Jihlava

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 7. 9. 2015, 09:57

Původně čistě moravská Jihlava (německy Iglau, polsky Igława), je statutární město, rozkládající dnes po obou stranách historické česko-moravské zemské hranice (tvořené především řekou Jihlavou), a je od roku 2000 centrem kraje Vysočina. Jihlava leží na řece Jihlavě na 49,33 stupni severní šířky a 13,16 stupni východní délky, kde se rozkládá v šíři 8824 hektarů. Nadmořská výška různých částí města činí 460–700 metrů nad mořem. Město má přes 50 tisíc obyvatel.

Historie města

První zmínka o osadě jménem Jihlava pochází z roku 1233, kdy olomoucký biskup Robert potvrdil převod zboží (kde figuroval i název Jihlava) řádu německých rytířů do vlastnictví želivského kláštera. V roce 1234 vyměnil markrabě Přemysl a královna Konstancie Uherská s klášterem Porta Coeli v Předklášteří mimo jiné i statek Jihlava s okolními vesnicemi a mýtem za jiný majetek. Po roce 1240 se Jihlava vrátila zpět do držby Václava I. a brzy poté (někdy mezi lety 1240–1243) bylo založeno horní město. Do nového města přicházelo pravděpodobně množství lidí, ochotných se účastnit na těžbě a zpracování stříbra. Už k roku 1249 se zmiňují mince ražené v Jihlavě, jisté ovšem není, zda zde už tak brzy fungovala mincovna. Již před rokem 1253 vznikla i zakládající listina Jihlavy, která město charakterizovala i z právního hlediska, dodnes se však nedochovala.

V roce 1270 Jihlava obdržela od Přemysla Otakara II. stavební řád, pravděpodobně v tomto roce také došlo ke stavbě opevnění s parkánem a příkopem (i když se v listině mluví o znovuvýstavbě zřícených věží, což by nasvědčovalo, že nějaké opevnění existovalo již i dříve). V 70. a 80. letech 13. století byla těžba stříbra nejživější.

Za husitských válek nebylo katolické město Jihlava husity nikdy dobyto. Již roku 1420 se přidalo na stranu katolíků, což bylo pravděpodobně způsobeno německou národností většiny obyvatelstva (tzv. německý jazykový ostrov). V roce 1422 se Jihlava stala přímým svědkem ústupu zbídačených vojsk Zikmunda Lucemburského, která prchala po prohrané bitvě u Německého Brodu (dnes Havlíčkův Brod). Přímé ohrožení husitskými vojsky zažila Jihlava v letech 1423, 1425 a 1427, kdy je načas obléhali i takoví velikáni jako byli např. Jan Žižka či Jan Roháč z Dubé. Pevnost však vždy odolala. Přesto však došlo k velký hospodářským ztrátám, široké okolí města bylo zpustošeno a těžba se zastavila. V roce 1436 byla na jihlavském náměstí (dnes Masarykovo) vyhlášena Basilejská kompaktáta. Roku 1441 měl nastat klid uzavřením smíru mezi Jihlavou a Táborem.

Za vlády Jiřího z Poděbrad se opět rozhořely boje. Jihlava odmítla uznat jeho korunovaci a volbu, a tak ji musel husitský král dobýt. Stalo se na podzim 1458 po čtyřměsíčním obléhání. Zuřivý odpor byl způsoben zakořeněným katolictvím a odporem proti husitům. Tyto boje měly za následek dlouhé období, kdy se Jihlava nemohla dostat z krize. Oživení nastalo až na přelomu 15. a 16. století.

Léta 1526-1619 jsou roky velkého rozkvětu města. Po velkých požárech došlo k rekonstrukci s výraznými renesančními rysy. Po roce 1522 se ve městě prosadilo luteránství. Kvetla řemesla a obchod - oborem středoevropského významu se stalo soukenictví. Došlo opětovně k řadě průzkumů, těžaři obnovili řadu štol a zarazili řadu nových. To vše i přesto, že se Jihlava jako jediné moravské město účastnila prvního stavovského odboje 1546/47 a vyvázla pouze s 25 000 tolary pokuty a tzv. dědičnou pivní daní.

V období třicetileté války v březnu 1645 se města zmocnili Švédové pod velením Lennarta Torstensona (1603–1651). Město přestavěli na barokní pevnost s předsunutým opevněním - bastionem. Po jejich odchodu v roce 1647 zůstalo město zničené a obývalo ho pouhých 1 000 obyvatel.

Velký rozvoj město zažilo v 18. a 19. století, když se stalo druhým největším producentem sukna v tehdejší habsburské monarchii. V 19. století docházelo k rozvoji průmyslu a také k bourání částí hradeb a bran s úzkými průjezdy. V letech 1864–1928 ^[1] byla Jihlava poprvé statutárním městem. Roku 1923 byla k Jihlavě připojena obec Dřevěné mlýny ^[2].

Do roku 1945 tvořila Jihlava se svým okolím druhou největší německou jazykovou enklávu na území českých zemí. Druhá světová válka zasáhla také Jihlavu. Několik dnů po obsazení Němci byla vypálena židovská synagoga. V noci z 10. na 11. dubna 1945 byl výbuchem poškozen most u Helenína a při přejezdu vlaku se převrátil. Akce je podle amatérského historika Jiřího Vybíhala hodnocena jako jedna z největších železničních diverzních akcí partyzánů v období Protektorátu Čechy a Morava.^[3] Německá hlášení mluví o smrti 65 a zranění 124 vojáků. V období komunismu byly k Jihlavě připojeny i obce náležející do Čech a v roce 1960 se Jihlava stala okresním městem Jihomoravského kraje s krajským městem Brnem. V historickém jádru města (od roku 1982 vyhlášeno městskou památkovou rezervací) lze najít domy mnoha historických slohů a zbytky městských hradeb ze 14. a 15. století.
V Jihlavě se vaří pivo Ježek.

Významné památky

Kostelík sv. Jana Křtitele

Malý jednolodní kostelík, který je zasvěcen sv. Janu Křtiteli, je nejstarší dochovanou kamennou stavbou na Českomoravské vrchovině. Jeho stavba byla dokončena krátce před rokem 1200. Pod dnešním pozdně gotickým kněžištěm byly nalezeny základy původního románského presbytáře. Románské jsou z větší části i obvodové zdi .

Opevnění

Hradby byly budovány kolem vznikajícího města krátce po jeho založení před polovinou 13. století. Vedle hlavní hospodářské funkce mělo město i vojenský význam z důvodu strategické polohy na hranicích Čech a Moravy. Několikakilometrové opevnění tvořila vnitřní hradební zeď vysoká 6 metrů, parkán s parkánovou zdí a příkop hluboký až 7 metrů. Hradební zeď zpevňovaly věže, v parkánovém pásu bašty. Hradby byly přerušeny pěti branami, které disponovaly mnoha bezpečnostními prvky.

Postupem doby byla pevnostní soustava neustále zdokonalována. V 15. století byla vybudována řada předsunutých stanovišť a opevnění. V roce 1755 byla jihlavská pevnost zrušena – díky vývoji techniky byla již tato koncepce opevnění překonána. V první polovině 19. století byly bourány brány, protože bránily narůstající dopravě. Z pěti bran zůstala zachována jen jediná – brána Matky Boží. Dnes zachovaný pás hradeb je rekonstruován podle barokní podoby ze 17. století včetně parkové úpravy parkánu.

Brána Matky Boží

Jihlava 1899

Je typickým symbolem města a jedinou branou, která se zachovala z pěti středověkých městských bran. Vznik se datuje spolu s výstavbou opevnění – na počátku 2. poloviny 13. století. V šestnáctém století prošla brána gotickými i renesančními úpravami, až se vyvinula do dnešní podoby. Specifická podoba je dána rozsáhlou atikou na vrcholu věže. V roce 1853 byla brána renovována a opatřena hodinami. Složité předbraní s obranými systémy bylo v roce 1862 zbouráno.

V lednu 1995 musela být brána staticky zajištěna z důvodu poklesu základů. Její koruna však byla značně porušená, takže v roce 1996 došlo k její kompletní rekonstrukci. V současnosti je brána zpřístupněna veřejnosti jako vyhlídková věž a malé muzeum jihlavského podzemí a dolování. Na bráně rovněž sídlí Jihlavská astronomická společnost a každé pondělí po setmění zde probíhají veřejná pozorování oblohy.

Katakomby

Jihlavské podzemí tvoří další významnou památku města. Jeho celková rozloha je 50 000 m² a délka přibližně 25 km, což jej činí druhým největším podzemním labyrintem v ČR hned po Znojmu. Chodby jsou raženy ve skále pod celým městem ve dvou až třech podlažích pod sebou. Jednotlivé chodby jsou raženy v hloubce od 2 do 14 metrů. Praktická stavba začala ve 14. století, kdy měšťané začali ve velkém rozšiřovat svoje sklepy. Ražbu prováděli místní zkušení havíři. Hlubší prostory se hloubily v pozdějších dobách (16.–17. století). Za druhé světové války sloužila část chodeb jako letecký kryt. Dnes je většina tunelů odborně zpevněna a veřejnosti je přístupno několik set metrů podzemních chodeb.

Známá je tzv. svítící chodba, krátký úsek katakomb, jehož stěny ve tmě svítí slabě nazelenalým světlem. Příčiny tohoto jevu dosud nebyly uspokojivě objasněny. V současnosti je svítící chodba populární turistická atrakce, někteří lidé však věří, že se v jejím okolí odehrávají paranormální jevy. V roce 2008 oznámili správci podzemí existenci druhé svítící chodby pod ulicí Čajkovského. O druhé svítící chodbě se vědělo už dlouho. V jihlavském podzemí existuje ještě třetí svítící chodba. Ta ovšem ještě není zveřejněna...

Doprava

Městská hromadná doprava

První tramvaje vyjely do jihlavských ulic v roce 1909. Jediná, 2,7 km dlouhá trať spojovala dnešní Masarykovo náměstí s nádražím. Provoz tramvají byl zastaven v roce 1948. Právě moderní trolejbusy měly nahradit zastaralou tramvajovou dopravu. Jejich první trať vedla po trase té tramvajové. V 50. a v první polovině 60. let se trolejbusová síť úspěšně rozrůstala, poté ale přišla stagnace. Opětovný rozvoj je datován od poloviny 70. let.

Jihlava má i vlastní letiště. Nachází se v místní části Henčov. Jedná se o veřejné vnitrostátní letiště s nezpevněným povrchem.

Sport

Hokejový klub HC Dukla Jihlava je historicky nejúspěšnějším hokejovým klubem české historie.

Členění města

Katastrální členění Jihlavy

Část mapy ze 2. vojenského mapování, na níž je zakreslen průběh zemské hranice Čech a Moravy na území Jihlavy

Katastrální území a místní části

Město se v současnosti skládá z 18 katastrálních území, na kterých leží 16 místních částí.

• Antonínův Důl (místní části Červený Kříž a Antonínův Důl (část))
• Bedřichov u Jihlavy (původně místní části Bedřichov a Bukovno, dnes část místní části Jihlava)
• Helenín (část místní části Jihlava)
• Henčov (místní část Henčov)
• Heroltice u Jihlavy (místní část Heroltice)
• Horní Kosov (místní část Horní Kosov)
• Hosov (místní část Hosov)
• Hruškové Dvory (místní část Hruškové Dvory a část místní části Jihlava)
• Jihlava (část místní části Jihlava. Dříve zde existovala 5 katastrálních území: Jihlava-Brtnické Předměstí, Jihlava-Dřevěné Mlýny, Jihlava, Jihlava-Špitálské Předměstí, Jihlava-Předměstí Matky Boží)
• Kosov u Jihlavy (místní část Kosov)
• Pančava (část místní části Jihlava)
• Pávov (místní část Pávov a Antonínův Důl (část))
• Pístov u Jihlavy (místní část Pístov)
• Popice u Jihlavy (místní část Popice)
• Sasov (místní část Sasov)
• Staré Hory (místní část Staré Hory)
• Vysoká u Jihlavy (místní část Vysoká)
• Zborná (místní část Zborná)

Rozdělení katastrálních území mezi Čechy a Moravu

• Morava: Helenín, Henčov, Horní Kosov, Hosov, Hruškové Dvory (téměř celý katastr), Jihlava (s výjimkou některých pozemků patřících společnosti KRONOSPAN CR,spol. s r.o. a malého území na severu katastru), Kosov u Jihlavy, Pančava, Pístov u Jihlavy, Popice u Jihlavy, Sasov, Vysoká u Jihlavy
• Čechy: Antonínův Důl, Bedřichov u Jihlavy, Heroltice u Jihlavy, malá okrajová část katastrálního území Hruškové Dvory, Pávov, Staré Hory, Zborná, malá část katastrálního území Jihlava.

Správní území

Související informace můžete najít také v článcích: Okres Jihlava a Obvod obce s rozšířenou působností Jihlava

Jihlava je krajským a okresním městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Jihlava se skládá ze 123 obcí, ORP z 79 obcí.

Partnerská města

• Eilenburg, Německo, 1987
• Heidenheim an der Brenz, Německo, 2002
• Purmerend, Nizozemsko, 1991
• Užhorod, Ukrajina, 2010

Související články

• Děkanát Jihlava
• Zoologická zahrada Jihlava

Reference

1. ↑ http://www.starajihlava.wz.cz/kronika19.html
2. ↑ http://www.starajihlava.wz.cz/kronika20.html
3. ↑ VYBÍHAL, Jiří. Jihlava pod hákovým křížem. Jihlava : [s.n.], 2009 (?).  

Externí odkazy

• Oficiální stránky Magistrátu města Jihlavy
• Interaktivní mapa Jihlavy
• Nezávislý Info Server zjihlavy.cz
• Stránky o historii města
• Muzeum Vysočiny Jihlava