky)
(1 revizi)
Porovnání s novější verzí →

Verze z 8. 9. 2009, 08:53

František Alexander Elstner (* 11. dubna 1902, Praha – 8. září 1974 Praha) - český motoristický cestovatel, skaut, novinář a spisovatel.

Obsah

Studium

F. A. Elstner se narodil 11. dubna 1902 na pražských Vinohradech. V roce 1916 vstoupil do tehdy relativně mladého a velmi rychle se rozvíjejícího skautského hnutí. Po dokončení obecné školy studoval reálné gymnázium, z nějž byl posléze vyloučen. Ne však kvůli prospěchu, ale pro svou touhu po dobrodružství, která jej v sedmnácti letech zavedla jako člena protityfové brigády Mezinárodního červeného kříže na Zakarpatskou Ukrajinu. Po návratu byl na pokyn ministerstva školství opět přijat jako vzorný žák, školu dokončil a studoval práva. Následně si udělal nástavbu pro učitele, aby měl o prázdninách volno na ostatní aktivity, cestování, skautské tábory. Práva byla snem jeho otce, Elstner sám uváděl, že by nikdy netrávil život v advokátní kanceláři nebo u soudu.

Skauting

Ve skautském hnutí byl velmi aktivní, v roce 1922 absolvoval v Mecce skautingu, v anglickém Gilwellu, Wood Badge kurz a od roku 1923 zakládal lesní školy skautingu i u nás. Během několika let se stal Frank, jak byl kamarády nazýván, jednou z vedoucích osobností českého skautingu, ostatně na toto téma publikoval také několik knih, převážně příruček týkajících se uzlování, lasování a práce s bičem.

Začátky

Kromě skautingu se mladého Františka velmi záhy chopily i další dvě vášně – motorismus a psaní. Od roku 1918 přispíval do časopisu Motor Revue, podílel se na založení několika motoristických klubů (například Liga československých motoristů, Aero Car Club) a vůbec se věnoval aktivní propagaci motorismu a to nejen perem, ale i činy. V roce 1926 mu poskytla redakce Motor Revue půjčku a F. A. Elstner si tak mohl splnit jeden ze svých snů - motocykl Sunbeam Norton, na nějž by učitel ze Staré Boleslavi jen tak nedosáhl. S tímto strojem opatřeným přívěsným vozíkem pak Elstner se svou ženou Růženou procestoval značnou část Evropy.

První velká cesta

V roce 1932 se vedení firmy Aero rozhodlo prověřit kvality svého nového modelu Aero 500 v zátěžovém testu, jehož běžnou formou tehdy byla dálková jízda. Jako testovací jezdec byl vybrán právě Elstner, tou dobou již známý motoristický propagátor, a trasa vedla „jen“ Evropou – skrze Alpy do nejjižnějšího cípu Jugoslávie – ke Skadarskému jezeru ležícímu na hranicích s Albánií a poté přes Bosnu a Hercegovinu zpět. Běžná jízda Evropou jako zátěžový test může znít možná úsměvně, ovšem jen do chvíle, než si neuvědomíte, že tehdejšími Alpami nevedly žádné dálniční tunely, tehdejší Jugoslávií nevedly prakticky žádné slušné silnice, a že Aero 500 byl jednoválec o objemu motoru 499cm3, do nějž se navíc museli naskládat tři lidé – Elstner, jeho manželka a vytáhlý student Vratislav Židlický. Malé auto i posádka se v červencových vedrech prokousali trasou dlouhou přes 3 300 km včetně prudkých alpských stoupání a děravých balkánských cest – český automobil i český cestovatel prokázali, že jsou schopni vydržet i velmi náročné podmínky.

Africké cesty

Cesta na Balkán byla ovšem jen takovým závdavkem. F. A. Elstner byl rozhodnut dokázat, že Aero vydrží ještě mnohem více. V roce 1933 naplánovali výpravu AeroSpExOr (Aero Sportovní Expedice Orientem) přes Itálii, Sicílii, Libyi, kde se stáčela zpět a přes Tunis, Alžírsko, Maroko a Španělsko, odkud přibližně 14 000 km dlouhá trasa zavedla pět mužů, jednu ženu a tři (již dvouválcová) Aera 662 zpět do Prahy. Další rok se opakovala jízda tou samou oblastí, i když v mírně modifikované podobě co se týče itineráře a ve výrazně modifikované podobě, co se týče posádek a automobilů. Vozový park tvořili čtyři Aera 1000, dvoutakty s litrovým objemem motoru, mnohem exotičtější však byly posádky „Modrého týmu“, jak se expedice nazývala. Tvořilo je totiž šest žen, významných českých motoristek a jen jedna posádka byla mužská. Kromě faktu, že trasa vedoucí z Marseille do Alžíru, z něj dále do Oratu, přes Atlas do Fèsu, Casablancy a Marrákeše měřila celých 17 600 km hrál významnou roli při její propagaci právě fakt, že takto dlouhou cestu zvládly příslušnice něžného pohlaví (téměř) bez mužské pomoci.

Evropské a Americké cesty

Po zdolání Severní Afriky se Elstnerovy zraky upřely na západ. Nejprve následoval v létě 1935 „kratičký výlet“ do Anglie a Skotska. Nové Aero 30 pojalo dokonce pět pasažérů a 7 500 km dlouhá cesta po upravených evropských silnicích představovala oproti africkým putováním takový příjemný výlet k jezeru Loch Ness.

O rok později čekala Elstnera Severní Amerika, tentokrát již s novým vozem. Pro tříměsíční expedici po Spojených Státech a Mexiku nazvanou 100 dní v malém voze byla tentokrát vybrána Škoda Popular. Rok po této 25 000 km dlouhé pouti se Elsnter opět vydal Starým kontinentem. Dalších deset tisíc kilometrů na tachometru Škody Rapid vedlo přes Balkán (Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko) a Rumunsko až k Černému moři a odtud pak na sever, na Ukrajinu a přes Slovensko zpět domů. Rok po cestě Evropou nazvané „10 000 km Malou dohodou“ se Elstnerovi vrátili do Ameriky, tentokráte však Jižní. Expedice „Napříč Argentinou“ byla poslední jízdou, kterou manželé Elstnerovi stihnuli uskutečnit předtím, než vypuknula Druhá světová válka. Škodu 1101 si nechali dopravit lodí do Buenos Aires a odtud vyrazili na pouť až k hranicím s Bolívií a pak zpět přes Uruguay do Montevidea. Trasa měřila i s lodní a leteckou dopravou úctyhodných 36 000 km. Cesta zpět se nesla již v předzvěsti Mnichovské dohody, Elstnerovi dokonce nakonec ve spěchu nechali auto ve Francii.

Rekordní jízda Saharou

Uplynulo téměř deset let od poslední výpravy Jižní Amerikou, než se mohl F. A. Elstner opět vydat na cestu. Na podzim 1947 se vypravil opět do milované Severní Afriky, tentokráte za účelem dojet z Alžíru až do Cotonou v Guinejském zálivu a zpět, dvakrát přitom zdolat Saharu a to vše navíc stihnout v rychlostním rekordu. Po letech se vrátil k Aerovkám, tentokráte k modelu Minor, spolujezdci mu byli druhá žena Anna a syn z prvního manželství, René. Cesta se povedla, 13 110 km Saharou zvládl maličký Minor přežvýkat za rekordních 22 dní a vytvořil rekord denně ujetých 426 km.

Poslední cesta

Bohužel Elstner netušil, že se opět jedná o jeho poslední velkou cestu na dlouhou dobu. A to dokonce na dobu delší, než jaká uplynula od putování napříč Argentinou. Po komunistickém převratu v roce 1948 už nesměl dále cestovat, a tak všechny plány na další expedice včetně dlouho připravované trasy Praha – Peking vzaly za své. V roce 1959 dostal sice ještě jednou a naposledy povolení vycestovat na větší cestu - jednalo se o propagační jízdu Sovětským Svazem ve Škodě Octavia, v níž urazil přes 14 000 km. Ovšem to byla už opravdu poslední příležitost, a tak cestoval alespoň po republice, pořádal přednášky, propagoval skauting, psal pro děti a mládež a snažil se publikovat. Ani to poslední mu nakonec v sedmdesátých letech už nebylo umožněno. F. A. Elstner zemřel v roce 1974.

Všechny expedice v datech

1932 Balkán

  • vůz Aero 500 modrý, jednoválec, váha vozu 460 kg
  • posádka F. A. Elstner, Eva Elstnerová, ing. V. Kavalier
  • červenec 1932, 3350 km za 21 dní
  • trasa z Prahy přes Rakouské Alpy do Gratzu, Terst, podél pobřeží Jugoslávie do Dubrovníku, Boka Kotorská, Černá Hora ke hranicím Albánie u Skadarského jezera, zpět přes Sarajevo a Budapešť do Prahy

1933 Aerospexor

  • 3 vozy Aero 662
  • modrý vůz posádka F. A. Elstner a Eva Elstnerová
  • bílý vůz Jaroslav Doubek a pan Lobosický
  • červený vůz pan Petříček a pan Suda
  • start 11. 2. 1933 , návrat 25. 3. 1933, 14 000 km za 42 dní
  • trasa Praha, Plzeň, Brener, Bolzano, Verona, Specia, Livorno, Řím, Neapol, Messina, Syracusa, Tripolis, Misurata, Murzuk, Tripolis, Tugurt, Alžír, Oran, Fez, Casablanca, Marakeš, Rabat, Tanger, Giblartar, Cordóba, Madrid, Barcelona, Marseille, Bordighera, Janov Brener, Innsbruck, Folmava, Plzeň, Praha

1934 Modrý team Aero

posádky

  1. vůz F. A. Elstner a ing. V. Kavalier
  2. vůz Eva Elstnerová a Ela Slavíková
  3. vůz Zděňka Veselá a Eška Kavalierová
  4. vůz Věra Vlčková a Helga Martenová
  • start 24. 2. 1934, návrat 13. 4. 1934, 17 600 km
  • trasa Praha, Norimberk, Lion, Marseille, lodí do Alžíru, Oran, Uzda v Maroku, Fes, Settat, přes Vysoký Atlas do Tiznitu a Agadiru, Marakeš, Casablanca, Rabat, Ceuta přes Gibraltar do Cádizu, Sevila, Cordoba, Madrid, Burgos, Bilbao, Bordeaux, Tours, Paříž, Štrasburg, Norimberk, Praha

1935 Anglie a Skotsko

  • vůz Aero 30
  • posádka F. A. Elstner a Eva Elstnerová
  • fotoreportér p. Paul a dva kamarádi
  • trasa z Prahy přes Německo a Belgii do Doveru, přes Londýn a Birmingham do Skotska, Abeerdeen a Inverness k jezeru Loch Ness, dva dni u jezera, zpět přes Glasgow a Londýn do Doveru a přes Holandsko a Německo do Prahy

1936 Severní Amerika a Mexiko, 25 000 km za 100 dní

  • vůz Škoda Popular stříbrný
  • F. A. Elstner a Eva Elstnerová
  • Trasa Praha, Drážďany, Berlín, Hamburk, lodí do New Yorku, Philadelphia, Baltimore, Washington, Roanoke, Knogsville, Nashville, Memphis, Dalass, San Antonio, Laredo v Mexiku, Monterrey, Viktoria, Mamazunchale, Mexico, Puebla, Oaxaca a zpět do Spojených států přes Laredo, Spofford, Pecos, El Paso, Tuscon, Arizona City, San Diego, Los Angeles, San Francisko, Reno, Salt Lake City, Cheyenne, Denver, Columbus, Omaha, Chicago, Toledo, Clevlande, Buffalo a New York, lodí zpět do Evropy, Cherbourg, Nantes, Bordeaux, Madrid Barcelona, Marseille, Stutgart, Norimberk, Praha - celkem 98 dní při průměru 530 km denně během jízdy

1937 Jihovýchodní Evropou

  • vůz Škoda Rapid
  • F. A. Elstner a Eva Elstnerová
  • Trasa Praha , Vídeň, Gratz, Split, Dubrovník, Bělehrad a do Rumunska Crainova, Bukurešť, Konstanta u Černého moře, zpět Brašov, Sibiň, Kluž, Satu Mare, v Maďarsku Debrecín, Budapešť, Praha

1938 Jižní Amerika – Argentina

  • vůz Škoda 1101
  • F. A. Elstner a Eva Elstnerová, později Francisko Lhota
  • Trasa Praha, Janov, lodí přes Santos v Brazílii do Buenos Aires, Rosário, Cordoba, Tucumán, Campo Santo, Ledesma, Salta, Conceptión, La Rioja, Rosário, Buenos Aires, Uruguay Colonia a Montevideo, lodí do Bordeaux, vlakem do Paříže a letecky do Prahy

1947 Aero Minorem k rovníku

  • vůz Aero Minor, 615 ccm, váha 690 kg, dovolené zatížení 1040 kg, skutečné 1400 kg
  • F. A. Elstner, Anna Elstnerová, syn René Elstner
  • Start 28. října 1947, návrat 31. prosince 1947
  • Trasa Praha, Paříž, Marseille, lodí do Alžíru, Rélizane, Mascara, Saida, Meséria, Colomb-Bechár, Beni Abéz, Adrar, Reggan, Bidon 5, Tessalit, Gao, Niamey, Gaya, Bembereké, Paraků, Savé, Cotonou v Guinejském zálivu, zpět stejnou trasou do Alžíru, lodí do Marseille, Štrasburg, Norinberg, Praha

1959 Sovětský Svaz

  • vůz Škodě Octavia, barva červenobílá, 14 000 km
  • F. A. Elstner, Jan Fiala
  • Trasa Praha, Varšava, Minsk, Smolensk, Moskva, Serpuchov, Tula, Jasna Poljana, Kursk, Charkov, Krasnogar, Melitopol, Simferopol, Jalta, Artěk, lodí do Soči, Gagra, Suchumi a zpět do Soči a lodí na Jaltu, Melitopol, Charkov, Poltava, Kyjev, Žitomir, Berdičev, Vinnica, Litin, Černovice, Bukurešť, Arad, Debrecín, Budapešť, Bratislava, Praha

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Franti%C5%A1ek_Alexander_Elstner“