Kamenné řady Kounov

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 11. 2. 2023, 11:48

Jeden z nejzachovalejších úseků Kounovských kamenných řad

Kamenné řady u Kounova, zvané též Kounovské (kamenné) řady se nacházejí v přírodním parku Džbán, na náhorní plošině Rovina nad Kounovem (525 m n.m.), na katastru obce Domoušice. Jedná se o památku nejasného stáří, účelu a původu. Řady bývají považovány za pravěkou megalitickou observatoř, v Seznamu nemovitých památek jsou zapsány jako „kultovní místo“^[1]; podle některých skeptiků se jedná o novověké meze polí. Existuje i řada dalších teorií. Omezený archeologický výzkum, který před lety na části areálu proběhl, nepřinesl přesvědčivé důkazy o žádné z nich. Z vlakového nádraží v nedalekých Mutějovicích vede na kamenné řady značená naučná stezka.

Popis lokality

Kounovské kamenné řady

V současné době se na lokalitě o rozloze zhruba 11 ha porostlé smíšeným lesem, trávou a křovisky nachází 14 neúplných rovnoběžných řad, sestavených z více než dvou tisíc neopracovaných křemencových kamenů - podle Helšuse a Hluštíka jich na počátku 80. let minulého století bylo 2240^[2]. Řady mají takřka přesnou severojižní orientaci. Vzdálenost mezi nimi je nepravidelná, od 11 do 18 m. Délka řad kolísá od 50 do 350 m, kameny v nich jsou maximálně 50 - 60 cm vysoké^[3]. Lokalitu přetíná lesní cesta. V prostoru řad nebo v jejich blízkém okolí se nalézá jen pět větších balvanů. Kámen, nazývaný Pegas, leží v jihozápadní části areálu mezi druhou a třetí řadou. Kámen zvaný Gibbon (nebo také Gibbon I) se nachází na severovýchodě areálu, v prostoru za poslední řadou. Další kámen, s přírodní prohlubeninou, slouží v druhotné poloze jako krmítko pro zvěř v hájovně západně od řad (bývá označován jako Gibbon II). V poli východně od řad se nacházejí, údajně v nepůvodní poloze, dva samostatné balvany, označované jako menhiry^[4]. Mnoho křemencových balvanů, podobných kamenům v řadách, leží v lese pod severním svahem náhorní plošiny.

Historie zkoumání

Kounovské kamenné řady

Objevitelem kamenných řad je kounovský učitel Antonín Patejdl. V roce 1934 řady prozkoumal, změřil a upozornil na ně archeology i Památkový úřad. Zároveň o nich publikoval první zprávu; vyšla ve vlastivědném sborníku žateckého muzea Krajem Lučanů. Patejdl v ní kounovské řady označil za "jedinečnou praehistorickou stavbu nejen u nás, nýbrž v celé střední Evropě", která by podle něj mohla být v přímé souvislosti s halštatským hradištěm, vzdáleným od řad jen několik set metrů. Podařilo se mu také zjistit, že ještě na konci 19. století byl patrně u jedné z řad zachován úplný kamenný kruh o průměru 5 m.^[5]

V září roku 1936 provedli na řadách nevelký zjišťovací výzkum žatečtí muzejníci. Soustředili se přitom jen na tři ze stovek zdejších kamenů. Jejich vykopávky přinesly údajně jediný významnější objev - bylo zjištěno, že balvany jsou umístěny v lůžkách, tvořených menšími kusy horniny, a že tedy řady byly vytvořeny uměle člověkem. Stáří ani původ řad objasněny nebyly.^[6]

Ke kounovským řadám se výzkumníci vrátili až v 70. letech. Zpočátku šlo jen o amatéry, děti - členy Kosmického klubu, pracujícího pod záštitou lidové hvězdárny v Rokycanech. Tito mladí badatelé pod vedením učitele fyziky Jaroslava Brejchy kamenné řady v průběhu let 1973-1975 v rámci letních výzkumných expedic znovu prozkoumali a zaměřili. Právě oni pojmenovali dva největší kameny v areálu kounovských řad, Pegase a Gibbona. Pegas dostal název podle puklin na svém povrchu, připomínajících stejnojmenné souhvězdí.^[7] Největší z kamenů, asi šestitunový Gibbon, objevený už Antonínem Patejdlem,^[8], byl pojmenován podle Zlatého gibbona, ceny, kterou v roce 1974 za jejich výzkumy udělili mladým badatelům z Rokycan redaktoři rozhlasového pořadu Meteor.^[9] Nakonec se rokycanským nadšencům podařilo znovu vyvolat zájem archeologů o lokalitu, když na řadách začala probíhat nešetrná lesní těžba.^[10]

V roce 1976 proběhl malý záchranný archeologický výzkum, vedený Emilií Pleslovou-Štikovou a Jiřím Waldhauserem. Ani tento výzkum nepřinesl žádné zásadní objevy a poznatky. Mezi kameny byly zjištěny stopy po orbě rovnoběžné s řadami, které nebylo možno datovat. Dále se našly středověké a novověké úlomky keramiky, vždy v úrovních prokazatelně mladších než byla doba konstrukce řad. Opět se potvrdilo, že uložení kamenů je dílem člověka. Kameny byly vkládány do 30 cm hlubokého žlabu, sahajícího až na opukové podloží. Pak k nim byla nahrnuta zemina, vytvářející jakýsi valovitý násep, nebo byly podloženy drobnějšími kamínky pro zachování stability. Na obvodu kamene zvaného Gibbon archeologové zjistili záměrné opracování - výřez ve tvaru rozevřeného písmene „V“. Doplňkem kopaných sond bylo i magnetometrické měření, provedené v roce 1977. Zjistilo sice některé anomálie, ty už však nebyly dále ověřovány.^{[11] [12]} V 80. letech 20. století se výzkumu kamenných řad nad Kounovem soustředěně věnoval amatérský badatel Jaroslav Helšus. Výsledkem jeho práce byla první souborná populárněvědecká publikace o kounovských řadách Kamenné otazníky aneb Megality v Čechách (1991), kterou napsal společně s geologem Antonínem Hluštíkem.

Roku 1996 byly v prostoru řad odebrány vzorky pro pylovou analýzu, kterou provedla palynoložka Vlasta Jankovská. Tato analýza přinesla zjištění, že v době, kdy řady vznikaly, nebyla náhorní plošina porostlá lesem - rostl zde jen vřes a v blízkosti byla pole. Datovat dobu vzniku se však opět nepodařilo.^[13]

Hypotézy

Kounovské kamenné řady

Původně se předpokládalo, že jde o geologický úkaz. Později ale bylo zjištěno, že celý kopec je složený ze zvětralé opuky, zatímco kameny jsou z křemence, původem mnohem staršího, než samotný kopec. V minulosti se uvažovalo i o tom, že by snad mohlo jít o menhiry, což se ukázalo jako málo pravděpodobné – kameny tvořící kounovské řady jsou ploché a ze země vyčnívají minimálně. V jejich okolí se údajně menhiry vyskytovaly, dnes je ale už nenajdete. Dnešní kounovské řady jsou pozůstatkem minulosti – v osmdesátých letech se na nich podepsala hlavně lesní těžba – a to i přes to, že jde o chráněné území (od roku 1976). Co vedlo pradávné obyvatele k vytyčení více jak desítky kamenných řad z více jak 2000 kamenů, není dodnes spolehlivě známo, podobné kameny je možno nalézt v místě vzdáleném třicet kilometrů. Teorie jejich vzniku jsou různé:

• pravěké posvátné závodiště (kameny by pak vyznačovaly jednotlivé závodní dráhy)
• pravěký kalendář a observatoř (s tzv. vizírem)
• středověké rozhraničení jednotlivých parcel lesa, resp. polí
• navigační systém pro UFO

Nejčastěji bývá uvažována druhá možnost. Je podpořena tím, že spojnice mezi určitými význačnými kameny – promítnuty na obzor – ukazují na postavení některých nebeských těles (Slunce, Měsíc, Polárka atd.) ve významné dny v roce (např. místo, kde vychází Slunce o zimním slunovratu apod.).

Dnešní umístění kamenů uvnitř mlází, lesa a vzrůstajících stromů je navíc potřeba si odmyslet a představit si něco takového, jako nabízí například perokresba ze serveru www.kounov.cz.

Naučná stezka

Kounovské kamenné řady

První návrh naučné stezky Kamenné řady u Kounova ze 70. let dvacátého století, zaměřený pouze na historické a astronomické aspekty lokality, nebyl realizován^[14]. Uspěl až pozdější návrh stezky, který zahrnoval také panely s přírodovědnou a ochranářskou tématikou. V této podobě byla naučná stezka otevřena v červnu roku 1987.

Stezka měří 2 km a má jedenáct zastavení s informačními tabulemi. Tři z nich se týkají přímo kamenných řad a jeden panel je věnován nedalekému hradišti z doby halštatské. Ostatní informační tabule popisují přírodní společenstva náhorní plošiny Rovina a obecně přírodního parku Džbán, zvířata i květenu, geologické poměry lokality a také její mineralogické a paleontologické zajímavosti. Úvodní zastávka naučné stezky se nachází u silnice z Mutějovic do Kounova, asi půl kilometru západně od železniční zastávky Mutějovice (leží na trati Most - Rakovník; železniční stanice Mutějovice-zastávka na trati Praha - Chomutov je od úvodní zastávky naučné stezky vzdálena vzdušnou čarou více než tři kilometry). Prakticky ze stejného místa jako naučná stezka, ale jinou trasou, vede lesem na náhorní plošinu Rovina s kamennými řadami i žlutě značená turistická stezka.

Kamenné řady v posledních dvaceti letech zaznamenávají veliký nárůst počtu návštěvníků. Je patrná jejich občasná údržba, místy je vykácen les a některé řady jsou dobře zřetelné. Na největší kameny - Gibbona a Paegasa - upozorňují tabulky.

Zajímavosti v blízkém okolí kamenných řad

• Barokní, původně románská kaple sv. Vojtěcha nad Kounovem, podle pověsti postavená v místech, kde sv. Vojtěch v době velkého sucha vyprosil od Boha déšť ^[15].
• Zřícenina hradu Džbán nad Mutějovicemi. Hrad je od středověku pustý. Jedná se o jednu z prvních hradních staveb s věží typu donjon u nás, byl však patrně postaven příliš nakvap a brzy se začal rozpadat. Zbyl z něj patrný příkop a val a základy věží.
• Haldy po těžbě uhlí nad obcemi Mutějovice a Hředle. Pahorkatina Džbán byla druhotně vyzdvižena. V druhohorách to bylo dno velkého mělkého jezera. Z močálů na jeho březích vznikla kounovská uhelná sloj, táhnoucí se hřbety Džbánu. Nad Mutějovicemi ještě nalezneme na tabulkách s turistickými značkami odkazy na Perun I. - IV., což byly šachty. Na starých haldách se nachází úlomky i větší desky sapropelitu - švartny. Těžba byla v okolí Krušovic a Mutějovic zastavena v roce 1964. Uhelná sloj byla známa již v době železné.
• Zřícenina hradu Pravda (hrad)

Literatura

• Antonín Patejdl: Hradiště a kamenné řady na Rovině u Kounova. Krajem Lučanů, č. 1–3/1934, s. 5–8.
• Karel Sklenář: Slepé uličky archeologie. Praha: Československý spisovatel, 1977, s. 122-126 (2. přepracované vydání, Hořovice: Mht, 1995, s. 112-114).
• Karel Svoboda: Tajemné megality. Praha: Horizont, 1990, s. 50-52, 146-7.
• Petr Holodňák: Střepy přinášejí nejen štěstí. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1990, s. 21-33. ISBN 80-7047-020-8
• Pavel Kocourek: Průvodce Naučnou stezkou Kamenné řady u Kounova. Rakovník: Okresní úřad v Rakovníku – referát životního prostředí a Kulturní centrum v Rakovníku, 1990.
• Jaroslav Helšus - Antonín Hluštík: Kamenné otazníky aneb Megality v Čechách. Praha: Svojtka a Vašut, 1991. ISBN 80-85521-01-6
• Anna Bauerová: Keltové v Čechách. Praha–Litomyšl: Paseka, 1996, s. 83-4. ISBN 80-7185-054-3
• Radko Šarič – Petr Štěpánek: České megality - průvodce. Materna (místo ani rok vydání neuvedeny), s. 52-55. ISBN 80-238-3303-0
• Karel Sklenář - Zuzana Sklenářová - Miloslav Slabina: Encyklopedie pravěku v Čechách na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2002, s. 79. ISBN 80-7277-115-9
• Otomar Dvořák: Kamenné otazníky české historie. Nejen nové objevy o Kounovských řadách. Praha: Ivo Železný, 2003. ISBN 80-237-3780-5

Reference

1. ↑ Záznam v seznamu nemovitých památek MonumNet
2. ↑ Helšus - Hluštík, 1991, s. 41-4
3. ↑ Helšus - Hluštík, 1991, s. 5, 7, 15
4. ↑ Helšus - Hluštík, 1991, s. 65-6
5. ↑ Patejdl, 1934
6. ↑ Ještě kamenné řady u Kounova. Vesmír č. 6/1937, s. 170
7. ↑ Helšus - Hluštík, 1991, s. 86
8. ↑ Patejdl, 1934, náčrt na str. 7
9. ↑ Kolář, Bohumil: Tajemství Kounovských kamenů. VTM, č.19/1976
10. ↑ O činnosti rokycanských nadšenců viz např. -Kol-: Chvála vytrvalosti, Československý rozhlas, č. 39/1975 nebo Podzemská, Naďa: Senzační přistání v kosmu, Zemědělské noviny 24.7.1982
11. ↑ Marek, František – Pleslová, Emilie: Domoušice („kounovské kamenné řady“), okr. Louny. In: Výzkumy v Čechách 1976–77. Bulletin záchranného oddělení Archeologického ústavu ČSAV v Praze. Praha 1981, s. 169–170
12. ↑ Helšus - Hluštík, 1991, s. 11 - 13
13. ↑ Jankovská, Vlasta: Záhada kamenných řad u Kounova a pylová analýza - první výsledky a jak dále? Archeologické rozhledy XLIX, Praha 1997, s. 345-353. Iniciátory akce byli publicista a soukromý badatel Jan Zeman, archeolog Jiří Waldhauser a Nadace pro studium a výzkum hraničních jevů.
14. ↑ Kocourek, 1990, s. 8
15. ↑ Helšus - Hluštík, 1991, s. 32

Externí odkazy

• www.kounov.cz
• Naučná stezka Kamenné řady u Kounova na www.stezky.info
• www.arsys.cz
• Z Loun na kole ke kamenným řadám
• www.eldar.cz
• Průvodce na www.pooh.cz