Tirana
Z Multimediaexpo.cz
Tirana (Tiranë) je hlavní a největší město Albánie. Podle oficiálních údajů má 353 400 obyvatel (2003), ale skutečný počet se odhaduje na 700 000. Hlavním městem země je od roku 1920, do té doby tuto funkci plnil Drač (Durrës).
Obsah |
Poloha a přírodní podmínky
Tirana leží ve střední Albánii při řece Ishm asi 25 km od pobřeží Jaderského moře v nadmořské výšce přes 90 m. Na východ od města se zvedá horský masiv Dajtit (1 611 m), z jižní a západní strany okružují Tiranu vrchy a pouze k severu a severozápadu se otevírá rovina. Podnebí je subtropické středomořské s dešti v zimě a suchým létem. Průměrná roční teplota je 16 °C (7 °C v lednu, 24 °C v červenci), roční úhrn srážek se pohybuje kolem 1 200 mm.
Historie
Pozvolný vznik Tirany
Oblast Tirany byla osídlena již od neolitických dob, což dokládají zdejší vykopávky. V roce 520 zde postavil byzantský císař Justinián hrad, avšak nejednalo se stále o nějaké strategicky velmi významné místo. V dobách středověku tu vznikaly osady, později vesnice.
První zmínky o vlastnictví a přidělování půdy pocházejí z let 1431 a 1432. Tehdy už celá dnešní Albánie spadala pod Osmanskou říši a rozvíjel se zde islám. V této době tu bylo 60 sídel, okolo tisíce domů a 7 300 obyvatel. Během následujících sto padesáti let se tato čísla ztrojnásobila; žilo tu 20 000 lidí a stálo 2 900 domů.
Když místní feudál Sulejman Paša Mulleti zde založil osmanské město, vznikla první mešita, hammam (turecká sauna) a tržiště. Díky procházejícím obchodním trasám tak město začalo pozvolně růst. V roce 1789 vznikla Edhem Beyova mešita, známá městská pamětihodnost a jedna z mála mešit, která přežila kruté ateizační období v 2. polovině 20. století.
Moderní doba
Zatímco na začátku 20. století byla Tirana nevýznamným osmanským městem, jakých existovaly tisíce v celém impériu, rok 1912 (vyhlášení albánské nezávislosti) a později ještě 1920 (8. prosinec) se staly přelomovým a Tirana se stala hlavním městem. Důvodem byla především jeho poloha; dosavadní Drač byla snadno napadnutelná z moře a vnitrozemská Tirana se navíc nachází relativně ve středu země. Tehdy mělo město jen kolem 10 až 20 000 obyvatel.
V roce 1923 Estef Frashëri navrhl první urbanistický plán pro město. Vznikly bulváry jako například Dračská třída (tehdy nesla název Nana Mbretneshë, neboli česky Královna Matka). Kvůli její výstavbě muselo být zdemolováno mnoho domů. Od roku 1924 existuje současná budova parlamentu. O další čtyři roky později právě v ní Ahmet Zogu prohlásil Albánii za monarchii a sebe za krále Zoga I.
Další plány na rozvoj města prováděli v 30. letech Florestano de Fausto a Armando Brasini, známí architekti Mussoliniho éry v Itálii. Zapsali se do historie města stavbami, mezi něž se řadí například Národní banka či budovy ministerstev.
V komunistickém období nevznikla velká sídliště, jako v ostatních socialistických zemích; zato ale Tirana nepoznala běžnou automobilovou dopravu až do 90. let. Vedle nuzných činžovních domů vyrostly moderní a luxusní paláce vládnoucí komunistické kliky. Mezi budovy, vzniklé ve stylu socialistického realismu patří např. i Národní muzeum.
V souvislosti s revolucí z roku 1992, kdy byl socialismus v Albánii svržen se město začalo pomalu a pozvolně otevírat Západu. Objevila se první auta, vyrostly nové mešity a kostely. Objevili se rovněž i zahraniční investoři a s nimi kancelářské budovy. V posledních letech se městu daří renovovat centrum i některé předměstské oblasti; známý je například primátor, který zatraktivnil staré omšelé domy veselými barvami, tvary a vzory.
V dnešní době existují velkolepé plány na modernizaci hlavně centra města; přibýt mají například pěší zóny, více bude také i zeleně a výškových budov. Současné zastupitelstvo chce barvami, širokými bulváry a různými parky pro odpočinek zlepšit kulturní vyžití obyvatel města, které v předešlých letech nebylo vůbec řešeno.
Charakter města
Tirana je organizována jako město s jedním centrálním velkým náměstím (Skanderbegovo náměstí), z něhož paprskovitě vedou ulice na jeho okraje. Samotné radiály jsou pak spojené několika okruhy. Zatímco velké části centra města jsou poměrně udržované, jeho předměstí jsou velice nuzná. Dopravní situace je vzhledem k tomu, že během druhé poloviny minulého století město nebylo přizpůsobeno automobilové dopravě, neustále špatná, silnice jsou pořád přeplněné. Objekty západních firem jsou pro jistou dobře oploceny, hlavní cesty jsou zde prašné.
Pamětihodnosti
Uprostřed města je velké Skanderbegovo náměstí s jeho sochou a historická Edhem Beyova mešita ze 17. století, která slouží věřícím ale až od roku 1990. Nedaleko od ní je hodinová věž, budovy ministerstev z 20. let minulého století a konečně asi nejvíce pozoruhodná budova národního muzea z dob režimu Envera Hodži. Ještě dále od náměstí se nachází na hlavní třídě, mezi novými budovami ze skla a oceli, mauzoleum Envera Hodži. Samozřejmě, dnes již svůj účel neplní, v 80. letech ale bylo postaveno 210 milionů USD jako velkolepá budova. Na jižním okraji města je pak univerzita a univerzitní park z roku 1957. V centru se ještě nachází diplomatická čtvrť, část města, která byla za komunistického režimu obyčejným lidem uzavřena.
Ekonomika
Tirana má v zemi dominantní postavení a je centrem veškerého albánského průmyslu. Naprosto všechny závody vznikly po roce 1920, kdy se Tirana stala metropolí. Hlavními průmyslovými odvětvími jsou převážně ta méně náročná; textilní průmysl, potravinářství, ale i zpracování kovů (Albánie má bohaté zásoby mědi, ropy a ještě různých dalších kovů).
Městská doprava
Městskou dopravu zajišťují pouze autobusy, přestože město by jistě potřebovalo modernější způsob přepravy, jako např. tramvajovou nebo trolejbusovou síť (tramvajová byla v jedné studii navržena). Používané autobusy jsou staré v průměru okolo 15 let a pocházejí téměř ze všech měst Evropy. Spatřit tak lze staré francouzské autobusy Renault R 512, předchůdce Citybusů, také samozřejmě ale i české Karosy, nebo vyřazené autobusy z Německa a Itálie. Spojení s městem zajišťuje také místní mezinárodní letiště.
Ekologie
Město se potýká s problémy spojenými s přelidněností, jako je například špatné nakládání s odpady, nedostatek elektřiny, ale i mimořádně vysoká úroveň znečištění ovzduší, zejména díky statisícům aut, pohybujících se po Tiraně. Tento problém je ještě umocněn špatnou infrastrukturou, avšak v posledních deseti letech probíhá její radikální modernizace. Znečištění z aut je velké hlavně kvůli naftovým motorům, které si Tiraňané oblíbili, ale také kvůli velkému množství olova a síry, které jsou v pohonných hmotách používaných v Albánii. Tirana prožívá velkou výstavbu budov a proto vzniká znečištění i z výstavby. Některé ulice na předměstí ještě nejsou, kvůli velké výstavbě, ani pojmenovány[1]. Zastupitelé města se snaží všechny tyto problémy řešit a proto podél ulic zasazují nové stromy, modernizují infrastrukturu a staví městské parky.
Panorama
Partnerská města
Související články
Reference
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |