Angela Merkelová

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 4. 1. 2016, 14:47

Angela Dorothea Merkel (červenec 2010)

Angela Dorothea Merkel, rodným jménem Kasnerová, (* 17. července 1954, Hamburk) je německá politička (CDU).

Od 22. listopadu 2005 první spolkovou kancléřkou, podle dohody velké koalice CDU/CSU a SPD v říjnu 2005.

Pro Německo neobvyklá velká koalice byla následkem výsledků předčasných voleb do spolkového parlamentu v září téhož roku. Ty vyvolal její předchůdce v úřadu spolkového kancléře Gerhard Schröder tím, že spolkový parlament požádal o vyslovení nedůvěry poté, kdy jeho strana SPD neuspěla ve volbách do zemského parlamentu Severního Porýní-Vestfálska v květnu 2005.

Merkelová předsedá CDU od roku 2000. Je členkou spolkového parlamentu za okrsky Severní Přední Pomořansko a Rujána a město Stralsund, ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko.

Podruhé vdaná je za Joachima Sauera, berlínského profesora chemie. Její první manželství s fyzikem Ulrichem Merkelem trvalo od 1977 do rozvodu v roce 1982.

Životopis

Narodila se jako Angela Dorothea Kasner, dcera luteránského pastora Horsta Kasnera a učitelky Herlind Kasnerové v Hamburku. Na podzim 1954 se rodina přestěhovala do NDR, do Quitzowa u Perlebergu, kde její otec nastoupil místo faráře.

Od roku 1957 vyrůstala Angela Merkelová s dvěma mladšími sourozenci Marcusem a Irene v Templinu (Uckermark). Od roku 1961 studovala Vyšší polytechnickou školu (Polytechnische Oberschule) a začátkem sedmdesátých let vstoupila do FDJ.

Po maturitě na výbornou, s nadprůměrným nadáním pro matematiku a cizí jazyky, studovala od roku 1973 fyziku na Univerzitě v Lipsku.

Odmítla spolupráci se Stasi, která jí byla – i díky smířlivému postoji jejího otce k režimu – „nabídnuta“ po diplomu v roce 1978. V jejích aktech Stasi je zaznamenán její kritický postoj vůči NDR a komunismu a souhlas s činností polského opozičního odborového hnutí Solidarność.

Doktorát získala 1986 u prof. Lutze Zülickeho prací o rychlostních konstantách při reakcích jednoduchých uhlovodíků.

Od roku 1978 do 1990 pracovala jako vědecká spolupracovnice na Institutu fyzikální chemie Akademie věd NDR v Berlíně v oboru kvantové chemie. Zde byla také v krajském vedení FDJ a stala se sekretářkou FDJ pro agitaci a propagandu Akademie. Nebyla ale nikdy v žádné ze stran bloku SED.

Hovoří plynně anglicky a rusky.

Politika

Merkelová v době sjednocení Německa (vlevo vidíte Lothara de Maizièra)

Angela Merkelová a George W. Bush

Angela Merkelová nebyla v žádné z opozičních skupin bývalé NDR. Během převratu koncem roku 1989 vstoupila do nově vzniklé strany Demokratischer Aufbruch (DA) a později se stala její tiskovou mluvčí.

Po volbách do lidové sněmovny NDR (Volkskammer) v roce 1990 se stala druhou mluvčí poslední vlády NDR premiéra Lothara de Maizièra.

V srpnu 1990 po fúzi DA a východoněmecké CDU se, jako ostatní, stala automaticky členkou celospolkové CDU. Na podzim téhož roku byla zvolena v přímém mandátu do spolkového sněmu (Bundestag). Ve vládě Helmuta Kohla se v lednu 1991 stala spolkovou ministryní pro ženy a mládež. V prosinci téhož roku byla zvolena místopředsedkyní celospolkové CDU.

Mimo to byla od 1993 do 2000 zemskou předsedkyní CDU v Meklenbursku-Předním Pomořansku.

V listopadu 1994 se stala po Klausu Töpferovi spolkovou ministryní ochrany prostředí, přírody a bezpečnosti atomových reaktorů. Po prohraných volbách 1998 postoupila tento úřad Jürgenovi Trittinovi z koalice Zelených (Spojenectví 90/Zelení).

V listopadu 1998 byla na návrh nového spolkového předsedy Wolfganga Schäubleho zvolena generální tajemnicí CDU. V této funkci setrvala do dubna 2000.

Během tehdy propuklé aféry kolem darů straně se Angela Merkelová odvrátila od svého dosavadního podporovatele, spolkového kancléře Helmuta Kohla, který nakonec odstoupil. Vyzvala CDU k novému začátku bez dosavadního předsedy a spolkového kancléře. Odmítla ale později, na podzim 2001, už jako předsednice, proti Kohlovi právně postupovat. Do aféry byl zapleten i Kohlův následovník Wolfgang Schäuble, který nakonec dobrovolně odstoupil.

Angela Merkelová si svým postojem získala sympatie členů CDU, kteří ji na prvních pěti regionálních konferencích bouřlivě oslavovali. Přes „tlačenici“ mnohých zájemců byla nakonec kandidována vedením strany a v dubnu 2000 v Essenu zvolena téměř 96 % hlasy jako nástupkyně Wolfganga Schäubleho za spolkovou předsednici CDU. V prosinci 2004 v Düsseldorfu byla na další období v této funkci potvrzena, ale již jen „pouhými“ 88,4 %.

Svou mocenskou pozici si upevnila po volbách 2002 zvolením za předsedkyni spolkové frakce CDU/CSU, tedy za vedoucí opozice ve spolkovém sněmu jako následovnice Friedricha Merze. Předtím se ale musela vzdát kandidatury na spolkovou kancléřku ve prospěch bavorského premiéra Edmunda Stoibera.

Začátkem 2004 prosadila Horsta Köhlera jako kandidáta CDU/CSU a FDP na úřad spolkového prezidenta, který byl spolkovým shromážděním také zvolen.

V květnu 2005 byla Angela Merkelová nominována za kandidátku CDU/CSU na úřad spolkového kancléře v předčasných volbách do spolkového parlamentu (Deutscher Bundestag) v září téhož roku.

V neformálním setkání s francouzským prezidentem Chiracem prohlásila, že zvláštní silné vztahy mezi Francií a Německem by po jejím zvolení za kancléřku byly i nadále důležité, ale nemohly by už „jít na účet“ ostatních zemí (mezi nimi aktuálně Polsko, Velká Británie, USA). Co se týče EU, vidí ji jako „kompetentního, ne kompetitivního“ partnera USA. Co se týče Putinova Ruska, prohlásila, že pokud vyhraje, bude jej konfrontovat s jeho nedemokratickým stylem vládnutí (což je v kontrastu ke Schröderově velmi přátelskému vztahu).

Publikace

Vědecké publikace

• Angela Merkel, Ilka Böger, Hans Joachim Spangenberg, Lutz Zülicke: Berechnung von Hochdruck-Geschwindigkeitskonstanten für Zerfalls und Rekombinationsreaktionen einfacher Kohlenwasserstoffmoleküle und -radikale, Zeitschrift für physikalische Chemie, 1982, 263 (3), 449-460
• Angela Merkel, Lutz Zülicke: Berechnung von Geschwindigkeitskonstanten für den C-H-Bindungsbruch im Methylradikal, Zeitschrift für physikalische Chemie, 1985, 266 (2), 353-361
• Angela Merkel, Lutz Zuelicke: Nonempirical parameter estimate for the statistical adiabatic theory of unimolecular fragmentation carbon-hydrogen bond breaking in methyl, Molecular Physics, 1987, 60(6), 1379-1393
• Angela Merkel, Zdeněk Havlas, Rudolf Zahradník: Evaluation of the rate constant for the SN2 reaction flouromethane + hydride: methane + fluoride in the gas phase, Journal of American Chemical Society, 1988, 110(25), 8355-8359

Politické publikace

• Der Preis des Überlebens. Gedanken und Gespräche über zukünftige Aufgaben der Umweltpolitik. Stuttgart 1997
• Europa und die deutsche Einheit. Zehn Jahre Wiedervereinigung: Bilanz und Ausblick. Freiburg 2000

Reference

• Gerd Langguth: Angela Merkel, München 2005
• Angela Merkel: „Mein Weg. Ein Gespräch mit Hugo Müller-Vogg. Aktualisierte Ausgabe“, Hamburg, Hoffmann und Campe, 2005
• Wolfgang Stock: Angela Merkel. Eine politische Biographie, München, Neuauflage 2005
• Hugo Müller-Vogg: Mein Weg, Frankfurt/M. 2003
• Jacqueline Boysen: Angela Merkel, Berlin 2001
• Evelyn Roll: Das Mädchen und die Macht, Berlin 2001

YouTube

Externí odkazy

• Angela Merkelová (německy) – oficiální stránky
• CDU (německy) – oficiální stránky
• CDUnion (německy) – weblog pro Angelu Merkel
• Demokratischer Aufbruch (DA) – anglicky, německy, na webu “Chronik der Wende", „The Fall of the Wall“
• Angela Merkel New Statesman Profile, Roger Boyes, 25.7.2005, anglicky (…how communist is Angela Merkel…? …an opportunist in the manner of most successful politicians… …colleagues and rivals in the Christian Democratic Union…baffled by her rise…Where, after all, is her regional power base? Her network of cronies? Her hotline to big business?… – …Angela's problem…was Kasner's coldness…what price did Kasner pay the communists?…)
• Anhard Schrökel, na kanzlergenerator.de