Michele Alboreto

Z Multimediaexpo.cz

Michele Alboreto (* 23. prosince 1956, Milán, † 25. dubna 2001, Lausitzring) byl italský závodník, který jezdil v sezónách 1981 až 1994 v týmech Formule 1 – Tyrrell, Ferrari, Larrousse, Arrows, Footwork, BMS Scuderia Italia a Minardi.

Obsah

Biografie

Nejprve studoval design, a závodit začal v roce 1976 (v devatanácti letech) ve vlastnoručně navrženém autě – nazval jej CMR a jezdil s ním v sérii Formula Monza, ale bez výraznějších úspěchů. V roce 1978 se přesunul do Formule 3. Jeho výsledky vzbudily ohlas u šéfů velkých týmů F3 a Alboreto dostal nabídku od Paola Pavanella, šéfa týmu Euroracing, která zahrnovala účast v kompletním mistrovství Itálie a Evropy F3. Některé závody mistrovství Evropy se navíc jezdily před Velkými cenami, tak jako dnes závody GP2.

Alboreto se však v roce 1979 uvedl haváriemi: v Monaku před kasinem se srazil s Andreou de Cesarisem, v Zeltwegu vytlačil z trati Piercarla Ghinzaniho. Jenže naproti tomu nasbíral 19 bodů a v Zolderu a Perguse dojel druhý. V italském mistrovství mu patřila druhá příčka.

Na začátku roku 1980 Michele prohlásil že udělá vše proto, aby získal titul mistra Evropy F3. Nakonec to dokázal, po velkém boji s Thierry Boutsenem. Když zvítězil na Österreichringu, v La Chartre, v Kasselu-Calden a před domácím publikem v Monze. Ve stejném roce začal také jezdit vytrvalostní závody sportovních vozů na Lancii.

Další rok závodil v mistrovství Evropy Formule 2, v týmu Minardi. Zvítězil v Misanu. Jeho kariéra ve F2 však byla kratičká. Najednou se totiž na scéně objevil známý hledač talentů Ken Tyrrell. Ten totiž sháněl pro svůj tým F1 náhradu za Argentince Zunina, kterého pro nepřesvědčivé výkony vyhodil. Alboreto se tak stal v Tyrrellu stájovým kolegou Američana Eddieho Cheevera.

Formule 1

Tyrrell

1981

První necelý rok ve F1 byl zkušební. Při debutu v Imole skončil po kolizi s Beppe Gabbianim na Oselle. Ve Španělsku a v Německu se nekvalifikoval, ovšem v úzkých uličkách monackého knížectví se ocitl na sedmém místě – ale pak došlo opět k tradiční kolizi, tentokrát s Brunem Giacomellim. Na konci roku neměl Michele na svém kontě ani bod. Spravil si chuť v MS sportovních prototypů, vyhrál na Lancii šestihodinovku ve Watkins Glen, partnerem mu byl Riccardo Patrese.

Alboretův vůz Tyrrell 011 v roce 1981.

1982: První vítězství

Eddie Cheever odešel k Ligieru a na jeho místo přišel Slim Borgudd. Ovšem ten moc nedokázal, takže Ken Tyrrell angažoval mistra Evropy F2 z roku 1980 Briana Hentona jako stájovou dvojku. Michele byl totiž jedničkou. Ukázal, že je tohoto postavení hoden, neboť hned v prvním závodě sezóny, Grand Prix Jižní Afriky, dorazil do cíle na sedmém místě. V Riu se pak konečně dočkal prvního bodu kariéry. Ale po závodě byli diskvalifikováni Piquet a Rosberg, kteří použili trik s vodními nádržemi, ze kterých se během závodu vypouštěla voda, oficiálně označená jako chladicí, a tudíž klesala hmotnost vozu. Michele tedy skončil čtvrtý. Čtvrté místo zopakoval i v Long Beach.

V Imole, památném závodě, který bojkotovala většina týmu organizace FOCA, jezdil dlouho na pátém místě, za oběma Ferrari a Renaulty. Prost i Arnoux ale skončili pro poruchy turbomotorů a Alboreto skončil na 3. místě. V tréninku na velkou cenu Belgie zahynul Gilles Villeneuve – a Enzo Ferrari chtěl do svého týmu Itala. Ken Tyrrell byl však proti, trval na dodržení tříletého kontraktu. Alboreto tedy zůstal v týmu Tyrrell a získal bod ve Francii, další tři v Německu a bodoval i na svém oblíbeném okruhu v Monze, dojel pátý.

Rok 1982 skončil velkým triumfem. Grand Prix západního pobřeží USA se jela v Las Vegas, na parkovišti hotelu Cesar's Palace. Třetí místo v kvalifikaci za oběma Renaulty ještě nic neznamenalo, po brilantním výkonu Michele projíždí cílem s téměř půlminutovým náskokem před Johnem Watsonem jako první. Již tak tučné bodové konto se rozrostlo o 9 bodů na 25, což znamenalo sedmou příčku v celkové klasifikaci šampionátu.

Dařilo se mu i ve sportovních vozech: pokračoval v továrním týmu Lancia, vyhrál tři závody: 6 h Silverstone a 1000 km Nürburgringu s Patresem, v Mugellu s Piercarlem Ghinzanim.

1983

Do svého třetího roku u Tyrrella vstupoval Michele s nadějí. Ovšem oproti sílící nadvládě turbomotorů, na které přešly během roku i týmy McLaren a Williams, se nedalo celkem nic dělat. Přesto dokázal nemožné, v Detroitu vyhrál svou druhou Grand Prix. Kdo tehdy mohl tušit, že je to definitivně poslední vítězství týmu Tyrrell ve F1? Bylo to také poslední vítězství legendárního motoru Ford Cosworth DFV. Skončila jedna éra, dalších skoro šest let vítězily jen monoposty poháněné přeplňovanými motory.

Scuderia Ferrari

S vozem Ferrari 156/85 při Grand Prix Německa 1985

Na konci roku 1983 Alboretovi končí u Tyrrellu smlouva a může tak přestoupit do Ferrari. Enzo Ferrari podlehl tlaku tisku a fanoušků a angažoval znovu po dvanácti letech do týmu Itala, tím předchozím byl Arturo Merzario.

Alboreto vyhrál v roce 1984 v Belgii, potom však přišlo několik poruch motoru. Na konci sezóny ovšem už jezdil v oslnivé formě, v Itálii a v |Grand Prix Evropy druhý, v Rakousku třetí. V celkové klasifikaci MS skončil čtvrtý, ale v roce 1985 již bojoval o titul mistra světa. Vyhrál v Kanadě a v Německu, ale Alainu Prostovi nakonec podlehl, hlavně díky ztrátě spolehlivosti vozu v poslední třetině sezóny. V Monaku ale zajel jeden z nejlepších závodů své kariéry. Prost ho sice porazil, ale absolvoval jen jednu zastávku v boxech, kdežto Alboreto tři.

Rok 1986 byl soubojem Williamsů, Prosta na McLarenu a Senny na Lotusu. Alboreto ani jeho stájový kolega Stefan Johansson neměli šanci. Tým prožíval krizi, nová auta byla nespolehlivá. Nejlepším výsledkem bylo druhé místo v Rakousku.

Rok 1987 byl o něco lepší, Alboreto byl ale zastíněn novým týmovým kolegou Gerhadem Bergerem. Dvě třetí místa z Imoly a Monte Carla vystřídala série osmi technických poruch. Gerhard Berger vyhrál závěrečné dva závody v Japonsku a Austrálii, v Adelaide slavilo Ferrari double. Nedostižné McLareny MP4/4 se Sennou a Prostem opanovaly ročník 1988, ovšem když Senna odstoupil v Monze po kolizi se Schlesserem, rudé vozy z Maranella triumfovaly v pořadí Berger-Alboreto.

Další sezony ve Formuli 1

Na Alboretovo místo u Ferrari nastoupil Nigel Mansell a Michele po pěti letech z Maranella odešel. Jednal s Williamsem, ale k podpisu smlouvy nedošlo. Nakonec se vrátil k Tyrrellu. Tým byl od začátku sezóny 1989 bez sponzorů. Podceňovaný typ 018 v Alboreteho rukou končí třetí v Mexiku. V létě se konečně Kenu Tyrrellovi podařilo sehnat sponzory, zejména cigaretovou značku Camel. Michele však ve stejně době prodloužil svou smlouvu s Marlborem, a tak musel z týmu odejít a byl nahrazen mladým Francouzem Alesim. Dva závody vynechal, pro zbytek roku jej angažoval Gerard Larrousse do svého týmu. Jeho Loly LC89 poháněné motory Lamborghini však na žádný velký úspěch neměly a Michele se během třičtvrtě roku propadl z favorizovaného týmu Ferrari, do stáje, která zápasila o holou kvalifikaci do závodů.

Pro další rok podepsal smlouvu s týmem Arrows – tehdy už sponzorovaný japonským Footworkem. Auta však příliš konkurenceschopná nebyla. Co však následovalo o rok později, kdy podvozky už nesly jméno japonské firmy, to byla hotová katastrofa. Tovární dvanáctiválce Porsche byly vyměněny za Cosworthy, ale ničemu to nepomohlo. Bývalý vicemistr světa nezískal za dva roky ani bod.

V roce 1992 však u Footworku zůstal. Vybojoval v úvodu sezóny pět bodů, ale pak skončil šestkrát, z toho čtyřikrát za sebou na prvním nebodovaném, sedmém místě. Nakonec přidal ještě jeden bod z Estorilu.

Vůz Minardi M194, se kterým team-mate Pierluigi Martini závodil v sezoně 1994

Pro sezonu 1993 Alboreto podepsal s italským týmem BMS Scuderia Italia, který používal podvozky Lola s motory Ferrari. Tato kombinace byla však nejhorším vozem šampionátu, nejlepším výsledkem jezdce byla dvě jedenáctá místa z Velkých cen Brazílie a Evropy. Po skončení sezóny se tým sloučil s Minardi a Alboreto se ocitá ve stáji z Faenzy. V Monaku získává poslední bod své kariéry a Grand Prix Austrálie 1994 je jeho posledním závodem ve formuli 1.

Kariéra po formuli 1

Odchází do seriálu DTM/ITC ale s Alfou Romeo 155 se mu nedaří. Za oceánem v USA v nově vzniknuvším seriálu IRL je to již o něčem jiném, Michele dokonce startuje v roce 1996 v závodě 500 mil v Indianapolis, ale odpadá. Na začátku roku 1997 přestává závodit s monosposty a vrací se k závodům sportovních prototypů. Nastupuje ke slavnému závodu 24 hodin Le Mans. Vůz TWR WSC95 s motorem Porsche zvítězil už rok předtím. Posádka Michele Alboreto-Stefan Johansson-Tom Kristensen vítězství tohoto vozu zopakovala i v roce 1997.

Audi R8 v roce 2006

Michele toužil vyhrát Le Mans znovu. V roce 1999 je angažován továrním týmem Audi, pro americký vytrvalostní seriál ALMS, kde se mu jako tradičně daří.

Audi s ním počítá pro 24 hodin Le Mans 2001. Do cesty se ale již čtyřiačtyřicetiletému Italovi staví sám Osud: 25. dubna 2001 testuje nové Audi R8 na německém okruhu Lausitzring. Na voze však praská pneumatika a následná havárie končí nejen Micheleho kariéru, ale bohužel i jeho život.

Kompletní výsledky ve F1

(Legenda, tučně vyznačené závody znamenají zisk pole position, kurzívou nejrychlejší kola)

Rok Tým Šasi Motor 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 Umístění Body
1981 Tyrrell Racing Team Tyrrell 010 Ford Cosworth DFV 3.0 V8 USW
 BRA
 ARG
 SMR
Ret 		BEL
12 		MON
Ret 		ESP
DNQ 		FRA
16 		GBR
Ret 		GER
DNQ 		AUT
Ret 		- 0
Tyrrell 011 NED
9 		ITA
Ret 		CAN
11 		LVS
13
1982 Team Tyrrell Tyrrell 011 Ford Cosworth DFV 3.0 V8 RSA
7 		BRA
4 		USW
4 		SMR
3 		BEL
Ret 		MON
10 		USE
Ret 		CAN
Ret 		NED
7 		GBR
NC 		FRA
6 		GER
4 		AUT
Ret 		SUI
7 		ITA
5 		LVS
1 		8. místo 25
1983 Benetton Tyrrell Team Tyrrell 011 Ford Cosworth DFY 3.0 V8 BRA
Ret 		USW
9 		FRA
8 		SMR
Ret 		MON
Ret 		BEL
14 		USE
1 		CAN
8 		GBR
13 		GER
Ret 		AUT
Ret 		12. místo 10
Tyrrell 012 NED
6 		ITA
Ret 		EUR
Ret 		RSA
Ret
1984 Scuderia Ferrari SpA SEFAC Ferrari 126C4 Ferrari 031 1.5 V6 Turbo BRA
Ret 		RSA
11 		BEL
1 		SMR
Ret 		FRA
Ret 		MON
6 		CAN
Ret 		USE
Ret 		USA
Ret 		GBR
5 		GER
Ret 		AUT
3 		NED
Ret 		ITA
2 		EUR
2 		POR
4 		4. místo 30,5
1985 Scuderia Ferrari SpA SEFAC Ferrari 156/85 Ferrari 031 1.5 V6 Turbo BRA
2 		POR
2 		SMR
Ret 		MON
2 		CAN
1 		USA
3 		FRA
Ret 		GBR
2 		GER
1 		AUT
3 		NED
4 		ITA
13 		BEL
Ret 		EUR
Ret 		RSA
Ret 		AUS
Ret 		2. místo 53
1986 Scuderia Ferrari SpA SEFAC Ferrari F186 Ferrari 032 1.5 V6 Turbo BRA
Ret 		ESP
Ret 		SMR
10 		MON
Ret 		BEL
4 		CAN
8 		USA
4 		FRA
8 		GBR
Ret 		GER
Ret 		HUN
Ret 		AUT
2 		ITA
Ret 		POR
5 		MEX
Ret 		AUS
Ret 		9. místo 14
1987 Scuderia Ferrari SpA SEFAC Ferrari F187 Ferrari 033D 1.5 V6 Turbo BRA
8 		SMR
3 		BEL
Ret 		MON
3 		USA
Ret 		FRA
Ret 		GBR
Ret 		GER
Ret 		HUN
Ret 		AUT
Ret 		ITA
Ret 		POR
Ret 		ESP
15 		MEX
Ret 		JPN
4 		AUS
2 		7. místo 17
1988 Scuderia Ferrari SpA SEFAC Ferrari F187/88C Ferrari 033E 1.5 V6 Turbo BRA
5 		SMR
18 		MON
3 		MEX
4 		CAN
Ret 		USA
Ret 		FRA
3 		GBR
17 		GER
4 		HUN
Ret 		BEL
Ret 		ITA
2 		POR
5 		ESP
Ret 		JPN
11 		AUS
Ret 		5. místo 24
1989 Tyrrell Racing Organisation Tyrrell 017B Ford Cosworth DFR (L&P) 3.5 V8 BRA
10 		11th 6
Tyrrell 018 SMR
DNQ 		MON
5 		MEX
3 		USA
Ret 		CAN
Ret 		FRA
 GBR
Equipe Larrousse Lola LC89 Lamborghini 3512 3.5 V12 GER
Ret 		HUN
Ret 		BEL
Ret 		ITA
Ret 		POR
11 		ESP
DNPQ 		JPN
DNQ 		AUS
DNPQ
1990 Footwork Arrows Racing Arrows A11B Ford Cosworth DFR (Hart) 3.5 V8 USA
10 		BRA
Ret 		SMR
DNQ 		MON
DNQ 		CAN
Ret 		MEX
17 		FRA
10 		GBR
Ret 		GER
Ret 		HUN
12 		BEL
13 		ITA
12 		POR
9 		ESP
10 		JPN
Ret 		AUS
DNQ 		- 0
1991 Footwork Grand Prix International Footwork A11C Porsche 3.5 V12 USA
Ret 		BRA
DNQ 		SMR
DNQ 		- 0
Footwork FA12 MON
Ret 		CAN
Ret 		MEX
Ret
Ford Cosworth DFR (Hart) 3.5 V8 FRA
Ret 		GBR
Ret 		GER
DNQ 		HUN
DNQ 		BEL
DNPQ 		ITA
DNQ 		POR
15 		ESP
Ret 		JPN
DNQ 		AUS
13
1992 Footwork Grand Prix International Footwork FA13 Mugen-Honda MF-351H 3.5 V10 RSA
10 		MEX
13 		BRA
6 		ESP
5 		SMR
5 		MON
7 		CAN
7 		FRA
7 		GBR
7 		GER
9 		HUN
7 		BEL
Ret 		ITA
7 		POR
6 		JPN
15 		AUS
Ret 		10. místo 6
1993 BMS Scuderia Italia SpA Lola T93/30 BMS Ferrari 040 (E1 A-92) 3.5 V12 RSA
Ret 		BRA
11 		EUR
11 		SMR
DNQ 		ESP
DNQ 		MON
Ret 		CAN
DNQ 		FRA
DNQ 		GBR
DNQ 		GER
16 		HUN
Ret 		BEL
14 		ITA
Ret 		POR
Ret 		JPN
 AUS
 - 0
1994 Minardi Scuderia Italia Minardi M193B Ford Cosworth HB7 3.5 V8 BRA
Ret 		PAC
Ret 		SMR
Ret 		MON
6 		ESP
Ret 		24. místo 1
Minardi M194 CAN
11 		FRA
Ret 		GBR
Ret 		GER
Ret 		HUN
7 		BEL
9 		ITA
Ret 		POR
13 		EUR
14 		JPN
Ret 		AUS
Ret

Výsledky z ostatních kategorií automobilového sportu

Sezóna Série Tým Vůz Závody Vítězství Pole position Podium Body Konečné umístění
1979 Formule 3 (Itálie) Euroracing March 793-Alfa Romeo, March 793-Toyota 3 47 2. místo
Formule 3 (Evropa) Euroracing March 793-Toyota 6 0 2 2 19 6. místo
1980 Formule 3 (Itálie) Euroracing March 803-Alfa Romeo, March 803B-Alfa Romeo 1 4 25 3. místo
Formule 3 (Evropa) Euroracing March 803-Alfa Romeo 14 4 3 8 60 1. místo
Formule 3 (V. Británie) Euroracing March 803B-Alfa Romeo 1 0 0 0 4 13. místo
1981 Formule 2 (Evropa) Minardi Team Minardi Fly 281-BMW 10 1 1 2 13 8. místo
1995 DTM Schübel Engineering/Alfa Corse 2 Alfa Romeo 155 V6 TI 13 0 0 0 22 4. místo
ITCC Schübel Engineering/Alfa Corse 2 Alfa Romeo 155 V6 TI 7 0 0 0 0 -
1996 IRL Team Scandia/Simon Racing 3 0 0 0 189 11. místo
1997 IRL Team Scandia 2 0 0 1 62 32. místo
1999 ALMS Prototype Audi Sport/Joest Racing Audi R8R 1 0 0 1 24 43. místo
2001 ALMS LMP900 Audi Sport North America Audi R8 31 20. místo

Výsledky ze závodu 24 hodin Le Mans

Rok Kategorie Tým Vůz Spolujezdci Umístění
1996 LMP1 Joest Racing TWR Porsche WSC-95 Pierluigi Martini, Didier Theys nedokončil
1997 LMP Joest Racing TWR Porsche WSC-95 Stefan Johansson, Tom Kristensen 1. místo (1. absolutně)
1998 LMP1 Joest Racing Porsche LMP1-98 Stefan Johansson, Yannick Dalmas nedokončil
1999 LMP Audi Sport Team Joest Audi R8R Rinaldo Capello, Laurent Aïello 4. místo (4. absolutně)
2000 LMP900 Audi Sport Team Joest Audi R8 Christian Abt, Rinaldo Capello 3. místo (3. absolutně)


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Michele_Alboreto“