Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Kůže
Z Multimediaexpo.cz
Kůže (lat. cutis, gr. derma), nebo u některých zvířat kožich, kožešina je tělní pokryv obratlovců. Pokrývá tělo a odděluje tak vnitřní prostředí organismu od vnějšího prostředí. U většiny savců je z větší části pokryta ochlupením (někdy tzv. srstí). Plocha kůže u dospělého člověka dosahuje 1,6 až 1,8 m2, a to z ní dělá největší orgán lidského těla. Hmotnost kůže představuje 7% celkové tělesné hmotnosti.[1] Na lidskou hlavu a krk u běžného zdravého člověka připadá přibližně 11 % kůže, na trup 30 %, na horní končetiny 23 % a na dolní končetiny asi 36 % celého povrchu kůže. Síla (tloušťka) lidské kůže se mění od 0,4 do 4 mm (záda). Nejtenčí kůže člověka je na očních víčkách, penisu a také na vlasové části hlavy.
Obsah |
Funkce kůže
Kůže plní řadu rozmanitých funkcí, mezi něž patří:
- ochranná funkce: jedná se o bariéru mezi vnějším a vnitřním prostředím. Kůže chrání tělo proti vniku škodlivých látek, mikroorganismů a před UV zářením.
- smyslové funkce: v kůži je uložena řada receptorů (nervových zakončení), které reagují na teplo, chlad, tlak nebo poranění tkání.
- termoregulace: kůže pomáhá udržovat stálou teplotu těla, a to pomocí kožních cév a potních žláz. V teplém prostředí se cévy rozšiřují, dochází ke zvětšení průtoku krve, a tím k urychlení výdeje tepla. Mnoho tělesného tepla se totiž spotřebuje k odpaření potu. Na druhé straně kůže zabraňuje nechtěnému odpařování tekutin z těla.
- skladovací funkce: v podkožním vazivu se skladuje tuk. Ten má kromě funkce zásobní i funkci mechanickou a izolační. Jsou zde uskladněny i vitaminy rozpustné v tucích.
- vylučovací funkce: kůže je vedle ledvin dalším důležitým orgánem pro vylučování chemických látek z těla. To je zajišťováno mazovými a potními žlázami, jejichž sekrety (pot a maz) přispívají k ochraně kůže. Pot svou kyselou reakcí omezuje růst mikroorganismů. Má proto slabé dezinfekční účinky. Vylučování potu je zároveň velmi důležitý prostředek termoregulace organismu.
- resorpční funkce: přes kůži je možné do těla vpravit jen látky rozpuštěné v tukových rozpouštědlech nebo v tucích, které lze do kůže vtírat (např. různé léky v podobě mastí). Přes kůži je také možné absorbovat dýchací plyny. Zdravá kůže je schopna absorbovat jen malé množství látek. Poškozená kůže má však velké resorpční schopnosti, což může vést k rozvoji infekcí způsobených mikroorganismy.
- estetická funkce a komunikace: př. červenání; je možné uhodnout psychické rozpoložení jedince
Vrstvy kůže
Kůže se skládá ze tří základních částí, pokožky, škáry a podkožního vaziva.
Pokožka
Pokožka (epidermis) je tvořena mnoha vrstvami buněk dlaždicového epitelu. Horní vrstvy kůže neustále rohovatí, odumírají a odlupují se. Je to způsobeno tím, že buňky v horních vrstvách pokožky se postupně více a více vzdalují od zdroje krve a živin, takže pozvolna degenerují, naplňují se keratinem (rohovinou) a odumírají. Celá pokožka se obmění asi za tři týdny. Za celý život se z člověka oloupe asi 18-22kg mrtvých buněk kůže.Buňky ve spodních vrstvách kůže se neustále dělí a vytlačují starší buňky k povrchu. Součástí spodních vrstev pokožky je také pigmentové barvivo melanin, které chrání tělo před škodlivými účinky UV-záření. Neobsahuje žádné kapiláry (vlásečnice) a většinu živin získává ze škáry.
Škára
- Podrobnější informace naleznete na stránce: škára
Druhou vrstvou kůže je škára (dermis), pevná a pružná vazivová vrstva kůže. Je tvořena sítí kolagenových a elastických vláken. Na hranici pokožky a škáry se nacházejí škárové papily, ve kterých jsou kapilární sítě a nervová zakončení. Za účelem dosažení větší plochy, kterou do pokožky pronikají živiny, jsou papily silně zvlněné a právě jim vděčí člověk za otisky prstů, které zkoumá daktyloskopie.
Ztráta pružnosti škáry je přirozeným projevem stárnutí - kůže se uvolňuje a skládá do záhybů a vrásek.
Nervová tělíska:
- Meissnerova tělíska (hmatová) - čidla dotyku
- Krauseova tělíska - receptory chladu
- Ruffiniho tělíska - receptory tepla
Ve škáře však nalezneme ještě další části, které mění vzhled a vlastnosti naší pokožky. Jsou tady kožní a mazové žlázy a také vlasové cibulky.
Podkožní vazivo
Podkožní vazivo (hypodermis) je vrstva kůže pod škárou. V různých místech obsahuje více či méně tukových buněk, které slouží jako zásobárna energie a jsou v nich rozpuštěny vitamíny A, D, E a K. V podkožním vazivu se nachází Vater-Paciniho tělíska, která jsou receptory tlaku a tahu. Funkcí podkožního vaziva je izolovat a chránit svaly a nervy. Podkožní tuková vrstva určuje tvar a hmotnost celého těla. U žen bývá tato vrstva silnější.
Kožní deriváty
Mezi kožní deriváty (přídatné kožní orgány) patří vlasy, chlupy, kožní žlázy nebo nehty.
- Vlasy a chlupy
Vlasy a chlupy vyrůstají z vlasových (chlupových) váčků. Ve váčku je vlasová cibulka, ze které vlas vyrůstá. Vlas (chlup) se skládá z dřeně, kůry a kutikuly. Každý vlas je spojen s malým svalem, který reaguje stahem na chlad nebo psychické podráždění a vztyčí volnou část vlasu ("husí kůže").
- Nehty
- Potní žlázy
V kůži jsou nerovnoměrně rozloženy – nejvíce je jich v podpaží, na čele, na dlaních a ploskách nohou. Pot obsahuje 98,5% až 99% vody, 0,6% NaCl a rozpuštěné organické látky (močovinu, mastné kyseliny, aminokyseliny, aj.) Tvoří se z tkáňového moku. Množství vyloučeného potu závisí na teplotě prostředí a na tělesné námaze. Kolísá od 0,5l do 10l a více za 24hod.
Nacházejí se všude, kde se nacházejí vlasy a chlupy. Nevyskytují se na dlaních a ploskách nohou. Výměšek mazových žláz – kožní maz – dělá pokožku vláčnou a hebkou a chrání ji. Chrání také vlasy a chlupy před vysycháním a lámáním.
Apokrinní (sexuální, pachové) žlázy začínají pracovat až v pubertě. Nachází se v podpaží, v okolí konečníku a pohlavních orgánů. Produkují specificky zapáchající výměšky.
Mléčná žláza je největší kožní žláza v těle. Je založena u obou pohlaví (embryonálně), u dívek se v pubertě vyvíjí pod vlivem ženských pohlavních hormonů. Mléčná žláza je tvořena 15-20 paprsčitě uspořádanými žlázovými laloky, obklopenými tukovým vazivem. Z lalůčků vycházejí úzké mlékovody. Ty se sbíhají a vyúsťují na prsní bradavce.
Barva lidské kůže
Barvu kůže určují její barviva – melanin, karoten a hemoglobin. Melanin se tvoří ve specializovaných buňkách, melanocytech. Má červenou hnědou až černou barvu. U lidí s tmavou barvou kůže vytvářejí melanocyty více melaninu, který je tmavší než u lidí se světlou barvou kůže. Karoten, který získáváme například z mrkve je oranžové barvivo, ukládající se v povrchové vrstvě zvané epidermis. Hemoglobin je v kožních cévách, dodává růžový nádech.
Choroby kůže
Ucpání vývodů mazových žláz mazem z infikovaných mazových žláz způsobuje zánětlivé vřídky na povrchu kůže.
Dědičná vada, postižený má nedostatek barviva melaninu, který dává barvu kůži a vlasům.
Bradavice je nezhoubný výrůstek na kůži nebo na sliznici.
Zánět kůže způsobený alergií nebo jinou příčinou.
Zánět kůže provázený svěděním a puchýři. Může být alergický nebo dědičný.
Často je způsobená alergií na potraviny, po jejichž požití se na kůží objeví svědící zanícené skvrny.
Nemoc, při které se kůže zanítí a pokryje stříbrnými šupinkami. Potíže způsobuje lupénka velkého rozsahu.
Pigmentová skvrna na kůži, přítomná od narození. Velikost kolísá od drobných znamének po velké skvrny barvy „portského vína“.
Svědící červená kůže s drobnými červenými skvrnami, spojená s velkým pocením, způsobená horkem.
Kožní zánět způsobený nadměrně dlouhým pobytem na slunci. Opakované nadměrně dlouhé slunění zvyšuje riziko rakoviny kůže.
Porucha, častější u lidí tmavé pleti, při které okrsky kůže ztratí svou barvu.
Související články
Kůže jako přírodní produkt a surovina
Zpracovaná zvířecí (výjimečně u některých přírodních národů i lidská) kůže se od pradávna využívala jako oděv nebo surovina k výrobě oděvů, obuvi, oděvních doplňků a různých artefaktů.
Specifické využití měla ve výrobě bicích hudebních nástrojů. V civilizovaných zemích byla nahrazena jinými materiály.
Reference
- ↑ KINDERSLEY, Dorling. 1001 otázka a odpověd. 1. vyd. Bratislava : TIMY spol. s.r.o., 1996ne. ISBN 80-88799-24-4. S. 32 a 60.
- ↑ HUGHES, James. Velká obrazová všeobecná encyklopedie. [s.l.] : Svojtka & Co., 1999. ISBN 80-7237-256-4. Kapitola Lidské tělo – kůže a vlasy, s. 165.
|
|
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |