Liběchov

Z Multimediaexpo.cz


Město Liběchov se nachází v okrese Mělník, kraj Středočeský, v půli cesty mezi Mělníkem a Štětím, na pravém břehu řeky Labe při ústí potoka Liběchovky.

Ke dni 1. 1. 2008 zde žilo 1 055 obyvatel.

Obsah

Historie

Pravěké osídlení místa dokládá žárový hrob na návrší v lokalitě dnešní školy. Nalezené nádobky vypichované keramiky a kamenné nástroje pocházejí z neolitu, mladší doby kamenné (5000 - 3500 př. n. l.). Počátek osídlení středověkého jako základu dnešní obce není doložen historickými prameny. Patrně na přelomu 13. a 14. století byl u Labe na zpevněném písečném ostrůvku (jesepu) vystavěn vladycký statek, nejspíše okrouhlá dřevěná tvrz s vodním hrazením, strážící odbočku zemské polabské stezky, směřující vzhůru táhlým dubským úvalem. Protékající bujná říčka Desná (čili - vůči Labi - „zprava přitékající“), později Deštná a Liběchovský potok (Libocher Bach, dnes Liběchovka).

Do psaných dějin vstupuje Liběchov záznamem v zemských deskách roku 1311 (dle jiného pramene 1316) se zmínkou o rytíři Dominikovi (Dominovi) z Lubiechowa se syny Václavem a Jurzatou. Místní jméno Liběchov odvozeno přivlastňovací příponou -ov od osobního jména L'uběch a znamenalo „L'uběchův, Liběchův (dvůr)“. Z lidového úzu Libochov vznikla i pozdější německá podoba Liboch (od roku 1720).

Na počátku 15. století patřil Liběchov Škopkům z Dubé. Jindřich z Dubé, syn královského hofmistra a oblíbence krále Václava IV., byl přítelem a ochráncem kazatele Jana Husa. Po vyhlášení interdiktu nad Prahou v říjnu 1412 odchází Mistr Jan Hus na liběchovskou tvrz a vede odtud spor s pražskými odpůrci. S pobytem spojena řada jeho spisů („Výklad“, „O církvi“, „Knížky o svatokupectví“, „Dcerka“). V listopadu 1413 se Hus uchyluje z Liběchova na Kozí Hrádek a na Krakovec, odkud putuje do Kostnice obhájit svou při (upálen 6. července 1415). Vylidnění Liběchova během třicetileté války a germanizace oblasti v pozdějších staletích Husovu liběchovskou epizodu z místní i obecné historické paměti vytlačila.

Roku 1440 je Liběchov v rukou pánů z Liběchova, od roku 1455, resp. od roku 1477 vladyků „erbu půl jelena“. Polovina jelena ve skoku je místní heraldickou figurou. Státem uznávaný znak v současnosti obci až do roku 2007 chyběl. V druhé polovině 16. století vlastní liběchovské zboží Kašpar, rytíř Belvic z Nostvic. Stará tvrz tehdy přestavěna v renesanční, plně kamenný, dvoupodlažní objekt okrouhlého půdorysu, půl tvrz, půl zámek se štíhlou věží. Stavba obkroužena širokým vodním příkopem, hloubeným v původních ramenech říčky (řešení obdobné například zámku - tvrzi v Roztokách u Prahy). V roce 1621 při zámku zaznamenán poplužní dvůr, vinice, mlýn, pivovar a ovčín.

Zámek Liběchov

Roku 1654 za Hyacinta Karla, hraběte de Villany vzniká mimořádně působivá kamenná stavba zdaleka viditelného kostela Sv. Ducha (později také Sv. Hrobu) na viničním kopci nad řekou. V půli kopce stála samostatná zvonice (zanikla roku 1823 po přístavbě věže kostela, do které zvony přeneseny). Okrsek viniční hory přetvořen italskými mistry terasovitě ve stylu italských zahrad. impozantní dílo, v současnosti silně chátrající, s již opuštěnou vinicí, patří rozlohou i objemem použitého kameniva k největším stavebním počinům širokého okolí.

18. století přináší Liběchovu v osobě vzdělaného, kultivovaného a bohatého šlechtice Jana Jáchyma, hraběte Pachty, a posléze jeho syna Huberta Karla, jedinečný stavební i hospodářský rozkvět, jehož plody určují tvářnost obce dodnes. Tvrz přestavěna v pohodlný barokní zámek s obdivuhodným citem pro původní stavbu: podkovovité uzavřeno novým barokním obdélným křídlem se sallou terrenou v přízemí a slavnostním sálem v patře. V klasicistním stylu vzdělána zámecká zahrada. Roku 1730 postavena fara. Vzniká pozoruhodný farní patronátní kostel sv. Havla. Nad silným minerálním pramenem na blízké Boží Vodě (Geweihtenbrunn) zřízena kaple Panny Marie, vedle lázně. Boží Voda propojena se zámkem promenádní cestou se stromořadím Paloučkem.

Roku 1780 datována Kalvárie, křížová cesta o 14 zastaveních s lipovou álejí. Roku 1781 vystavena honosná konírna pro „4x8 koní“ (ve štítu latinský nápis s chronogramem). Parter zámecké zahrady, terasa a schodiště kostela osazeny sochamy.

Na zvelebení panství se tehdy podílejí přední umělecké osobnosti evropského formátu: císařský dvorní architekt Ferdinand Maxmilián Kaňka, proslulý sochař Matyáš Bernard Braun, neméně věhlasní malíři Václav Vavřinec Reiner a Jan Petr Molitor. Prvé tři čtvrtiny 19. století vlastní panství další slavný rod, Veithové. Jakub Veith (1758 - 1833), velmi úspěšný podnikatel, průmyslník, výrobce textílií, původně českobudějovický měšťan, posléze povýšený do šlechtického stavu, při velkém požáru v roce 1811 zámek klasicistně upravuje. V zámecké zahradě staví rozlehlý skleník (oranžerii). Roku 1823 ke kostelu sv. Ducha přistavuje věž - zvonici a rozšiřuje podzemní hrobku. Na Boží Vodě vyrůstá nový lázeňský dům a roku 1832 mezi farou a kostelem sv. Havla škola. Syn Antonín Veith (1793 - 1854) patří k štědrým podporovatelům umění, vědy a kultury. V Liběchově se utváří „Hnízdo romantické doby“. Veithův liběchovský salon po dvě desetiletí hostí nejvýznačnější představitele umělecké a intelektuální elity: Pátera Bernarda Bolzana, Františka Palackého, Josefa Jungmanna, F. L. Riegera a mnoho dalších.

V obci působí vlivný vlastenecký farář Páter Filip Čermák (Tuchoměřický). Vynikající malíř Josef Navrátil (1798 - 1865) zámek obohacuje velkolepou výmalbou sally terreny (epos o Vlastě) a orientálního sálu. S Liběchovem spojen význačný český sochař, předchůdce Myslbekův, původně zámecký kuchař Václav Levý. V blízkých lesích dodnes zachovány jeho rané monumentální romantické skalní skulptury: kaplička Máří Magdalény, Harfenice, Kazatelna, Had, Čertovy hlavy, Klácelka, Blaník. V nedalekých Tupadlech započata stavba českého Slavína (z finančních důvodů nedokončena). Poslední čtvrť 19. a prvé dvě dekády 20. století vlastní panství pruská hraběnka von Lippe z Bisterfeldu a Weisenfeldu. Na zámku nesídlí, panství spravuje (patrně po roce 1894) česká pachtýřská rodina Homolků. Po rozpadu Rakouska - Uherska a vzniku Československé republiky v roce 1918 Ing. František Homolka od hraběnky von Lippe zanedbané panství kupuje a postupně obnovuje jeho prosperitu.

Pro staletí postupující germanizaci severních Čech stal se Liběchov nejjižnější výspou, vzdálenou pouhých několik kilometrů od českého královského města Mělník. V té spojitosti Liběchov - Liboch přirovnáván k „hrázi na Labi“. Mnichovským diktátem je v říjnu 1938 národnostně smíšená obec (poměr Čechů a Němců 1:1) odtržena od českých zemí a začleněna do Sudetoněmecké župy Velkoněmecké Říše (Reichsgau Sudetenland). Židé jsou deportováni do koncentračních táborů, české obyvatelstvo hrubě diskriminováno a vyloučeno z veřejného života. Zámek slouží jako vojenský lazaret.

V letech 1945 - 1946 obec nuceně opouštějí jednotlivci i rodiny německé národnosti (více jak 50% obyvatel). Uvolněné nemovitosti jsou dosídleny. Dlouhodobé správní napojení obce na Dubou se po druhé světové válce mění, Liběchov přechází pod správu okresu Mělník. Působnost obce rozšířena o sousední, dříve samostatné Ješovice. V roce 1975, po generální osmileté rekonstrukci zpustlého zámeckého objektu, otevřeno v jeho prostorách Muzeum asijských kultur jako sekce Náprstkova muzea, majetkové součásti Národního muzea v Praze. V první polovině 90. let na terasách pod kaplí sv. Ducha a sv. Hrobu po čtyřech stoletích zaniká viniční trať. Výrazně se tak mění krajinný kolorit, v druhé polovině 20. století silně narušený stavbou rozlehlé elektrárny a později dýhárny na protějším břehu Labe. naproti tomu na konci století rekonstruována velmi dlouhý čas neudržovaná rozlehlá zámecká zahrada a rovněž zanedbaný okrsek podmanivého kouzla s křížovou cestou a památnou lipovou alejí. V srpnu 2002 zámek a část obce silně postiženy pětisetletou povodní. Výška vody při zátopě dosáhla v přízemí zámku úrovně 3,2 metru. Na přelomu tisíciletí zůstává Liběchov a jeho blízké okolí památkovou lokalitou mimořádné hodnoty kulturně - stavební, krajinné i přírodní jako jihozápadní okraj Přírodního parku Rymáň, sousedícího s Chráněnou krajinnou oblastí Kokořínsko. Status města byl udělen 26. dubna 1935 [1], v polovině 20. století o něj město přišlo a obnoven byl 23. ledna 2007.[2] Nachází se zde Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR, kde působil Karel Fortýn.

Pamětihodnosti

Pomník obětem světových válek a komunismu
  • Náprstkovo muzeum na zámku Liběchov
  • Kostel svatého Havla
  • Kostel svatého Ducha na vrchu nad vsí
  • Kaple Boží Voda
  • Křížová cesta
  • Socha Krista, svatého Jana Nepomuckého a svatého Prokopa
  • Sbor českobratrské církve evangelické (bývalá škola)
  • Pivovar
  • Fara
  • Jeskyně Klácelka

Místní části

Reference

  1. ↑ Úřední sdělení o povýšení na město: Vláda republiky Československé povýšila usnesením ze dne 26. dubna 1935 osadu Liběchov v politickém okrese Dubá na město. (K. č. 33.524/1935-7.)
  2. ↑ Rozhodnutí č. 16 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 23. ledna 2007


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Liběchov
  Města a obce okresu Mělník  

Býkev • Byšice • Cítov • Čakovičky • Čečelice • Dobřeň • Dolany • Dolní Beřkovice • Dolní Zimoř • Dřínov • Horní Počaply • Hořín • Hostín u Vojkovic • Hostín • Chlumín • Chorušice • Chvatěruby • Jeviněves • Kadlín • Kanina • Kly • Kojetice • Kokořín • Kostelec nad Labem • Kozomín • Kralupy nad Vltavou • Ledčice • Lhotka • Liběchov • Libiš • Liblice • Lobeč • Lužec nad Vltavou • Malý Újezd • Medonosy • Mělnické Vtelno • Mělník • Mšeno • Nebužely • Nedomice • Nelahozeves • Neratovice • Nosálov • Nová Ves • Obříství • Olovnice • Ovčáry • Postřižín • Řepín • Spomyšl • Stránka • Střemy • Tišice • Tuhaň • Tupadly • Újezdec • Úžice • Velký Borek • Veltrusy • Vidim • Vojkovice • Vraňany • Všestudy • Všetaty • Vysoká • Zálezlice • Zlončice • Zlosyň • Želízy

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Lib%C4%9Bchov“