Diakritické znaménko

Z Multimediaexpo.cz

Diakritické znaménko (z řeckého διακριτικός diakritikós, rozlišující) je znaménko v okolí (nad, pod nebo vedle) písmene, které nějak pozměňuje význam písmene (nejčastěji označuje jeho odlišnou výslovnost). Ne každá značka je však diakritickým znaménkem, např. tečka nad písmenem i je dnes již nedílnou součástí tohoto znaku. Od diakritických znamének je třeba odlišovat také interpunkční znaménka, která signalizují vztahy mezi větami a modální postoj mluvčího, a tzv. punktace, jimiž se v hebrejštině zaznamenávají samohlásky. Diakritická znaménka se vyskytují i na Blízkém východě, zejména jako tečky.

Obsah 1 Znaménka 2 Původ 3 Ukázka znaků s diakritikou 4 Reference 5 Související články 6 Externí odkazy

Znaménka

V češtině

• ´ – čárka, např. Á, é (délka)
• ˇ – háček, např. Č, ě (měkčení)
  • u malého ť a ď (a ve slovenských znacích ľ a Ľ) se používá alternativní forma nazývaná klička či malý háček, podobná apostrofu ’
• ° – kroužek, ů (původně „uo“)

V dalších jazycích^[1]

• ¨ – dvojtečka nad písmenem
  • přehláska – např. Ä, ü, německy Umlaut
  • trema, dierese, rozlučník – oddělená výslovnost dvou sousedních samohlásek, např. v latině (Boëthius, někdy (Chronica) Boëmorum) nebo francouzštině (ë v Citroën)
• ˝ – dvě čárky – dvě čárky nad písmenem, např. Ő, ű (dlouhá přehláska)
• ~ – tilda, vlnovka, vlnka nad písmenem, např. ã, ñ, õ, ẽ
• ^ – stříška, circumflex, stříška nad písmenem, např. â (otevřená výslovnost)
• ¸ – cedilla, sedil - háček pod písmenem, např. ç (ostré "s")
• ˛ – ocásek, obrácený háček – háček pod písmenem (na opačnou stranu než cedilla), např. ą
• ˉ – vodorovná čárka, macron – čára nad písmenem, např. Ā
• ˘ – oblouček, breve, půlkroužek, semicerc – okrouhlý háček nad písmenem, např. Ă
• ̷ – šikmá čárka, stroke, – šikmé přeškrtnutí písmene, např. Ł, ł (tvrdé L)
• ˏ – čárka pod písmenem – čárka umístěná pod písmenem, např. Ș, ț
• ˙ – tečka, dotaccent, – tečka nad písmenem, např. İ, ż
• ˋ – těžký akcent, grave, obrácená čárka nad písmenem, např. è (otevřená výslovnost)

Původ

S křesťanskou misií a se šířením latinské a řecké vzdělanosti na sever vznikla jednak potřeba přesněji zaznamenávat výslovnost řečtiny, jednak zaznamenávat hlásky jiných jazyků v abecedě, která pro ně nebyla původně určena. Vývoj v Evropě šel trojím směrem:

• Pro východoslovanské jazyky se řecká abeceda rozšířila o další písmena (cyrilice, azbuka).
• V latinské abecedě se začaly používat skupiny písmen čili spřežky. Tak pro rozlišení mezi hláskami "u" a "v" se začalo psát "vv", pozdější dvojité "w". V češtině se užívaly spřežky například "sz" pro "š", "cz" pro "č" a podobně. V maďarštině se některé užívají dodnes, například "sz" pro "s" (na rozdíl od polštiny, kde "sz" znamená, ve shodě se starou češtinou, "š").
• V pozdním středověku vznikla diakritická znaménka. V češtině se od konce 14. století objevuje tečka (podle M. Jana Husa "nabodeníčko krátké") s významem měkčení, pozdějšího háčku, a čárka ("nabodeníčko dlúhé") pro označení délky.

Jediný evropský jazyk, který diakritická znaménka nezavedl, byla angličtina, jejíž výslovnost se od psané podoby silně odchýlila. Díky tomu, že nejrozšířenější standardy v oblasti výpočetní techniky pochází z anglicky mluvících zemí, vznikla potřeba zápisu i znaků, které anglická abeceda neobsahuje. Jednou z možností, která se v současné době objevuje například v německé praxi je náhrada diakritických znamének spřežkami (psaní "ue" místo "ü", např. ueber místo "über", a "ae" místo "ä", např. Maedchen místo "Mädchen"). Na podobném principu je založen i VIQR, což je jeden ze způsobu kódování diakritiky ve vietnamštině.

Ukázka znaků s diakritikou

• Čeština: á, é, í, ó, ú, ý, č, ď, ě, ň, ř, š, ť, ž, ů
• Dánština a norština: ø
• Estonština: õ
• Francouzština: à, â, ç, é, è, ê, ë, î, ï, ô, ù, û, ü
• Chorvatština a vietnamština: đ
• Lotyština: ā ē ī ū ļ ķ ņ ģ
• Maďarština: ö, ü, ő, ű
• Polština: ą ć ę ł ń ó ś ź ż
• Rumunština: ă, â, î, ș, ț
• Slovenština: ô, ť, ľ, ŕ, ĺ, ä
• Španělština: ñ
• Švédština: å
• Turečtina: Ç, Ş

Reference

1. ↑ KOČIČKA, Pavel; BLAŽEK, Filip. Praktická typografie. 2. vyd. Brno : Computer Press, 2004. ISBN 80-722-6385-4. Kapitola Sazba cizích jazyků, s. 118.  

Související články

• Abeceda
• Interpunkční znaménko
• Písmo
• Typografie

Externí odkazy

• Diakritická znaménka na serveru typo.cz
• diacritics.typo.cz – Projekt Diakritika (anglicky)
• Orthographic diacritics and multilingual computing (anglicky)
• latinská abeceda včetně diakritických znamének (anglicky)

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii