V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Kanibalismus

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 20. 1. 2014, 20:34; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Kanibalismus je v přírodě poměrně rozšířený
Kanibalka – Leonard Kern, 1650

Kanibalismus je požírání jedinců vlastního druhu.

Obsah

Původ názvu

Původ názvu je odvozen od jména středoamerického kmene Karibů, kde byl rituální kanibalismus významnou součástí jejich animistického náboženství.

Kanibalismus v živočišné říši

Kanibalismus se vyskytuje v přírodě nejčastěji u dravých živočichů, kteří mohou například požírat své zraněné druhy. Velmi zajímavým případem je nitroděložní kanibalismus u vejcoživorodých žraloků, kdy embryo, které dospěje dříve, sežere uvnitř matky své sourozence. U některých druhů se může kanibalismus vyskytovat v rámci rodiny. Například samec medvěda ledního i jiných šelem může často ulovit své vlastní mládě. Samice některých psovitých druhů zase mohou požírat svá mláďata v případě svého vlastního ohrožení. Kanibalismus se vyskytuje i hlodavců, např. u myší. U členovců se vyskytují případy, že samička po spáření sežere samečka (sklípkani a další pavouci, kudlanky atd.). Požírání vlastních mláďat je nazýváno pedofágie nebo kronismus. u ptáků, zvláště dravců a sov, ale také u kuřat bažantů ve farmových chovech bylo v případě nedostatku potravy pozorováno napadání slabších jedinců svými silnějšími sourozenci, které mohlo vést až k usmrcení a kanibalismu. Toto "bratrovražedné" chování se někdy označuje jako kainismus.,

Jsou známy i případy kanibalismu mezi domácími zvířaty (drůbeží a prasaty), chovanými ve velkých farmách s mnoha tisíci kusy pohromadě.[1]

Kanibalismus u lidí

V lidské společnosti byl v minulosti praktikován rituální kanibalismus (např. pozření srdce nepřátelského bojovníka bylo vnímáno jako získání části fyzické a duševní síly, kterou disponoval); jeho stopy byly výrazně zachyceny i na našem území u populací střední doby bronzové. Často ovšem patrně mohl souviset i s úsporností; není zřejmě náhodou, že se kanibalistické rituály vyvíjely nejčastěji u komunit v oblastech s omezenými zdroji vhodné masité potravy. V moderní společnosti byl kanibalismus prakticky vymýcen, známy jsou jen případy zapříčiněné hladem (obležení, hladomor) a výjimečné činy některých vyšinutých jedinců. V oblastech málo zasažených západní kulturou se kanibalismus udržoval ještě dlouho v 20. století, jako například na Papui-Nové Guinei. Provozovali ho patrně i někteří afričtí diktátoři 20. století, např. Jean-Bédel Bokassa a Idi Amin, ale i vojáci Charlese Taylora[2]. Jeden z nejpozdějších případů kanibalismu ve společnosti byl pozorován v Severní Koreji během rozsáhlého hladomoru mezi lety 1995 a 1997.[3][4]

V moderní společnosti se kanibalismus vyskytuje ojediněle a je považován za závažný zločin spojený s duševní patologií. Někteří z největších masových vrahů 20. století kanibalismus praktikovali (např. Andrej Čikatilo).

Důvody pro kanibalismus

Příčiny lidského kanibalismu by se daly rozdělit do několika skupin:

Japonský historik Kyubara Džitsudzo dělí lidský kanibalismus do pěti kategorií:[5]

Zdravotní důsledky

Závažným důsledkem kanibalismu je, že usnadňuje přenos některých nemocí – příkladem může být nemoc kuru (prionová porucha), velice rozšířená mezi papuánskými kanibaly; ta prakticky vymizela poté, co byl u nich kanibalismus potlačen.

Obecně organismus totiž nemusí mít schopnost zpracovat veškerý materiál přijatý s potravou: některé látky se do něj buď vůbec nevstřebají, nebo jsou sice přijaty např. do krve, ale pak jsou zpravidla buď metabolizovány, nebo vyloučeny. Ovšem některé zůstávají v těle nezpracovány a bez mechanismu jejich vyloučení se mohou hromadit (olovo, priony) a následně i škodit. Konkrétně lidský organismus nemá evolučně dánu schopnost zpracovat všechny látky z lidského těla, není na takovou potravu adaptován.

Kanibalismus v populární kultuře

Jedním z nejznámějších kanibalů, jenž se v populární filmové a knižní kultuře objevil, byl jistě dr. Hannibal Lecter, seriový vrah z knih T. Harrise a filmů, kde dr. Lectera ztvárnil Anthony Hopkins.

Dr. Lecter (také hrabě Hannibal Lecter, neboť původem dr. Lecter pochází z litevské šlechtické rodiny) byl seriový vrah, původně psychiatr, který vraždil některé své pacienty a následně je pojídal. Ovšem sám sobě vinu nepřiznává, tvrdí, že zabíjel jen ty, co si to zasloužili (pedofilové, násilníci…) a tím, že je jedl, prokazoval své pohrdání jimi.

Po několika vraždách byl ovšem chycen a uvězněn v léčebně v Baltimore. Nikdy jej však nedokázali psychicky vyšetřit (sám se tomu bránil) a policie dokonce využívala jeho služeb při chytání dalších vrahů.

Reference

  1. ↑ http://www.mustwatch.cz/film/earthlings-pozemstane/
  2. ↑ http://www.denik.cz/ze_sveta/taylor_vojaci_kanibalismus.html
  3. ↑ http://www.washingtonpost.com/ac2/wp-dyn/A41966-2003Oct3?language=printer
  4. ↑ http://ampontan.wordpress.com/2009/05/12/cannibalism-and-torture-part-of-everyday-life/
  5. ↑ Mass Consumption: Consumerism, Capitalism and Cannibalism, časový kód 19:29

Literatura

  • Kanibalové vraždící monstra, Autor: Martingalová Moira, Nakladatelství: XYZ, ISBN: 80-87021-24-X, Vyšlo: 09/2006, Překlad: Kamil Petrák

Související články


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Kanibalismus
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Kanibalismus“