Spišské Podhradie

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 6. 7. 2017, 10:39

Spišské Podhradie (2016)

Déšť nad městem (2009)

Spišské Podhradie (německy Kirchdrauf či Kirchdorf; maďarsky Szepesváralja; polsky Podgrozdie) je město ve Spiši na severovýchodním Slovensku. Administrativně spadá pod Levočský okres Prešovského kraje. Žije zde přibližně 3 800 obyvatel.

Jak napovídá název, leží městečko v podhradí Spišského hradu. Součástí města je od roku 1948 také dříve samostatná obec Spišská Kapitula. Je zde konečná lokální železnice ze Spišských Vlach.

Historie

Město Spišské Podhradie bylo ve 12. století skutečným podhradím Spišského hradu, avšak ve 13. století se již vyvinulo v na hradu nezávislé městečko. Jeho městský znak má původ v 15. století a patří do skupiny tzv. hovořících znaků, které se svým vyobrazením vážou k názvu města (v tomto případě k dřívějšímu německému názvu Kirchdorf či Kichdrauf). Je to v modrém štítě heraldicky zleva (ve skutečnosti zprava) bílá ruka v černém rukávu, na nichž je vyobrazení gotického kostela s třemi věžemi, z nichž dvě vpravo jsou korunovány bílým praporem.

Spišské Podhradie leží v údolí mezi dvěma ze čtyř středověkých center Spiše - Spišským hradem a Spišskou Kapitulou, která byla 11.12.1993 spolu s kostelem Sv. Ducha v Žehre zapsána do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Dějiny města jsou spjaty s hradem. Nejstarší osídlení okolí se datuje do doby kamenné. Spišské Podradie vzniklo západně od hradního kopce pravděpodobně už v 11. století. Nejstarší písemná zmínka je v listu krále Bély IV. z roku 1249. Ve 12. století se město rozvíjelo jako podhradí Spišského hradu. V druhé polovině 12. a 13. století dosídlili město němečtí přistěhovalci a patřilo tak do Společenství spišských Sasů. Král Zikmund Lucemburský v roce 1412 dal město do zálohy Polsku spolu s dalšími spišskými městy. Město v roce 1456 získalo tzv. trhové právo, od této doby mohlo pořádat trhy, čímž vznikla tradice každotýdenních tržních čtvrtků (asi do 1956)..

Cechy

V minulosti byly ve Spišském Podhradie cechy, které měli své vlastní cechovní artikuly vydané městem Spišské Podhradie či jinými městy, kde již cechy byly. Nejstarší známý cech byl cech pláteníků - 1385, v průběhu staletí vznikaly a působily různé cechy, jejichž artikuly potvrzovalo město Spišské Podhradie či jiná města a panovníci. Zajímavostí je potvrzení cechovních artikulí spišskopodhradských řezníků v němčině s německými privilegií polským králem Zikmundem III. Vasou roku 1595.

V roce 1677 rychtáři Spišského Podhradia Jakubovi Güntherovi předložilo cechovní artikuly 16 cechů (truhlářský, hrnčířský, zednický, ševcovský, obuvnický, řeznický, soukenický, krejčovský, kožešnický, zámečnický, tkalcovský, sedlařský, kovářský, puškařský, pivovarnický a bednářský)

Velmi zajímavá je, řečeno dnešní terminologií, "regionální spolupráce" když cechy více měst zakládali sdružení:

• 1613 - řeznický cech ze Spišského Podhradia vstoupil do sdružení s cechy v Kremnici, Banské Bystrici, Banské Štiavnici, Spišské Nové Vsi a Spišských Vlachoch.
• 1777 – Marie Terezie zakládá sdružený cech obuvníků 13 spišských měst.
• 1832 – František I. založil sdružený cech mydlářů 13 spišských měst.
• 1835 – František I. založil sdružený cech tesařů a mlynářů 13 spišských měst.
• 1872 – nastává zánik cechovních společenství a vznikají nová živnostenská

V průběhu stoletého rozvoje řemesel a cechů spišskopodhradští mistři měli významné zastoupení v celém Uhersku, např. 1608 při zakládání nejstaršího barvířského cechu v Uhersku v Levoči byli mimo mistrů z Levoče, Kežmarku a Spišské Nové Vsi také barvířští mistři ze Spišského Podhradia Michal Herman a Ján Tibeli.

V roce 1170 bylo ve Spišském Podhradie asi 250 řemeslnických dílen, čímž se vyrovnávalo větším městům v Uhersku. Řemeslná výroba zanikla až po druhé světové válce po nástupu socialismu a vzniku výrobních družstev.

S řemesly souvisel i obchod, hlavně obstarávání surovin a prodej výrobků, proto bylo ve Spišském Podhradie mnoho obchodů, město bylo i centrem obchodu se zemědělskými plodinami. Nejčastější byl jejich prodej na již zmiňovaných každotýdeních trzích ve čtvrtek (od roku 1456 asi do 1956).

Po návratu z polské zálohy v roce 1778-1876 se Spišské Podhradie stalo součástí Provincie 16 spišských měst.

V 19. století se v městské cihelně začala těžít a zpracovávat hlína a začala i těžba travertinu na Dreveníku.

V roce 1894 získalo město železniční spojení na Košicko-bohumínskou železnici. Začátkem století 20. zde pracoval parní mlýn, pila a továrna na svářecí stroje. Díky poloze města na křižovatce hlavních cest bylo přirozeným centrem svého okolí.

Mezi obyvateli města měli významný podíl Němci a Židé. Obě národnosti měli své školy a chrámy, ve městě se mimo jiné nachází židovská synagoga a barokní kostel. Součástí Spišského Podhradia je Spišská Kapitula, která je od roku 1956 městskou památkovou rezervací. Kapitula vznikla na křižovatce významných cest už v 11. století, postupně se stala církevním centrem Spiše a koncem 12. století sídlem proboštví. Dnes je sídlem obnoveného spišského biskupství na Knězského semináře biskupa Jána Vojtaššáka.

Spišská Kapitula i Spišské Podhradí byly známe svými kvalitními školami. Spišská Kapitula byla jedním z nejznámějších duchovních center v Evropě, s čím souvisela rozsáhlá knihovna a tradice církevního zpěvu.

Školství

• Základní škola, Palešovo nám. 9, zspalnam.sk
• Základní škola, Školská ul. 3, zsspispodhradie.edu.sk
• Základní umělecká škola, Gálova ul. 28

Obyvatelstvo

Etnické složení obyvatelstva

Slováci - 92,33 %
Romové - 6,83 %
Češi - 0,16 %
Ukrajinci - 0,05 %
Němci - 0,03 %
Maďaři- 0,03 %
Rusíni - 0,03 %
a jiní

Náboženské složení obyvatelstva

římští katolíci - 89,23 %
bez vyznání - 4,66 %
řečtí katolíci - 2,75 %
evangelíci a.v. - 0,87 %
pravoslavní - 0,24 %
a jiní

Osobnosti

• Ján Bayer - slovenský filosof a pedagog.

Reference

Slovenské památky na seznamu světového dědictví UNESCO

Banská Štiavnica • Spišský hrad a okolí (Spišská Kapitula, Žehra, Spišské Podhradie) • Levoča • Vlkolínec • Jeskyně Baradla a Slovenský kras (Dobšinská ledová jeskyně, Jeskyně Domica, Gombasecká jeskyně, Jasovská jeskyně, Krásnohorská jeskyně, Silická lednice, Ochtinská aragonitová jeskyně) • Bardejov • Původní bukové lesy Karpat (Havešová, Stužica, Rožok, Vihorlat) • Dřevěné kostely slovenských Karpat