Lotyština

Z Multimediaexpo.cz


Lotyština (lotyšsky latviešu valoda) patří do skupiny baltských jazyků. Je to úřední jazyk Lotyšska, kde jím mluví přibližně 2 milióny lidí.

Obsah

Historie

Lotyšský text v "Kostele národů" v Izraelském Jeruzalémě

Baltské jazyky jsou pro lingvisty velmi zajímavé, protože se v nich zachovalo mnoho archaických tvarů pocházejících z rané indoevropštiny. To je důkaz o odštěpení balto-slovanské větve od ostatních jazyků. Baltská a slovanská větev se od sebe oddělily přibližně v 10. století př. n. l. Zatímco výskyt archaických tvarů slov je nezpochybnitelný, přesný způsob, jakým se baltské jazyky vyvíjely z indoevropštiny, není znám. Východobaltské jazyky se oddělily od západobaltských (podle teorie o prabaltském jazyce) někdy mezi roky 400 a 600 n. l. Rozdílnost mezi lotyštinou a litevštinou začala být patrná v 9. století, dlouhé období neexistoval jeden jazyk, ale mnoho různých nářečí. Tato přechodná nářečí existovala do 15., a možná až do 17. století. Lotyština se jako samostatný jazyk objevila v 16. století, vyvinula se z ní latgalština a asimilovala s kuronštinou, zemgalštinou a sélštinou. Nejstarší známé nálezy psané lotyštiny jsou překlady množství kostelních písní z roku 1530 Nicholase Ramma, německého pastora z Rigy.

Klasifikace

Lotyština je jeden ze dvou posledních živých baltských jazyků (druhým je litevština), patřících k indoevropské jazykové rodině. Lotyšský a litevský jazyk si udržely mnoho rysů prajazyka, ačkoli ve věcech hláskosloví a tvarosloví vykazují mnoho zdokonalení (u lotyštiny mnohem větší než u litevštiny). Baltským jazykům jsou nejvíce příbuzné jazyky slovanské a germánské.

Nářečí

Lotyština má tři nářečí: livonské, latgalské a střední nářečí. Livonské nářečí je rozděleno na vidzemské a kuronské (také tāmnieku nebo ventiņu). Střední nářečí, předchůdce dnešní lotyštiny, se dělí na vidzemské, kuronské a zemgalské nářečí. (Poznámka: Lotyšská nářečí by neměla být zaměňována s jazyky livonštinou, kuronštinou, zemgalštinou ani sélštinou)

Livonské nářečí

Livonské nářečí je více ovlivněno livonštinou než lotyštinou v jiných částech Lotyšska. V livonském nářečí existují dvě melodie řeči. V nářečí kuronském krátké samohlásky na koncích slov zanikají a dlouhé samohlásky jsou zkráceny. Osobní jména v obou rodech jsou zakončena na -els a -ans. Předpona ie- se mění na e-.

Střední nářečí

Vidzemské a zemgalské nářečí si jsou navzájem podobné, kuronské nářečí je archaičtější. Ve středním nářečí jsou tři melodie řeči. V zemgalském nářečí je navíc použit znak ŗ.

Mluvnice

Lotyština je flektivní jazyk, jehož skladba je ovlivněna němčinou. V lotyštině se rozlišují dva mluvnické rody – mužský a ženský. Jména se skloňují sedmi pády: nominativem, genitivem, dativem, akuzativem, instrumentálem, lokálem, a vokativem. Přízvuk je až na výjimky na první slabice.

Hláskosloví

V lotyštině byl dlouho používán pravopisný systém založený na německých pravopisných principech. Na počátku 20. století byl tento systém nahrazen fonetičtějším, používajícím upravenou latinskou abecedu. Dnes se lotyšská abeceda skládá ze 33 písmen:

A Ā B C Č D E Ē F G Ģ H I Ī JK Ķ L Ļ M N Ņ O P R SŠ T U ŪV ZŽ
a ā b c č d e ē f g ģ h i ī j k ķ l ļ m n ņ o p r s š t u ū v zž

Všechna písmena se čtou tak, jak se píší, a s jejich čtením by mluvčí češtiny neměli mít problémy až na některé výjimky. Psané o se vyslovuje jako dvojhláska uo (až na slova přejatá v poslední době). Písmena s makronem (vodorovnou čárkou) označují dlouhé samohlásky. Písmena s cedillou (Ļ, Ģ, Ķ, Ņ) se vyslovují jako slovenské ľ, ď, ť, ň. Písmeno h se čte jako české ch.

Starý pravopis Moderní pravopis Internetový styl
Muuße Thews exkan tho Debbes Mūsu Tēvs Debesīs, Muusu teevs debesiis
Sweetytcz thopetows Wärdtez Svētīts lai top Tavs Vārds, Sveetiits lai top tavs vaards
Enakas mums touwe Walſtibe. Lai nāk Tava valstība. Lai naak tava valstiiba
Tows prätcznotecke Tavs prāts lai notiek Tavs praats lai notiek
kha exkan Debbes tha arridtczan wűrßon Semmes kā debesīs, tā arī virs zemes. kaa debesiis taa arii virs zemes
Muſſe deniſke mayſe dode mums ſchoden. Mūsu dienišķo maizi dod mums šodien. Muusu dienishkjo maizi dod mums shodien
Vnde pam̃et mums muſſe parräde Un piedod mums mūsu parādus, Un piedod mums muusu paraadus
ka mhes pammettammuſſims parradenekims kā arī mēs piedodam saviem parādniekiem kaa arii mees piedodam saviem paraadniekiem
Vnde nhe wedde mums exkâ kärdenaſchenne Un neieved mūs kārdināšanā, Un neieved muus kaardinaashanaa
Beth atpeſtimums no to loune bet atpestī mūs no ļauna bet atpestii muus no ljauna
Aiſto thouwagir tha Walſtibe Jo Tev pieder valstība Jo tev pieder valstiiba.
Vnde tas ſpeex vnd tas Goodtcz tur muſſige spēks un gods mūžīgi speeks un gods muuzhiigi
Amen Āmen. Aamen

Problémy v moderní lotyštině

Mezi dnes dva široce uznávané problémy v lotyštině patří lingvistický purizmus a takzvaný gimalajiešu lāči.

Gimalajiešu lāči

Termín gimalajiešu lāči je nesprávné pojmenovaní asijského černého medvěda a pravděpodobně není nejlepším termínem k popisu těchto dějů. V podstatě jde o vliv jiných jazyků, který způsobí (často docela zábavné) jazykové omyly. Tyto omyly jsou gramatické a stylistické; zřejmě sem patří i překlepy a chybné překlady. Každý rok probíhá boj, který jim chce předejít. Organizátoři prohlašují, že nejvíce těchto omylů pochází z oblastí hustě zalidněných Rusy a od litevských obchodních řetězců. Chybné překlady nejsou gramaticky špatné, u nich pouze vadí styl a volba slov, tj. doslovně přeložená anglická slova do lotyštiny by vypadala podivně exaltovaná oproti lotyšským.

Lingvistický purismus

Purismus se projevuje tvořením nových slov, obvykle bez souhlasu nebo přičinění široké společnosti. Ačkoli puristé ponechávají některá slova eufonická, jejich neologismy zní spíše jako cizí než lotyšská slova. Mnoho výrazů je zbytečných a jiná jsou doslovné překlady. Lotyština má například dva výrazy pro telefon: tālrunis (doslovný překlad telefons) a telefons, tři slova pro počítač: dators nebo kompjūters (obě jsou převzatá) a skaitļotājs (lotyšský výraz).

Jazyk a politika

Lotyšsko mělo bouřlivý vztah s Německem, Švédskem, Ruskem a Polskem po celou svou historii, a vždy bylo mnohonárodnostní zemí. Během let, kdy bylo připojeno k Sovětskému svazu (1940–1941 a 1945–1991), politická rusifikace velmi ovlivnila lotyšský jazyk. V těchto obdobích bylo asi 340 000 (?) Lotyšů (přibližně jedna třetina populace!) vyhoštěno a jinak perzekvováno. Následovala masová imigrace obyvatel ze sovětských republik Ruska, Ukrajina, Běloruska a dalších, etnická lotyšská populace byla redukována z 80 % v roce 1935 na 52 % v roce 1989. Nejvíce přistěhovalců se usadilo na venkově bez jakékoli snahy učit se lotyšsky a sžít se se zdejšími tradicemi. Dnes je lotyština mateřskou řečí jen pro více než 60 % populace země. Po opětovném získání samostatnosti v roce 1991 byla představena nová jazyková politika. Hlavním cílem bylo začlenění všech obyvatel na pozadí oficiálního státního jazyka a chránit jazyky menšin v Lotyšsku (ruština nebyla označena jako menšinová). Mnozí učenci se domnívají, že tyto věci mohou přispět k celkovému úpadku lotyštiny. Opravdové dvojjazyčné vzdělání na vládní náklady (základní škola) je dostupné pro několik menšin. Patří sem Rusové, Židé, Poláci, Litevci, Ukrajinci, Bělorusové, Estonci a Romové. V těchto školách je lotyština vyučována jako druhý jazyk, aby odstranila překážky v dorozumívání a pomohla každému obyvateli začlenit se do společenského života. Od roku 1990 vláda platí studium na veřejných univerzitách pod podmínkou zvládnutí lotyštiny. Od roku 2004 je v lotyštině vyučováno na veřejných středních školách (forma 10-12) 60 % předmětů (předtím zde existoval široký systém vyučování v ruštině).

Vzorový text

Externí odkazy



Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Loty%C5%A1tina“