Peklo

Z Multimediaexpo.cz


Středověké ztvárnění pekla od Herrada von Landsberg (okolo 1180)

Peklo je pojem vyskytující se v mnoha náboženstvích v souvislosti s vírou v posmrtný život. Často bývá zobrazováno jako apokalyptická krajina či podzemní království, kde dočasně či trvale trpí duše zemřelých za své viny. Obvykle velmi konkrétní představa starověkých polyteistických náboženství o podsvětí (např. Hádova říše mrtvých) nalézá svou obdobu v abrahámovských náboženských systémech (především v křesťanství) jen částečně, symbol podsvětí peklo je zde chápán abstraktněji. Přeneseně může pojem peklo označovat polosvět organizovaného zločinu či obecně místo, které přináší člověku utrpení.

Obsah

Název

Český výraz peklo je slovanského původu. Původní význam, doložený ve staroslověnském slově pьkъlъ byl ‚smůla‘, ‚dehet‘ (srv. německé Pech). K odvození došlo zřejmě na základě křesťanského obrazu o pekle, kde hříšníci trpí ve vroucí smůle. Lidová etymologie odvozující slovo peklo od pečení se hříšných duší na ohni vznikla až dodatečně a není tedy správná. S trestáním hříšníků a přeneseně i s místem trestu souvisí také bůh Peklenc ze Slovanské mytologie.

Peklo ve židovském pojetí (judaismu)

Hebrejské slovo sheol (a řecký ekvivalent hádes v Septuaginta) mluví o podsvětí jako o říši mrtvých. Mrtví jsou ne proto, že by snad neměli vědomí, ale hlavně z toho důvodu, že nezažívají žádnou Boží přítomnost.[1]

Peklo ve védském pojetí (hinduismu)

Toto peklo (v sanskrtu naraka) je analogické peklu v abrahamovském pojetí. Je zmíněno zvláště v dharmašástrách, itihásách a puránách, ale i ve védských samhitách[2][3], áranjakách[4] a upanišadách.[5][6][7][8] Některé Upanišady hovoří o 'temnotě' místo pekla.[9] Souhrn upanišad, Bhagavadgíta, zmiňuje peklo několikrát.[10] Zmiňuje je i Ádi Šankara ve svém komentáři k Védánta sútře 4.3.14. Přesto někteří lidé, jako členové Árja Samádže, jeho existenci nepřijímají nebo je považují za metaforu. V puránách jako jsou Bhágavata Purána, Garuda Purána a Višnu Purána se nacházejí podrobné popisy mnoha pekel. Nacházejí se nad kosmickým oceánem Garbhódaka.[11] Déva Jama, vládce spravedlnosti, ukládá lidským bytostem po smrti příslušný trest za jejich hříchy. I duše kvalifikované pro dosažení osvobození (mukti, mókša) zvané mukti-jógja, a věčně se převtělující duše (v teologii dvaita zvané nitja-samsárí), mohou zažít zkušenost v narace jako odčinění.[12] Po uplynutí trestu se rodí na zemi[13] v lidských či zvířecích tělech.[14] Peklo ani nebe (svarga)[15] tedy nejsou místy trvalého pobytu. V okamžiku smrti jsou hříšné duše vystaveny nebezpečí, že budou zajaty jamadúty, služebníky Jamy (který přichází osobně jen ve zvláštních případech). Jama nařídil svým služebníkům, aby se vyhýbali vaišnavům.[16][17] Znaky vaišnavů jsou úrdhva pundra tilak (Tiruman a Šrí Čúrnam u Šrí vaišnavů nebo gopí čandan u gaudíja vaišnavů), tápa samskára (cejchy v podobě šankhy a čakry na ramenech) a tulasí mála (náhrdelník či girlanda korálků ze dřeva tulasí). Šrí vaišnavové jsou odvedeni višnudúty na Vaikunthu a gaudíja vaišnavové na Gólóku.

Peklo v budhistickém pojetí

Buddhistické texty podrobně popisují hrůzné utrpení bytostí v mnoha podzemních úrovních narak. Naraka v buddhismu i hinduismu je na rozdíl od pekla v křesťanství vlastně očistcem, kde se duše utrpením očistí od hříchu. Naraka a očistec jsou tedy totožné s zoroastrickým Hamistaganem. Peklo je také stavem vědomí a toto utrpení se nemusí odehrávat po smrti, ale již v současném těle. To souvisí se zákonem karmy, podle něhož naše činy dříve či později přinesou své ovoce.

Peklo v křesťanství

"Gehenna", Hinóm, 2007

Peklo v Novém zákoně

  • Geenna (Γεεννα, oheň v údolí Hinóm): Matouš 5:22,29,30, 10:28, 18:9, 23:15,33. Marek 9:43,45,47, Lukáš 12:5, Jakub 3:6.
  • Hádés (Αδης, podzemní svět): Matouš 11:23 16:18. Lukáš 10:15. Skutky 2:27,31. 1. Kor. 15:55. Zjevení 1:18 6:8 20:13,14.
  • Viz též: jezero ohně: Zjevení 19:20, 20:10,14,15; 21:8.

Peklo v katolickém pojetí

Dle katolické nauky Ježíš Kristus mluví v Novém zákoně o pekle jako o spalujícím, neuhasitelném a věčném ohni, kam je uvržen anděly Páně ten, který do konce svého života odmítá přijmout víru a umírá ve smrtelném hříchu. V pekle pak zahyne jak tělo, tak duše takového hříšníka potrestaného odloučením od Boha.

Součástí katolické věrouky je nabádání věřících k odpovědnosti, plynoucí ze svobody rozhodnutí, které může, ale nemusí vést k obrácení k Bohu. Zároveň však tato věrouka mluví o milosrdném Bohu, který nechce dopustit, aby hříšník zahynul v odloučení a v rozporu s vírou.

Ti, kteří činili při svém životu zlo, budou, dle katolické věrouky, při posledním soudu vzkříšeni, aby mohli být odsouzeni a odejít do věčného trápení, zatímco ti, kteří činili dobro, budou vzkříšeni k životu. Pro věčně trpící pak již nebude existovat cesta zpět, k nápravě. Podle katolického učení si však tito věčně trpící vybrali svou cestu dobrovolně, zcela svobodně, tím, že odmítli zachovat zákon Boží. Všichni křesťané tedy mají podle tohoto učení usilovat o vykoupení, tedy o záchranu duší, aby byly od věčného utrpení v pekle uchráněny.

Peklo ve folklóru

V lidové mytologii je možno do pekla vstoupit, zachránit trpící duši, vyvést ji z pekla ven a vrátit tak zemřelého hříšníka do života. O mnohých jeskyních, tunelech a jiných otvorech v zemi se v pověstech vypráví, že jsou vchodem do pekla. Jindy se říká, že brána do pekla se nachází za šípkovým keřem. Odtud pochází úsloví "jdi mi k šípku".[18]

Bytosti v pekle

V pekle se, kromě trpících hříšníků, mohou vyskytovat:

  • Ďábel či démon je dle mnoha náboženských věrouk odpůrce Boha, jeho snahou je odvést člověka od Boha, k tomu však potřebuje svobodné rozhodnutí člověka. Ďáblů může být i více, mohou se vyskytovat i arciďáblové a celá hierarchie pekelných mocností. Většina zdrojů však mluví jen o jednom ďáblovi, který je znám pod větším počtem z níže uvedených jmen. Podle části křesťanské systematické teologie, tzv. démonologie, je ďábel (démon či démoni) vládcem pekla – padlý anděl, kteří činí zlo a pokouší člověka k hříchu, svádí ho z cesty víry. Podle některých zdrojů ale existují i démoni, kteří nejsou padlými anděly.
  • Satan je dle křesťanů jméno pro ďábla, vyskytující se v Novém zákoně, odpůrce Boha a Krista
  • Archanděl Lucifer byl v antické mytologii Světlonoš, zosobnění Jitřenky, v křesťanské nauce se jedná o knížete pekel, o označení pro Satana, čerta. Je to nejdůležitější z padlých andělů.
  • Belzebub je v judaismu původce veškerého zla, v křesťanství vládce říše mrtvých, opět označení pro Satana.
  • Azrael je andělem smrti.
  • Čerti v křesťanské lidové slovesnosti jsou označením pro ďábla, démona, Satana, padlého anděla, v českém lidovém podání je to obvykle hloupá bytost s kopyty, rohy a ocasem. V případné hierarchii jsou nejníže.

Podobná místa

V řecké mytologii je nejblíže peklu Tartaros, součást říše mrtvých boha Háda, umístěn pod Hádovým palácem zvaným Erebos. Hádova říše ale obsahuje všechny mrtvé, včetně těch dobrých (ti jsou umístěni v Elysiu, kde prodlévají v blahobytu) a těch ani ne dobrých, ani ne špatných, kteří jsou na loukách asfodelu, aniž by pociťovali jakékoliv utrpení. V Tartaru dle řecké mytologie sídlí jen ti obzvlášť zavrženíhodní.

Peklo v médiích

Literatura

Mezi nejznámější historické popisy pekla patří Božská komedie od Dante Alighieriho. Básník zde postupně putuje peklem, dále očistcem a nakonec zakončí svou pouť v ráji. Peklo také vystupuje v mnoha dílech moderní literatury. V horrorech se o něm obvykle jen mluví, ve fantasy bývá i zobrazeno, a to často s humornými prvky. V comixu Sandman je například jednu dobu peklo triumvirát: o vládu se dělí Belzebub, Lucifer a Azrael.

Filmografie

Reference

  1. ↑ Hirsch. Emil G. Sheol. Jewish Encyclopedia 1914
  2. ↑ Śukla Yajur Veda 30.5
  3. ↑ Atharva Veda 12.4.36
  4. ↑ Aitareya Āraṇyaka 2.3.2.4,5
  5. ↑ Mahanārāyaṇa Upaniṣad 1.50
  6. ↑ Praśna Upaniṣad 3
  7. ↑ Nirālamba Upaniṣad 2, 17
  8. ↑ Paramahaṃsa Upaniṣad 3
  9. ↑ asuryā nāma te lokā andhena tamasāvṛtāḥ - Īśa Upaniṣad 3
  10. ↑ 1.41, 1.43, 16.16, 16.21
  11. ↑ Bhāgavata Purāṇa 5.26.5
  12. ↑ Bhakti Schools of Vedanta, Swami Tapasyananda
  13. ↑ Bhāgavata Purāṇa 5.26.37
  14. ↑ Garuḍa Purāṇa 2.10.88-89, 2.46.9-10,28
  15. ↑ Bhagavad gītā 9.21
  16. ↑ Bhāgavata Purāṇa 6.3
  17. ↑ Nṛsiṃha Purāṇa 9.1-2
  18. ↑ VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Columbus, 1993. S. 111.  

Související články

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Hell


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Peklo“