Tchaj-wan

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 13. 12. 2020, 15:17

Tchaj-wan
Čínská republika
中華民國 Zhonghuá Mínguó
Vlajka Čínské republiky   Státní znak Tchaj-wanu
三民主義 (Sān Mín Zhǔyì)
Hymna Čínské republiky
Geografie
Hlavní město:	Tchaj-pej (台北, Táiběi)
Rozloha:	35 980 km2 (138. na světě) z toho 0 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Jü-šan (玉山, Yùshān) (3952 m n.m.)
Časové pásmo:	+8
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	22 894 384 (48. na světě)
Hustota zalidnění:	636 (. na světě)
HDI:	()
Jazyk:	čínština (úřední), tchajwanština, hakka (rozšířené), atayalština, tsou, rukai, paiwanština, puyuma, ami, bunun, thao, saisiyat, kavalan (domorodé)
Náboženství:	taoismus, buddhismus
Státní útvar
Státní zřízení:	republika
Měna:	tchajwanský jüan (též tchaj-pi, tchajwanský dolar) (TWD)
HDP/obyvatel:	USD ()
Mezinárodní identifikace
MPZ:	RC
Telefonní předvolba:	+886
Národní TLD:	.tw

Tchaj-wan (též Taiwan; čínsky 台灣, tongyong pinyin Táiwan, hanyu pinyin Táiwān, tchajwansky Tâi-oân) je běžné označení státního útvaru, jehož oficiální jméno je Čínská republika (čínsky 中華民國, tongyong pinyin Jhonghuá Mínguó, hanyu pinyin Zhōnghuá Mínguó, český přepis Čung-chua min-kuo, tchajwansky Tiong-hoâ Bîn-kok).

Za nezávislý stát (resp. stát reprezentující Čínu) ji uznává jen 23 zemí (stav k dubnu 2008)^[1], na její území si činí nárok Čínská lidová republika. Republika zahrnuje vedle ostrova Tchaj-wanu i Pescadorské ostrovy (Pcheng-chu) v Tchajwanském průlivu, ostrovy Lü-tao, Lan-jü, Ťin-men (v taiwanském přepise též Kinmen), Ma-cu (někdy též Matsu) a další.

Od pádu dynastie Čching v roce 1911 do roku 1949 pojem Čínská republika označoval celé území pevninské Číny a od roku 1945 i Tchaj-wanu, předtím okupovaného Japonskem.

Název

Ministerstvo zahraničních věcí ČR a Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář v ČR údajně ^[2] upřednostňují mezinárodní přepis Taiwan před českým přepisem Tchaj-wan. Toto tvrzení je však v ostrém rozporu s webovou prezentací Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře na ^[3] (k 9.10.2008), kde se důsledně používají výrazy Tchaj-wan a tchajpejský. Ministerstvo zahraničních věcí je na svých stránkách méně konzistentní, přesto však na ^[4] nazývá stát Tchaj-wan. Mezinárodní olympijský výbor (MOV) používá k označení země anglický název Chinese Taipei ^[5] (čínsky Zhōnghuá Táiběi, česky Čínská Tchaj-pej).

Historie

Ve středověku byl ostrov osídlen Číňany z pevniny, část původního obyvatelstva ale přežila. Po čínsko-japonské válce v roce 1895 ostrov připadl Japonsku. Obyvatelé Tchaj-wanu se s tím nechtěli smířit a vyhlásili nezávislou Republiku Tchaj-wan. Ta dokázala Japonsku vzdorovat asi pět měsíců.

Okupace Japonskem měla i své pozitivní důsledky - Japonci započali industrializaci země, stavěli železnice, školy, kanalizaci a další. V roce 1935 začal proces plného včlenění ostrova do Japonského císařství jako plnoprávné provincie.

Na Postupimské konferenci bylo s přihlédnutím k závěrům z konference v Káhiře (1943) rozhodnuto, že Tchaj-wan bude znovu přičleněn k Číně.

Čankajšek, vůdčí postava Čínské republiky mezi lety 1928 a 1975

Už od 20. let však probíhala v Číně občanská válka. Komunisté pod vedením Mao Ce-tunga se oddělili od Národní strany Kuomintang a začali bojovat proti oficiální vládě. Po vítězství komunistů v občanské válce roku 1949 se na ostrov Tchaj-wan uchýlily zbytky Čankajškovy armády. Na pevnině byla vyhlášena Čínská lidová republika a pojem Čínská republika se zúžil na ostrovy udržené nacionalistickou armádou. Ostrov odolal mohutnému bombardování a de facto si udržel nezávislost na kontinentální Číně až dodnes. Až do začátku devadesátých let na Tchaj-wanu autoritativně vládla jedna strana, nacionalistický Kuomintang, protože kvůli trvajícímu vyhlášení výjimečného stavu nemohly být uspořádány volby. Poté následovala postupná demokratizace.

Politika

Tchaj-wanský pas

Podobně jako pevninská Čína považuje Tchaj-wan pouze za svou odpadlickou provincii, tak i tchajwanská vláda po desetiletí proklamovala, že ona je tou pravou čínskou reprezentací, která dočasně ztratila kontrolu nad částí (podstatnou) svého území. Vedle „federální“ vlády v Tchaj-pej existují ještě vlády dvou provincií, které však mají víceméně pouze symbolický význam. Ve „federálním“ parlamentu na ostrově zasedalo množství přestárlých poslanců za pevninské provincie, které neměl kdo vystřídat, protože vláda pochopitelně nemohla na komunistickém území uspořádat volby. Na přelomu tisíciletí ovšem někteří politici na Tchaj-wanu od doktríny „my jsme Čína“ zvolna upouští a volají po vyhlášení nezávislosti samotného Tchaj-wanu. Tím paradoxně vyvolávají ostřejší reakce nejen u komunistické vlády na pevnině, ale i u většiny nacionalistického obyvatelstva, než při nárokování jednotné Číny.

Čínská republika byla jako vítězná mocnost 2. světové války zakládajícím členem OSN a byla také stálým členem Rady bezpečnosti. Tím zůstala i po prohře v občanské válce, což se nelíbilo SSSR, proto se dlouho neúčastnil hlasování v Radě bezpečnosti OSN (čímž mj. například umožnil vojenský zásah vojsk OSN v Jižní Koreji). Tento stav se změnil začátkem 70. let, kdy došlo k oteplování vztahů mezi ČLR a USA. Tchaj-wan byl v OSN a Radě bezpečnosti nahrazen právě ČLR v roce 1971. Jelikož obě země trvaly na existenci jediné Číny, byť z různých úhlů pohledu, a většina zemí světa během 70. let změnila své rozhodnutí a začala uznávat Čínskou lidovou republiku, je Čínská republika v současné době oficiálně uznávána 23 státy. Z evropských států ji v současnosti uznává pouze Vatikán; v letech 1999–2001 ji uznávala i Makedonie.

Seznam států světa, které mají k současnému datu oficiální diplomatické styky s Čínskou republikou (s daty jejich navázání):

Členské křeslo Číny v OSN

Čína, zastoupená vládou Čínské republiky, byla jedním z pěti zakládajících členů OSN. Do řad OSN vstoupila jako její původní člen dne 24. října 1945. Výsledkem občanské války, která v Číně probíhala, vláda Čínské republiky ovládaná Kuomintangem uprchla v roce 1949 z pevniny na ostrov Tchaj-wan. Komunistická vláda vyhlásila 1. října 1949 Čínskou lidovou republiku a následně ovládla většinu území Číny. Představitelé vlády Čínské republiky nadále zastupovali Čínu v OSN, a to i přesto, že území Tchaj-wanu (a dalších ostrovů, které nespadají do provincie Tchaj-wan) bylo mnohem menší než území, nad kterým vykonávala jurisdikci pevninská Čína. Dne 25. října 1971 byla schválena rezoluce Valného shromáždění OSN č. 2758, která odebrala Čínské republice statut legitimního zástupce Číny a jako jedinou legitimní vládu Číny uznala vládu ČLR. Tím došlo k tomu, že Čínská republika byla z řad OSN vyloučena a křeslo Číny v OSN (včetně jejího postu stálého člena Rady bezpečnosti) převzala vláda ČLR.

Od devadesátých let 20. století dochází k tomu, že opětovné žádosti Čínské republiky (Tchaj-wanu) o zastoupení v OSN jsou zamítány, primárně vzhledem k protestům ČLR, která má v rámci Rady bezpečnosti právo veta. Čínská republika podává, střídavě pod jmény „Čínská republika na Tchaj-wanu“, „Čínská republika (Tchaj-wan)“ nebo jenom „Tchaj-wan“ (název navrhla současná vláda Demokratické pokrokové strany), písemné žádosti o členství v OSN. Žádosti předkládá pouze v roli zástupce obyvatel Tchaj-wanu a nikoli pevninské Číny. OSN nicméně žádost Tchaj-wanu o členství pod tlakem ČLR pokaždé zamítla s odvoláním na rezoluci č. 2758, podle které bylo křeslo Číny v roce 1971 odebráno Čínské republice ve prospěch ČLR. Rezoluce však neobjasňuje otázku zastoupení Tchaj-wanu. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun jen nedávno sklidil kritiku za to, že vrátil poslední žádost tchajwanského prezidenta Čchen Šuej-piena o plné členství v OSN, aniž by dokument postoupil Radě bezpečnosti a Valnému shromáždění, což je v rozporu se standardním postupem.

Tchaj-wan nepřestává apelovat na mezinárodní společenství, aby uznalo právo 23 milionů obyvatel ostrova na účast v OSN a v přidružených organizacích (např. ve Světové zdravotnické organizaci).

Správní členění

Původní správní systém a teritoriální nároky Čínské republiky.

Čínská republika se správně člení na 2 provincie (省, shěng / séng) a 2 centrálně spravovaná města (市, shìh / chhī). Provincie se dále dělí na celkem 18 okresů (縣, siàn / kōan) a 5 měst na úrovni okresu.

Tak jako u všech místních názvů na Tchaj-wanu, existuje celá řada pravopisů pro každý územní celek. Následující tabulka uvádí názvy v českém přepisu, čínsky i tchajwansky, čínský pravopis pak jednak v původních (tradičních) znacích, jednak v pevninské (chan-jü) i ostrovní (tchung-jung) varietě pchin-jinu. Protože na většině map nenajdete ani jeden z uvedených standardních pravopisů, ale tzv. poštovní pravopis, uvádíme i tuto verzi. Poštovní pravopis vychází z tzv. Wade-Gilesovy transkripce, ale na řadě míst se od ní odchyluje, např. vynecháváním apostrofů.

Doprava

Vzhledem k přírodním podmínkám je západní část ostrova hustě zalidněná a protkaná hustou silniční sítí. Prochází tudy i jediná tchajwanská dálnice, která spojuje Tchaj-pej na severu a Kao-siung na jihu. Střední část ostrova vyplňují vysoká pohoří, která dosahují téměř čtyřtisícových výšek a na východním pobřeží spadají prudkými srázy rovnou do vod Tichého oceánu. Komunikací, které překonávají tento přírodní val, je jen velmi málo, jsou inženýrsky velmi náročné (a turisticky atraktivní), často s množstvím tunelů a serpentin v horských stěnách. Bohužel kvůli zemětřesením a tajfunům zde dochází k častým sesuvům půdy, kvůli kterým je třeba horské silnice neustále opravovat.

Hlavní tahy, spojující západ a východ ostrova, jsou tři:

• Severní příčná silnice č. 7 (čínsky 北部橫貫公路, pinyin Běibù Héngguàn Gōnglù) spojuje města Tchao-jüan a I-lan. Prochází okresy Tchao-jüan a I-lan a překračuje pohoří Süe-šan šan-mo.
• Střední příčná silnice č. 8 (čínsky 中部橫貫公路, pinyin Zhōngbù Héngguàn Gōnglù) se táhne v délce 193 km mezi městem Tchaj-čung a soutěskou Taroko (Tchaj-lu-ke) severně od Chua-lienu. Prochází okresy Tchaj-čung, Nan-tchou a Chua-lien, překračuje severní část pohoří Čung-jang šan-mo.
• Jižní příčná silnice č. 20 (čínsky 南部橫貫公路, pinyin Nánbù Héngguàn Gōnglù) stoupá z města Tchaj-nan spektakulární krajinou přes nejvyšší tchajwanský masív Jü-šan šan-mo, pak mírně klesne a znova stoupá přes Čung-jang šan-mo. Prochází okresy Tchaj-nan, Kao-siung a Tchaj-tung. Na východním pobřeží se napojuje na severojižní silnici č. 9 z Chua-lienu do Tchaj-tungu.

Sever a jih ostrova spojuje vysokorychlostní železnice TAIWAN HIGH SPEED RAIL. Kopíruje západní pobřeží. Využívá soupravy 700T dodané z Japonska (Schinkansen). Maximální rychlost je 300 km/h. Vybudováno bylo 8 stanic. Z Taipei na severu do Kaoshingu na jihu trvá cesta 90 minut.

YouTube

Související články

• Tchaj-wan (Čínská lidová republika) – (23. provincie Čínské lidové republiky)
• Tchaj-wan (ostrov)
• Tchaj-pej 101
• Kuomintang
• Čankajšek
• Tchajwanská unie solidarity

Reference

1. ↑ http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=524224
2. ↑ Liščák, V., Fojtík, P. (1996): Státy a území světa
3. ↑ www.taiwanembassy.org
4. ↑ www.mzv.cz
5. ↑ www.olympic.org

Externí odkazy

• Oficiální stránky Čínské republiky
• Stránky Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře v ČR
• Článek „Proč není Tchaj-wan v OSN?“