Ferdinand (stíhač tanků)
Z Multimediaexpo.cz
| Panzerjäger Tiger (P) Ferdinand | ||
| ||
| Zrestaurovaný Elefant (USA, 2009) | ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Posádka | 6 (velitel, řidič, střelec, radista a dva nabíječi) | |
| Délka | 8,14 m (vč. kanonu) | |
| Výška | 3,0 m | |
| Šířka | 3,43 m | |
| Hmotnost | 65 tun | |
| Pancéřování a výzbroj | ||
| Pancéřování | až 200 mm | |
| Hlavní zbraň | 88 mm kanón StuK 43 L/71 zásoba munice 55 granátů | |
| Sekundární zbraň | 1x 7,92 mm kulomet (později 2x) | |
| Pohon a pohyb | ||
| Pohon | 2x benzínový motor Maybach HL 120 | |
| 2x 300 hp (2 x 220kW) | ||
| Odpružení | dvojté torzní tyče prokládané silničními koly | |
| Poměr výkonu | 9 hp/tunu | |
| Dojezd | 150 km na silnici 90 km na polní cestě | |
Ferdinand, respektive SdKfz 184, byl těžký stíhač tanků vyvinutý a sériově vyráběný firmou Porsche a používaný německou armádou ve druhé světové válce. Jeho jméno se stalo v očích vojáků Rudé armády synonymem pro jakéhokoliv stíhače tanků. Poprvé byl nasazen v roce 1943 na východní frontě, a protože se u něj projevily určité nedostatky, byly přeživší stroje po bitvě u Kurska staženy z fronty a podrobeny přestavbě. Vylepšená varianta stroje pak dostala nové jméno Elefant.
Obsah |
Vývoj
Když německý zbrojní úřad vypsal soutěž na nový typ těžkého tanku (projekt Tiger), vstoupily do soutěže o tuto zakázku dva konkurenční návrhy: Porsche a Henschel. Profesor Ferdinand Porsche si byl natolik jist svým vítězstvím, že neváhal dokonce zahájit sériovou výrobu ještě před tím, než bylo vydáno rozhodnutí o vítězi. Vyhrál ale tým Henschela a Porschemu tak zbylo 95 podvozků a trupů k tanku, který nikdo nechtěl. Po dlouhé diskusi, co s nimi, bylo nakonec rozhodnuto, že sešrotovat je by byla škoda a že budou využity na něco jiného. Pět trupů bylo přestavěno na těžký vyprošťovací stroj (tzv. Bergetiger). Zbylých 90 bylo přestavěno na unikátní konstrukci těžkého stíhače tanků. Požadovaná extrémní pancéřová ochrana (200 mm silný čelní pancíř nástavby, 100 mm čelní pancíř trupu, 80 mm zadní část nástavby) vedla nakonec k podstatně těžšímu stroji, než měl být původní tank (naložený municí a palivem vážil asi 69 tun). To vedlo k podstatnému omezení rychlosti a vysoké spotřebě paliva.
Výhody a nevýhody
V době jeho prvního nasazení neexistoval stroj, který by ho zepředu dokázal vážněji ohrozit na libovolnou vzdálenost, a ještě na konci války představoval při čelním souboji extrémně tvrdý oříšek. Výkonné a přesné dělo mu v kombinaci se silným pancířem zpravidla poskytovalo výhodu většího účinného dostřelu oproti protivníkovi. Převaha se měnila v nevýhodu, pokud se dostal do příliš těsné blízkosti většího množství obrněné techniky protivníka. ten pak mohl vymanévrovat neohrabaného elefanta a z boku či zezadu jej rozstřílet.
Zatímco u posádek nepřátelských tanků a samohybných děl si Ferdinand získal obrovský respekt, mohl být ohrožen nepřátelskou pěchotou. Podstatnou nevýhodu představovala zejména absence organické kulometné výzbroje. Ferdinand potřeboval nutně silný doprovod pěchoty či lehkých tanků pro ochranu před pěchotou, problematickým se jevil i malý rozhled posádky, která musela až příliš často otevírat poklopy a vystrkovat ven hlavy. Absence otočné věže navíc činila stroj prakticky bezmocným při jakékoliv vážnější poruše pásu nebo hnacích kol. Velikou nevýhodu představovala také jeho velká hmotnost, která často ztěžovala či přímo znemožňovala odtažení poškozených strojů z bojiště.
Přestavba
Koncem roku 1943 byly přeživší stroje staženy z východní fronty a byly podrobeny přestavbě. Nejpodstatnějšími změnami bylo dodatečné přidání kulometu ovládaného radistou a velitelské věžičky s periskopy. Modernizovaná verze byla pojmenována Elefant (slon).
Nasazení
V roce 1943 byl Ferdinand nasazen v bitvě u Kurska. Koncem roku byly všechny přeživší stroje (48 kusů) staženy do Říše na již zmíněnou přestavbu. V únoru 1944 byla jedna část strojů upravené verze nasazena v Itálii, zbytek krátce poté na Ukrajině. Poslední Elefant v řadách německých ozbrojených sil byl údajně vyřazen až 22. dubna 1945 poblíž Berlína.
Pověsti o Ferdinandu
Jak již bylo řečeno, jeho jméno se stalo synonymem pro všechny stíhače tanků Německa. Proto se v ruské literatuře lze setkat s tisíci a tisíci zničenými Ferdinandy, ačkoliv jich bylo ve skutečnosti vyrobeno jen 90 kusů, z nichž jen část byla zničena či vyřazena na východní frontě. Pokud se k takovéto literatuře dostanete, představte si pod tímto jménem cokoliv od stroje Marder I po Jagdtigera. Spíše to ovšem bude ten Marder a to je přece jen něco „trochu“ jiného.
Literatura
- Pejčoch, Ivo: Obrněná technika 2 (Německo 1919-1945, 2. část)
Externí odkazy
|
| Německá obrněná vozidla za druhé světové války |
|---|
| Tanky |
|
Panzer I • Panzer II • Panzer III • Panzer IV • Panther • Tiger I • Tiger II • Panzer 35(t) • Panzer 38(t) |
| Samohybné houfnice |
|
Sturmpanzer II • SIG 33 • Wespe • Hummel • Grille • Panzerwerfer • Wurfrahmen 40 • Karl-Gerät |
| Útočná děla |
|
StuG III • StuG IV • StuH 42 • Brummbär • Sturmtiger |
| Stíhače tanků |
|
Panzerjäger I • Marder I • Marder II • Marder III • Hetzer • Jagdpanzer IV • Jagdpanther • Nashorn • Jagdtiger • Ferdinand • RSO |
| Polopásy |
|
SdKfz 2 • SdKfz 4 • SdKfz 6 • SdKfz 7 • SdKfz 8 • SdKfz 9 • SdKfz 10 • SdKfz 11 • SdKfz 250 • SdKfz 251 • SdKfz 252 • SdKfz 253 • SdKfz 254 |
| Obrněné vozy |
|
ADGZ • Kfz 13 • SdKfz 221/22/23 • SdKfz 231/32/34/63 • SdKfz 247 |
| Protiletadlové tanky |
|
Flakpanzer 38(t) • Flakpanzer IV – Möbelwagen • Wirbelwind • Ostwind • Kugelblitz |
| Prototypy |
|
Maus • E-Serie • Waffenträger • Neubaufahrzeug • Sturer Emil • Dicker Max • Coelian |
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |