Motorem našeho webového serveru bude pekelně rychlý
procesor AMD Ryzen Threadripper 7960X (ZEN 4).
Socialistická federativní republika Jugoslávie
Z Multimediaexpo.cz
Verze z 9. 3. 2011, 14:16
Socialistická federativní republika Jugoslávie byl federativní socialistický mnohonárodní stát, ležící v západní části Balkánského poloostrova. Hlavním městem státu bylo zároveň i největší město Bělehrad.
Vznikla a prohlášena byla v roce 1943 jako Demokratická federativní Jugoslávie ze zbytků Království Jugoslávie. Od roku 1946 nesla jméno Federativní lidová republika Jugoslávie a roku 1963 konečně Socialistická federativní republika Jugoslávie.
Obsah |
Historie
7. dubna roku 1963 byla vyhlášena nová ústava, kterou byl stát ve své podobě vyhlášen. Přesto základní mechanismy byly již stanoveny v dokumentech starších, které vznikaly krátce po druhé světové válce. Prezidentem státu s velkou autoritou byl tehdy Josip Broz Tito, partyzánský a komunistický vůdce, který zemi vládl až do své smrti v roce 1980. Toto období byla doba relativní stability a ekonomického růstu mezi národy země, která byla poté narušena. Aby byly zavedeny rovné podmínky mezi jednotlivými republikami státu v duchu Titovy myšlenky zastoupení všech národů státu, bylo již za jeho života zřízeno předsednictvo jako kolektivní hlava státu. Funkce předsedy Předsednictva federace, která se po r. 1980 stala formálně nejvyšší státním postem, se střídala mezi politiky z jednotlivých členských republik po jednom roce.
Přesto se vztahy mezi jednotlivými národnostmi v Jugoslávii nadále horšily. Ekonomická situace se rovněž nelepšila a v polovině 80. let vypukla skutečná krize - jugoslávské výrobky byly nekonkurenceschopné, dělníci stávkovali a začaly bouřlivé diskuze o tom, jak pokračovat dál. Spolu s klesající ekonomickou výkonností celé země probíhaly i rozdíly společenské - v severních republikách se incializovala demokratická, ekologická, liberální a pacifistická hnutí, kdežto na jihu na významu získaly hlavně tendence nacionalistické. Neshody mezi jednotlivými politiky a napětí v zemi vedlo ke krachu veškerých jednání o reformě federativního uspořádání. Následovalo vyhlášení nezávislosti Slovinska v roce 1991. Ostatní republiky v této době již také připravovaly převzetí veškeré moci do svých rukou a odtržení se od Bělehradu. Další na řadě bylo Chorvatsko, Makedonie a Bosna a Hercegovina. Jugoslávská lidová armáda, hlavní obranná složka země, s touto situací ostře nesouhlasila. Po odchodu nesrbských vojenských sil se ale zcela spadala do politického vlivu srbských nacionalisticky laděných politiků, kteří odmítali nezávislost hlavně Chorvatska s velkou menšinou Srbů. Některé části země se tak okamžitě octly ve válečném stavu. Proti celosvazové národní armádě se postavily TO jednotlivých republik. Západní státy podpořily nově vznikající země diplomatickým uznámím, eskalaci násilí ale odsoudily velmi rychle. Srbské vedení vojsk nebylo schopné dobýt pozice v nově vzniklých národních státech. Ve svazku Jugoslávie zůstalo jen Srbsko a Černá Hora.
Ekonomika
Ekonomika SFRJ a životní úroveň v zemi se velmi lišila podle členských republik země. Zatímco většina průmyslové produkce pocházela ze Slovinska, Srbska a Chorvatska, země jako Makedonie a Bosna a Hercegovina byly spíše zemědělského charakteru a stále přijímaly investiční pomoc z bohatších republik.
Přestože země byla oficiálně socialistická, z ekonomického hlediska se velmi lišila od zemí východního bloku. Prezident Tito obratně lavíroval mezi Východem a Západem a přijímal štědré úvěry . Podniky řízené samosprávnými orgány a tedy relativně tržně, díky členství státu v Hnutí nezúčastněných zemí mohly bez problémů vyvážet do východních i západních států.
Celkové ekonomice SFRJ se výrazněji začalo dařit až po mohutnych dodávkách vozů Yugo Koral a Florida do Severní Ameriky přes firmy Malcoma Briklina, z high-tech továrny Crvena Zastava Kragujevac.
Dalším úspěchem byla továrna VW TAS Sarajevo / Vogošća, odkud se dodávaly vozy VW Golf I. a II. generace vč. Audi 80. Dnes v tomto závodě probíhá montáž vozů Škoda Octavia a Fabia z SKD dílů. V roce 2004 zde začala též montáž vozu VW Golf V. generace.
Dalšími neméně úspěšnými montážními závody byly také Opel-Ida Kikinda, Citroën Koper, Tomos Koper a v neposlední řadě Renault Revoz z Nového Mesta.
Administrativní členění
SFRJ byla organizována jako federativní socialistická republika, označovaná za zemi hraničící se sedmi státy, se šesti členskými republikami, s pěti jazyky, čtyřmi národy, třemi vyznáními, dvěma písmy a jednou stranou. Oficiální dělení bylo tedy na šest členských republik, z toho v rámci Srbska existovaly ještě autonomní provincie Kosovo a Vojvodina.
Obyvatelstvo
Národnostní složení a vývoj
Obyvatelstvo Jugoslávie procházelo rozsáhlými změnami, a to jak demografickými, tak ideovými. Stát SHS, který byl předchůdcem socialistické Jugoslávie, uznával národy pouze tři, a to nejpočetnější Srby, Chorvaty a Slovince. Ostatní obyvatelé státu, Albánci v Kosovu a Makedonci na jihu území země s tímto velmi často nesouhlasili, což vedlo k tomu, že se nedokázali s královstvím identifikovat. Proto hned po válce byla budována makedonská identita, v 70. letech se potom ve sčítání obyvatelstva poprvé objevila národnost Bosenských Muslimů, kteří se do té doby počítali buď k Srbům, nebo Chorvatům. Rostl i počet obyvatelstva. V království Jugoslávie žilo těsně před válkou 14 milionů obyvatel, ke konci socialistického státu už ale žilo ve federaci přes 23 milionů lidí. Jednotlivé národy však měly odlišné přírůstky v souladu s tím, v jakém stádiu demografické revoluce se zrovna nacházely. Přibývalo tak obyvatel hlavně na jihu, ve velké míře i Albánců v Kosovu. Naopak počty Srbů, Chorvatů, či Slovinců se zvyšovaly jen zřídka. To vedlo k politickým diskuzím a ostrým neshodám až výpadům.
Rozložení obyvatelstva
Po druhé světové válce byla Jugoslávie hlavně agrárním státem. Většina obyvatelstva žila na venkově a jen malá část ve městech, kde by pracovali v průmyslu a službách. Během následujících let, hlavně díky druhému pětiletému plánu došlo k soustředění obyvatelstva ve městech a rozvoji průmyslových kapacit. Venkov se rozvíjel pomaleji a odcházeli z něj lidé. Města se rozsáhle rozšiřovala; budovala se nová sídliště a průmyslové závody. V 80. letech tak již mimo města žila jen malá část obyvatel, výjimkou byly ovšem méně rozvinuté části země v Bosně a Hercegovině, Makedonii, Kosovu a Černé Hoře.
Statistiky
Jugoslávie měla v roce 1991 23 528 230 obyvatel:
Z toho v jednotlivých zemích:
| Srbsko | 9 800 000 |
| Chorvatsko | 4 800 000 |
| Bosna a Hercegovina | 4 400 000 |
| Makedonie | 2 000 000 |
| Slovinsko | 1 700 000 |
| Černá Hora | 584 000 |
a jednotlivé národnosti:
| Srbové | 36 % |
| Chorvati | 20 % |
| Muslimové (Bosňáci) | 10 % |
| Albánci | 9 % |
| Slovinci | 8 % |
| Makedonci | 6 % |
| Jugoslávci | 3 % |
| Černohorci | 2 % |
Související články
- Občanská válka v Jugoslávii
- Dějiny Chorvatska
- Dějiny Bosny a Hercegoviny
- Seznam představitelů Jugoslávie
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |