Kamzík horský

Z Multimediaexpo.cz


Kamzík horský (Rupicapra rupicapra) je druh divoké horské kozy.

Obsah

Biologie a chování

Rozšíření a biotop

Jeho původním domovem jsou především vysokohorské oblasti Alp (chráněn v pohoří Ortles - 3000 kusů a Grajských Alpách), Tater, Karpat, vyskytuje se i na Balkáně a v Turecku. V Česku se vyskytuje v Jeseníkách a Lužických horách, kde byl uměle vysazen na počátku 20. století. Z konce 20. století existují i záznamy výskytu kamzíka na Králickém Sněžníku.[1] Kamzičí populace v České republice je nejzdravější v celé Evropě, například v Alpách je u kamzíků velmi častá prašivina. Navzdory tomu má být díky nátlaku vedení CHKO a různých ekologických hnutí v naší zemi vyhuben.[zdroj ?] Kamzík se často popisuje jako druh skalní a vysokých nadmořských výšek, připisuje se mu obliba pro pastviště ležící v dosti větších výškách než 2000 m. Toto však vždy neplatí, jak pravidelně dokazuje jeho přítomnost v lesích, kde ho nezkušení lidé spatří obtížněji. Je tomu tak především proto, že život na skalách mu neposkytuje nutnou potravu i na jaře a v létě, ale též jeho většího ohrožení v nekrytím terénu. Na jaře a v létě se kamzíkům v lese daří, zejména v lesích větších nadmořských výšek. Detekce výskytišť kamzíků podle nadmořské výšky je tedy obtížná. Nalézají se jak pod hranicí 1000 m, tak do výše nad 2500 m. Je možno zaznamenat přítomnost této zvěře ještě nad 3000 m, avšak příčinou těchto mimořádných případů může být časté rušení, než aby se jednalo o pravidelná letní stanoviště.

Popis

Dva kamzíci

Kamzík horský je půvabná zvěř, elegantní a plná energie a síly, což jsou rysy potřebné v horském prostředí. Jeho výška v kohoutku činí 0,70 - 0,85 m, délka těla 1 - 1,30 m, váha 11 - 36 kg, ocas 3 - 8 cm a lebka 18,3 - 22 cm. Kamzík má dlouhé končetiny, což je nezbytné, aby se mohl pohybovat v často prudkém terénu a jeho tělo je dost masivní. Má hnědou vysokou srst, která je v zimě zbarvena velmi tmavě, na zadních končetinách má bílé skvrny a dolní část tváří jsou také bílé. V létě má srst výrazně světlejší, jedině horní část tváří, hřbetní podélný pruh a dolní část končetin zůstávají dosti tmavé. Hrdý postoj a hákovité růžky, zdobící hlavu, jsou první znaky, které umožňují kamzíka přesně určit. Samec má často větší rozměry než samice stejného věku. Na rozdíl od jelenovitých, kteří každý rok mění paroží, neztrácí kamzík parůžky nikdy.

Potrava

V létě se kamzíci živí především většinou z divokých trav a nízké vegetace, tvořící koberce, ale neopomíjejí ani bobovitými rostlinami, zvláště alpským jetelem, kterému dávají výraznou přednost. V zimě, kdy čelí omezením v potravě a pokud sněhová pokrývka není příliš silná, se uspokojí se suchými bylinami a přechází pak k režimu, kdy si vystačí s větévkami listnatých dřevin (jeřáby různých druhů, olše aj.), lišejníky a i letorosty jehličnanů.

Život

Kamzíci jsou pospolitá zvěř. Část roku žijí ve tlupách, kde jsou často samci i samice, ale vedeny jsou zásadně starší samicí. V určitých periodách lze nicméně zaznamenat zcela zřejmou segregaci. Například vznikají tlupy, kde jsou výlučně kamzice a jejich potomstvo, nebo jsou tlupy složeny pouze z kozlů.

Rozmnožování

Mládě

Na konci října a na začátku listopadu vznikají velká shromáždění obou pohlaví - je to znak blížící se říje. Samci tíhnou k polygamii, v této době se bez ustání provokují v duelech a imponují tak samicím. Boje jsou velice prudké, zvýrazněné akrobatickými výkony kozlů a jejich vzájemným pronásledováním rychlostí, kterou skoro nelze pochopit vzhledem k obtížnosti pohybů v daném prostředí. Tyto souboje, i když jsou velice prudké, končí jen určením dominantního samce (který na místě zůstává) a podlehlého soupeře (který odtáhne pryč). Zranění na citlivém místě těla může přivodit smrt účastníka, ale tyto případy jsou každopádně velmi vzácné. V prosinci říje končí, zvěř se odebírá do zimních stanovišť a kamzíci zcela ztratí zájem o samice. Březost trvá 160 - 170 dní a 20 - 30 dní před porodem se samice oddělí od tlupy. K porodu dochází na rozhraní května a června. Od narození mláděte disponuje všemi smysly, i když se svými poměrně dlouhými "čapími" končetinami vyvádí obdivuhodné kousky. Za několik dní již svou matku všude následuje, a i když kojení trvá přibližně 2 měsíce, kůzle samo spásá jemnou vegetaci už 30 dní po narození. V naprosté většině kamzice rodí jedno mládě.

Poddruhy

Soubor:Isard des pyrenees bigorre 2003.jpg
Kamzík středozemní
  • Kamzík horský tatranský (R. rupicapra tatrica; Blahout, 1972)
  • Kamzík horský balkánský (R. rupicapra balcanica; Bolkay, 1925)
  • Kamzík horský karpatský (R. rupicapra carpatica; Couturier, 1938)
  • Kamzík horský turecký (R. rupicapra asiatica; Lydekker, 1908)
  • Kamzík horský kavkazský (R. rupicapra caucasica; Lydekker, 1910)[2]
  • Kamzík středozemní (Rupicapra pyrenaica, dříve též R. rupicapra pyrenaica)

Literatura

  • Gaisler J., 1983: Zoologie obratlovců. - Academia, Praha, 536 str.
  • Roček Z., 2002: Historie obratlovců. Evoluce, fylogenze, systém. - Academia, Praha, 512 str.
  • Vlasák P., 1986: Ekologie savců. - Academia, Praha, 291 str.

Související články

Reference

  1. ↑ BĚLKA, Tomáš; REJL, Jiří, 1994: Výskyt kamzíka horského, Rupicapra r. rupicapra, na Králickém Sněžníku. Východočeský sborník přírodovědný. Práce a studie 2: s. 99.
  2. ↑ Seznam je k vidění na Biolibu.cz
  • Ostatní z: Anděra M., 1997: Svět zvířat I. Savci (1). - Albatros, Praha, 143 str.

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Rupicapra rupicapra


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Kamz%C3%ADk_horsk%C3%BD“