Lotyšsko
Z Multimediaexpo.cz
| Lotyšsko | ||
| Latvijas Republika Lotyšská republika | ||
 
| ||
| Lotyšská vlajka Státní znak Lotyšska | ||
| The media player is loading... Prehravac se nahrava...
| ||
| Lotyšská hymna – Dievs, svētī Latviju | ||
| Geografie | ||
|---|---|---|
| ||
| Hlavní město: | Riga | |
| Rozloha: | 64 589 (121. na světě) z toho 1,5 % vodní plochy | |
| Nejvyšší bod: | Gaizinkalns (312 m n.m.) | |
| Časové pásmo: | +2 | |
| Obyvatelstvo | ||
| Počet obyvatel: | 2 302 700 (137. na světě) | |
| Hustota zalidnění: | 35 (159. na světě) | |
| HDI: | 0,863 (vysoký) | |
| Jazyk: | lotyština | |
| Náboženství: | luteránství, římskokatolické, pravoslaví | |
| Státní útvar | ||
| Státní zřízení: | republika | |
| Měna: | lotyšský lat (LVL) | |
| HDP/obyvatel: | USD () | |
| Mezinárodní identifikace | ||
| MPZ: | LV | |
| Telefonní předvolba: | 371 | |
| Národní TLD: | .lv | |
Lotyšsko (lotyšsky: Latvija) je prostřední ze tří pobaltských zemí. Hraničí s Litvou (588 km) na jihu, s Běloruskem (167 km) na jihovýchodě, s Ruskem (282 km) na východě a s Estonskem (343 km) na severu.
Obsah |
Název
Jméno Latvija vzniklo z názvu starobylého baltského (indoevropského) kmene Latgalů (lotyšsky Latgali), z něhož vzniklo etnické jádro lotyšského národa.[1]
Dějiny
- Hlavní článek: Dějiny Lotyšska
Lotyšsko vyhlásilo nezávislost na Rusku 18. listopadu 1918. Po vypuknutí druhé světové války bylo 17. června 1940 okupováno a posléze anektováno Sovětským svazem pod záminkou zvýšení obranyschopnosti SSSR. Během jednoho roku sovětské vlády před německou invazí byly desítky tisíc Lotyšů odvlečeny do sibiřských gulagů nebo povražděny. Němečtí vojáci byli proto na začátku války poměrně značnou částí obyvatelstva vítáni jako osvoboditelé, čehož po válce masivně zneužívala sovětská propaganda. Součástí Sovětského svazu jako Lotyšská sovětská socialistická republika zůstalo až do rozpadu Sovětského svazu v roce 1991.
Lotyšsko, které bylo mezi světovými válkami zemědělskou velmocí vyvážející potraviny do mnoha zemí Evropy, bylo během sovětské okupace přeorientováno na průmyslovou výrobu a jeho ekonomická samostatnost byla vnímána jako přežitek - země začala být integrována do celého sovětského státu. Nové průmyslové podniky, či modernizované staré (například závod RVR na výrobu lokomotiv), získaly odbytiště v celém Sovětském svazu. Podobně docházelo také k výměně obyvatelstva i kulturních vlivů. Do Lotyšska se začaly stěhovat tisíce lidí z celého Sovětského svazu, hlavně pak Rusů. Naopak Lotyši se začali objevovat v ostatních čtrnácti republikách, tisíce kilometrů od své domoviny. Proto se velmi často také hovoří o rusifikaci Pobaltí. Přestože lotyšština zůstala oficiálním jazykem, byla doplněna ruštinou, která měla na úrovni svazu dominantní význam.
V roce 1990 došlo v rámci perestrojky k řadě reforem, jejichž součástí bylo také zajištění ekonomické soběstačnosti jednotlivých republik. To se v Lotyšsku projevilo nárůstem hojnosti spotřebního zboží, kterého byl v Sovětském svazu obecně nedostatek a nákupní turistikou. Přesto většina obyvatel Lotyšska nevěřila faktické možnosti opuštění SSSR a získání nezávislosti. Tato skutečnost se začala postupně přivádět k životu až v roce 1991. Tehdy se právě Lotyšsko, spolu s dalšími republikami Pobaltí, k zděšení mnoha obyvatel ostatních republik Sovětského svazu i jeho politického vedení, osamostatnilo mezi prvními.
Začal hospodářský růst a integrace s evropskými státy, hlavně pak EU. Do této organizace vstoupila země 1. května 2004, ve stejném roce se také stala členem NATO. Odbourání celních bariér a připojení k jednotnému hospodářskému prostoru se sice ukázalo pro lotyšské hospodářství jako velmi pozitivní krok, země měla po řadu let nejvyšší hospodářský růst v EU, dopadla na ni ale velmi těžce hospodářská krize z přelomu let 2008/2009, kdy se země dostala do velkých potíží a mluvilo se také i o státním bankrotu.
Geografie
Povrch
Povrch je většinou rovinatý, nížinný, místy s pahorkatinami. Území Lotyšska bylo modelováno pleistocénním ledovcem. Zůstaly po něm morény a nánosy, které tvoří na západě Kuronskou a na východě Livonskou vrchovinu.
Podél pobřeží Baltského moře leží pásmo písečných dun.
Vodstvo
V Lotyšsku je hustá říční síť, největšími řekami jsou Daugava, Venta a Gauja, mnoho jezer, Lubāns a Rāznas a mnoho bažin a močálů, které tvoří 10 % rozlohy státu.
Podnebí
Podnebím Lotyšsko patří do chladnějšího mírného pásu, na východě s kontinentálním vlivem. Se zvětšující se vzdáleností od moře se zvyšují i teplotní rozdíly. Průměrná lednová teplota je -5 °C a červencová 17 °C. Průměrný roční úhrn srážek činí 630 mm, v Livonské vrchovině až 800 mm.
Ekonomika
- Související informace můžete najít také v článku: Ekonomika Lotyšska
Lotyšsko je průmyslový a zemědělský stát. Hlavní průmyslová odvětví: strojírenství, elektrotechnika, radioelektronika, papírenský, chemický, potravinářský, textilní, dřevozpracující průmysl a průmysl stavebních hmot. Důležitá průmyslová střediska jsou Riga, Daugavpils, Liepāja a Jūrmala. Kromě těžby rašeliny nemá Lotyšsko zdroje nerostných surovin. Spotřeba elektrické energie je z části zajišťována její produkcí v tepelných a vodních elektrárnách a z části jejím dovozem ze zahraničí. Velký přínos financí do státního rozpočtu zaznamenává tranzitní kontejnerová přeprava ruského zboží územím Lotyšska a přes přístavy dále do světa. V zemědělství převládá živočišná produkce. Chov skotu a prasat. Pěstuje se zde ječmen, žito, brambory, cukrová řepa a zelenina. Loví se zde zejména sledi a šproty. Produkce masa, mléčných výrobků a rybích výrobků jako jsou sardinky nebo rybí moučka. Téměř polovinu území státu pokrývají lesy 46 %, orná půda tvoří 27 %, pastviny 13 % a ostatní 14 %.
Před rokem 2008 se země se stala příkladem negativních důsledků přehřátí ekonomiky. Rychlý růst HDP a příjmů obyvatelstva vedl k výraznému zvýšení spotřebitelské poptávky, následné inflaci a současně k růstu schodku běžného účtu a zahraničního dluhu. Ekonomika se tak dostala na sestupnou fázi již před globální ekonomickou krizí. Hospodářství stačilo snížit svůj rozpočtový deficit, ale zahraniční dluh zůstal nad sedmdesáti procenty HDP a zmenšil tak prostor pro překonání krize.[2]
Zajímavosti
Národní park Gaujas je největší v Pobaltí. Město Ventspils je významným přístavem a překladištěm zboží na pobřeží Baltského moře.
Obyvatelstvo
Asi 58,8 procent obyvatel Lotyšska jsou etničtí Lotyši. Významná je menšina tvořená Rusy (cca 28,7 %),[3] zhruba polovina z nich však nemá lotyšské občanství, nemůže volit a je pod značným tlakem ze strany úřadů, aby Lotyšsko opustila. Většina z nich to však odmítá a Rusko se k této možnosti také staví odmítavě. Další národnostní menšiny představují Bělorusové, Ukrajinci, Poláci a Litevci. Ve městech žije zhruba 70 % populace, na venkově 30 %.
V zemi neexistuje žádné výrazně dominantní náboženství. Největší zastoupení (čísla se vztahují k roku 2003) mají luteráni (cca 556 000), následují římští katolíci (430 000) a pravoslavní (350 000).
Související články
Reference
- ↑ ŠŤÁHLAVSKÝ, David. Výpravy opačným směrem (Pobaltí). Praha : Radioservis, 2002. ISBN 80-96212-26-2. Kapitola Lotyšsko, s. 52.
- ↑ EKONOM – Musíme si pomáhat
- ↑ http://www.csb.lv/lteksts.cfm?tem_kods=dem&datums=%7Bts%20%272005%2D06%2D29%2013%3A00%3A00%27%7D
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |