Znovusjednocení Německa
Z Multimediaexpo.cz
| Informace uvedené v tomto článku je potřeba ověřit. Prosíme, pomozte vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů. |
|
Německé znovusjednocení (německy Deutsche Wiedervereinigung) je proces připojení Německé demokratické republiky ke Spolkové republice Německo, který vyvrcholil 3. října 1990. A znamenalo definitivní konec poválečného rozdělení Německa a znovuobnovení Německé jednoty.
Obsah |
Pozadí
V důsledku zfalšovaných komunálních voleb v květnu 1989 následovaly v druhé polovině roku 1989 velké protesty proti režimu (známé jsou zejména demonstrace v Lipsku). Po pádu berlínské zdi 9. listopadu 1989 nastala situace, se kterou nepočítala ani západoněmecká vláda, i když sjednocení obou německých států stálo jako cíl v ústavě SRN. Náhlý pád NDR přivodil i zvláštní dynamiku následujícího vývoje, který se v mnoha směrech vyznačoval jistou živelností. Ta se týkala zejmnéna přístupu občanů bývalé NDR k nové situaci, zesíleného velkými očekáváními, která západoněmeckou vládou nebyla nijak kanalizována. K postulátům jako byla nově získaná svoboda projevu i cestování a podobně velice rychle přistoupilo i přesvědčení, že jediným možným řešením hospodářské stránky nové éry je uznání platnosti kýžené západoněmecké marky na celém území obou států a to se všemi důsledky.
Politická situace
Na pozadí změn v celém východním bloku, hlavně pak změn v SSSR samotném, kde již delší dobu probíhala liberálnější éra Michaila Gorbačova, zesilovala vláda kancléře Helmuta Kohla v druhé polovině osmdesátých let smluvní styky s NDR (viz i poskytování kreditů, Honeckerova návštěva v SRN), ke konfliktním situacím došlo až v létě a na podzim, kdy dochází k útěkům občanů NDR přes velvyslanectví SRN v Praze, Polsku a Maďarsku a k faktickému otevření hranic mezi Maďarskem a Rakouskem. Dne 7. října 1989 slaví NDR čtyřicetileté výročí založení, protesty se vyhrocují, a 18. října 1989 abdikuje Erich Honecker ze svých funkcí (ze zdravotních důvodů, jak uvádí komuniké), jeho následníkem se stává Egon Krenz, ale již 7. listopadu rezignuje jak vláda NDR tak i vedení SED ze svých funkcí. 9. listopadu pak dochází k historickému vystoupení člena politbyra Schabowského, který zřejmě v následku neinformovanosti v přímém televizním projevu prohlašuje, že hranice jsou otevřené.
Vývoj do sjednocení
13. listopadu je zvolen Hans Modrow novým ministerským předsedou, krátce na to prohlašuje Michal Gorbačov, že sjednocení Německa je vnitřní záletostí obou německých států. 18. března 1990 je po volbách zvolen Lothar de Maizière jako nový ministerský předseda. Během jeho vlády vchází k 1. červenci 1990 v platnost tzv. Měnová, hospodářská a sociální unie a západoněmecká marka se stává úředním platidlem na území NDR. Koncem srpna 1990 se parlamenty a vlády obou států shodují na Smlouvě o sjednocení, v nadcházejícíh jednáních čtyř velmocí se tyto v tak zvaných rozhovorech dva plus čtyři vyslovují také pro sjednocení. K tomu dochází úředně 3. října 1990.
Zahraniční aspekty
Brzy po pádu vnitroněmeckých hranic, když bylo stále zřejmější, že vývoj se nebude ubírat cestou dvou nezávislých německých států, došlo k částečně kontroverzní výměně názorů různých vlád:
- USA prohlásily, že o vývoji, tedy i sjednocení Německa, budou suverénně rozhodovat dva německé státy, že však sjednocené Německo se musí stát členem NATO a Evropského společenství.
- SSSR požadoval neutralitu sjednoceného státu a varoval tedy před členstvím v NATO.
- Ne tak vyhraněnou, ale přesto odmítavou pozici zastávala i Francie, zejména z obav před možnou hegemonií velkého a hospodářsky silného Německa v Evropě, tedy před oslabením pozic vlastních
- Do diskuse zasáhlo i Polsko, žádající uznání hranic na Odře a Nise novým Německým státem.
Již počátkem 1990 se však západoněmecké vládě podařilo přimět SSSR k ústupkům a k uznání suverenity budoucího státu, což výrazně přispělo k úspěšnému průběhů rozhovorů dva plus čtyři a k uzavření smlouvy. Smlouvou ze 14. listopadu 1990 bylo pak učiněno zadost polským požadavkům, které byly mimo jiné podporovány i čtyřmi velmocemi.
Po sjednocení
Sjednocení Německa se oproti optimistickým předpokladům začátku devadesátých let minulého století stalo dlouhodobým procesem, který stále není ukončen. Na jedné straně lze v mnoha případech stále ještě zjistit rozdíly v politické a sociální oblasti, v názorovém zaměření a podobně: to se ukazuje při volbách, to se ukazuje jako rozšířené resentimenty a mnohdy pozitivním interpretacím situace v bývalé NDR. Na druhé straně se sjednocení stalo velikým finančním a hospodářským břemenem pro SRN. Odhady se různí, ale vychází se z toho, že subvence a podpory pro nové spolkové země stály dodnes mezi jedním a jedním a půl bilionem euro (tedy zhruba 25 až 37,5 bilionů Kč).
Související články
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |