Motorem našeho webového serveru bude pekelně rychlý
procesor AMD Ryzen Threadripper 7960X (ZEN 4).
Lomnice (okres Brno-venkov)
Z Multimediaexpo.cz
Lomnice (německy: Lomnitz) je městys nacházející se v Jihomoravském kraji v okrese Brno-venkov.
- Ke dni 25. 2. 2008 zde žilo 1 342 obyvatel, z toho 673 mužů a 669 žen.
- Ke dni 1. 1. 2018 zde žilo 1 414 obyvatel
Jeho historické jádro je městskou památkovou zónou
Obsah |
Historie
První písemná zmínka pochází z roku 1281, kdy jistý Tas, syn Vznaty z Lomnice, svědčí na listině Artleba Dubna (rodem z Deblína), který prodává klášteru v Tišnově vesnici Újezd u Pohořelic. Jde tu o první zmínku Lomnice jako obydleného místa, ale taky o první zmínku šlechtického rodu, který obýval lomnický hrad.
V polovině 30. let 12. století zakládají královna Konstancie Uherská, manželka Přemysla Otakara I., a její syn Přemysl, moravský markrabě a bratr Václava I., klášter blízko Tišnovic, dnešního Tišnova, který se jmenuje Porta Coeli (Brána nebeská). Byl to první ženský klášter cisterciáckého řádu na Moravě, založený královskou rodinou. Roku 1235 věnuje markrabě Přemysl tišnovskému klášteru ves Lomnici a ta byla později přejmenována na Lomničku.
Vedle kolonizace zeměpanské se v 1. polovině 13. století rozjíždí i kolonizace šlechtická. O blízkosti Lomnicka a zboží patřících příslušníkům rodu Tasovců, ze kterého pocházel Vznata, by se mohlo hovořit o listině z roku 1235, jež potvrzuje statky kláštera v Doubravníku dobře obdařeného pány z Medlova (později Pernštejnové), která mluví o Manow, Clococh, Racov, Borihnev et omnia novalia, que sunt illa parte aque usque ad terminos Thassonis (o Maňové, Klokočí, Rakově, Boříkově a o všech nově obdělaných polích (území), která jsou na té straně vody až k hranicím tohoto území a na ty má nárok Tas.
Hrad kde pravděpodobně původně přebývali Tasovci se nachází 2 km na jih od Osik, nad údolím potoka Besénku s kostelíkem sv. Stanislava v předpolí. O hradu Osiky není žádná písemná zmínka, není dokonce známo jeho pravé jméno. Ve třetí čtvrtině 13. století založili Tasovci hrad v Lomnici.
Páni z Lomnice jako svůj erb měli černé křídlo ve stříbrném poli. V roce 1415 měl tento erb nejvyšší komoří soudního okrsku, Jan starší z Lomnice.
Tasovou manželkou se stala Kateřina z Deblína, zakladatelka kláštera dominikánek na Starém Brně (nyní na tom místě stojí nemocnice u sv. Anny). Klášter se stal místem, kde lomničtí pánové mohli přebývat, když byli v Brně.
V polovině 14. století patří rod pánů z Lomnice mezi staré rody a společně s pány z Lipé, Pernštejny, Kunštáty, Lichtenburky, Boskovici nebo Cimburky může být počítán mezi šlechtickou elitu Moravy.
V blízkostosti Lomnice byl hrad Louka, první zmínky v roce 1360 a vznikl nejspíš do konce 13. století (v roce 1416 prodán Janu Ozorovi z Boskovic), a hrad v Deblíně (dědictví po pánech z Deblína, z tohoto rodu pocházela Tasova manželka Kateřina), v roce 1415 prodán Artlebovi z Drahotuše.
V 2. polovině 15. století se Lomnice stává městečkem, protože v roce 1504 je takto o ní zmiňováno. Posledním lomnickým pánem z Markvartovy strany, byl Jiřík z Lomnice. A pak v Lomnici přebýval Oldřich z Lomnice. Od roku 1662–1848 v Lomnici byli Serényiové. Za první republiky a okupace (1918–1945) byl posledním majitelem lomnického velkostatku Alois Serényi. Po přestavbě, kterou hrabě Serényi podnikl, se z Lomnice stalo jedno z nejkrásnějších a barokních městeček na moravském venkově.
Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[1]
Významné osobnosti
- Anežka Hrabětová-Uhrová
- Bohumír Klement
- Aleš Mihula
- Richard Mihula
- Zdeněk Mihula
- František Minařík
- Hrabě Alois Serényi
- Otto Serényi
- Ferdinand Špička
- Augustin Uher
- Josef Uher
- Miloslav Vitoul
Obyvatelstvo
Podle úředního odhadu k 1. lednu 2007 žilo v městyse Lomnici 1323 obyvatel.
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1960 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 2143 | 2063 | 1947 | 1872 | 1869 | 1651 | 1629 | 1465 | 1407 | 1305 | 1241 | 1202 | 1243 |
Počet obyvatel místní části Lomnice až do 60. let 20. století klesal. Od té doby se zvyšuje.
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1960 | 1970 | 1980 | 1991 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 1798 | 1687 | 1569 | 1545 | 1549 | 1366 | 1327 | 1227 | 1158 | 1070 | 1050 | 1060 |
Pamětihodnosti a turistické zajímavosti
- kostel Navštívení Panny Marie
- lomnický zámek s kaplí
- lomnická radnice
- morový sloup
- kaple sv. Antonína Paduánského
- lomnická synagoga
- lomnický židovský hřbitov
Příroda
Přírodní hranici Lomnicka tvoří údolí řeky Svratky a údolí Chlébského potoka. Na východě je území ohraničeno katastry obcí, které patřily k lomnickému panství – Zhoře, Bukovice a Unína. Jižní hranice jde přes Jamné a Lomničku ke Štěpánovicím. Toto území má plochu přes 100 km². Vysoký kopec u Lomnice se nazývá Sýkoř a má nadmořskou výšku 704 m n. m. Oproti Sýkoři je nejnižším místem městyse potok Besének s nadmořskou výškou 270 m n. m.
V Lomnici se nachází doubravy, bučiny, suťové lesy a skály, potoční a říční luhy, olšiny a prameniště, jehličnaté lesy, rozptýlená dřevinná vegetace, nejvíce křoviny, louky a pastviny, vlhké luky a mokřády, xerotermní lada a lemy.
Z živočišstva zde žije srnec, daňci, prase divoké, mufloni v sýkořských lesích, kuna skalní, jezevec lesní, kuna lesní, veverka obecná a ježek východní.
Zdejší hora Sýkoř se jmenuje takto, protože v lesích bylo hodně sýkor. Kromě sýkor tu přebývají mlynaříci, králíčci obecní, taky tu je sojka obecná, holub hřivnáč, brhlík lesní, střízlík obecný, šoupálek dlouhoprstý, linduška lesní, budníček lesní aj.
Nachází se tu i Přírodní park Svratecká hornatina. Z lomnického náměstí vede naučná stezka Járy Cimrmana, která končí u Sýkořské myslivny, kde je jeho plastika.
Územní ochrana
Aby byly vzácné a ohrožené druhy a jejich společenství chráněna, jsou vyhlašována maloplošná chráněná území. První takovou rezervací na Lomnicku byla Sokolí skála (vyhlášeno roku 1949) a Údolí Chlébského potoka (vyhlášeno roku 1953). K těmto dvěma byla přidána přírodní rezervace Ploník u Černovic v roce 1988. Ovšem nejdůležitějším datem byl rok 1990, kdy se na základě podkladů Geografického ústavu ČSAV v Brně podařilo vyhlásit více než 10 dalších maloplošných chráněných území, nejvíce v sýkořských lesích. Dnes se u nachází 23 přírodních rezervací a památek o rozloze cca 550 ha.
Přírodní památky a rezervace:
- Přírodní památka Dobrá studně (13, 24 ha; k. ú. Ochoz u Tišnova; vyhlášeno roku 1990; n. v. 445 - 500 m. n. m.),
- Přírodní památka Habrová (18, 22 ha; k. ú. Černovice; vyhlášeno roku 1990; n. v. 550 - 640 m. n. m.),
- Přírodní památka Hersica (23, 27 ha; k. ú. Bedřichov a Hluboké u Kunštátu; vyhlášeno roku 1990; n. v. 620 - 640 m. n. m.),
- Přírodní památka Horní Židovka (24, 02 ha; k. ú. Synalov; vyhlášeno roku 1990; n. v. 560 - 630 m. n. m.),
- Přírodní rezervace Hrádky (24, 92 ha; k. ú. Osiky; vyhlášeno roku 1990; n. v. 627 m. n. m.),
- Přírodní památka Hrušín (12, 43 ha; k. ú. Ochoz u Tišnova; vyhlášeno roku 1997; n. v. 540 - 582 m. n. m.),
- Přírodní památka Káčiny (31, 7 ha; k. ú. Černovice; vyhlášeno roku 1990; n. v. 560 - 630 m. n. m.),
- Přírodní památka Klášterce (22, 82 ha; k. ú. Synalov; vyhlášeno roku 1990; n. v. 520 - 540 m . n. m.),
- Přírodní památka Luzichová (21, 10 ha; k. ú. Lomnice u Tišnova; vyhlášeno roku 1990; n. v. 390 - 482 m. n. m.),
- Přírodní památka Míchovec (19, 52 ha; k. ú. Běleč a Synalov; vyhlášeno roku 1990; n. v. 560 - 630 m. n. m.),
- Přírodní rezervace Nad Horou (43, 33 ha; k. ú. Nedvědice; vyhlášeno roku 1996; n. v. 320 - 510 m. n. m.),
- Přírodní památka Padělky (1, 31 ha; k. ú. Strhaře; vyhlášeno roku 1990; n. v. 535 - 545 m. n. m.),
- Přírodní památka Pilský rybníček (0, 30 ha; k. ú. Synalov; vyhlášeno roku 1990; n. v. 430 m. n. m.),
- Přírodní rezervace Ploník (4, 13 ha; k. ú. Černovice a Tasovice; vyhlášeno roku 1988; n. v. 650 m. n. m.),
- Přírodní rezervace Pod Sýkořskou myslivnou (23, 25 ha; k. ú. Synalov; vyhlášeno roku 1990; n. v. 530 - 635 m. n. m.),
- Přírodní rezervace Sokolí skála (128, 44 ha; k. ú. Borač, Podolí a Doubravník; vyhlášeno roku 1949),
- Přírodní památka Svídovec (26, 6 ha; k. ú. Rohozec; vyhlášeno roku 1997; n. v. 441 m. n. m.),
- Přírodní památka Sýkoř (96, 45 ha; k. ú. Synalov; vyhlášeno roku 1990; n. v. 704 m. n. m.),
- Přírodní památka Synalovské Kopaniny (8, 27 ha; k. ú. Synalov; vyhlášeno roku 1990; n. v. 554 - 672 m. n. m.),
- Přírodní rezervace a přírodní památka Údolí Chlébského potoka (rezervace : 4, 29 ha; k. ú. Chlébské; vyhlášeno roku 1953; n. v. 450 - 550 m. n. m., památka : 13, 26 ha; k. ú. Černovice a Osiky; vyhlášeno roku 1998; n. v. 450 - 550 m. n. m.),
- Přírodní památka Veselská lada (0, 95 ha; k. ú. Veselí; vyhlášeno roku 1990; n. v. 520 - 550 m. n. m.),
- Přírodní památka Veselský chlum (13, 74 ha; k. ú. Veselí; vyhlášeno roku 1990; n. v. 578 m. n. m.),
- Přírodní památka Zámecký les v Lomnici (5, 59 ha; k. ú. Lomnice; vyhlášeno roku 1998; n. v. 340 - 390 m. n. m.) a
- Přírodní památka Žižkův stůl (23, 8 ha; k. ú. Lhota u Lysic; vyhlášeno roku 1997).
Kromě přírodních rezervací a památek zavedl zákon o ochraně přírody a krajiny v roce 1992 tzv. významné krajinné prvky. Na Lomnicku jich byly vyhrazeny desítky. Např. Výšinky pod Luzichovou, Vršky u Brumova, Meze pod Lískovcem, Pod Prašincem, Příčné, Zadní Svačinka, Rašovská lada, Bedřichovský potok, Zhořský mokřad, Borkovcův kopec, Šibeniční horka, Pod Rejholcem, Ledňovy a Jahodná. Nalezneme zde i různé památné stromy.
Související články
Literatura
- KONEČNÝ, M., CENKOVÁ, P. Lomnice: příroda, historie, osobnosti, památky. 1. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. 279 s. ISBN 80-7323-140-9
Souřadnice
Reference
- ↑ Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
- ↑ 2,0 2,1 Retrospektivní vývoj počtu obyvatel podle jednotlivých sčítání lidu, domů a bytů Český statistický úřad
Brusná |
Lomnice |
Řepka |
Veselí
|
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |