Západokarpatská operace

Z Multimediaexpo.cz

Západokarpatská operace
Konflikt: Druhá světová válka
Sovětská mapa Západokarpatské operace
Trvání: 12. leden – 18. únor 1945 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: Polsko Československo Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: Sovětské, československé a rumunské vítězství Změny území: {{{Území}}}
Strany
Sovětský svaz Československo Rumunsko	Třetí říše Maďarsko
Velitelé
Rodion Malinovskij Ludvík Svoboda	Josef Harpe později Ferdinand Schörner
Síla
482 000 mužů 11 500 mužů 99 300 mužů	...
Ztráty
79 988 mužů, z nich 16 337 padlých 920 mužů, z nich 260 padlých 12 000 mužů, z nich 2500 padlých	...
{{{poznámky}}}

Západokarpatská operace (12. leden – 18. únor 1945) byl strategický útok sovětských, československých a rumunských vojsk na východní frontě během druhé světové války.

Počátkem roku 1945 probíhaly v Maďarsku úporné boje, pří kterých Rudá armáda obsadila většinu rovinatého Maďarska. Území Slovenska a jižního Polska v prostoru Karpat však bylo převážně hornaté, a zde se na začátku roku 1945 nebojovalo. Vojska se po předchozích bojích konsolidovala a připravoval se rozhodující úder na nacistické Německo. 1. československý armádní sbor se připravoval k útoku na řece Ondavě.

Západokarpatská operace byla zahájena stejně, jako operace viselsko-oderská, 12. ledna 1945. Jestliže při hlavním útoku směrem na Německo a Berlín docházelo k rychlému postupu útočících vojsk přes poměrně rovinaté Polsko, v případě západokarpatské operace byla nucena čelit útočící vojska protivníkovi, který se mohl bránit v hornatém terénu. Na území Slovenska se kromě německých vojsk bránily útoku i maďarské jednotky, a to i z toho důvodu že jižní části Slovenska patřily od První vídeňské arbitráže Maďarsku.

Útok prováděly jednotky 4. ukrajinského frontu, na území jihovýchodního Slovenska útočilo pravé křídlo 2. ukrajinského frontu, doplněné o rumunské jednotky. Útoku se účastnil i 1. československý armádní sbor, jehož pěší jednotky bojovaly na Slovensku, dělostřelectvo s tanky se účastnily bojů v Polsku. Zde se čs. dělostřelci vyznamenali v bitvě u Jasla, po ní byli staženi zpět na Slovensko.

Hlavní směr útoku byl ve směru města Bílsko-Bělá a Krakov, vedlejší útok vedl směrem na slovenská území Spiše a Liptova. Na polské straně se útočící vojska probojovala prakticky k severní hranici Slovenska a vytvořila si nástup k útoku na Oravu a Ostravu. Na Slovensku osvobodila útočící vojska její východní část. Nejtěžší boje postoupila čs. vojska v lednu na Branisku, které trvaly tři dny. Byla osvobozena oblast Slovenského rudohoří a v počátkem února narazily útočící jednotky na úporně se bránící německá a maďarská vojska v oblasti Vysokých a Nízkých Tater. Klíčovým bodem dalšího postupu se stal Liptovský Mikuláš ležící v údolí mezi Tatrami. Zde se fronta v polovině února prakticky zastavila.

Po skončení operace a odpočinku útočících vojsk byl obnoven útok na Liptovský Mikuláš. Sovětským a československým vojákům se nakrátko podařilo město obsadit , ale byli protiútokem vytlačení a o město a okolí se rozpoutaly tvrdé boje.

Související články

• Východokarpatská operace

Literatura

• Ludvík Svoboda, Z Buzuluku do Prahy
• Karel Richter, Dobývání domova

Externí odkazy

• Dělostřelci a tankisté 1. československého armádního sboru u Jasla