Operace Bagration
Z Multimediaexpo.cz
(+ Vylepšení) |
(+ VIDEO, FLICKR) |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| - | {{Infobox válka | + | __NOTOC__{{Infobox válka |
|Střetnutí= Operace Bagration | |Střetnutí= Operace Bagration | ||
|konflikt= [[Velká vlastenecká válka]] | |konflikt= [[Velká vlastenecká válka]] | ||
| image= [[Soubor:BagrationMap2.jpg|300px]] | | image= [[Soubor:BagrationMap2.jpg|300px]] | ||
| komentář= Operace Bagration | | komentář= Operace Bagration | ||
| - | | trvání= [[20. červen| | + | | trvání= [[20. červen|22. června]] [[1944]]–[[29. srpen|29. srpna]] [[1944]] |
| místo=[[Bělorusko]], [[Baltské státy|Pobaltí]], [[Ukrajina]], [[Polsko]] | | místo=[[Bělorusko]], [[Baltské státy|Pobaltí]], [[Ukrajina]], [[Polsko]] | ||
| výsledek=Sovětské vítězství | | výsledek=Sovětské vítězství | ||
| strana1= [[Sovětský svaz]] | | strana1= [[Sovětský svaz]] | ||
| - | | strana2= [[Třetí říše]] | + | | strana2= [[Nacistické Německo|Třetí říše]] |
| velitel1= [[Konstantin Rokossovskij]]<br />[[Georgij Žukov]]<br />[[Alexandr Vasilevskij]]<br />[[Ivan Koněv]] | | velitel1= [[Konstantin Rokossovskij]]<br />[[Georgij Žukov]]<br />[[Alexandr Vasilevskij]]<br />[[Ivan Koněv]] | ||
| velitel2= [[Ernst Busch]] (do 28. června)<br />[[Walter Model]]<br />Ferdinand Schörner | | velitel2= [[Ernst Busch]] (do 28. června)<br />[[Walter Model]]<br />Ferdinand Schörner | ||
| Řádka 15: | Řádka 15: | ||
| ztráty1= 178 000 mrtvých, 578 000 raněných (Bělorusko) | | ztráty1= 178 000 mrtvých, 578 000 raněných (Bělorusko) | ||
| ztráty2= 220 000 mrtvých, 160 000 zajato (Bělorusko) | | ztráty2= 220 000 mrtvých, 160 000 zajato (Bělorusko) | ||
| - | |}} | + | |}}[[Soubor:Heavy artillery 203mm m1931 b-4 3rd belorussian front 1944.jpg|left|thumb|Sovětské houfnice 203mm od 3. běloruského frontu v palebných postaveních, léto 1944.]] |
| - | [[Soubor:Heavy artillery 203mm m1931 b-4 3rd belorussian front 1944.jpg|left|thumb|Sovětské houfnice 203mm od 3. běloruského frontu v palebných postaveních, léto 1944.]] | + | |
'''Operace Bagration''' neboli '''Sovětská letní ofenzíva 1944''' byla jednou z největších bitev [[Velká vlastenecká válka|Velké vlastenecké války]]. Krycí název měl připomínat [[Pjotr Ivanovič Bagration|carského generála P. I. Bagrationa]], který zahynul v bitvě u Borodina. Letní ofenzíva sovětských vojsk byla připravována za stavu, kdy se německým vojskům podařilo stabilizovat frontu a vést poměrně úspěšné obranné boje. Sovětské velení počítalo s tím, že západní spojenci otevřou západní frontu, což bylo dohodnuto již na [[Teheránská konference|Teheránské konferenci]] 30. listopadu 1943. [[Maršál]] [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukov]] vypracoval odvážný plán, který spočíval v hlavním úderu tam, kde ho Němci neočekávali - v Bělorusku. Tamní bažinatý terén byl zdánlivě jakékoliv operaci tankových vojsk neprostupný, německá obrana tam byla velmi slabá. Současně s tímto útokem měly být zahájeny boje v [[Baltské státy|Pobaltí]] a po provedení hlavního útoku měla následovat ofenzíva na Ukrajině. Stalin byl zpočátku k těmto plánům skeptický, ale generální štáb ho přesvědčil o správnosti rozhodnutí . | '''Operace Bagration''' neboli '''Sovětská letní ofenzíva 1944''' byla jednou z největších bitev [[Velká vlastenecká válka|Velké vlastenecké války]]. Krycí název měl připomínat [[Pjotr Ivanovič Bagration|carského generála P. I. Bagrationa]], který zahynul v bitvě u Borodina. Letní ofenzíva sovětských vojsk byla připravována za stavu, kdy se německým vojskům podařilo stabilizovat frontu a vést poměrně úspěšné obranné boje. Sovětské velení počítalo s tím, že západní spojenci otevřou západní frontu, což bylo dohodnuto již na [[Teheránská konference|Teheránské konferenci]] 30. listopadu 1943. [[Maršál]] [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukov]] vypracoval odvážný plán, který spočíval v hlavním úderu tam, kde ho Němci neočekávali - v Bělorusku. Tamní bažinatý terén byl zdánlivě jakékoliv operaci tankových vojsk neprostupný, německá obrana tam byla velmi slabá. Současně s tímto útokem měly být zahájeny boje v [[Baltské státy|Pobaltí]] a po provedení hlavního útoku měla následovat ofenzíva na Ukrajině. Stalin byl zpočátku k těmto plánům skeptický, ale generální štáb ho přesvědčil o správnosti rozhodnutí . | ||
| Řádka 22: | Řádka 21: | ||
[[Soubor:Street fight babruysk 28th or 29th june 1944.jpg|left|thumb|Sovětský voják se samopalem [[Samopal PPŠ-41 Špagin|Špagin]] během bojů o [[Bobrujsk]] 28 a 29 června 1944.]] | [[Soubor:Street fight babruysk 28th or 29th june 1944.jpg|left|thumb|Sovětský voják se samopalem [[Samopal PPŠ-41 Špagin|Špagin]] během bojů o [[Bobrujsk]] 28 a 29 června 1944.]] | ||
[[Soubor:1944 minsk city soviet infantry mounted on tanks.jpg|left|thumb|Sovětská pěchota na samohybném dělu v ulicích Minska v červenci 1944]] | [[Soubor:1944 minsk city soviet infantry mounted on tanks.jpg|left|thumb|Sovětská pěchota na samohybném dělu v ulicích Minska v červenci 1944]] | ||
| - | [[Soubor:1944 german pow pocket minsk first quarter of july.jpg | + | [[Soubor:1944 german pow pocket minsk first quarter of july.jpg|thumb|220px|Kolona německých zajatců prochází kolem opuštěného německého tanku "Tiger I", v první polovině července 1944.]] |
| - | [[Soubor:1944 kapitulation witebsk vasilevsky chernyakovski gollwitzer.jpg|left|thumb|Generál pěchoty Friedrich Gollwitzer kapituluje před generálem [[Ivan Čerňakovský|Čerňakovským]] a generálplukovníkem [[Alexandr Vasilevskij|Vasilevským]] po bitvě o [[Vitebsk]].]] | + | [[Soubor:1944 kapitulation witebsk vasilevsky chernyakovski gollwitzer.jpg|left|thumb|Generál pěchoty Friedrich Gollwitzer kapituluje před generálem [[Ivan Čerňakovský|Čerňakovským]] a generálplukovníkem [[Alexandr Vasilevskij|Vasilevským]] po bitvě o [[Vitebsk]].]] |
Do bitvy šla [[Rudá armáda]] s impozantní silou. 1. pobaltský, 3. 2. a 1. běloruský front měly dohromady: 2,5 miliónu mužů, 36 400 děl a minometů, 5 200 tanků/samohybných děl a 5 300 letadel. Bojů se též účastnilo dálkové letectvo a Dněperská válečná flotila, významnou složkou bylo zhruba 150 000 partyzánů na území [[Bělorusko|Běloruska]] a [[Litva|Litvy]]. A právě koordinovanými partyzánskými akcemi dne [[20. červen|20. června]] celá operace Bagration začala. | Do bitvy šla [[Rudá armáda]] s impozantní silou. 1. pobaltský, 3. 2. a 1. běloruský front měly dohromady: 2,5 miliónu mužů, 36 400 děl a minometů, 5 200 tanků/samohybných děl a 5 300 letadel. Bojů se též účastnilo dálkové letectvo a Dněperská válečná flotila, významnou složkou bylo zhruba 150 000 partyzánů na území [[Bělorusko|Běloruska]] a [[Litva|Litvy]]. A právě koordinovanými partyzánskými akcemi dne [[20. červen|20. června]] celá operace Bagration začala. | ||
| - | Byly vyhazovány mosty, ničeny koleje, přerušovány zásobovací trasy, přepadávány německé kolony se zbraněmi a válečným materiálem. Operace Rudé armády byla zahájena 23. června útokem 1. pobaltského, 2. a 3. běloruského frontu. O den později přešla do útoku přes pripjaťské bažiny vojska 1. běloruského frontu generála K. K. Rokossovského. [[Sovětská armáda]] postavila haťové cesty, kterými projela i těžká bojová technika. Pro německé generály byl tento manévr ohromným překvapením. Vojska 2. běloruského frontu pronikla do 27. června až k [[Dněpr]]u a 28. června dobyla [[Mogilev]]. 1. pobaltský front prolomil na [[vitebsk]]ém směru německou obranu a do 29. června obklíčil a zničil německý armádní sbor. 1. běloruský front obklíčil v prostoru [[Bobrujsk]]a 6 německých divizí. Německé [[Skupina armád Střed|skupině armád Střed]] (''Mitte'') začala hrozit úplná porážka, takže Hitler rozhodl vyměnit maršála Busche polním maršálem Walterem Modelem. Ten se pokusil přemístit z jihu několik divizí, jejichž pohyb však byl omezen činností partyzánů. Sovětská armáda provedla klešťový obchvat a dne 3. července osvobodila běloruské hlavní město [[Minsk]] ze dvou stran. Obklíčené svazky pěti německých sborů se snažily dostat ze sevření, avšak veškerá snaha byla marná. Do 11. července činily ztráty Němců jen v tomto kotli 70 tisíc padlých a 35 tisíc zajatých vojáků . | + | Byly vyhazovány mosty, ničeny koleje, přerušovány zásobovací trasy, přepadávány německé kolony se zbraněmi a válečným materiálem. Operace Rudé armády byla zahájena 23. června útokem 1. pobaltského, 2. a 3. běloruského frontu. O den později přešla do útoku přes pripjaťské bažiny vojska 1. běloruského frontu generála K. K. Rokossovského. [[Rudá armáda|Sovětská armáda]] postavila haťové cesty, kterými projela i těžká bojová technika. Pro německé generály byl tento manévr ohromným překvapením. Vojska 2. běloruského frontu pronikla do 27. června až k [[Dněpr]]u a 28. června dobyla [[Mogilev]]. 1. pobaltský front prolomil na [[vitebsk]]ém směru německou obranu a do 29. června obklíčil a zničil německý armádní sbor. 1. běloruský front obklíčil v prostoru [[Bobrujsk]]a 6 německých divizí. Německé [[Skupina armád Střed|skupině armád Střed]] (''Mitte'') začala hrozit úplná porážka, takže Hitler rozhodl vyměnit maršála Busche polním maršálem Walterem Modelem. Ten se pokusil přemístit z jihu několik divizí, jejichž pohyb však byl omezen činností partyzánů. Sovětská armáda provedla klešťový obchvat a dne 3. července osvobodila běloruské hlavní město [[Minsk]] ze dvou stran. Obklíčené svazky pěti německých sborů se snažily dostat ze sevření, avšak veškerá snaha byla marná. Do 11. července činily ztráty Němců jen v tomto kotli 70 tisíc padlých a 35 tisíc zajatých vojáků . |
| - | Jak správně Sověti předpokládali, část německých sil z Ukrajiny byla přemístěna na pomoc obraně v Bělorusku. Dne 13. července proto zahájila vojska 1. ukrajinského frontu pod vedením maršála [[Ivan Stěpanovič Koněv|I. S. Koněva]] útok na [[Lvov]] a [[Sandoměř]] - [[Lvovsko-sandoměřská operace|Lvovsko-sandoměřskou operaci]]. V polovině července obsadila [[Rudá armáda]] hlavní město [[Litva|Litvy]] [[Vilnius]] (Vilno) a pokračovala v útoku v Pobaltí, přičemž cílem mělo být odříznutí armádní skupinu Sever od zbytku [[Třetí říše]]. | + | Jak správně Sověti předpokládali, část německých sil z Ukrajiny byla přemístěna na pomoc obraně v Bělorusku. Dne 13. července proto zahájila vojska 1. ukrajinského frontu pod vedením maršála [[Ivan Stěpanovič Koněv|I. S. Koněva]] útok na [[Lvov]] a [[Sandoměř]] - [[Lvovsko-sandoměřská operace|Lvovsko-sandoměřskou operaci]]. V polovině července obsadila [[Rudá armáda]] hlavní město [[Litva|Litvy]] [[Vilnius]] (Vilno) a pokračovala v útoku v Pobaltí, přičemž cílem mělo být odříznutí armádní skupinu Sever od zbytku [[Nacistické Německo|Třetí říše]]. |
3. běloruský front obsadil Kovno a Vilno a pronikal až k hranicím Východního Pruska, 1. běloruský front prolomil u Kovelu německou obranu a 24. července vstoupila jeho vojska do polského města Lublin. Na Ukrajině pronikla Rudá armáda 29. července až k [[Visla|Visle]], vstoupila na polské území a na jihu si připravila dobrou pozici na osvobození Moldavské SSR a na útok na [[Rumunsko]]. Koncem července postoupily jednotky Rudé armády a polské východní armády až k [[Varšava|Varšavě]], kde [[1. září]] vypuklo [[Varšavské povstání|povstání]]. Zde se názory historiků na další vývoj liší. Dle názoru jedněch Stalin nechal zastavit boje a povstání nekomunistického polského odboje utopit v krvi. Jiní historikové oponují tím, že sovětská a polská vojska se pokoušela o útoky na Varšavu, ovšem byla odražena zkonsolidovanou německou obranou. Je nutno brát i v úvahu, že po více jak čtyřicetidenním útoku, kdy Rudá armáda překonala několik set kilometrů a svedla těžké boje, byli již vojáci unaveni, bylo třeba doplnit početní stavy, zajistit zásobování vojsk. Dílčí boje trvaly ještě do [[29. srpen|29. srpna]], ale sovětská vojska již žádných výrazných úspěchů nedosáhla a fronta se stabilizovala. | 3. běloruský front obsadil Kovno a Vilno a pronikal až k hranicím Východního Pruska, 1. běloruský front prolomil u Kovelu německou obranu a 24. července vstoupila jeho vojska do polského města Lublin. Na Ukrajině pronikla Rudá armáda 29. července až k [[Visla|Visle]], vstoupila na polské území a na jihu si připravila dobrou pozici na osvobození Moldavské SSR a na útok na [[Rumunsko]]. Koncem července postoupily jednotky Rudé armády a polské východní armády až k [[Varšava|Varšavě]], kde [[1. září]] vypuklo [[Varšavské povstání|povstání]]. Zde se názory historiků na další vývoj liší. Dle názoru jedněch Stalin nechal zastavit boje a povstání nekomunistického polského odboje utopit v krvi. Jiní historikové oponují tím, že sovětská a polská vojska se pokoušela o útoky na Varšavu, ovšem byla odražena zkonsolidovanou německou obranou. Je nutno brát i v úvahu, že po více jak čtyřicetidenním útoku, kdy Rudá armáda překonala několik set kilometrů a svedla těžké boje, byli již vojáci unaveni, bylo třeba doplnit početní stavy, zajistit zásobování vojsk. Dílčí boje trvaly ještě do [[29. srpen|29. srpna]], ale sovětská vojska již žádných výrazných úspěchů nedosáhla a fronta se stabilizovala. | ||
| Řádka 35: | Řádka 34: | ||
== Důsledek bitvy == | == Důsledek bitvy == | ||
Porážka měla pro Německo nedozírné následky. Sovětská vojska měla otevřené dveře jak na [[Balkán]] a do [[Maďarsko|Maďarska]], tak zejména do Polska, Východního Pruska a německého Slezska, potažmo na [[Berlín]]. [[Wehrmacht]] pozbyl velké množství mužů i bojové techniky a ztrácel i svoji prestiž. Rudá armáda zajala několik desítek tisíc německých vojáků a 17 generálů , ti pak za přítomnosti zahraničních štábů pochodovali [[Moskva|Moskvou]], což bylo pro Adolfa Hitlera další kruté ponížení. Operace Bagration a otevření druhé fronty v Normandii znamenaly i dobrý počin koordinace mezi spojenci, což mělo i příznivý vliv na postup na obou frontách. | Porážka měla pro Německo nedozírné následky. Sovětská vojska měla otevřené dveře jak na [[Balkán]] a do [[Maďarsko|Maďarska]], tak zejména do Polska, Východního Pruska a německého Slezska, potažmo na [[Berlín]]. [[Wehrmacht]] pozbyl velké množství mužů i bojové techniky a ztrácel i svoji prestiž. Rudá armáda zajala několik desítek tisíc německých vojáků a 17 generálů , ti pak za přítomnosti zahraničních štábů pochodovali [[Moskva|Moskvou]], což bylo pro Adolfa Hitlera další kruté ponížení. Operace Bagration a otevření druhé fronty v Normandii znamenaly i dobrý počin koordinace mezi spojenci, což mělo i příznivý vliv na postup na obou frontách. | ||
| + | |||
| + | == YouTube == | ||
| + | {| border="4" width="442" align="left" | ||
| + | | {{#widget:YouTube|id=fdfvZdBT7rc}} | ||
| + | |- align="center" | ||
| + | | '''BS – Operation Bagration''' | ||
| + | |} | ||
| + | {| border="4" width="442" align="right" | ||
| + | | {{#widget:YouTube|id=IC0BgkPiCGU}} | ||
| + | |- align="center" | ||
| + | | '''Operation Bagration 1944''' | ||
| + | |} | ||
| + | <br style="clear: both;" /> | ||
== Filmotéka == | == Filmotéka == | ||
| Řádka 45: | Řádka 57: | ||
| - | {{Commonscat|Operation Bagration}}{{Článek z Wikipedie}} | + | {{Flickr|Operation+Bagration}}{{Commonscat|Operation Bagration}}{{Bitvy velké vlastenecké války}}{{Článek z Wikipedie}} |
[[Kategorie:Bitvy ruských dějin]] | [[Kategorie:Bitvy ruských dějin]] | ||
[[Kategorie:Operace druhé světové války]] | [[Kategorie:Operace druhé světové války]] | ||
| Řádka 52: | Řádka 64: | ||
[[Kategorie:Bitvy druhé světové války]] | [[Kategorie:Bitvy druhé světové války]] | ||
[[Kategorie:Velká vlastenecká válka]] | [[Kategorie:Velká vlastenecká válka]] | ||
| + | [[Kategorie:Video články Multimediaexpo.cz]] | ||
Aktuální verze z 9. 7. 2023, 21:42
| Operace Bagration | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: Velká vlastenecká válka | |||||||||||||||
 Operace Bagration | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
| Strany | |||||||||||||||
| Sovětský svaz | Třetí říše | ||||||||||||||
| Velitelé | |||||||||||||||
| Konstantin Rokossovskij Georgij Žukov Alexandr Vasilevskij Ivan Koněv | Ernst Busch (do 28. června) Walter Model Ferdinand Schörner | ||||||||||||||
| Síla | |||||||||||||||
| ~ 3 700 000, z toho 2,5 mil. Bělorusko a Pobaltí, 1,2 mil Ukrajina | ~ 1 700 000, z toho 800 tis. Bělorusko a Pobaltí, 900 tis. Ukrajina | ||||||||||||||
| Ztráty | |||||||||||||||
| 178 000 mrtvých, 578 000 raněných (Bělorusko) | 220 000 mrtvých, 160 000 zajato (Bělorusko) | ||||||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||||||
Operace Bagration neboli Sovětská letní ofenzíva 1944 byla jednou z největších bitev Velké vlastenecké války. Krycí název měl připomínat carského generála P. I. Bagrationa, který zahynul v bitvě u Borodina. Letní ofenzíva sovětských vojsk byla připravována za stavu, kdy se německým vojskům podařilo stabilizovat frontu a vést poměrně úspěšné obranné boje. Sovětské velení počítalo s tím, že západní spojenci otevřou západní frontu, což bylo dohodnuto již na Teheránské konferenci 30. listopadu 1943. Maršál Žukov vypracoval odvážný plán, který spočíval v hlavním úderu tam, kde ho Němci neočekávali - v Bělorusku. Tamní bažinatý terén byl zdánlivě jakékoliv operaci tankových vojsk neprostupný, německá obrana tam byla velmi slabá. Současně s tímto útokem měly být zahájeny boje v Pobaltí a po provedení hlavního útoku měla následovat ofenzíva na Ukrajině. Stalin byl zpočátku k těmto plánům skeptický, ale generální štáb ho přesvědčil o správnosti rozhodnutí .
Průběh bitvy
Do bitvy šla Rudá armáda s impozantní silou. 1. pobaltský, 3. 2. a 1. běloruský front měly dohromady: 2,5 miliónu mužů, 36 400 děl a minometů, 5 200 tanků/samohybných děl a 5 300 letadel. Bojů se též účastnilo dálkové letectvo a Dněperská válečná flotila, významnou složkou bylo zhruba 150 000 partyzánů na území Běloruska a Litvy. A právě koordinovanými partyzánskými akcemi dne 20. června celá operace Bagration začala.
Byly vyhazovány mosty, ničeny koleje, přerušovány zásobovací trasy, přepadávány německé kolony se zbraněmi a válečným materiálem. Operace Rudé armády byla zahájena 23. června útokem 1. pobaltského, 2. a 3. běloruského frontu. O den později přešla do útoku přes pripjaťské bažiny vojska 1. běloruského frontu generála K. K. Rokossovského. Sovětská armáda postavila haťové cesty, kterými projela i těžká bojová technika. Pro německé generály byl tento manévr ohromným překvapením. Vojska 2. běloruského frontu pronikla do 27. června až k Dněpru a 28. června dobyla Mogilev. 1. pobaltský front prolomil na vitebském směru německou obranu a do 29. června obklíčil a zničil německý armádní sbor. 1. běloruský front obklíčil v prostoru Bobrujska 6 německých divizí. Německé skupině armád Střed (Mitte) začala hrozit úplná porážka, takže Hitler rozhodl vyměnit maršála Busche polním maršálem Walterem Modelem. Ten se pokusil přemístit z jihu několik divizí, jejichž pohyb však byl omezen činností partyzánů. Sovětská armáda provedla klešťový obchvat a dne 3. července osvobodila běloruské hlavní město Minsk ze dvou stran. Obklíčené svazky pěti německých sborů se snažily dostat ze sevření, avšak veškerá snaha byla marná. Do 11. července činily ztráty Němců jen v tomto kotli 70 tisíc padlých a 35 tisíc zajatých vojáků .
Jak správně Sověti předpokládali, část německých sil z Ukrajiny byla přemístěna na pomoc obraně v Bělorusku. Dne 13. července proto zahájila vojska 1. ukrajinského frontu pod vedením maršála I. S. Koněva útok na Lvov a Sandoměř - Lvovsko-sandoměřskou operaci. V polovině července obsadila Rudá armáda hlavní město Litvy Vilnius (Vilno) a pokračovala v útoku v Pobaltí, přičemž cílem mělo být odříznutí armádní skupinu Sever od zbytku Třetí říše.
3. běloruský front obsadil Kovno a Vilno a pronikal až k hranicím Východního Pruska, 1. běloruský front prolomil u Kovelu německou obranu a 24. července vstoupila jeho vojska do polského města Lublin. Na Ukrajině pronikla Rudá armáda 29. července až k Visle, vstoupila na polské území a na jihu si připravila dobrou pozici na osvobození Moldavské SSR a na útok na Rumunsko. Koncem července postoupily jednotky Rudé armády a polské východní armády až k Varšavě, kde 1. září vypuklo povstání. Zde se názory historiků na další vývoj liší. Dle názoru jedněch Stalin nechal zastavit boje a povstání nekomunistického polského odboje utopit v krvi. Jiní historikové oponují tím, že sovětská a polská vojska se pokoušela o útoky na Varšavu, ovšem byla odražena zkonsolidovanou německou obranou. Je nutno brát i v úvahu, že po více jak čtyřicetidenním útoku, kdy Rudá armáda překonala několik set kilometrů a svedla těžké boje, byli již vojáci unaveni, bylo třeba doplnit početní stavy, zajistit zásobování vojsk. Dílčí boje trvaly ještě do 29. srpna, ale sovětská vojska již žádných výrazných úspěchů nedosáhla a fronta se stabilizovala.
Důsledek bitvy
Porážka měla pro Německo nedozírné následky. Sovětská vojska měla otevřené dveře jak na Balkán a do Maďarska, tak zejména do Polska, Východního Pruska a německého Slezska, potažmo na Berlín. Wehrmacht pozbyl velké množství mužů i bojové techniky a ztrácel i svoji prestiž. Rudá armáda zajala několik desítek tisíc německých vojáků a 17 generálů , ti pak za přítomnosti zahraničních štábů pochodovali Moskvou, což bylo pro Adolfa Hitlera další kruté ponížení. Operace Bagration a otevření druhé fronty v Normandii znamenaly i dobrý počin koordinace mezi spojenci, což mělo i příznivý vliv na postup na obou frontách.
YouTube
| BS – Operation Bagration |
| Operation Bagration 1944 |
Filmotéka
- Osvobození III. - Směr hlavního úderu, režie Jurij Ozerov
Externí odkazy
- Bagration a souvislosti s největší bitvou ww2 Chronologie událostí ve 14 kapitolách na www.palba.cz
- Mapy Východní fronty - Mapy v češtině včetně pozic jednotlivých armádních útvarů
- Operace Bagration
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |