Jalovec obecný
Z Multimediaexpo.cz
Jalovec obecný (Juniperus communis) je keřovitá až stromovitá dřevina z čeledi cypřišovité (Cupressaceae) rostoucí jako podrost jehličnatých (obzvláště borových) lesů, na pastvinách a stráních. Na území České republiky je kvůli úbytku přirozených stanovišť a brutálnímu sběru jalovcových šištic (nepravý plod) velice vzácný a přísně chráněný. Jeho aromatické plody se nazývají jalovčinky.
Obsah |
Popis
Je to keř nebo malý strom, velmi variabilní keř, často nízký, ale občas dosahuje 10 m výšky. Jalovec obecný má ostré jehlicovité listy spojené v trojčetných přeslenech.Listy jsou modrozelené, s jedním bílým pruhem na vnitřním povrchu. Jsou to dvoudomé rostliny, samčí a samičí květy rostou na různých rostlinách, které jsou opylovány větrem. Plodem je modrá kulatá, borůvce podobná suchá, černomodrá bobule, zrající 18 měsíců. Má 4-12 mm průměr. Plody pojídají ptáci. Semena jsou obvykle rozptýlena s ptačím trusem. Samčí šištice jsou žluté, 2-3 mm dlouhé, kvete v březnu až dubnu.[1][2][3]
Poddruhy
- Juniperus communis alpina (jalovec obecný nízký)
- Juniperus communis communis (jalovec obecný pravý)
Jak se dá očekávat iu široce rozšířeného druhu, jsou v jednotlivých oblastech určité odlišnosti, které jsou však více morfologické, než genetické. .[1][2][3][4][5][6][7][8]
- Juniperus communis subsp. communis – jalovec obecný. Obvyklle vzpřímený keř, nebo malý strom. Listy dlouhé 8–20(–27) mm. Rozšířený v nížinách, v teplých oblastech.
- Juniperus communis subsp. communis var. communis – Evropa a severní Asie
- Juniperus communis subsp. communis var. depressa Pursh – Severní Amerika
- Juniperus communis subsp. communis var. hemisphaerica (J.Presl & C.Presl) Parl. – středomořská pohoří
- Juniperus communis subsp. communis var. nipponica (Maxim.) E.H.Wilson – Japonsko , někdy určován jako J. rigida var. nipponica)
- Juniperus communis subsp. alpina (Suter) Čelak. – (syn. J. c. subsp. nana, J. c. var. saxatilis Pallas, J. sibirica Burgsd.). Obvykle přitisklý keř s krátkými listy, 3–8 mm. Nalézán v found subarktických oblastech a v teplých oblastech na vysoko položených místech.
Někteří botanici zařazují subsp. alpina do nižší skupiny a učují jej jako Juniperus communis var. saxatilis Pallas,[2] though the name Juniperus communis var. montana is also occasionally cited; others, primarily in eastern Europe and Russia, sometimes treat it as a distinct species J. sibirica Burgsd. (syn. J. nana Willd., J. alpina S.F.Gray).[9] Juniperus communis je jedna z nejstarších rostlin vIrsku's longest established plants.[10]
Obsahové látky
Významné obsahové látky jsou flavonoidy, třísloviny, silice a různé kyseliny.
Použití
Je běžně používaný v zahradnictví jako okrasný keř, jako solitéra, nebo do skupin. Působí ale dosti strnulým, vážným a mohutným dojmem,takže se nepoužívá často. Je vhodnou součástí skalky, vřesoviště, nebo rašeliniště. Křížením původních druhů a výběrem bylo vypěstováno mnoho kultivarů jalovců s různými vlastnostmi. Je příliš malý na použití v průmyslu jako dřevina. Ve Skandinávii je však jalovcové dřevo používané pro výrobu kontejnerů pro skladování malého množství mléčných výrobků, jako je máslo a sýry, a také pro výrobu dřevěných nožů na máslo. Modro-černé plody svíravé chuti, běžně známé jako "jalovec", jsou příliš hořké , aby se jedly syrové a jsou obvykle prodávány sušené a použity k dochucení masa, omáček a nádivek. Jsou obvykle použity rozdrcené k uvolnění jejich chuti. Větvičky se používají k dochucení ginu. Ve skutečnosti slovo 'gin' pochází z francouzského slova pro jalovcové bobule, genièvre, což je název pro gin ve Francii. Slovenský národní alkoholický nápoj , borovička je také ochucená extraktem z plodů jalovce.
Vzhledem k tomu, jalovcové bobule mají silnou chuť, by měly být používány šetrně. Obvykle se používají pro zvýšení masa s výraznou chutí, jako jsou pokrmy z divočiny. Ve Finsku je jalovec používán jako klíčová součást výroby Sahti, tradičního finského piva. Dioscorides v 'De materia medica' také doporučuje rozdrcený jalovec,rozetřený na penisu nebo v pochvě před stykem, jako antikoncepci.[11]
Jalovcové bobule byly dlouho používán jako lék v mnoha kulturách. Jalovcové bobule působí jako silná dezinfekce močových cest, jsou-li konzumovány. Byly používány indiány jako bylinný lék na infekce močových cest. Západní kmeny mísily bobule Juniperus communis s kořenem dřišťálu (Berberis) v bylinném čaje k léčbě cukrovky. Původní obyvatelé Ameriky také používají jalovec jako ženskou antikoncepci.[12]
Okrasné kultivary
Podle Hieke, Praktická dendrologie.[13]
- 'Depressed Star' - zelené jehlice, přitisklý poléhavý keř
- 'Bruns' - modrozelené jehlice, úzký sloupovitý tvar
- 'Candelabrica' šedozelené jehlice, , vzpřímené větve, šířeji kuželovitý tvar,převislé větve
- 'Candelabriformis' šedozelené jehlice, převislé větve
- 'Conspicua' šedozelené jehlice, šířeji kuželovitý tvar
- 'Controversa' šedozelené jehlice, úzký sloupovitý tvar
- 'Cracovica' šedozelené jehlice, úzký sloupovitý tvar
- Juniperus communis var. depressa šedozelené jehlice
- 'Dumosa' šedozelené jehlice , přitisklý poléhavý keř
- 'Gimborn' šedozelené jehlice
- 'Dumosa' šedozelené jehlice
- 'Erecta', úzký sloupovitý tvar,
- Juniperus communis var. depresa zelené jehlice, přitisklý poléhavý keř
- Juniperus communis var. hemisphaerica šedozelené jehlice, malý kulatý kompaktní keř
- Juniperus communis var. hondoensis šedozelené jehlice
- 'Hornibrooki' šedozelené jehlice
- 'Dumosa' šedozelené jehlice s bělavou kresbou
- Juniperus communis var. jackii šedozelené jehlice s namodralým nádechem
- 'Jensen' šedozelené jehlice
- 'Meyer' šedozelené jehlice
- Juniperus communis var. montana šedozelené jehlice
- Juniperus communis var. nipponica, forma oblonga šedozelené jehlice
- 'Obonga pendula' šedozelené jehlice, převislé větve
- 'Pendula' šedozelené jehlice, 4m vysoký, převislý stromovitý keř, převislé větve
- 'Pendula Viridis' zelené jehlice, 4-8 m vysoký, stromovitý keř, převislé větve
- 'Pendulina' šedozelené jehlice. převislé větve
- 'Prostrata' šedozelené jehlice se stříbrnou kresbou, nízký tvar
- 'Sentinel' šedozelené jehlice, úzký sloupovitý tvar
- 'Weckii' šedozelené jehlice, úzce kuželovitý tvar
- 'Echiniformis' - modrozelené jehlice
- 'Erecta' - modrozelené jehlice
- 'Hibernica' - modrozelené jehlice, sloupovitý tvar
- 'Pyramidalis' - modrozelené jehlice, úzký sloupovitý tvar
- 'Silver Lining' - modrozelené jehlice se stříbrnou kresbou
- 'Suecica' - modrozelené jehlice, úzký sloupovitý tvar do 5m
- 'Suecica Nana' - modrozelené jehlice se stříbrnou kresbou, úzký sloupovitý tvar , do 3m
- 'Vase' - bělavě pestré jehlice, rozložitý nepravidelný tvar
- 'Aurea' - žlutopestré jehlice, vzpřímené větve,kuželovitý tvar
- 'Laxa' - žlutozelené jehlice, vzpřímené větve, úzce kuželovitý tvar
- 'Arnold' úzký sloupovitý tvar
- 'Compressa' úzce sloupovitý nízký kultivar, do 2 m
Léčivé účinky
Obvykle se droga používá při zánětu močového měchýře, plynatosti, křečích a revmatických bolestech ve svalech a kloubech. Jalovec může zesilovat účinek léků snižujících hladinu krevního cukru a léků močopudných. Laboratorně byl také prokázán účinek proti viru oparu, posílení napětí dělohy i schopnost snižovat hladinu krevního cukru .
Kontraindikace
Droga se nesmí používat u pacientů s existujícím onemocněním ledvin. Použití není vhodné také v těhotenství a v době kojení.
Nežádoucí účinky
Silice může vyvolat slabé podráždění kůže u zvláště citlivých osob. Vyšší dávky podávané za účelem navození močopudného účinku mohou způsobit podráždění ledvin. Příznaky otravy po zevním podání jsou pálení, zčervenání, zánět s puchýřky a otok. Po vnitřním podání – předávkování je otrava provázena bolestí v ledvinách, četným močením, v moči se objevují bílkoviny a krev, moč se barví nachově, zrychlenou srdeční frekvencí, zvýšením tlaku krve a někdy křečemi. Je popisován i potrat jako následek otravy .
Historie
V minulosti byl jalovec považován za účinný lék proti mnoha nemocem a byly mu přisuzovány magické účinky. Lidé věřili, že zničit jalovcový keř přináší neštěstí, naopak větvička jalovce, nošená při sobě, chránila proti nemocem. Slova z lidové písně „Kdybys měla má panenko sto ovec a já jenom za kloboukem jalovec“ měla tedy hlubší význam.
Pěstování
Vyžaduje slunné stanoviště. Jde o výrazně světlomilný keř, který se přizpůsobí velmi rozličným podmínkám. Dobře snáší sucho a chudou půdu, proto roste i na skalách, sutích či písčitých, nebo rašelinných půdách. Půda musí být propustná a mírně kyselá. Sloupovité kultivary je vhodné na zimu svazovat, kvůli sněhu, nebo sníh setřásat. Jalovce se často pod námrazou, nebo pokrývkou sněhu lámou.
Choroby a škůdci
V našich zemích trpí pravidelně dvoudomou rzí a někdy puklicemi, nebo sviluškou.
Jedovatost
Jalovec obecný je podle některých informací mírně jedovatý [14],[15] žádné vážnější otravy nejsou známy, používá se i v potravinářství. Jalovec chvojka klášterská je jedovatý a může způsobit těžké a chronické poruchy, ale obě rostliny se velmi liší vzhledem a lze je těžko zaměnit.
Související články
Reference
- ↑ 1,0 1,1 Rushforth, K. (1987). Conifers. Helm ISBN 0-7470-2801-X.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 Adams, R. P. (2004). Junipers of the World: The genus Juniperus. Victoria: Trafford. ISBN 1-4120-4250-X.
- ↑ 3,0 3,1 Arboretum de Villardebelle: Juniperus
- ↑ Flora Europaea: Juniperus communis
- ↑ Adams, R. P., Pandey, R. N., Leverenz, J. W., Dignard, N., Hoegh, K., & Thorfinnsson, T. (2003). Pan-Arctic variation in Juniperus communis: Historical Biogeography based on DNA fingerprinting. Biochem. Syst. Ecol. 31: 181-192 pdf file.
- ↑ Adams, R. P., & Pandey, R. N. (2003). Analysis of Juniperus communis and its varieties based on DNA fingerprinting. Biochem. Syst. Ecol. 31: 1271-1278. pdf file
- ↑ Adams, R. P., & Nguyen, S. (2007). Post-Pleistocene geographic variation in Juniperus communis in North America. Phytologia 89 (1): 43-57. pdf file
- ↑ Den Virtuella Floran: Juniperus communis rozšíření
- ↑ Association Ecosystem (Russia): Juniperus sibirica
- ↑ Preston, S. J., Wilson, C., Jennings, S., Provan, J., & McDonald, R. A. (2007). Juniperus communis L. v Severním Irsku. Ir. Nat. J. 28: 372-378
- ↑ Riddle, J. M. (1992). Contraception and abortion from the ancient world to the Renaissance, p. 31. Harvard University Press.
- ↑ Edible and Medicinal Plants of the West, Gregory L. Tilford, ISBN 0-87842-359-1
- ↑ HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1978. 000128363.
- ↑ jedovatost podle autora Michal Hejcman
- ↑ odborný popis účinků jedovatosti jalovce obecného, na obrázku ale jalovec čínský
Externí odkazy
|
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |