Beroun

Z Multimediaexpo.cz


Beroun (latinsky: Verona[1], německy:Beraun) je okresní město ve Středočeském kraji. Město leží na soutoku Berounky a Litavky, asi 30 km jihozápadně od Prahy.

Obsah

Poloha

Pohled na Beroun a Berounku z Tetínské skály.

Beroun je svým strategickým umístěním na spojnici Prahy a Plzně již od středověku významnou křižovatkou, místem obchodu i výroby. Po zavedení rychlého spojení s Prahou po dálnici D5 se čím dále tím více stává i součástí příměstské oblasti české metropole, odkud lidé dojíždějí pracovat do Prahy.

Beroun je umístěn v kopcovité krajině na rozhraní chráněných krajinných oblastí Českého krasu a Křivoklátska. Spolu s jeho historickými památkami (jejichž četnost vedla k vyhlášení historického jádra města městskou památkovou zónou v roce 1992) to z něj činí i významné východisko turistických cest.

Celostátní význam mají také každoročně pořádané hrnčířské trhy. Známý je i mezinárodní hudební festival Tallichův Beroun.

Název

Název Beroun je odvozen z německého názvu severoitalského města Verona (Bern, Beronia). Odvozování od slovesa brát je nesprávné (tzv. lidová etymologie).[2]

Historie

Radnice v Berouně.
Husovo náměstí s kostelem sv. Jakuba a Plzeňská brána v Berouně.

První zmínka o královském městě Beroun je z roku 1265, i když místo bylo osídleno již dřív.

Město, založené pravděpodobně v době vrcholně středověké vlny zakládání měst v Česku, bylo však brzy bezmála opuštěno a muselo být znovu vybudováno za doby Václava II.. Město bylo tehdy silně opevněno (hradby byly vystavěny v první polovině 14. století) a vybaveno dvěma branami. Jeho význam však opět poklesl po třicetileté válce. Od 18. století se Beroun stal tzv. posádkovým městem, tj. městem, kde byla vojenská hotovost.

V šedesátých letech 19. století se v okolí města začalo s těžbou vápence a rozvinula se postupně i další průmyslová odvětví (průmysl textilní, železárenský). Díky železniční trati z Prahy do Plzně, která prochází údolím Berounky a samozřejmě i městem samotným, se stal Beroun vhodným místem pro zakládání nových průmyslových závodů, a to jak jihozápadním, tak i severovýchodním směrem od města. Vybudovány byly i méně významné železniční trati do Rudné, či do Rakovníka, které rovněž sloužily k dopravě zboží a umocnily tak význam Berouna jako průmyslového města.

Za komunistické vlády došlo k masivní výstavbě nejprve klasických městských domů, později pak panelových sídlišť a v neposlední řadě i nových průmyslových závodů (např. Železárny a válcovny a velká cementárna v Králově Dvoře). Po správní reformě v roce 1960 se Beroun stal okresním městem, jedním z několika ve Středočeském kraji. Zrekonstruováno bylo nádraží, které dostalo moderní odbavovací halu i nástupiště. K městu byly připojeny některé okolní obce (např. Králův Dvůr v roce 1980). Toto období se ale do tváře města zapsalo v mnohých směrech negativně. Přestože dopravně bylo Berounu odlehčeno po vybudování dálnice D5 (byť vedené velmi blízko centru města vzhledem k charakteru terénu), během čtyřiceti let komunistického období došlo k likvidaci mnohých památek, drastickému zhoršení životního prostředí i nárůstu dopravy obecně. Nová panelová výstavba nebyla situována pouze na okraji města, podobně jako v mnohých jiných sídlech, ale i v těsném sousedství historického jádra Berouna.

V listopadu 1990 se odtrhla od Berouna místní část Králův Dvůr, která se nacházela do té doby na jihozápadě města. Význam průmyslu byl po roce 1989 potlačen. Tovární výroba byla přeorientována z těžkého průmyslu na lehký a střední (výstavba nové průmyslové zóny). Tradiční těžba vápence v okolí města ale příliš snížena nebyla. Historické jádro města bylo zrekonstruováno; byly opraveny dochované fragmenty hradeb, obě brány (pražská i plzeňská), na hlavním náměstí vznikla pěší zóna. Město opět kulturně ožilo. Nová výstavba, která má nyní charakter hlavně rodinných domů, se soustředila do oblasti mezi Berounem a Královým dvorem a je doplňována různými logistickými areály, které využívají blízkosti dálnice z Prahy do Plzně (vzniká dvojměstí Beroun-Králův Dvůr).

Památky

Zachovalé zbytky hradeb v Havlíčkově ulici v Berouně.

Významné jsou zbytky berounského hradebního opevnění: Dvě brány (Pražská a Plzeňská) a zbytky hradeb.

Dominantou půvabného náměstí je gotický farní kostel sv. Jakuba st.

Zajímavé jsou i některé další domy na náměstí a v jeho blízkém okolí a filiální - původně hřbitovní - kostel Zvěstování Páně.

Novorenesanční Duslova vila z konce 19. století (architekt Antonín Wiehl) dnes slouží jako městská galerie.

Příroda

Město je prakticky ze všech stran obklopeno kopci a lesy. Krajinou prochází řada značených turistických stezek (blízké výletní cíle jsou například Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou, Koněprusy, Tetín, Hudlice, Nižbor).

Nedaleko centra se nachází zalesněný kopec Městská hora s rozhlednou. Na tomto kopci se také nachází výběh, v němž město chová tři medvědy, původně medvíďata známá z televizních večerníčků. (Medvěd je ve znaku Berouna, proto město sponzoruje chov těchto zvířat.). Dále se nachází například vrch Děd s rozhlednou, ze které však je vzhledem k vzrostlému lesu směrem k Berounu jen omezený rozhled.

Městem protékají dva vodní toky, řeka Berounka a říčka Litavka. Město je proto vystaveno občasným povodním (poslední velká povodeň zde byla v létě roku 2002). Voda v Berounce je vhodná ke koupání, nad městem se nacházejí různá koupaliště, například jez v Hýskově.

Školství

Ve městě se nachází čtyři základní školy. Střední stupeň vzdělání je zastoupen těmito institucemi: Soukromá střední odborná škola cestovního ruchu Beroun, Obchodní akademie a Střední pedagogocká škola, Gymnázium Beroun, Střední zdravotnická škola Beroun, SOŠ a SOU Beroun-Hlinky, Střední zdravotnická škola Beroun, Manažerská akademie Beroun a Odborné učiliště Liteň.

Doprava

Nádraží v Berouně (z roku 1972)


Jak již bylo uvedeno výše, Beroun vždy ležel na významném dopravním tahu z Prahy přes Plzeň do Bavorska. Nejdůležitějším silničním tahem je bezesporu dálnice D5 Praha-Plzeň-Rozvadov, která sice v roce 1985 odvedla z centra města tranzitní dopravu, ale také zároveň velmi necitlivě zpřetrhala vazby skoro v centru města a vytvořila jenom svou existencí plno odpudivých zákoutí. Silnice II.třídy jsou ve městě zastoupeny silnicemi II/116 (Lány - Beroun - Řevnice - Mníšek pod Brdy - Nový Knín) a II/118 (Doksany - Slaný - Kladno - Beroun - Zdice - Příbram - Petrovice).

V Berouně se nachází rychlíková železniční stanice na hlavní železniční trati č. 170 - Praha - Beroun - Plzeň - Cheb. Na ní navazují 2 lokálky: č. 173 (Praha - Rudná - Beroun) a č.174 (Beroun - Rakovník). Berounské nádraží je ve srovnání s tratěmi poměrně nové. Dnešní „moderní“ nádražní budova byla dokončena v roce 1972.

Městská hromadná doprava je zajišťována autobusy, které provozuje společnost PROBO BUS. Některé linky zajíždějí i do sousedního města Králův Dvůr.

Zdravotnictví

Na západní hranici města se nachází jedna ze dvou nemocnic v okrese (druhá je v Hořovicích). Její stavba byla zahájena v srpnu 1927 a slavnostně byla otevřena 1. prosince 1929.[3] Nedaleko leží výjezdové stanoviště zdravotnické záchranné služby. Přímo ve městě se nachází několik zdravotnických středisek a jednotlivé ordinace lékařů všech základních odborností.

Členění města

Katastrální členění Berouna

Město se skládá ze čtyř katastrálních území a sedmi místních částí:

Správní území

Související informace můžete najít také v článcích: Okres Beroun a Obvod obce s rozšířenou působností Beroun
Správní obvod ORP Beroun zaujímá severovýchodní polovinu okresu Beroun

Beroun je okresním městem a také obcí s rozšířeno působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Beroun se skládá z 85 obcí, ORP z 48 obcí.

Symboly města

Znak města: Na modrém štítě je stříbrná kvádrová hradební zeď s cimbuřím o pěti stínkách se širokou otevřenou branou s vytaženou zlatou mříží. Po stranách brány jsou dvě nevysoké okrouhlé, z kvádrů budované věže, každá s jedním oknem a s cimbuřím o třech stínkách, rovněž stříbrné, s červenými špičatými střechami a zlatými makovicemi. Nad branou mezi věžemi vystupuje z cimbuří muž v brnění přirozené barvy s taseným mečem v pravici a štítem v levici. Jeho štít je červený se stříbrným českým lvem. Pod padací mříží v bráně je hnědý medvěd na šedočerné skalnaté půdě, kráčející doleva.

Geologie

Podle města byl pojmenován stratigrafický stupeň beroun, který přibližně odpovídá caradoku.[4]

Známé osobnosti

Partnerská města

Fotogalerie

Plzeňská brána

Pražská brána

Související články

Literatura

Souřadnice

Reference

  1. ↑ Oficiální stránky města Berouna
  2. ↑ LUTTERER, Ivan; MAJTÁN, Milan; ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména Československa. Praha : Mladá fronta, 1982. 1. vydání. ISBN neuvedeno. S. 51.  
  3. ↑ Historie nemocnice na Nemocnice Beroun
  4. ↑ MČSE, heslo beroun

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Beroun
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Beroun
Město Beroun

Beroun-Centrum • Beroun-Hostim • Beroun-Jarov • Beroun-Město • Beroun-Zavadilka • Beroun-Závodí • Beroun-Zdejcina

  Města, městyse a obce okresu Beroun  

Bavoryně • Beroun • Běštín • Broumy • Březová • Bubovice • Bykoš • Bzová • Cerhovice • Drozdov • Felbabka • Hlásná Třebaň • Hořovice • Hostomice • Hředle • Hudlice • Hvozdec • Hýskov • Chaloupky • Chlustina • Chodouň • Chrustenice • Chyňava • Jivina • Karlštejn • Komárov • Koněprusy • Korno • Kotopeky • Králův Dvůr • Kublov • Lážovice • Lhotka • Libomyšl • Liteň • Loděnice • Lochovice • Lužce • Malá Víska • Málkov • Měňany • Mezouň • Mořina • Mořinka • Nenačovice • Nesvačily • Neumětely • Nižbor • Nový Jáchymov • Olešná • Osek • Osov • Otmíče • Otročiněves • Podbrdy • Podluhy • Praskolesy • Rpety • Skřipel • Skuhrov • Srbsko • Stašov • Suchomasty • Svatá • Svatý Jan pod Skalou • Svinaře • Tetín • Tlustice • Tmaň • Točník • Trubín • Trubská • Újezd • Velký Chlumec • Vinařice • Vižina • Vráž • Všeradice • Vysoký Újezd • Zadní Třebaň • Zaječov • Záluží • Zdice • Žebrák • Železná

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Beroun“