Biřmování

Z Multimediaexpo.cz

Biřmování

Biřmování (z latinského confirmatio utvrzení) je jednou ze sedmi svátostí katolické, pravoslavné, anglikánské církve a Církve československé husitské. Spolu se křtem a eucharistií je biřmování jednou z iniciačních svátostí. Biřmování je podle nauky zmiňovaných církví svátost ustanovená Ježíšem Kristem, jejíž prostřednictvím křesťan od Boha dostává pečeť daru Ducha Svatého. Spolu se křtem a svátostí svěcení biřmování podle katolické nauky vtiskuje do nitra člověka nezrušitelné znamení (charaktér), proto se tyto svátosti mohou přijmout jen jedenkrát za život.

Obsah

Biblický základ biřmování

Proroci ve Starém zákoně hlásali, že Duch Pána spočine na očekávaném Mesiáši pro jeho spásné poslání. Sestoupení Ducha svatého na Ježíše ve chvíli, kdy přijal křest od Jana Křtitele, bylo znamením, že to je on, který má přijít, že on je Mesiášem, Božím synem.

Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas:" Toto je můj milovaný syn, jehož jsem si vyvolil." Matouš (3,16-17)

Od okamžiku, kdy byl působením Ducha svatého počat, celý jeho život i jeho poslání probíhá v naprostém společenství s Duchem svatým, kterého mu Otec dává "v míře neomezené" (Jan 3,34). Tato plnost Ducha svatého neměla být jen výsadou Mesiáše, ale měla být sdělena celému mesiáškému lidu. Dar Ducha Svatého Ježíš vícekrát přislíbil svým učedníkům, tento příslib uskutečnil nejprve v den velikonoc (Jan 14) a později skvělejším způsobem v den Letnic. První zmínka o modlitbě za Ducha Svatého se nachází ve Skutcích apoštolů (8,14–17):

Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch Svatý, neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Petr (apoštol)Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha Svatého.

Biřmování v západní církvi

Svátost biřmování může přijmou každý pokřtěný člověk, který ji dosud nepřijal a který dosáhl věku užívání rozumu. Pokud přijímá člověk křest až v dospělosti je zároveň i biřmován. Řádným udělovatel svátosti biřmování je biskup. V případě nutnosti může dát biskup kněžím dovolení, aby udělovali biřmování. Je-li křesťan v nebezpečí smrti, může mu udělit biřmování kterýkoliv kněz.

V latinském obřadu se svátost biřmování uděluje prostřednictvím pomazání olejem (křižmem) na čelo, spolu s vkládáním rukou přisluhovatele a slovy: Accipe Signaculum doni Spiritus Sancti, Příjmi pečeť darů Ducha svatého.

Biřmování ve východních církvích

V pravoslavných východních církvích se biřmování, které se zde nazývá myropomazáním (řecky μύρον myron pomazání) uděluje zároveň se křtem, a to i u malých dětí. Obvyklým udělovatelem této svátosti je ve východních církvích kněz a používá svaté myro posvěcení biskupem. Myropomazání je zde přijímáno jako dar Ducha Svatého. Jak pro katolickou církev, tak pro pravoslaví je důležité, aby biřmování uděloval člověk vysvěcený biskupem s apoštolskou posloupností. Katolická církev tak např. neuznává konfirmace udělené u protestantských církví.

Účinky biřmování

Účinkem svátosti biřmování je zvláštní vylití Ducha svatého, jak bylo kdysi uděleno apoštolům v den Letnic. V důsledku toho přináší vzrůst a prohloubení křestní milosti:

  • hlouběji nás zakořeňuje do Božího synovství, které nám dává právo volat: "Abba, Otče"
  • pevněji nás spojuje s Kristem
  • rozmnožuje v nás dary Ducha svatého
  • dokonaleji nás spojuje s církví
  • poskytuje nám zvláštní sílu Ducha svatého, abychom šířili a bránili víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové, abychom statečně vyznávali Kristovo jméno a abychom se nikdy nestiděli za Kristův kříž

Související články

Literatura

  • Bible. Česká biblická společnost, 2006. ISBN 80-85810-42-5
  • Katechismus katolické církve. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. ISBN 80-7192-473-3