Bobovité

Z Multimediaexpo.cz

Bobovité (Fabaceae), někdy motýlokvěté (Papilionaceae) či vikvovité (Viciaceae), je čeleď dvouděložných rostlin z řádu bobotvaré (Fabales). Název čeledi se odvozuje buď podle rodů bob a vikev, nebo v případě motýlokvětých podle charakteristického typu květu. Ten má pětičetný kalich rozdělený na pavézu, křídla a člunek.

Čeleď bobovité je třetí největší (množstvím zástupců), po vstavačovitých (Orchidaceae) a hvězdnicovitých (Asteraceae). Patří do ní 730 rodů a 19 400 druhů. Největším rodem je kozinec (Astragalus) s více než 2000 druhy a akácie (Acacia) s více než 900 druhy a indigovník (modřil, Indigofera) s okolo 700 druhů. Další velké množství druhů obsahuje rod Crotalaria s 600 druhy a mimóza (Mimosa) s 500 druhy.

Bobovité najdeme široce po celém světě, jsou přizpůsobeny mnoha různým prostředím a podnebím. Mnohé z nich jsou důležité zemědělské rostliny, jako je například sója (Glycine max), fazol (Phaseolus), hrách (Pisum sativum) či tolice vojtěška (Medicago sativa) a arašíd (Arachis hypogaea).

Obsah 1 Popis 1.1 Listy 1.2 Květ 1.3 Plod 1.4 Kořen 2 Použití 3 Citlivost na vyšší koncentrace ozonu 4 Příklady rodů 5 Související články 5.1 Reference

Popis

Listy

Listy jsou obvykle střídavé a složené, někdy s palisty, úponky, trny. Nejčastěji jsou licho- nebo sudozpeřené (např. čimišník – Caragana a akát – Robinia), často třílisté (například jetel – Trifolium), a vzácně sloučeny do mnohočetně dlanitých (např. vlčí bob – Lupinus). Palisty mohou být listnaté (např. hrách), změněné v trny (např. trnovník) nebo jsou spíše nenápadné. Listové okraje jsou celokrajné, nebo jen příležitostně zoubkované. Mnoho druhů přitahuje mravence, které pak chrání tyto rostliny před býložravým hmyzem. U některých akácií jsou modifikace umožňují osídlení rostliny mravenci. Listy citlivky (Mimosa) rovněž reagují na dotyk nebo teplo stažením svých listů.

Květ

Květenství jsou hroznovitá, méně často bývají květy jednotlivě. V květu je obvykle pět srostlých kališních lístků s pěti volnými nehetnatými okvětními lístky, rozlišenými na pavézu, křídla a člunek. Obvykle jsou květy oboupohlavné a souměrné. Korunní lístek vyvinutý v tzv pavézu roste v rovině souměrnosti, je největší z nich, v poupěti kryje ostatní korunní lístky. Sousední 2 lístky tvoří křídla a 2 zbývající člunek; výjimečně křídla nebo člunek chybějí; tyčinek 10 v jednom kruhu, buď všech 10 srostlých (jednobratré), nebo 9 srostlých a 1 tyčinka volná pod pavézou (dvoubratré), nebo vzácně všech 10 tyčinek volných. Bobovité jsou typicky hmyzosnubné (tzn. jsou opylované hmyzem) a květy jsou proto obvykle nápadné, aby přilákaly opylovače.

Plod

Plody se nejčastěji vyvíjí jako lusk, který se obvykle při dozrávání otevře podél švu na obou stranách.

Kořen

Bobovité rostliny jsou známé symbiózou s hlízkovitými bakteriemi rodu Rhizobium (např. Rhizobium leguminosarum, R. radicicola) a Bradyrhizobium. Tyto bakterie hostí totiž bobovité rostliny ve speciálních hlízkách ve svých kořenech. Symbiotické bakterie mají schopnost přijímat dusík z atmosféry a přeměnit jej na formu dusíku, která je využitelná pro hostitelských rostlin – dusičnany nebo amoniak). Tento proces se nazývá biologická fixace dusíku. Poznatek je využíván v zemědělství. Agrotechnika střídání plodin a zařazení bobovitých do osevního plánu totiž méně vyčerpává půdu.

Použití

Historie luštěnin je úzce svázána s lidskou civilizací jako nezbytná náhrada v době, nebo místech, kdy nebyl dostatek masa.

Jejich schopnost fixace dusíku snižuje nároky na hnojivo pro zemědělce a zahradníky, kteří pěstují luštěniny. To znamená, že luštěniny mohou být výhodně použity při střídání plodin a jako zelené hnojení a při svém pěstování obohacují půdy které obsahují méně dusíku. Luštěniny mají vyšší obsah bílkovin než jiné plodiny.

Luštěniny nachází mnohé využití. Zelená hmota jako krmivo, plody jako potraviny, květy ve farmaceutickém průmyslu, zbytky po sklizni jako zelené hnojení, přičemž většina komerčně pěstovaných rostlin může plnit dvě nebo více rolí najednou.

Existují dva druhy krmných luskovin. Některé, jako například vojtěška, jetel, vikev, bývá zaseto v pastvinách a spásáno zvířaty. Jiné krmné luštěniny jako Leucaena a Albizia jsou dřevité druhy stromů nebo keřů, jsou pravidelně sklízeny lidmi, jako zásoby krmiva.

Luskoviny se pěstují pro své plody. Semena bobovitých se používají pro lidskou a zvířecí spotřebu nebo pro výrobu olejů pro průmyslové využití. Takovými bobovitými bylinami jsou běžně bob, čočka, fazole, hrách a arašídy a stromy, jako např. karubinu, mesquite a tamarind indický. Jiné, mírně toxické rostliny z této čeledi jsou považovány za jedlé jen místně – například vlčí bob (z něj vyráběná lupinová mouka je používaná např. v Itálii a ve Francii^[1]).

Vlčí bob je ale komerčně pěstovaný pro květy v zahradách na celém světě, podobně jako keře čilimník, trnovník akát, nebo stromy dřezovec (Gleditzia) s monstrózními trny, nahovětvec (Gymnocladus) pozoruhodný svými velkými lusky nebo krásně kvetoucí akácie. Mnohé druhy bobovitých patří mezi oblíbené okrasné stromy a keře, přestože jsou prudce jedovaté, například štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides). Květy akátu jsou vykupovány pro farmaceutické využití.

Mezi průmyslově pěstované luštěniny patří modřil (Indigofera), pěstovaný pro výrobu indigokarmínu, akácie, pro arabskou gumu a prudce jedovatý Derris pro výrobu insekticidů.

Semena (Semen calabar) puchýřnatce neboli „kalabarského bobu“ se sbírají pro obsah alkaloidů, zejména fysostigminu (eserin). Fysostigmin patří k nejjedovatějším alkaloidům. Je součástí očních kapek proti zelenému zákalu. Používá též při různých nervových chorobách – např. obrny, míšní obrnění a podobně. Afričtí domorodci kalabarský bob používali k náboženským účelům k tzv. „božím soudům“. Obžalovaný byl postaven před úkol sníst semena, byl-li nevinen, pak přežil, a byl-li vinen, pak jej semena zahubila.

Jako zelené hnojení se nevyužitá hmota sklizených bobovitých vrací zpět do půdy, přitom je využíván vysoký obsah dusičnanů nacházející se ve většině luštěnin.

Různé druhy luštěnin jsou pěstovány také pro produkci dřeva, včetně mnoha druhů akácie, Erythroxylum a Castanospermum australe.

Citlivost na vyšší koncentrace ozonu

Některé z nejcitlivějších druhů hospodářských rostlin jsou právě z čeledi bobovitých.^[2]

Příklady rodů

• bílojetel – Dorycnium
• bob – Faba
• cizrna – Cicer
• čičorka – Coronilla
• čilimníkovec – Lembotropis
• čilimník – Chamaecytisus
• čimišník – Caragana
• čočka – Lens
• dětel – Chrysaspis
• dřezovec – Gleditzia
• fazol – Phaseolus
• hlodýš – Ulex
• hrachor – Lathyrus
• hrách – Pisum
• jerlín – Sophora
• janovec – Sorothamnus
• jehlice – Ononis
• jestřabina – Galega
• jetel – Trifolium
• komonice – Melilotus
• kopyšník – Hedysarum
• kozinec – Astragalus
• kručinkovec – Corothamnus
• kručinka – Genista
• kručinečka – Genistella
• ledenec – Tetragonolobus
• lékořice – Glycyrrhiza
• netvařec – Amorpha
• nahovětvec – Gymnocladus
• modřil – Indigofera
• pískavice – Trigonella
• ptačinoha – Ornithopus
• podkovka – Hippocrepis
• podzemnice – Arachis
• sója – Glycine
• štědřenec – Laburnum
• štírovník – Lotus
• štírovka – Scorpiurus
• tolice – Medicago
• trnovník akát – Robinia
• úročník – Anthyllis
• vičenec – Onobrychis
• vikev – Vicia
• vítečník – Spartium
• vlčí bob – Lupinus
• vlnice – Oxytropis
• wistárie – Wistaria
• žanovec – Colutea
• žlutník – Cladrastis

Související články

• luštěniny

Reference

1. ↑ Mouka z lupiny a alergické reakce
2. ↑ http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&akce=showall&clanek=3665&id_c=100544

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii