V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Bukovohorská hornatina

Z Multimediaexpo.cz


Bukovohorská hornatina je podřazený geomorfologický celek Orlických hor. Nachází se na jejich jihovýchodním okraji a ve východní části Pardubického kraje v okrese Ústí nad Orlicí. Nejvyšší horou Bukovohorské hornatiny je Suchý vrch (995 m).

Obsah

Geomorfologie

Bukovohorská hornatina se skládá ze dvou částí. Orličský hřeben, dělící se dále na severní Suchovršský a jižní Bukovohorský hřeben, tvoří hlavní hřeben hornatiny. Výprachtická vrchovina jej lemuje na západě a jihu. Na severu a severozápadě sousedí hornatina s jiným podřazeným celkem Orlických hor Mladkovskou vrchovinou. Odděluje je údolí Tiché Orlice na severozápadě a mělké údolí Mladkovského potoka na severu. Na východě hornatina hraničí s Kladskou kotlinou, na jihozápadě s Podorlickou pahorkatinou a na jihu se Zábřežskou vrchovinou.

Hlavní Orličský hřeben Bukovohorské hornatiny je dlouhý asi 16 km. Začíná se zvedat u obce Mladkov a vede přibližně jihozápadním směrem. Záhy dosahuje nadmořské výšky přes 800 metrů, kterou si drží až pod dominantu hor, dvojvrchol Bradlo - Suchý vrch, kde nadmořská výška vystoupá až téměř k hranici 1000 metrů. Zde se hřeben stáčí přibližně k jihu a klesá do Červenovodského sedla ve výšce 800 metrů. Sedlo od sebe odděluje obě části Orličského hřebenu: Suchovršský hřeben a Bukovohorský hřeben. Od něj hřeben opět stoupá k druhému dominantnímu bodu pohoří, Bukové hoře s nadmořskou výškou 958 metrů. Odtud již hřeben klesá ke svému zakončení severně od Horních Heřmanic a k navazující Výprachtické vrchovině.

Výprachtická vrchovina přiléhající k Orličskému hřebenu je na západě mezi Mladkovem a Jablonným nad Orlicí až na jednu výjimku ohraničena tokem Tiché Orlice. Od Jablonného vede její hranice k jihu k obci Horní Čermná, odtud se lomí k východu a vede podél Sázavského potoka ke Štítům, kde se lomí k severu a navazuje na hranici Orličského hřebenu a Kladské kotliny. Z větší části je tvořena rozsochami vybíhajícími z Orličského hřebenu.

Vrcholy

Zimní Suchý vrch z jihozápadu

V Bukovohorské hornatině nejsou mezi jednotlivými vrcholy obvykle velké výškové rozdíly a sedla mezi nimi nejsou příliš hluboká. Nacházejí se zde čtyři vrcholy vyšší než 900 metrů, přičemž dva nejvyšší tvoří dvojvrchol:

Dalších pět vrcholů překonává nadmořskou výšku 800 metrů. Čtveřice z nich se nachází přímo na hlavním hřebenu, pátý nedaleko něj na jedné z rozsoch.

Vrcholy mezi 700 a 800 metry a nižší se nacházejí již jen ve Výprachtické vrchovině.

  • Špičák 798 m - Výprachtická vrchovina
  • Na Hoblovně 793 m - Výprachtická vrchovina
  • Bulík 729 m - Výprachtická vrchovina
  • Hejnov 711 m - Výprachtická vrchovina

Vodstvo

Hlavním hřebenem mezi Suchým vrchem a Bukovou horou prochází hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Jižní svahy odvodňuje Moravská Sázava, jihozápadní pak její významný levý přítok Březná. Voda ze zbylé části hor odtéká levými přítoky Tiché Orlice. Potoky stékající z prudkého východního svahu sbírá s ním víceméně rovnoběžně tekoucí Boříkovický potok. Západní strana hor je rozbrázděna rozsochami a často hlubokými údolími (Uhelný důl, Kobylí důl), kterými odtékají četné potoky západním směrem (Těchonínský potok, Černovický potok, Jamnenský potok, Orličský potok a Bystřec).

Souvislé vodní plochy se v pohoří nevyskytují (snad až jen na miniaturní jezírko neznámého původu v blízkosti sedla mezi Boudou a Vysokým kamenem).

Nedaleko Mladkova se nacházejí dva upravené prameny. Jedná se o radioaktivní Pramen Knížete Rostislava na severozápadním úbočí Vysokého kamene a Mariánský pramen v průlomu Tiché Orlice východně od obce.

Za zmínku stojí ještě zmíněný průlom Tiché Orlice. Řeka, která jinde tvoří hranici mezi Bukovohorskou hornatinou a jinými geomorfologickými celky, oddělila od Mlýnského vrchu část masívu, díky čemuž vzniklo na severním břehu táhlé návrší prudce spadající směrem k řece. Jedná se o jediné místo na toku Tiché Orlice, kde má řeka poněkud divočejší charakter.

Vegetace

Vrcholové partie Bukovohorské hornatiny jsou porostlé téměř výhradně a souvisle hospodářskými smrčinami. V nižších polohách se objevují i listnaté porosty s převahou buku lesního. Pasek se na svazích horstva nevyskytuje mnoho. V údolích s lidským osídlením se na úbočích rozprostírají louky. Na dvojvrcholu Suchý vrch - Bradlo lze nalézt i nevelké louky horské.

Ochrana přírody

Téměř celý prostor Bukovohorské hornatiny zaujímá přírodní park Suchý vrch - Buková hora. V bezprostředním okolí Tiché Orlice se nachází přírodní park Orlice. Do hornatiny zasahuje Ptačí oblast Králický Sněžník. Přírodní památka Čenkovička se nachází v údolí Bystřce a Hynkovice v Kobylím dolu. Podzemní systém dělostřelecké tvrze Bouda je chráněným zimovištěm netopýrů.

Komunikace

Jedinou komunikací kromě lesních cest, která prochází napříč hlavním hřebenem, je silnice I/11 Praha - Hradec Králové - Šumperk - Ostrava. Hory přechází přes Červenovodské sedlo, na kterém z ní odbočuje veřejná komunikace vedoucí k rozhledně na Suchém vrchu. Ostatní silniční komunikace vedou po obvodu horstva, končí v údolních vsích nebo přecházejí přes některou z rozsoch. Zvláštním případem je pevnostní silnice spojující obec Těchonín s dělostřeleckou tvrzí Bouda.

Železniční trať Ústí nad Orlicí - Lichkov - Štíty/Międzylesie kopíruje tok Tiché Orlice a kromě krátkého úseku v jejím průlomu u Mladkova obchází Bukovohorskou hornatinu po obvodu. Ve vrcholových partiích Boudy lze narazit na pozůstatky více než kilometr dlouhé úzkorozchodné železniční trati z období výstavby dělostřelecké tvrze Bouda.

Stavby

Letecký pohled na zástavbu na vrcholu Suchého vrchu.

V mělkém sedle dvojvrcholu Suchý vrch - Bradlo se nachází vyhořelé torzo turistické Kramářovy chaty, na níž je napojena naštěstí požárem nepoškozená provozovaná rozhledna.

V severní části hřebenu bylo v druhé polovině třicátých let proti tehdejšímu Německu budováno pohraniční opevnění. V lesním masívu či na jeho okraji se zde nachází patnáct objektů těžkého a několik desítek objektů lehkého opevnění. Linie opevnění sleduje hlavní hřeben od Mladkova přes Vysoký kámen na Boudu a odtud klesá po východním úbočí k obci Dolní Boříkovice. Největším objektem je muzejně zpřístupněná dělostřelecká tvrz Bouda. Jako druhé je zde Muzeum pod Vysokým kamenem nacházející se v okolí sedla jihovýchodně od vrcholu a jako třetí Vojenské muzeum Lichkov nad Tichou Orlicí mezi Mladkovem a Lichkovem.

Na vrcholcích Suchého vrchu, Bukové hory a Hejnova se nacházejí radiokomunikační převáděče. Převáděč stojící v bezprostřední blízkosti rozhledny na Suchém vrchu patří Armádě České republiky. Patří k němu vojenský objekt a nevelký veřejnosti nepřístupný prostor.

Z jiných staveb stojí za zmínku již jen turistické informační centrum na Červenovodském sedle.

Turistické trasy

Prostor Bukovohorské hornatiny je protkán dostatečným systémem značených turistických tras. Hlavní hřeben sleduje od severu červeně značená Jiráskova cesta, která se na sedle Hvězda stáčí na západ k Jablonnému nad Orlicí. Štafetu zde přebírá zelená turistická značka, po které se dá hřebenový přechod hor dokončit. Úbočím Vysokého kamene prochází netypicky žlutě značený okruh naučné stezky Betonová hranice věnující se problematice předválečného československého opevnění. Cyklistické trasy jsou na území hor dvě. Červeně značená sleduje přibližně trasu hlavního hřebenu vrcholovými partiemi, bíle značená vede průlomem Tiché Orlice a východním úbočím hor.

Lyžařské centrum

Hlavním lyžařským centrem je v Bukovohorské hornatině Skiareál Čenkovice. Jeho hlavní atrakcí je dvojice velkých lyžařských vleků na severozápadním úbočí Bukové hory. Systém běžeckých tras jím provozovaný pokrývá celý hlavní hřeben.

Sjezdovky v Mladkově-Petrovičkách a v Jablonném nad Orlicí nejsou sice daleko, ale přece jen již za hranicemi hornatiny.

Externí odkazy

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Bukovohorsk%C3%A1_hornatina“