Puštík bělavý

Z Multimediaexpo.cz

Puštík bělavý (Strix uralensis) je noční pták z čeledi puštíkovití. Žije v Evropě a Asii, na českém území patří mezi vzácné sovy, i když se jeho počty zvyšují.[1]

Puštík bělavý je po výru velkém naše druhá největší sova dobře poznatelná podle dlouhých ocasních per a charakteristického světlého zbarvení.[2] Můžeme se s ním setkat i během dne nebo za soumraku.[3] V jarních měsících se samec ozývá často už před setměním typickým hlubokým houkáním, které se nese až několik set metrů daleko. Puštík bělavý si v době hnízdění dokáže své teritorium srdnatě bránit. [2]

Obsah

Rozšíření

Vyskytuje se v jehličnatých i vlhčích listnatých lesích[4] Evropy v její severní a severovýchodní části (Švédsko, Finsko, Pobaltí) a v severní části Asie (Rusko) až po severní[4] Koreu a Japonsko. Izolované populace se vyskytují v Karpatech a jejich blízkém okolí a ve východní a severovýchodní části Alp a jejich předhůří.

V České republice se vyskytuje jen velmi vzácně ve dvou oblastech: jednak v pralesních rezervacích v Beskydech, jednak bylo zaznamenáno jeho hnízdění v oblasti Šumavy a Českého lesa, kde byl od 30. do 70. let 20. století považován za vyhynulý druh. Současný výskyt v této oblasti je výsledek bavorského i českého reintrodukčního programu. Počet hnízdících párů se v Národním parku Šumava se v roce 2009 odhadoval na 15 až 20 párů[5], současný stav ovšem bude mnohem vyšší.[6] Na Slovensku jde o 400–500 hnízdících párů.

Stanoviště

Pro úspěšné hnízdění této sovy mají nezastupitelnou roli staré a přestárlé stromy i jejich polorozpadlá torza. V nepříznivých letech, kdy je nabídka vhodné kořisti minimální, páry nemusejí zahnízdit vůbec. Ve středoevropských podmínkách se vyskytuje v lesích nad 400 metrů nad mořem, v oblibě má zejména staré bučiny.

Vzhled

Puštík bělavý vypadá jako výrazně větší, mohutnější a světlejší puštík obecný (délka těla asi 60 cm) a má ve srovnání s ním zřetelně delší ocas. Rozpětí křídel dosahuje obvykle okolo 120 cm, výjimečně až 170 cm. Zbarven je zpravidla nápadně světle, vyskytují se však i tmavá varianta. Obličej je okrouhlý, oči černohnědé. Samec a samice se navzájem neliší, samice však dorůstají větší mohutnosti (samec 540–730 g, samice 720–1200 g). Sezónní varianty zbarvení neexistují. Většinou je aktivní po setmění, ale občas loví i ve dne.

Chování

Puštík bělavý má velmi charakteristický hlasový projev: divoké „hu-hauhauhau“, resp. „vůhu-hu-hu“ s důrazem na první slabiku (trochu se podobá projevu holuba hřivnáče). Samice reaguje výkřiky „hé“ nebo „ve“, případně (v blízkosti hnízda) „chrú-chru-chru“. Potravu tvoří hlodavci a další drobní savci, ptáci a hmyz. Tato sova je velmi nebojácná a dokáže urputně a agresivně bránit své hnízdo před jakýmkoli vetřelcem. Ve Švédsku dostal puštík pro tento povahový rys jméno „slaugula“ tj. „útočná sova“.[7]

Rozmnožování

Puštík bělavý hnízdí v dutinách stromů nebo starých hnízdech dravců. Samice snáší 1–5 (obvykle 2–4) bílá vejce, na kterých sedí sama po dobu 27–34 dnů (ve středoevropských podmínkách zpravidla v dolní polovině rozptylu). Mláďata krmí rodiče asi 5 týdnů, po vylétnutí je ještě asi jeden měsíc přikrmují. Stejně jako u dalších puštíků rodiče své hnízdo urputně brání před vetřelci, výjimečně napadnou i člověka.

Poddruh puštíka bělavého

Biologická systematika rozeznává 7 až 10 poddruhů.[4]

Puštík bělavý severoevropský (Strix uralensis liturata)

je chován v ZOO Praha (2015).[9] Na webových stránkách Zoo Praha a Zoo Ústí nad Labem je často uváděn pod názvem puštík bělavý pobaltský.[9][10]

Puštík bělavý středoevropský (Strix uralensis macroura)

Centrum rozšíření tohoto poddruhu puštíka bělavého se nachází v karpatském oblouku. Jeho areál zasahuje na území České republiky západním výběžkem. V České republice se nachází přibližně 50 hnízdících párů a jeho stavy v České republice mírně stoupají. K posílení populace slouží program zastřešený Správou CHKO Třeboňsko a Zoo Hluboká. Na projektu se podílí i další zoologické stanice (např. Zoo Ostrava, Zoo Děčín, ZOO Praha, Zoo Bojnice)[11] a další subjekty (např. Zoopark Chomutov a Stanice Pavlov[11]).[4]

Puštík bělavý západosibiřský (Strix uralensis uralensis)

Populace tohoto poddruhu čítá na 100 až 300 tisíc jedinců, kteří obývají především západní Sibiř. Jeho areál však zasahuje i do evropské části Ruska a na východ až k Ochotskému moři. Zástupce puštíka bělavého západosibiřského je možné zhlédnout v ZOO Brno (2016), kteří jsou reprezentanti geneticky čistého poddruhu.[4]

Literatura

Reference

  1. ↑ KŘENEK, Daniel. Zhodnocení početnosti puštíka bělavého (Strix uralensis) v letech 2009-2014 v Beskydech a na Moravě. [s.l.] : SOVDS při České společnosti ornitologické, 2015. Dostupné online.  
  2. ↑ 2,0 2,1 SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu.. Itálie : Nakladatelství Ševčík, 2012. 2. vydání.  
  3. ↑ MIKULA, Alois. Ptačí svět. Praha : Mladá fronta, 1975.  
  4. ↑ 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 Zooreport 02/16, s. 6 [online]. ZOO Brno a stanice zájmových činností, p. o.. Dostupné online.  
  5. ↑ Na Šumavě žije 20 párů puštíka bělavého, ČTK, 28.8.2009
  6. ↑ https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/temer-vyhubeny-pustik-belavy-je-diky-vojenskym-lesnikum-opet-beznym-obyvatelem-sumavy
  7. ↑ KVASNICA, Jaroslav Monte. „Nebojácný lesní duch: Puštík bělavý - ‚neviditelná‘ sova“. Příroda, 7-8/2010, s. 36.
  8. ↑ Druh taxonu: puštík bělavý
  9. ↑ 9,0 9,1 Nejstarší puštík bělavý v Zoo překvapil
  10. ↑ Puštík bělavý pobaltský
  11. ↑ 11,0 11,1 Reintrodukce puštíka bělavého středoevropského

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Puštík bělavý
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Puštík bělavý
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Pu%C5%A1t%C3%ADk_b%C4%9Blav%C3%BD“