Saljut 6
Z Multimediaexpo.cz
| Znak mise | |
|---|---|
| |
| Údaje o misi | |
| Znak mise: | Saljut 6 |
| Volací znak: | Saljut 6 |
| Start: | 29. září, 1977 06:50:00 UTC Bajkonur, SSSR |
| Návrat: | 29. červenec, 1982 |
| Posádky: | 6 stálých posádek 10 návštěvních |
| Obydlená: | 683 dnů |
| Na oběžné dráze: | 1 764 dnů |
| Počet obletů Země: | 28 024 |
| Apogeum: | 275/360 km |
| Perigeum: | 219/345 km |
| Oběžná doba: | 89.1/91,4 min |
| Sklon dráhy | 51.6° |
| Uletěná vzdálenost: | 1 136 861 930 km |
| Hmotnost: | 19 821 kg |
| Saljut 6 | |
Saljut 6 byl vypuštěn z kosmodromu Bajkonur 29. září 1977. Označení dle katalogu COSPAR měla 1977-097A. Kosmická stanice byla překonstruována a byla vybavena dvěma spojovacími uzly, což umožňovalo, aby na stanici byly současně dvě lodí Sojuz s posádkou nebo zásobování nákladními loděmi typu Progress. Po dvou měsících letu byla značně zvýšena její oběžná dráha.
Obsah |
Části stanice
- Přechodový úsek - měl průměru 2 m a délku 3 m včetně stykovacího uzlu pro připojení Sojuzu sloužil k uskutečnění vědeckých experimentů a přestup do transportní lodi. Mohl být hermeticky uzavřený od ostatních částí stanice.
- Pracovní úsek - měla průměr 4.15 m a délku 9.1 m. Úsek byl určen k provádění vědeckotechnických pozorování a experimentů, jako jídelna, ložnice i tělocvična. Uvnitř úseku byly základní přístroje a agregáty systémů řízení stanice, zabezpečení životních podmínek, termoregulace, elektrického napájení, rádiového spojení a různé přístroje pro vědecká pozorování a experimenty. V této části se nacházelo hlavní řídící středisko, v přední části hlavní palubní deska. Na věšině povrchu části pracovního úseku byly nainstalovány systémy termoregulace. Dále pak optická aparatura a čidla systému orientace a navigace, tři solární panely.
- Přístrojový úsek - byly zde umístěny nádrže pitné vody, korekční motorky a nádrže palivo. úseku byly umístěny korekční motory s nádržemi KPL, systémy orientace a stabilizace včetně základních a záložních motorů o nízkém tahu a množství dalších systémů stanice.
- Přechodová komora - měla průměr průměr 2 m a délku 1.6 m. Na druhé straně úseku byl druhý spojovací uzel, který umožňoval zásobování další kosmické lodi. Bylo zde instalováno spojovací potrubí pro přečerpávání paliva a pitné vody. Stejně jako přechodový úsek mohla být tato část hermeticky uzavřena od ostatních částí stanice.
Lety ke stanici
Ke stanici letělo 31 kosmických lodí, z toho 14 typu Sojuz, 4 typu Sojuz T, 12 zásobovacích lodí typu Progress a jeden protopyp velkého modulu Kosmos 1267. Na stanici se vystřídalo celkem 27 kosmonautů, z toho 6 zde bylo dvakrát. Přiletěli postupně v 18 kosmických lodích. Více byl využíván zadní spojovací uzel (23x), než přední (12x).
Základní posádky
Na stanici se vystřídalo pět stálých posádek.
- Jurij Romaněnko a Georgij Grečko přilétli jako první posádka v Sujuzu 26 dne10. prosince 1978 a zůstali na stanici 96 dní.
- 15. června 1978 na Sojuzu 29 je vystřidali Vladimir Kovaljonok a Alexandr Ivančenkov. Na palubě stanice zůstali 140 dní.
- Vladimir Ljachov a Valerij Rjumin přilétli Sojuzem 32 na stanici 25. února 1979 a zůstali zde 175 dní.
- 9. dubna přistál Leonid Popov a Valerij Rjumin v Sojuzu 35. Loď s posádkou zůstala u stanice 185 dní.
- Poslední trvalá posádka na stanici Vladimir Kovaljonok a Viktor Savinych přilétla 12. března na lodi Sojuz T-4 a zůstala na stanici 75 dní.
Návštěvníci
V této době se ke stanici připojilo také deset návštěvních pilotovaných misí, převážně mezinárodních z programu Interkosmos.
- Sojuz 27 , Vladimir Džanibekov, Oleg Makarov
- Sojuz 28 , Alexej Gubarev, český kosmonaut Vladimír Remek
- Sojuz 30 , Pjotr Klimuk, polský kosmonaut Mirosław Hermaszewski
- Sojuz 31 , Valerij Bykovskij, z NDR Sigmund Jähn
- Sojuz 36 , Valerij Kubasov, Maďar Bertalan Farkas
- Sojuz T-2, Jurij Malyšev, Vladimir Aksjonov
- Sojuz 37 , Viktor Gorbatko, z Vietnamu Pham Tuan
- Sojuz 38 , Jurij Romaněnko, z Kuby Arnaldo Tamayo Mendez
- Sojuz 39 , Vladimir Džanibekov, Mongol Džugderdemidin Gurragčá
- Sojuz 40 , Leonid Popov, Rumun Dumitru Prunariu
Opraváři
- 27. listopadu 1980 byl ke stanici vyslán Sojuz T-3 na opravnou výpravu. Leonid Kizim, Oleg Makarov a Gennadij Strekalov pracovali na stanici Saljut 6 dvanáct dní.
Ostatní lodě
Ke stanici se připojilo dvanáct nákladních lodí Progress, bezpilotní Sojuz 34 a experimentální bezpilotní loď Kosmos 1267 původně navržená pro projekt Almaz.
Seznam zásobovacích lodí Progress
Číslo lodě, v závorce datum připojení a odpojení, nakonec označení dle COSPARu
- Progress 1 ( 22.1.1978 – 6.2.1978 ), 1978-008A
- Progress 2 ( 9.7.1978 – 7.8.1978 ), 1978-076A
- Progress 3 ( 10.8.1978 – 21.8.1978 ), 1978-077A
- Progress 4 ( 9.10.1978 – 24.10.1978 ), 1978-090A
- Progress 5 ( 14.3.1979 – 3.4.1978 ), 1979–022A
- Progress 6 ( 15.5.1979 – 8.6.1979 ), 1979-039A
- Progress 7 ( 30.6.1979 – 18.7.1979 ), 1979-059A
- Progress 8 ( 29.3.1980 – 25.4.1980 ), 1980-024A
- Progress 9 ( 29.4.1980 – 20.5.1980 ), 1980-033A
- Progress 10 ( 1.7.1980 – 17.7.1980 ), 1980–055A
- Progress 11 ( 30.9.1980 – 9.12.1980 ), 1980-079A
- Progress 12( 26.1.1981 – 19.3.1981 ), 1981-007A
Neúspěšné mise
Dvěma pilotovaným lodím Sojuz 25 a Sojuz 33 se nepodařilo spojení se stanicí a musely se předčasně vrátit.
Zánik
Stanice přesáhla několikanásobně plánovanou životnost a 29. července roku 1982 shořela v atmosfěře po 1764 dnech letu. Spolu se stanicí zanikl připojený Kosmos 1267.
Související články
Literatura
- CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha : Práce, 1987.
- LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982.
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |