Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Spišské Podhradie
Z Multimediaexpo.cz
Spišské Podhradie (německy Kirchdrauf či Kirchdorf; maďarsky Szepesváralja; polsky Podgrozdie) je město ve Spiši na severovýchodním Slovensku. Administrativně spadá pod Levočský okres Prešovského kraje. Žije zde přibližně 3 800 obyvatel.
Jak napovídá název, leží městečko v podhradí Spišského hradu. Součástí města je od roku 1948 také dříve samostatná obec Spišská Kapitula. Je zde konečná lokální železnice ze Spišských Vlach.
Obsah |
Historie
Město Spišské Podhradie bylo ve 12. století skutečným podhradím Spišského hradu, avšak ve 13. století se již vyvinulo v na hradu nezávislé městečko. Jeho městský znak má původ v 15. století a patří do skupiny tzv. hovořících znaků, které se svým vyobrazením vážou k názvu města (v tomto případě k dřívějšímu německému názvu Kirchdorf či Kichdrauf). Je to v modrém štítě heraldicky zleva (ve skutečnosti zprava) bílá ruka v černém rukávu, na nichž je vyobrazení gotického kostela s třemi věžemi, z nichž dvě vpravo jsou korunovány bílým praporem.
Spišské Podhradie leží v údolí mezi dvěma ze čtyř středověkých center Spiše - Spišským hradem a Spišskou Kapitulou, která byla 11.12.1993 spolu s kostelem Sv. Ducha v Žehre zapsána do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Dějiny města jsou spjaty s hradem. Nejstarší osídlení okolí se datuje do doby kamenné. Spišské Podradie vzniklo západně od hradního kopce pravděpodobně už v 11. století. Nejstarší písemná zmínka je v listu krále Bély IV. z roku 1249. Ve 12. století se město rozvíjelo jako podhradí Spišského hradu. V druhé polovině 12. a 13. století dosídlili město němečtí přistěhovalci a patřilo tak do Společenství spišských Sasů. Král Zikmund Lucemburský v roce 1412 dal město do zálohy Polsku spolu s dalšími spišskými městy. Město v roce 1456 získalo tzv. trhové právo, od této doby mohlo pořádat trhy, čímž vznikla tradice každotýdenních tržních čtvrtků (asi do 1956)..
Cechy
V minulosti byly ve Spišském Podhradie cechy, které měli své vlastní cechovní artikuly vydané městem Spišské Podhradie či jinými městy, kde již cechy byly. Nejstarší známý cech byl cech pláteníků - 1385, v průběhu staletí vznikaly a působily různé cechy, jejichž artikuly potvrzovalo město Spišské Podhradie či jiná města a panovníci. Zajímavostí je potvrzení cechovních artikulí spišskopodhradských řezníků v němčině s německými privilegií polským králem Zikmundem III. Vasou roku 1595.
V roce 1677 rychtáři Spišského Podhradia Jakubovi Güntherovi předložilo cechovní artikuly 16 cechů (truhlářský, hrnčířský, zednický, ševcovský, obuvnický, řeznický, soukenický, krejčovský, kožešnický, zámečnický, tkalcovský, sedlařský, kovářský, puškařský, pivovarnický a bednářský)
Velmi zajímavá je, řečeno dnešní terminologií, "regionální spolupráce" když cechy více měst zakládali sdružení:
- 1613 - řeznický cech ze Spišského Podhradia vstoupil do sdružení s cechy v Kremnici, Banské Bystrici, Banské Štiavnici, Spišské Nové Vsi a Spišských Vlachoch.
- 1777 – Marie Terezie zakládá sdružený cech obuvníků 13 spišských měst.
- 1832 – František I. založil sdružený cech mydlářů 13 spišských měst.
- 1835 – František I. založil sdružený cech tesařů a mlynářů 13 spišských měst.
- 1872 – nastává zánik cechovních společenství a vznikají nová živnostenská
V průběhu stoletého rozvoje řemesel a cechů spišskopodhradští mistři měli významné zastoupení v celém Uhersku, např. 1608 při zakládání nejstaršího barvířského cechu v Uhersku v Levoči byli mimo mistrů z Levoče, Kežmarku a Spišské Nové Vsi také barvířští mistři ze Spišského Podhradia Michal Herman a Ján Tibeli.
V roce 1170 bylo ve Spišském Podhradie asi 250 řemeslnických dílen, čímž se vyrovnávalo větším městům v Uhersku. Řemeslná výroba zanikla až po druhé světové válce po nástupu socialismu a vzniku výrobních družstev.
S řemesly souvisel i obchod, hlavně obstarávání surovin a prodej výrobků, proto bylo ve Spišském Podhradie mnoho obchodů, město bylo i centrem obchodu se zemědělskými plodinami. Nejčastější byl jejich prodej na již zmiňovaných každotýdeních trzích ve čtvrtek (od roku 1456 asi do 1956).
Po návratu z polské zálohy v roce 1778-1876 se Spišské Podhradie stalo součástí Provincie 16 spišských měst.
V 19. století se v městské cihelně začala těžít a zpracovávat hlína a začala i těžba travertinu na Dreveníku.
V roce 1894 získalo město železniční spojení na Košicko-bohumínskou železnici. Začátkem století 20. zde pracoval parní mlýn, pila a továrna na svářecí stroje. Díky poloze města na křižovatce hlavních cest bylo přirozeným centrem svého okolí.
Mezi obyvateli města měli významný podíl Němci a Židé. Obě národnosti měli své školy a chrámy, ve městě se mimo jiné nachází židovská synagoga a barokní kostel. Součástí Spišského Podhradia je Spišská Kapitula, která je od roku 1956 městskou památkovou rezervací. Kapitula vznikla na křižovatce významných cest už v 11. století, postupně se stala církevním centrem Spiše a koncem 12. století sídlem proboštví. Dnes je sídlem obnoveného spišského biskupství na Knězského semináře biskupa Jána Vojtaššáka.
Spišská Kapitula i Spišské Podhradí byly známe svými kvalitními školami. Spišská Kapitula byla jedním z nejznámějších duchovních center v Evropě, s čím souvisela rozsáhlá knihovna a tradice církevního zpěvu.
Školství
- Základní škola, Palešovo nám. 9, zspalnam.sk
- Základní škola, Školská ul. 3, zsspispodhradie.edu.sk
- Základní umělecká škola, Gálova ul. 28
Obyvatelstvo
Etnické složení obyvatelstva
Slováci - 92,33 %
Romové - 6,83 %
Češi - 0,16 %
Ukrajinci - 0,05 %
Němci - 0,03 %
Maďaři- 0,03 %
Rusíni - 0,03 %
a jiní
Náboženské složení obyvatelstva
římští katolíci - 89,23 %
bez vyznání - 4,66 %
řečtí katolíci - 2,75 %
evangelíci a.v. - 0,87 %
pravoslavní - 0,24 %
a jiní
Osobnosti
Reference
|
|
Slovenské památky na seznamu světového dědictví UNESCO |
---|
Banská Štiavnica • Spišský hrad a okolí (Spišská Kapitula, Žehra, Spišské Podhradie) • Levoča • Vlkolínec • Jeskyně Baradla a Slovenský kras (Dobšinská ledová jeskyně, Jeskyně Domica, Gombasecká jeskyně, Jasovská jeskyně, Krásnohorská jeskyně, Silická lednice, Ochtinská aragonitová jeskyně) • Bardejov • Původní bukové lesy Karpat (Havešová, Stužica, Rožok, Vihorlat) • Dřevěné kostely slovenských Karpat |
Města a obce okresu Levoča (2 + 31) |
---|
Baldovce • Beharovce • Bijacovce • Brutovce • Buglovce • Dlhé Stráže • Doľany • Domaňovce • Dravce • Dúbrava • Granč-Petrovce • Harakovce • Jablonov • Klčov • Korytné • Kurimany • Levoča • Lúčka • Nemešany • Nižné Repaše • Oľšavica • Ordzovany • Pavľany • Poľanovce • Pongrácovce • Spišské Podhradie • Spišský Hrhov • Spišský Štvrtok • Studenec • Torysky • Uloža • Vyšné Repaše • Vyšný Slavkov |
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |