Pomeranč

Z Multimediaexpo.cz

Pomeranče (Citrus sinensis)

Pomeranč je plod pomerančovníku pravého (Citrus sinensis) z čeledi routovité (Rutaceae). Pomerančovníky jsou stromy, zřídka i keře. Pochází pravděpodobně ze subtropických hraničních oblastí Číny a Vietnamu, nikde neroste jako planá rostlina. V 15. století byl do Evropy dovezen portugalskými obchodníky a záhy po objevení Ameriky i tam. Nyní je rozšířen do všech subtropických oblastí, v tropech se mu pro přílišnou vlhkost nedaří. Jde o nejvíce pěstované citrusové ovoce.

Obsah

Charakteristika

Pomerančovník je stále zelený mělce kořenící strom, má kulovitou korunu a v mládí trnité větvičky. Listy jsou podlouhle vejčité až eliptické, středně veliké, tmavě zelené s úzkými řapíky. Jsou to rostliny jednodomé a vytvářejí oboupohlavé květy, opylovány jsou hmyzem. Květy jsou bílé, vonící, 2 až 3 cm veliké, obvykle 5četné, petaly podlouhlé, asi 15 x 6 mm velké, tyčinky asi 14 mm, semeníky téměř kulovité.

Plody jsou bobule (hesperidium) ve velikostech 5 až 12cm, kulovité až oválné. Kůra plodu (perikarp) bývá barvy žluté, oranžové nebo šarlatově červené, je poměrně tenká, přiléhající k dužnině, někdy obtížně loupatelná. Dužina je tvořena klínovitými semeníkovými pouzdry vyplněnými tenkostěnnými váčky, které obsahují sladkou šťávu obklopující semena umístěná na středoúhlé semenici. Dužina je barvy žluté až oranžové, u některých kultivarů i fialově červené a je šťavnatá, osvěžující sladkokyselé chuti. Semena poměrně velká, mnohozárodečná (polyembryonická), existují i bezsemenné kultivary.

Použití

Plody jsou kvalitním zdrojem vitamínu C a konzumují se čerstvé, kompotují se nebo lisují na osvěžující šťávu. Téměř 90% produkce pomerančů je průmyslově zpracováno. Ze slupek se získává pektin a hlavně esenciální oleje, které slouží k aromatizaci potravin a v kosmetice, v menší míře se používají v lékařství k výrobě tinktur.

Květu se pro jeho vůní a chuť používá jako upravující složka řady čajových směsí. V lidovém lékařství se užívají okvětní plátky svařené se solí k uklidnění nervů, proti astmatu, vysokému tlaku, horečce a zvracení, svařené s cukrem proti nechutenství.

Rozdělení

Pomerančovníky se dělí podle vlastnosti plodů do tří základních skupin:

  • obyčejné – pomeranče s poměrně tenkou slupkou, žlutou až oranžovou dužinou, pěstované převážně ve Španělsku a na Blízkém Východě, pro přímý konzum i pro lisování, jsou to např.
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Jaffa'
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Hamlin'
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Murcia'
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Valencia'
  • krvavé – mají červené žilky v dužině a šťávu fialově rudé barvy
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Moro'
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Ruby'
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Sanguinello'
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Tarocco'
  • pupečné – jsou to pomeranče se základem druhého plodu na bliznové straně plodu, která vypadá jako pupek (angl. Navel). Byly objeveny v roce 1820 na jediném zmutovaném stromu v Brazílii a protože tyto pomeranče nemají semena, rozmnožil se tento strom dále vegetativně pomoci roubů, čili všechny dnešní stromy s těmito pomeranči jsou přímými potomky jediného stromu. Různých kultivarů se dosáhlo roubováním na rozdílné podnože.
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Robertson Navel'
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Thompson Navel'
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Washington Navel'

Pěstování

Ročně se sklidí asi 60 milionů tun citrusových plodů. Skoro 70% připadá na pomeranče. Z jednoho stromu pomerančovníku, který je v průmětu 6 – 10 m vysoký, se ročně sklidí 7000 – 8000 plodů, známé jsou i výnosy 20000 plodů. Pomerančovníky mají kvalitní plody jen tehdy, projdou-li obdobím chladu. [1] Pro poskytnutí co největší a kvalitní úrody nutno stromy prořezávat.

Přestože pomerančovník snese poměrně různorodé subtropické podnebí, jednotlivé kultivary jsou k docílení maximálního a kvalitního výnosu vázány na určité zeměpisné oblasti. Všeobecně pomerančovník nesnáší přemočená místa ani vysokou vzdušnou vlhkost. V období velkého sucha je však nutno stromy zavlažovat. Během plné vegetace požaduje vysokou teplotu a hodně slunečního svitu, v období klidu přežije krátkodobý pokles teplot pod bod mrazu. Nesnáší zasolenou půdu, ideální pH je okolo 5 až 8. Stromy se dožívají až 100 let, ale z ekonomických důvodů se počítá s životností 30 let. Nové stromky se vypěstují roubováním na podnože vyrostlé ze semen, pak plodí za cca 5 let. Pomerančovníky se také vysazují poblíž lidských obydlí i jako solitéry pro poskytnutí stínu.

Průměrný obsah látek a minerálů

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v pomerančích.[2]

Složka Jednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100g) Průměrný obsah
vodag/100 g86,1Na5vitamin C44 - 79
bílkovinyg/100 g1,1K150vitamin D0
tukyg/100 g0,1Ca47vitamin E0,24
cukryg/100 g8,5Mg10vitamin B60,10
celkový dusíkg/100 g0,18P21vitamin B120
vlákninag/100 g1,7Fe0,1karoten0,047 - 0,155
mastné kyselinyg/100 gstopyCu0,05thiamin0,11
cholesterolg/100 g 0Zn0,1riboflavin0,04
energiekJ/100 g158Mnstopyniacin0,4

Reference

  1. ↑ http://www.gymkh.cz/view.php?cisloclanku=2005110301
  2. ↑ McCance a Widdowson´s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN 978-0-85404-428-3

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Citrus sinensis
Ovoce

Ananas • Angrešt • Avokádo • Banán • Broskev • Borůvka • Brusinka • Citron • Čerimoja • Datle • Durian • Etrog • Fík • Granátové jablko • Grapefruit • Hrozny • Hruška • Indický fík • Jablko • Jahoda • Kaki • Karambola • Kdoule • Kiwi • Klikva • Kumquat • Kvajáva • Liči • Limetka • Malina • Mandarinka • Mango • Marakuja • Meruňka • Mišpule • Moruše • Naši • Oliva • Ostružina • Papája • Pawpaw • Pitahaya • Pomeranč • Pomelo • Rajčenka • Rambutan • Rybíz (bílý • červený • černý) • Švestka • Trnky • Třešně • Višně • Žakie

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Pomeran%C4%8D“