Svobodná Evropa

Z Multimediaexpo.cz

Nová budova na Hagiboru

Logo stanice na nové budově stanice v Praze

Svobodná Evropa (plný anglický název Radio Free Europe/Radio Liberty (RFE/RL)) je rozhlasová organizace založená Kongresem USA pro šíření objektivních informací v diktátorských režimech. RFE sám ovšem spadal pod kompetenci tzv. „Národní rady pro svobodnou Evropu“ (National Committee for a Free Europe).

Vznik stanice

Antény vysílače "Svobodná Evropa"

Po projevu Winstona Churchilla na univerzitě (Westminster College) v americkém Fultonu (stát Missouri), dne 5. března 1946 nastalo období tzv. "studené války". Řečník tehdy použil výrazu "železná opona" pro státy východní Evropy a Sovětského svazu. Jedinou možností jak proniknout touto "železnou oponou" a svobodně informovat tamější obyvatelstvo byly rádiové vlny, neboť televize v dimenzích jak je známá dnes, neexistovala. V červnu 1949 založil zastupující ředitel CIA, Allen Welsh Dulles, zpravodajskou organizaci "Národní radu pro svobodnou Evropu" (National Committee for a Free Europe), čímž reagoval na založení podobné organizace pod názvem "Rada svobodného Československa" (Council of Free Czechoslovakia), dne 25. února 1949. V této souvislosti konzultuje Dulles vedení rady za přítomnosti Petra Zenkla, Ing. Jana Bervidy, Julia Firta a Ferdinanda Peroutky. Za Poláky byl přítomen Jan Nowak-Jezioraňski. Allen Dulles sdělil exulantům, že Ministerstvo zahraničí USA (jeho starší bratr John Foster Dulles) zamýšlí vybudování rozhlasového vysílače v Mnichově na území SRN. Podle pozdějšího tvrzení Jožky Pejskara bylo označení stanice Radio Free Europe vynálezem Julia Firta, který se také krátký čas stal prvním zastupujícím ředitelem „Svobodné Evropy“. V roce 1951 byl jmenován zástupcem šéfredaktora RFE, redakce New York a 1955 se stává ředitelem československé sekce RFE v Mnichově.

Mnichov a „Radio Liberty“ (RL)

RFE zahájila provoz v Mnichově dne 1. května 1951 a to v češtině. První věta zněla: Volá hlas svobodného Československa, rozhlasová stanice Svobodná Evropa… Několik minut nato se ozval zvuk rušiček, jejichž typickému zvuku se říkalo "moskevské boogie". Prvním ředitelem českého oddělení RFE v letech 1951 - 1961 se stal Ferdinand Peroutka. Během oněch deseti let RFE už vysílala ve více než deseti jazycích světa na krátkých vlnách v časovém objemu přes 500 hodin týdně. RFE se zaměřoval na politickou, hospodářskou, sociální a kulturní situaci v zemích za "železnou oponou". Nejpopulárnějšími československými hlasateli a žurnalisty RFE v letech 1951 - 1968 byli: Rozina Jadrná-Pokorná (hudební pořady), Ferdinand Peroutka (fejetony a úvahy), Jožka Pejskar (píše pod pseudonymem „Jožka Pero“ politické komentáře). V roce 1964 zakládá v Mnichově měsíčník „České slovo“ jehož byl do roku 1978 šéfredaktorem. Za zmínku stojí i Dr. Mirek Podivínský (pseudonym: "Martin Zemek"), Jaroslav Pecháček a Antomín Paleček, organizátoři "letákových akcí" (vzdušné balóny) na území ČSR. 1. března 1953 vzniklo v Mnichově „Radio Liberty“ (Radio Svoboda), které začala vysílat pro národy Sovětského svazu. Nejprve se však v ruštině nazývá "Radio Osvobození" (Radio Osvobožděnija). Jejím prvním ředitelem je jmenován Sergej Dubrovskij. Tento Rus byl rovněž spoluzakladatelem emigrantského spolku "Americká rada pro osvobození od bolševizmu" (Amerikaňskij komitět po osvobožděniju ot boševizma). V květnu 1959 ruší ruské vedení vysílače název "Radio Osvobození" a přejímá pojmenování "Radio Svoboda" (Radio Liberty).

RFE po srpnu 1968

Po přepadení ČSSR vojsky Varšavské smlouvy, dne 21. srpna 1968 emigrovalo na Západ okolo 440 000 Čechů a Slováků. Tehdejší ředitel československé sekce RFE, Dr. Jaroslav Pecháček (1965 - 1977), v Mnichově se rozhodl pátrat po novinářích a publicistech, kteří opustili ČSSR. Těm, které považoval za efektivní, nabídl pracovní smluvu s RFE. Pecháček prakticky celou dosavadní strukturu vysílání předělal a přizpůsobil ji aktuálním poměrům. V RFE se objevily nové tváře. Šlo o žurnalisty a umělce vysokých kvalit: Josef Jedlička, Sláva Volný, Karel Jezdinský, Lída Rakušanová, Olga Valeská, básník Ivan Diviš a písničkář Karel Kryl.

Studio Vídeň

Ze 440 000 českých a slovenských emigrantů se okolo 220 000 usadilo v letech 1968 - 1971 v Rakousku. Během této doby mnozí z nich odešli do zámoří a to především do Kanady a Austrálie. Ředitel Dr. Pecháček se dohodl s vedením CIA přechodně otevřít pobočku československého vysílání RFE ve Vídni. Jako vedoucí "Studia Vídeň" byl jmenován Tibor Zlocha. Volnými spolupracovníky RFE "Studio Vídeň" se stali: Josef Jonáš (šéfredaktor emigrantského měsíčníku "Vídeňské svobodné listy"), studenti Vídeňské univerzity, Jan Berwid-Buquoy, Jiří Kameníček a student Vysoké školy světového obchodu (Hochschule für Welthandel), Radim Čechura.

Špionážní aféry a atentáty

V květnu 1965 vstoupil do služeb RFE polský historik Andrzej Czechowicz, avšak 10. března 1971 se náhle ocitl před televizními kamerami komunistického Polska ve Varšavě. Svět se dozvěděl, že se jedná o kapitána polské StB, který byl nasazen jako vyzvědač v síti mnichovské RFE. V období 50. let 20. století působilo v RFE přibližně 5 agentů československé rozvědky. Poté, co se československý ministr vnitra Rudolf Barák před volbami neprozřetelně chlubil, že ... všechno, co se povídá v kantýně stanice má druhý den na stole..., provedla americká kontrašpionáž na základě tohoto sdělení vyšetřování a několik československých agentů bylo propuštěno.

Agenti

V roce 1969 nastoupil, jako hlasatel československé sekce RFE, Pavel Minařík. V roce 1976 byl ze služeb RFE propuštěn. Krátce na to se objevil v pražské televizi jako údajný kapitán Pavel Minařík. Nyní měla i československá StB svého „Czechowicze“. Minařík. V době jeho působení v Mnichově předložil svým nadřízeným v pražské centrále StB nejméně tři návrhy na provedení pumového atentátu v oblastí čs. sekce RFE. K atentátu došlo však až v roce 1981. Exploze zdemolovala celou čs. redakci a ještě poškodila sousední budovy. Z československého oddělení byli zraněni Marie Puldová, Alan Antalič-Antalis a také oblíbený Rudolf Skukálek, ten měl trvale poškozený sluch i tvář. Atentát provedl najatý terorista Carlos, Minařík v té době studoval v Moskvě. V roce 1993 byl Minařík v ČR v souvislosti s atentátem odsouzen, ale rozsudek doposud nenabyl právní moci. Jméno Tibor Zlocha (1929 - 1995) se po "sametové revoluci" objevilo na seznamech spolupracovníků státní bezpečnosti. Od 18. prosince 1957 byl důstojníkem I. správy StB (reg. číslo 04043) s krycím jménem Karel, Stb Praha, V. odbor. Začátkem 60. let byl Zlocha jako agent vyslán do Rakouska, aby podával zprávy o tamních aktivitách českých emigrantských organizacích, hlavně vídeňského "Sokola". Místo toho se ohlásil na americkém velvyslanectví a dal se do služeb CIA. Po převratu ho prezident Václav Havel, na doporučení Ministerstva zahraničních věcí USA, jmenoval velvyslancem v Argentině. V letech 1951 - 1989 došlo v oblasti působení RFE k několika desítkám atentátů, únosů a jiných pokusů o zastrašení zaměstnanců i externích spolupracovníků této rozhlasové stanice, ze strany východoevropských zpravodajských služeb.

RFE po listopadu 1989

Budova bývalého Federálního shromáždění, která do listopadu 2008 sloužila pro Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda

Rozhlasová stanice „Svobodná Evropa“ skončila 30. června 1994 svojí činnost v Mnichově a začala 1. července 1994 vysílat z Prahy. Na podzim roku 1995 se původní česká redakce RFE připojila k Českému rozhlasu a vznikl tak „Český rozhlas 6 / Rádio Svobodná Evropa“. Šéfredaktorem ČRo6 a zároveň prezidentem RFE byl určen Mgr. Pavel Pecháček (syn Dr. Jaroslava Pecháčka). Na této transakci spolupracovaly rovněž vysílače "BBC", "Hlas Ameriky" a "Deutsche Welle". Od 1. listopadu 2001 se stává ředitelem rozhlasové stanice Ing. Ivo Štern. Úřadující prezidentkou - po odstoupení Mgr. Pavla Pecháčka - se stala Olga Valeská. RFE / RL dnes vysílá v 28 jazycích s kapacitou přes 1000 hodin týdně. Jejím nynějším prezidentem je Victor Jeffrey Gedmin, který ve své funkci působí od března roku 2007 a do RFE/RL přišel z Aspen Institutu v Berlíně. Dne 11. září 2002 rozhodl Kongres USA o ukončení financování českého vysílání Svobodné Evropy, a to proto 30. září 2002 skončilo. Neformálním nástupcem českého vysílání se stala stanice Českého rozhlasu ČRo 6 kam přešla i část redaktorů.

Vzhledem k bezpečnostním rizikům, zejména možnosti teroristického útoku, bylo několikrát navrženo přestěhovat sídlo Svobodné Evropy z budovy bývalého Federálního shromáždění v centru Prahy do jiného objektu. Řada navržených budov se však ukázala jako nevyhovující. Během roku 2008 proto byla postavena pro rozhlasovou stanici v Praze - Strašnicích speciální budova s vysokým stupněm zabezpečení; provoz v nové budově a vysílání byl zahájen v lednu 2009.

Reference

• Czechowicz, Andrzej: "Sedm těžkých let", Praha 1976.
• Janovský-Drážďanský, Karel: "Svobodná Evropa", ISBN 80-85776-48-0, Vimperk 1995.
• Levné knihy KMa: "Cibulkovy seznamy spolupracovníků StB", ISBN 80-7198-391-8, Praha 1992.
• Minařík, Pavel: "Kapitán Minařík", Praha 1976.
• Pejskar, Jožka: "Poslední pocta", díly I - III, Maryland, USA, 1989.
• Sedláček, Karel: "Volá Svobodná Evropa", ISBN 80-901117-5-0, Praha 1993.

Související články

• Hlas Ameriky
• BBC

Externí odkazy

• Oficiální web: http://www.rferl.org/
• Český rozhlas 6 (dříve ČRo 6 - RSE): http://www.rozhlas.cz/cro6/
• Před 60 lety zaznělo první zkušební vysílání Svobodné Evropy (České noviny 3.7.2010)