Léčivá rostlina

Z Multimediaexpo.cz

Léčivá rostlina (léčivka či léčivá bylina) je taková rostlina, která svými obsahovými látkami příznivě ovlivňuje stav organismu. Metoda užívající k léčení léčivých rostlin se nazývá fytoterapie (bylinkářství). K léčení mohou být použity nejrůznější části bylin, keřů, stromů či hub. Z přibližně 3 700 taxonů vyšších rostlin rostoucích na území České republiky se v průběhu staletí k léčebným účelům užívalo asi 800 druhů a nyní se jich takto používá asi 200. Celosvětově je z 250 000 známých druhů vyšších rostlin k léčení používáno více než 10 000 druhů.

Obsahové látky

Alkaloidy

Alkaloidy jsou dusíkaté látky zásadité povahy a jsou metabolity aminokyselin. Často mají silné fyziologické účinky a většinou jsou jedovaté. Vyskytují se u čeledi mákovitých (mák, vlaštovičník), lilkovitých (lilek, rulík, blín), liliotvarých (ocún, kýchavice), pryskyřníkovitých (oměj) aj.

Glykosidy

Glykosidy jsou esterové deriváty sacharidů působící především svou nesacharidovou složkou. Obsah glykosidů v droze je závislý na době sklizně a vhodném způsobu sušení.

Srdeční glykosidy - ovlivňují srdeční činnost a rostliny,které je obsahují jsou prudce jedovaté (náprstník, konvalinka, hlaváček).
Fenolické glykosidy - používají se k desinfekci močových cest při zánětech (medvědice brusinka).
Antrachinonové glykosidy - mají projímavé účinky (krušina, reveň).
Thioglykosidy - ovlivňují trávení (křen, hořčice, lichořeřišnice).

Flavonoidy

Flavonoidy jsou fenolické látky s vlastnostmi podobnými vitamínům. Zvyšují odolnost cévních stěn (pohanka, jerlín) a zvyšují účinnost vitamínu C (hloh, lípa, třezalka).

Silice neboli éterické oleje

Silice jsou vonné olejovité látky nerozpustné ve vodě. Siličné drogy mohou být použity jako léčiva:

Na podporu trávení - (fenykl, anýz, kmín, hřebíček).
Močopudné - (jalovec, celer, petržel).
Uklidňující - (meduňka, kozlík, dobromysl).
Desinfekční - (mateřídouška, šalvěj, heřmánek, myrta).
Proti parazitům - (česnek, pelyněk, řimbaba)

Mnohé siličné rostliny se uplatňují také jako koření (badyán, skořice, pepř, zázvor, aj.).

Třísloviny

Třísloviny jsou deriváty kyseliny gallové. Mají svíravou chuť a schopnost srážet bílkoviny, alkaloidy a těžké kovy. Proto se uplatňují při průjmech, otravách alkaloidy, drobných poraněních apod. Jsou účinnými látkami dubu, borůvky, ostružiníku, řepíku aj,

Hořčiny

Hořčiny (amara) jsou chemicky nejednotné látky hořké chuti, které dráždí chuťové buňky a povzbuzují činnost trávicího ústrojí a žláz s vnitřním vyměšováním. Najdeme je např. u hořce, pelyňku, zeměžluči či puškvorce.

Fytoncidy

Fytoncidy jsou látky, které vyšší rostliny vytvářejí jako ochranu proti cizím organismům. Mají antibiotický účinek. Najdeme je v česneku, cibuli, tymiánu, křenu aj.

Vitamíny

Vitamíny jsou látky nezbytné pro život, které si lidský organismus až na výjimky nedokáže sám vytvořit. Jejich nedostatek se projevuje avitaminózami. V léčivých rostlinách lze nalézt tyto vitamíny:

Vitamín A (ve formě provitamínu A) - mrkev, rajče, brusinka.
Skupina vitamínů B - obilniny, ořechy, zelenina.
Vitamín C - obecně v ovoci a zelenině, nejvyšší obsah mají šípky, černý rybíz,brokolice, citrusy aj.
Vitamín E - sója, salát, podzemnice olejná.
Vitamín K - listová zelenina, rostlinné oleje.

Sacharidy

Sacharidy jsou produkty fotosyntézy v zelených částech rostlin. Jednoduché cukry jako glukóza a fruktóza slouží jako zdroje energie, složitější polysacharidy slouží jako stavební látky (celulóza) či látky zásobní (škroby).

Oleje a tuky

Oleje a tuky jsou sloučeniny glycerolu a mastných kyselin. Dělíme je na:

Nevysýchavé (olivový, mandlový).
Polovysýchavé (řepkový, podzemnicový).
Vysýchavé (lněný, kakaový).
Speciální (ricinový, krotonový)

Sbírané části

Nať

Nať (herba) - nadzemní část rostliny , spojující kořen s listy. Nať sbíráme např. u pelyňků, mateřídoušek či routy.

List

List (folium) - postanní orgán rostliny, ve kterém probíhá fotosyntéza. Listovou drogu poskytuje např.: ostružiník, medvědice, brusinka.

Květ

Květ (flos) - rozmnožovací orgán vyšších rostlin, který vznikl přeměnou listů a koncové části stonku. Příklady: hloh, lípa, třezalka.

Plod

Plod (fructus) - konečná část vývoje rozmnožovacích orgánů rostliny. Sbíráme např. u černého rybízu, bezu černého, moruše.

Semeno

Semeno (semen) - vznikají přemenou vajíček v semeníku. Semenné drogy jsou mák setý, kmín, kaštan a jiné.

Kůra

Kůra (cortex) - zvenku kryje kmeny a větve stromů a keřů. Kůru sbíráme u vrby, dubu, trnky apod.

Dřevo

Dřevo (lignum) - vnitřní část kmenů a větví stromů a keřů. Sbírá se jen výjimečně, drogy poskytují např. jalovec či santal.

Kořen

Kořen (radix) - podzemní část rostlin, který upevňuje rostlinu v zemi a přijímáživiny z půdy. Z kořenových drog lze uvést např. kostival, křen, proskurník lékařský.

Oddenek

Oddenek (rhizoma) - je vlastně podzemní část stonku, pomocí něhož rostlina překonává nepříznivé období. Oddenky sbíráme u kosatce, pýru, puškvorce a dalších.

Cibule

Cibule (bulbus) - zkrácený stonek se zdužnatělou šupinami nebo spodinami listů. Cibule poskytují česnek medvědí, česnek kuchyňský či cibule kuchyňská.

Hlíza

Hlíza (tuber) - rostlinný orgán různého původu v němž se ukládají živiny. Příkladem hlízových drog jsou slunečnice topinambur a brambory.

Plodnice

Plodnice (carposoma) - část hub, která slouží k tvorbě spor a následnému rozmnožování. Příklady sbíraných plodnic jsou rezavec šikmý, penízovka sametonohá a pečárka polní.

Pupen

Pupen (gemma) - nejmladší stadium stonku nebo květu rostlin. Pupeny sbíráme u buku lesního, jedle bělokoré, topolu a dalších rostlin. Léčením pomocí pupenů se zabývá gemmoterapie.

Sběr, sušení a skladování

Sběr

Sběr je prvním krokem k získání léčivé drogy a je při něm nutno dodržovat určité zásady. Především je nutné sbíranou rostlinu bezpečně znát. Sbírají se pouze zdravé, chorobami a hmyzem nenapadené rostliny. Je nutné dbát na to, aby se nesmíchalo více druhů dohromady. Nasbírané rostliny se ukládají volně, nemačkají se a suší co nejdříve po sběru. Je nutné si počínat ohleduplně, aby rostlina na místě sběru nebyla vyhubena. Proto se sbírá pouze tam, kde je hojná a část rostlin se vždy nechává nedotčena. Obsah účinných látek není konstantní, obecně platí, že u nadzemních částí rostlin je maximální v období od počátku kvetení do tvorby plodů. Podzemní části rostliny mají naopak největší obsah účinných létek v době vegetačního klidu.

Sušení

Sušení se musí věnovat velká pozornost, neboť právě při této fázi zpracování léčivých rostlin se rozhoduje o tom, zda získaná droga bude kvalitní či nikoliv. Optimální teplota se pohybuje od 30 °C do 45 °C, sušení je nutné provádět ve stínu v tenké vrstvě. Jestliže při sušení droga zhnědne či zčerná, jde o hrubé znehodnocení a musí se vyřadit.

Skladování

Rostlinné drogy se skladují v suchu, tmě a chladu v hermeticky uzavřených skleněných nádobách či plechových krabicích. Skladování v plátěných pytlících není příliš vhodné, protože droga není chráněna před vzdušnou vlhkostí a ztrátě aromatických látek. Účinnost dobře uskladněných drog je v průměru dva roky, přičemž platí, že "tvrdé" drogy jako jsou dřeva, kůry či kořeny mají delší životnost než drogy "měkké", což jsou zejména drogy květové, které vydrží sotva do příští sklizně.

Související články

Seznam léčivých rostlin

Externí odkazy

Přehled léčivých rostlin v databázi Florius

Literatura

GRUBCOV, V. G., BENEŠ K. Zelená lékárna. 1. vyd. Praha : Lidové nakladatelství, 1984.
JANČA, Jiří, ZENTRICH Josef A. Herbář léčivých rostlin 1. 1. vyd. Praha : Eminent, 1994. ISBN 80-85876-02-7.
PŘÍHODA, Antonín. Léčivé rostliny. 2. vyd. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1980.
THURZOVÁ, Ludmila, a kol. Malý atlas liečivých rastlín. 2. vyd. Martin : Obzor, 1965.

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii