Motorem našeho webového serveru bude pekelně rychlý
procesor AMD Ryzen Threadripper 7960X (ZEN 4).
Franck Lagorce
Z Multimediaexpo.cz
Franck Lagorce (* 1. září 1968, L'Haÿ-les-Roses) byl francouzský automobilový závodník, účastník formule 1 v roce 1994.
Obsah |
Biografie
Franck Lagorce se narodil v L'Haÿ-les-Roses nedaleko Paříže. K závodění se dostal již v útlém dětství a ve svých 13 letech získal titul francouzského šampióna v motokárách, v roce 1985 byl 10. na mistrovství světa a o rok později druhý na mistrovství Evropy.
V roce 1987 se umístil jako 7 na mistrovství Francie v motokárách v kubatuře 125cc, zároveň vstoupil do francouzského šampionátu Formule Ford, ale daleko důležitější pro jeho kariéru bylo druhé místo Volant Elkron Scholarship Award, což mu zajistilo účast i v následující sezóně ve Formuli Ford. S vozem Reynard 88 skončil na celkově 5. místě , když nejlépe dojel druhý na trati Le Mans Bugatti. Ve Formuli Ford setrvává i pro rok 1989, kdy je 4 a přestoupil do Formule Renault pro rok 1990. S vozem Orion 90 skončil celkově na 2 místě a šest krát vystoupal na podium. To mu vyneslo účast ve francouzském mistrovství F3, do kterého vlétl, s vozem Dallara F391, fenomenálním způsobem, zvítězil ve dvou závodech a získal 81 bodů, což mu v celkovém součtu vyneslo 4. místo. V roce 1992 udělal další krok k místu ve formuli 1, zvítězil ve francouzském mistrovství formule 3 s vozem Dallara F392 po vítězstvích v Ledenonu, Dijonu a Magny-Cours, získal 100 bodů. Svou všestrannost prokázal pěti starty v Porsche Carrera Cup, kde ukázal, že není jen jezdcem pro monoposty.
Dalším krokem v jeho kariéře byla účast ve formuli 3000 v letech 1993 a 1994. V týmu DAMS doplnil pozdějšího vítěze celé série, Oliviéra Panise. V úvodu sezóny se nejprve potýkal s nedostatečnou rychlostí vozu Reynard 93D Cosworth, v prvních 7 závodech byl jeho nejlepším výsledkem 4. místo v Silverstone. Vítěztví se dočkal až v posledních dvou závodech v Magny-Cours a Nogaru a zajistil si tak čtvrté místo v šampionátu. Toto umístění ho řadilo mezi hlavní uchazeče na titul v následující sezóně, což potvrdil hned v úvodním závodě na okruhu Silverstone, kde zvítězil. Pravidelným umístěním na bodovaných pozicích a druhým vítězstvím v Německu si udržoval vedení v šampionátu až do posledního závodu. Jean-Christophe Boullion ho připravil o titul vítězstvím v posledních třech závodech a Franck se tak musel spokojit s druhým místem.
V roce 1994 poprvé okusil závod na 24 hodin v Le Mans, ve voze Courage Competition C32 LM Porsche se střídal s Henri Pescarolem a Alainem Gertem, po 142 kolech odstoupily.
Formule 1
Po stabilních výkonech dostal místo testovacího pilota u týmu Ligier. Benetton s Tomem Walkinshawem a Flavio Briatorem koupili podíly v týmu Ligier a rozehráli rošádu s jezdci. Benetton měl Michaela Schumachera, JJ Lehta a Jos Verstappena. Ligier měl Lagorce, Panise a Erica Bernarda. Před Grand Prix Evropy 1994 Briatore vyměnil s Lotusem Bernarda za Johnny Herberta. Lehta poslal do týmu Sauber. Pro poslední dva závody sezóny se znovu měnilo jezdecké složení v obou týmech, Johnny Herbert doplnil Michaela Schumacher v Benettonu a v týmu Ligier na uvolněné místo po Herbertovi přišel právě Lagorce. Byl to ovšem ukvapený tah, Franck Lagorce neměl dostatek času se s vozem Ligier JS39B sžít a musel naskočit do závodního víkendu pro Grand Prix Japonska. Přesto jeho vstup do formule 1 nebyl tak děsivý, na technicky náročné trati v Suzuce se kvalifikoval na 20 místě se ztrátou půl sekundy na týmového kolegu Panise na 19. místě a 3,3 s na Michaela Schumachera, který získal pole positions. Osud se k němu otočil zády, když v den závodu pršelo a v desátém kole dostal smyk a narazil do vozu Minardi Pierluigi Martiniho.
V ulicích australského města Adelaide si Lagorce vybojoval znovu 20 pozici na startu, tentokrát, ale ztratil přes sekundu na Panise, ale pod tři sekundy na pole. Lagorce absolvoval skvělí závod a průměrný Ligier dokázal protlačit na 11. místo v cíly se ztrátou dvou kol na vítězného Mansella.
Tento výkon mu nezajistil závodní místo týmu pro rok 1995. Flavio Briatore i Tom Walkinshaw pokračovali v započatém kolotoči s jezdci i v dalším roce, u Benettonu si nechali Schumachera i Herberta, Verstappena půjčili do týmu Simtek. V týmu Ligier si podrželi Panise a přijali Martina Brundleho od McLarenu. Situaci dále zkomplikoval nový dodavatel motorů Mugen Honda, který se dožadoval závodního místa pro Aguri Suzukiho. Lagorce nakonec zůstal bez místa a i místo testovacího pilota bylo u Ligier obsazeno. Franck nakonec získal místo testmena u Forti. Italský tým se ale koncem roku dostal do finančních problémů a zanikl, tím končí i kariéra Francka Lagorseho ve formuli 1.
Kariéra po formuli 1
Přestože byl pro rok 1995 vázán smlouvou u týmu Forti jako testovací pilot, účastnil se i jiných motoristických událostí jako Porsche Supercup nebo 24 h Le Mans spolu s Pescarolem a Bernardem. V roce 1996 byl již pravidelným účastníkem série Renault Spider Elf Trophy, kterou, po vítězných závodech v Barceloně, Magny Cours (dvakrát), Hockenheimu a Nogaru, vyhrál. V Le Mans obsadil 7. místo na voze Courage C36, zároveň se pouští na obchodní dráhu, když založil FLF1 Competition Centre.
V roce 1997, kdy byl již smířen s koncem kariéry ve formuli 1, se pustil do závodů vozů FIA GT, připojil se k týmu DAMS, který provozoval vozy Panoz GTR Ford. Ale nespolehlivost vozu a především motoru byla příčinou 7 odstoupení v deseti závodech. V následující sezóně jezdí v sérii GTS s vozem Panoz GTR-1, byl pátý v Suzuce a 7. na A1 Ringu. V závodě 24 h Le Mans zaznamenal své nejlepší umístění, když s vozem Nissan R390 GT1 dojel pátý. Současně se účastní Belgian Procar championship ve voze Renault Megane se střídal s dcerou známeho jezdce F1 Jacky Ickxe, Vaninou. V belgickém šampionátů vozů procar pokračoval i v roce 1999, a dočkal se také vítězství ve Spa.
Pro rok 2000 se znovu pokoušel v týmu DAMS o úspěch v amerických sériích Grand - Am a American Le Mans Series s vozem Cadillac Northstart LMP.
Kompletní výsledky ve formuli 1
(Legenda, tučně vyznačené závody znamenají zisk pole position)
Rok | Tým | Šasi | Motor | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | Umístění | Body |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1994 | Ligier Gitanes Blondes | Ligier JS39B | Renault V10 | BRA | PAC | SMR | MON | ESP | CAN | FRA | GBR | GER | HUN | BEL | ITA | POR | EUR | JPN Ret | AUS 11 | - | 0 |
Výsledky z ostatních kategorií automobilového sportu
Sezóna | Série | Tým | Vůz | Závody | Vítězství | Pole position | Podium | Body | Konečné umístění |
1981 | Motokáry (Francie) | 1. místo | |||||||
1985 | Motokáry (Svět) | 10. místo | |||||||
1986 | Motokáry (Evropa) | 2. místo | |||||||
1987 | Motokáry (Francie) | 7. místo | |||||||
Formule Ford (Francie) | |||||||||
Volant Elkron Scholarship Award | 2. místo | ||||||||
1988 | Formule Ford (Francie) | Graff Racing | Reynard 88 | 5. místo | |||||
1989 | Formule Ford (Francie) | Graff Racing | Reynard 89 | 4. místo | |||||
1990 | Formule Renault (Francie) | Orion 90 | 1 | 6 | 2. místo | ||||
1991 | Formule 3 (Francie) | Promatecme | Dallara F391 Opel | 2 | 81 | 4. místo | |||
1992 | Formule 3 (Francie) | Promatecme | Dallara F392 Opel | 3 | 100 | 1. místo | |||
1993 | Formule 3000 | DAMS | Reynard 93D | 9 | 2 | 1 | 2 | 21 | 4. místo |
1994 | Formule 3000 | Apomatox | Reynard 94D | 8 | 2 | 4 | 4 | 34 | 2. místo |
1996 | Renault Spider Elf Trophy | Apomatox | Reynard 94D | 5 | 1. místo | ||||
1997 | FIA GT | DAMS | Panoz GTR Ford | ||||||
1998 | FIA GT | DAMS | Panoz GTR-1 | 2 | 2 | 24. místo | |||
1999 | Sports Racing World Cup | Riley & Scott Europe | R&S Mk III | 3 | |||||
2000 | Grand-Am | Cadillac Northstart LMP | 3 | 43 | 37. místo | ||||
ALMS | Cadillac Northstart LMP | 2 | |||||||
2001 | ALMS | Panoz LMP-1 Roadster S | 6 | 75 | 15. místo | ||||
ELMS | Panoz LMP07 | 1 | 17 | 18. místo |
Výsledky ze závodu 24 hodin Le Mans
Rok | Kategorie | Tým | Vůz | Spolujezdci | Umístění |
1994 | LMP1 /C90 | Courage Competition | Courage C32LM - Porsche | Henri Pescarolo, Alain Ferté | nedokončil |
1995 | WSC | Courage Competition | Courage C34 - Porsche | Bob Wollek, Mario Andretti | nestartoval (Tým dojel 2. celkově a 1. ve třídě) |
1995 | WSC | Courage Competition | Courage C41 - Chevrolet | Henri Pescarolo, Eric Bernard | nedokončil |
1995 | WSC | Courage Competition | Courage C41 - Chevrolet | Eric van der Poele, Olivier Beretta | nestartoval |
1996 | P1 | La Filiere ELF / ATS | Courage C36 - Porsche | Henri Pescarolo, Emmanuel Collard | 7. místo (2. místo ve třídě P1) |
1997 | GT1 | Ste DAMS | Panoz Esperante GTR1 – Ford | Eric Bernard, Jean-Christophe Bouillon | nedokončil |
1997 | GT1 | Ste DAMS | Panoz Esperante GTR1 – Ford | David Velay, Jean-Christophe Bouillon | nestartoval |
1998 | GT1 | Nissan Motorsports / TWR | Nissan R390 GT1 | John Nielsen, Michael Krumm | 5. místo (5. místo ve třídě GT1) |
1999 | LM GTP | AMG Mercedes | Mercedes CLR | Bernd Schneider, Pedro Lamy | nedokončil |
2000 | LMP900 | Team Cadillac / Bill Riley | Cadillac Northstar LMP | Butch Leitzinger, Andy Wallace | 21. místo (11. ve třídě LMP900 ) |
2001 | LMP900 | Panoz Motorsports | Panoz LMP07 | Klaus Graaf, Gary Formato | nestartoval |
2001 | LMP900 | Panoz Motorsports | Panoz LMP07 | David Brabham, Jan Magnussen | nedokončil |
2002 | LMP900 | Pescarolo Sport | Courage C60 - Peugeot | Sébastiaen Bourdais, Jean-Christophe Boullion | 10. místo (10. ve třídě LMP900 ) |
2003 | LMP900 | Pescarolo Sport | Courage C60 - Peugeot | Stéphane Sarrazin, Jean-Christophe Boullion | 8. místo (8. ve třídě LMP900 ) |
Externí odkazy
- Oficiální stránky
- 8W - Who? - Franck Lagorce
- Fotogalerie
- GP Japonska 1994 Lagorce and Martini retires
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |