Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Lotrinsko

Z Multimediaexpo.cz


Vítězný oblouk na Stanislavově náměstí v Nancy.
Katedrála sv. Štěpána v Metách.

Lotrinsko (francouzsky Lorraine, německy Lothringen, v románské lotrinštině Louréne, v germánské lotrinštině Lothringe(n)) je jeden z 26 regionů Francie.

Nachází se na severovýchodě země a zahrnuje dvě velká města Mety (Metz) a Nancy. Sídlem regionální rady jsou Mety. Název regionu je odvozen od středověké Lotharingie.

Obsah

Dějiny

Po rozdělení franské říše roku 843 verdunskou smlouvou připadlo území pozdějšího Lotrinska jako součást Středofranské říše k údělu nejstaršího syna císaře Ludvíka I. Pobožného Lothara I., který s tím získal také císařský titul. Své pojmenování Lotharingia - Lotrinsko získala země o něco později podle Lotharova syna Lothara II. Lotrinského, který po otcově smrti roku 855 zdědil a do roku 869 vládl severní třetině oné říše. Meersenskou smlouvou byla poté Lotharingie v roce 870 rozdělena mezi východofranskou a západofranskou říši. O deset let později (880) připadla Ribemontskou smlouvou k Východofranské říši celá. Od 10. do 18. století se země nacházela v hranicích Svaté říše římské jako tzv. vévodství lotrinské. Poté se stala předmětem válek mezi Francií (Ludvík XIV. a římskou říší (v čele s Habsburky, nejdříve rakouskými, posléze i španělskými). Ke konci 18. století se vévodství definitivně dostalo pod svrchovanost Francie, když v roce 1738, na základě vídeňské smlouvy zakončující válku o nástupnictví na polském trůnu, obdržel Lotrinsko k doživotnímu užívání Stanisław Leszczyński, který jej získal díky sňatku své dcery Marie s francouzským králem Ludvíkem XV. a po jehož smrti v roce 1766 bylo vévodství zrušeno a země přičleněna k Francii. Ve francouzských hranicích země zůstala do roku 1871, kdy se její severní část společně se sousedícím Alsaskem stala součástí nově vzniklého Německého císařství. Francouzsko-německý spor o tato území byl jednou z hlavních příčin 1. světové války. Po jejím zakončení celé Lotrinsko na základě Versailleské smlouvy z roku 1918 přešlo pod svrchovanost Francie. V roce 1940 bylo severní Lotrinsko opět připojeno k Německu, kde zůstalo až do pádu Třetí říše ke konci 2. světové války v roce 1945. Po válce byla země opět připojena k Francii.

Vývoj hranic Lotrinska v nedávné minulosti

Současný region Lotrinsko se rozkládá na větším území než původní vévodství lotrinské, které postupně přešlo pod francouzskou suverenitu v letech 1737 až 1766. Dnešní region zahrnuje i některé provincie a oblasti, které dříve existovaly odděleně od samotného vévodství lotrinského. Jednalo se o:

Někteří lidé za tradiční Lotrinsko považují pouze oblast samotného vévodství lotrinského, zatímco jiní k němu připočítávají také Barrois a Tři biskupství. Problémem je, že toto vévodství lotrinské bylo původně pouze hornolotrinským vévodstvím a nezahrnovalo celé území známé jako Lotrinsko.

Lotrinsko v roce 1870: Barvy ukazují území původních departementů.

Situace Barrois je nejsložitější: Malá západní část Barrois (na západ od řeky Mázy), známá jako Barrois mouvant, byla na počátku 14. století oddělena od zbytku Barrois a vložena pod francouzskou suverenitu. Zbylou největší částí Barrois (na východ od Másy) bylo barské vévodství, součást Svaté říše římské, které bylo v 15. století sjednoceno s vévodstvím lotrinským sňatkem barského vévody Reného I. Dobrého s dcerou lotrinského vévody Izabelou Lotrinskou. Vévodství barské a lotrinské se tak spojila v personální unii pod jedním vévodou, ačkoliv formálně až do svého přičlenění k Francii v roce 1766 existovala jako samostatné celky. V době Velké francouzské revoluce byly na území Barrois, Tří biskupství a vévodství lotrinského vytvořeny čtyři departementy: Meuse, Meurthe, Moselle a Vosges. Po roce 1870 se části departementů Moselle a Meurthe staly součástí Německého císařství a zbylé francouzské části byly spojeny do nového departementu Meurthe-et-Moselle. Po roce 1918 byly zabrané oblasti vráceny Francii a začleněny do ní jako nový departement Moselle. Když se pak v polovině 20. století zakládal ve Francii systém regionů, bylo rozhodnuto vytvořit z Meurthe-et-Moselle, Meuse, Moselle a Vosges společný region, nazvaný jednoduše „Lorraine“ (Lotrinsko).

Geografie

Údolí Chajoux

Lotrinsko je jediným francouzským regionem, který sousedí se třemi státy: Belgií (Valonsko), Lucemburskem a Německem (Sársko, Porýní-Falc). Hraničí také s francouzskými regiony Franche-Comté, Alsasko a Champagne-Ardenne. Toto jeho strategické umístění učinilo z Lotrinska křižovatku čtyř národů a způsobilo, že hrálo významnou roli v evropské historii. Lotrinskem protéká mnoho řek, mj. Mosela, Meurthe a Máza.

Jazyk a kultura

Neptunova fontána na Stanislavově náměstí v Nancy.

Většina Lotrinska má jasný francouzský charakter. Proto připojil Otto von Bismarck po vítězství v prusko-francouzské válce k Německému císařství pouze asi třetinu dnešního Lotrinska. Kultura této sporné třetiny, dnes známé jako departement Moselle nesla románské i germánské prvky a nebylo ji možné jednoznačně označit ani jako francouzskou, ani jako německou. Podobně jako jiné hraniční regiony bylo Lotrinsko směsicí etnik a dialektů, které v některých případech ani nebyly vzájemně srozumitelné se spisovnou francouzštinou, resp. němčinou. Navzdory politice „jediného jazyka“ prosazované francouzskou vládou stále v severní části regionu přežívají germánské dialekty, které jsou ve francouzštině známy pod názvy francique či platt (lorrain) (neplést s lorrain, románským dialektem tohoto regionu). Tyto dialekty jsou odlišné od na jihu sousedící alsaštiny, ačkoliv jsou s ní často zaměňovány. Žádný z nich není žádným způsobem oficiálně uznán. V minulosti se v germánském Lotrinsku vyskytovaly dvě rodiny dialektů, z nichž moselský a lotrinský jsou tam používány dodnes. Podobají se středozápadním germánským dialektům sousedního Lucemburska a Německa. Podobně jako většina francouzských regionálních jazyků (např. bretonština, západní vlámština, katalánština, provensálština a alsaština), byly i lotrisnký a moselský germánský dialekt v důsledku zavedení povinné školní docházky v 19. a 20. století z velké části nahrazeny francouzštinou. V dnešní době jsou ale vynakládány snahy o jejich záchranu a mnoho starších lidí jimi stále hovoří. Příklady takovýchto snah zahrnují dvojjazyčné značení v těch částech Francie, kde se používá germánský dialekt, a speciální jazyková výuka ve školách.

Lotrinský kříž

Lotrinský kříž.

Během druhé světové války byl lotrinský kříž přijat jako oficiální symbol Svobodných Francouzů (francouzsky Forces Françaises Libres nebo FFL) pod vedením generála Charlese de Gaulla. Přijetí tohoto symbolu navrhl capitaine de corvette Thierry d'Argenlieu jako připomínku udatnosti Jany z Arku (která jej používala jako svůj symbol) a také jako reakci na německou svastiku. Prostřednictvím svého rozkazu č. 2 z 3. července 1940 zveřejnil vice-admirál Émile Muselier, který sám působil jako velitel námořních a leteckých sil Svobodných Francouzů pouze po dobu dvou dnů, příďovou vlajku zobrazující lotrinský kříž na pozadí francouzské trikolory, a také kokardu s vyobrazením tohoto kříže. Ve vesnici Colombey-les-Deux-Églises, rodišti Charlese De Gaulla, byl na jeho památku vztyčen obrovský, 43 metrů vysoký lotrinský kříž.

Kuchyně

Lotrinský quiche (2009)

Tradici používání brambor v lotrinské kuchyni lze vysledovat až do roku 1665. Brambory jsou používány v mnoha tradičních pokrmech tohoto regionu, jako například v potée lorraine. Odrůda Breux, jejíž název je odvozen od vesnici Breux na severu departementu Meuse, je odborníky vzhledem k vynikajícím místním podmínkám považována za vynikající. Také uzená slanina je častou součástí pokrmů lotrinské kuchyně. Používá se v mnoha tradičních regionálních jídlech, včetně slavného lotrinského quiche. Lotrinské mirabelky jsou typickým ovocem regionu. Používají se při výrobě koláčů a dalších druhů moučníků, stejně jako na výrobu alkoholických nápojů. Mezi tradiční pokrmy tohoto regionu patří:

  • Lotrinský quiche
  • Pâté lorrain (porcované vepřové a telecí maso ochucené bílým vínem a zapékané v křehkém těstě)
  • Potée lorraine (dušené uzené maso a klobásy s přílohou ze zelí a další kořenové zeleniny)
  • Andouille (dršťková klobása)

Nápoje

  • Víno: Nejznámějším vínem regionu je pinot noir z města Toul. Vinohrady se rozprostírají v údolí řek Mosela a Seille, v údolí Met a Sierck.
  • Pivo: Lotrinsko bylo v minulosti sídlem mnoha pivovarů, které vyráběly piva značek Champigneulles, Vézelise, Tantonville, Ligny-In-Barrois, Uckange či Metz.

V dnešní době je už velká část pivovarů mimo provoz, ačkoliv v regionu ještě stále funguje např. pivovar Les Brasseurs de Lorraine v Pont-à-Mousson. Ze dvou pivovarů v Saint-Nicolas-de-Port a Stenay byla udělána muzea.

Hospodářství

Se 44 miliardami eur produkuje Lotrinsko 3,4 % francouzského HDP a mezi 26 francouzskými regiony je tak na 8. místě. Největší nárůst zaznamenala v posledních letech logistika a sektor služeb, zatímco tradiční odvětví (textilní průmysl, těžební průmysl, metalurgie) upadala, což přineslo regionu problémy s rostoucí mírou nezaměstnanosti, která se pohybuje okolo národního průměru. V roce 1997 byl v Lotrinsku uzavřen poslední důl na železnou rudu, který dříve poskytoval 50 milionů tun železa ročně.[1]

Lotrinsko Francie
HDP 2000 44,3 milionů eur 1,816 bilionů eur
zemědělství 2,5% 2,8%
průmysl 30,7% 25,6%
služby 66,8% 71,6%
nezaměstnanost červenec 2002 8,4% 9%

Významná města

Významní obyvatelé Lotrinska

Paul Verlaine
Émile Jules Gallé
Émile Durkheim

Umění a literatura

  • Jacques Callot (1592-1635)
  • Claude Gellée (1600-1682)
  • Émile Erckmann (1822-1899)
  • Alexandre Chatrian]] (1826-1890)
  • Paul Verlaine (1844-1896)
  • Émile Jules Gallé (1846-1904)
  • Jules Bastien Lepage (1848-1884)
  • Eugène Vallin (1856-1922)
  • Émile Durkheim (1858-1917)
  • Victor Prouvé (1858-1943)
  • Louis Majorelle (1859-1926)
  • Lucien Weissenburger (1860-1929)
  • Émile Friant (1863-1932)
  • Paul Charbonnier (1865 - 1953)
  • Henri Bergé (1870-1937)
  • Jacques Gruber (1870-1936)
  • Émile André (1871-1933)
  • Jean-Marie Straub (1933-)
  • Bernard-Marie Koltès (1948-1989)
  • Philippe Claudel (1962-)
  • Georges de La Tour (1593-1652)

Hospodářství a průmysl

Armáda

Jana z Arku (1412-1431)
  • Godfrey de Bouillon (1060-1100)
  • Georges Mouton (1770-1838)
  • Jean Baptiste Eblé (1758-1812)
  • Jana z Arku (1412-1431)
  • Joseph Léopold Sigisbert Hugo (1774-1828)
  • Louis-Hubert Lyautey (1854-1934)

Hudebníci, herci a komici

Politikové

  • Pierre-Louis Roederer (1754-1835)
  • Jules Ferry] (1832-1893)
  • Raymond Poincaré (1860-1934)
  • Maurice Barrès (1862-1923)
  • Albert Lebrun (1871-1950)
  • Robert Schuman (1886-1963)
  • Jack Lang (1939-)

Duchovní

  • Bruno d'Eguisheim-Dagsbourg – papež Lev IX. (1002–1054)
  • Henri Grégoire (1750–1831)

Vědci

Charles Messier (1730–1817)
  • Charles Messier (1730–1817)
  • Jean-François Pilâtre de Rozier (1757–1785)
  • Jean-Victor Poncelet (1788–1867)
  • Charles Hermite (1822–1901)
  • Edmond Laguerre (1834–1886)
  • Henri Poincaré (1854–1912)
  • Marie Marvingt (1875–1963)
  • Louis Camille Maillard (1878–1936)
  • Hubert Curien (1924–2005)

Sportovci

Různé

Zajímavosti

Literatura

  • Putnam, Ruth. Alsace and Lorraine: From Cæsar to Kaiser, 58 B.C.-1871 A.D. New York: 1915.

Reference

  1. ↑ Iron Ore in 1997

Související články

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Lotrinsko


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Lotrinsko“