Rododendron

Z Multimediaexpo.cz

Pěnišník (latinsky: Rhododendron}}) (česky také rododendron, rhododendron, azalka) je rod rostlin náležící do čeledi vřesovcovité (Ericaceae). Je to velký rod s více než 1000 druhy a nepočítatelným počtem odrůd. Většina z pěnišníků nápadně kvete. Rod obsahuje rostliny označované zahradníky jako azalky. Pěnišník je národní květina Nepálu. Pěnišníky jsou keře a nebo malé, (vzácně velké) stromy. Nejmenší druh dorůstá 10–100 cm výšky a největší, R. giganteum může být více než 30 m vysoký.^[1]. Pěnišníky mohou být buď stálezelené, nebo opadavé. U některých druhů je spodní část listu (rub) pokryta chloupky. Některé z nejznámějších druhů jsou oblíbeny pro své velké květy. Existují skalkové druhy s malými květy a drobnými listy ale též tropické druhy, jako jsou druhy v sekci Vireya které se často pěstují jako epifyty. Blízce příbuzný pěnišníkům je Rhodothamnus chamaecistus (L.), známý jako „trpasličí rododendron“, který se vyskytuje jen ve východní části Alp s podobným výskytem jako Rhododendron hirsutum.

Obsah 1 Synonyma 2 Etymologie 3 Popis 4 Taxonomie 4.1 Zástupci některých druhů 4.2 Příklady hybridů 4.3 Rozdělení „azalek“ 5 Historie 6 Parky 7 Rozšíření 7.1 Evropa 7.2 Asie 7.3 Austrálie 7.4 Severní Amerika 8 Toxicita 9 Použití 9.1 Komerční pěstování 9.2 Kosmetika 9.3 Použití ve zdravotnictví 10 Symbolika 11 Pěstování 11.1 Půda 11.2 Stanoviště 11.2.1 Pěstování v nádobách 11.3 Výsadba 11.4 Rozmnožování 11.5 Přihnojování 11.6 Poruchy výživy 11.7 Voda 11.8 Exhalace 11.9 Řez 11.10 Nákup rostliny 11.11 Choroby a škůdci 11.11.1 Poškození 11.11.2 Fyziologické choroby 11.11.3 Škůdci 12 Bioindikátor 13 Použití herbicidů 14 Invazivní rostlina 15 Symbioza 16 Ochrana 17 Zajímavosti 18 Související články 18.1 Reference 19 Externí odkazy 19.1 Rhododendron societies

Synonyma

Chamaerhododendron, Chamaerhododendron exoticum. U jednotlivých skupin, podrodů : azalka (Azalea indica), rojovník (Ledum palustre), cist (Cistus indicus).

Etymologie

Český název pěnišník pochází pravděpodobně od Presla (Wšeobecný rostlinopis,1846), pravděpodobně byl ovlivněn ruským názvem pjanišník, který uvádí Pallas ve Flora Rossica(1789).^{[L 1]} Moderní ruština slovo pjanišník nezná a pro rod používá název rododenron - (Рододендрон). Bratří Preslové, tvůrci českého názvosloví přírodnin se inspirovali podobně jako v jiných případech v příbuzných jazycích. Na Sibiři roste druh rododendronu, jehož části obsahují alkaloidy, způsobující otravu připomínající opilost. Pro tento druh existuje v ruštině název pijanišník – od slovo pijanyj - opilý. Počeštěním vzniklo slovo pěnišník, použité pro celý rod.^[2] Místní názvy pro pěnišník jsou někdy poetické, například alpská růže (Rakousko). Latinské slovo Rhododendron pochází z řeckého slova Rhodos, růžový, červený, a dendron, strom. Název Rhododendron, byl až do 17. století výraz pro oleandr (Nerium oleander) a Carl von Linné jej použil pro pěnišníky. Před tím byl pro pěnišník používán název Chamaerhododendros (Chamae - nízký ,rhodo - růžový, červený, dendros -strom). Linné rozdělil pěnišníky na dvě skupiny – na rhododendrony a azalky. Název azalka odvodil od řeckého azaléos, což znamená suchý, vyprahlý.^{[L 1]}

Popis

Rododendrony jsou většinou stálezelené keře nebo stromy s nerovnými kmeny, ale existují i opadavé a polopadavé druhy. Většina je terestrických, ale některé druhy patří mezi epifyty. Větévky a olistění některých druhů jsou vonné. Příkladem může být rojovník bahenní (Ledum palustre) ,který je celý silně vonný. Kůra pěnišníků je červenohnědá, nebo zelená. Listy, většinou s krátkým řapíkem jsou uspořádány na větvičkách střídavě. Čepel je zpravidla celokrajná, jen zřídkakdy jemně zubatá. Velikost listu se liší od 1-2 cm po více než 50 cm, výjimečně dosahuje až po 100 cm dlouhé a 30 cm široké u Rhododendron sinogrande. Na rubu listů vyrůstají chloupky, nebo jsou listy na rubu plstnaté či šupinaté.

Květenství jsou většinou vrcholičnatá, květenstvím je hrozen nebo chocholík, některé druhy ale kvetou jednotlivě. Oboupohlavné zvonkovité trubkovité, nebo miskovité květy jsou pětičetné. Kalich je vytrvalý, 5-8-lalokovitý. Tyčinek je pět až deset, ojediněle více. Semeník má 5–10 vzácně i více pouzder.^{[L 1]} Plodem je tobolka válcovitá, kuželovitá, nebo vejcovitá, někdy zakřivená, pukající odshora. Dozrává koncem léta. Semena až 3mm velké jsou velmi početné, křídlaté nebo obou koncích s přívěšky nebo vlákny. Křídlatá semena mají lesní druhy, epifytní je mají velmi velká. Plnokvětost je způsobena přeměnou tyčinek na květní plátky. Pěnišníky kvetou od ledna do srpna, většina z nich ale v dubnu až květnu, všechny květy současně. V tomto období jsou velmi krásné, kvetení je příčinou jejich popularity a velkého zahradnického zájmu. Květy jsou často vonné, některé i velice silně, vůně se liší od omamné po nesnesitelnou. Variabilita v rámci druhu může být velmi vysoká. Například barvy květu u Rhododendron ambiguum jsou velmi pestré: většinou žluté se zelenými skvrnami, ale existují i fialové. Některé americké azalky kvetou obvykle žlutě, oranžově, ale také zářivě červeně zbarvené. Informace o barvách v literatuře jsou často od bílé přes růžovou až purpurovou, bez skvrn. Rhododendron Schlippenbachii a Rhododndron vaseyi jsou známé pro jejich růžové květy, ale existují i čistě bílé kvetoucí. Tvary květu se mohou lišit. Mnoho druhů kvete fialově až modře: Rhododendron impeditum, Rhododendron scintillans, Rhododendron russatum, některé kvetou růžově a jsou velmi nízké: Rhododendron keleticum, Rhododendron radicans. Poměrně málo známé jsou, červeně kvetoucí druhy (Rhododendron repens subsp. Forrestii, Rhododendron haemaleum, Rhododendron haematodes) a existují i druhy kvetoucí tmavočerveně. Počet chromozómů x= 13. Nejvíce druhů je diploidních (2n=26), ale velký počet je i tetraploidních (2n =52) a hexaploidních (2n =78), zatímco oktaploidní (2n=104 )a dodekaploidní (2n=156) druhy jsou výjimkou.^{[L 1]} Kořeny jsou mělké, většina druhů koření v hloubce 15cm. Kořeny někdy přesahují obvod koruny.

Taxonomie

Rod je rozdělen na podrody, sekce, podsekce a oddělení. Základním znakem k dělení jsou znaky na listu, zvláště pak chlupy na spodní straně. Pěnišníky podle tohoto znaku dělíme na lupinaté -Lepidotae, huňaté -Vilosae a vločkaté –Floccaceae ^{[L 1]}. "Staré" nepřesné zařazení rozdělovalo pěnišníky na :

• Lepidote
• Elepidote
• Vireya (tropické druhy)
• Azalea (opět se dělí na opadavé a stálezelené)

V roce 1998, Handbook of Rhododendron Ramp Handling (Royal Horticultural Society) pomocí revidované klasifikace rozděluje pěnišníky na sedm podrodů, ty pak jsou rozděleny na oddíly a pododdíly. V současné době je rozdělen do čtyř velkých a čtyř malých podrodů:

• Podrod Rhododendron L.:(původně nazván Rhodora) přibližně 500 druhů keřů, vzácně stromů, obvykle stálezelených, výjimečně opadavých s malými listy, typ: Rhododendron ferrugineum. Tropické pěnišníky (sect. Vireya, asi 300 druhů) jsou obvykle zahrnuty v tomtom podrodu, ale někdy jsou určovány jako devátý podrod.
• Podrod Hymenanthes (Blume) K. Koch: velké listy asi 140 druhů, typ: Rhododendron degronianum. přibližně 270 druhů stálezelených keřů a stromů, vzácně plazivých keřů většina stálezelených rododendronů    
• Podrod Pentanthera G. Don: opadavé, asi 25 druhů, typu Rhododendron luteum.
• Podrod Tsutsusi: stálezelené azalky, asi 110 druhů; typ Rhododendron indicum.
• Podrod Azaleastrum Planch.: Pět druhů; podle jiného dělení sem patří druh Rhododendron ovatum a asi 30 dalších druhů stálezelených keřů nebo malých stromů.
• Podrod Candidastrum (Sleumer) Philipson & Philipson: jeden druh, Rhododendron albiflorum.
• Podrod Mumeazalea : jeden druh, Rhododendron semibarbatum.
• Podrod Therorhodion : jeden druh, Rhododendron camtschaticum.

Někteří přidávají devátý :

• Podrod Vireya Tropické rododendrony (55 druhů na Borneu, 164 na ostrově New Guinea)

Někdy jsou ale rozlišovány i

• Podrod Pseudazalea : šest druhů malých a středně velkých, keřů.
• Podrod Pseudorhodorastrum : deset druhů menších stálezelených keřů.
• Podrod Rhodorastrum : pouze dva druhy malých a středně velkých ,neopadavých a poloopadavých keřů.

Nedávné genetické výzkumy způsobily pokračující přeskupování jednotlivých druhů a skupin v rámci rodu a také způsobily že rod rojovník (Ledum), který byl původně samostatný byl překlasifikován do drodu pěnišník (Rhododendron). Další změny v podrodech jsou v současné době navrhované ^{[3] [4]}, včetně sloučení podrodu Hymenanthes do podrodu Pentanthera. Pěnišníky jsou rozsáhle křížené nejen mezi pěstovanými druhy. Mezi původními druhy pěnišníků lze najít přírodní hybridy (R. × intermedium. Přírodní kříženci se často vyskytují v oblastech, kde se výskyt původních druhů překrývá. Existuje více než 28.000 kultivarů pěnišníků zaznamenaných v v mezinárodním registru International Rhododendron Registry, v držení společnosti Royal Horticultural Society. Nejvíce byly vyšlechtěné pro jejich květy, ale některé ze zahradních kultivarů jsou zajímavé pro dekorativní listy a některé jsou okrasné kůrou nebo mají dekorativní větvičky.

Zástupci některých druhů

Rhododendron alabamense Rehd. Rhododendron albiflorum Hook. Rhododendron arboreum: až 30 m vysoké, hluboké červené květy, nádherný, u nás není otužilý Rhododendron arborescens (Pursh) Torr. Rh augustinii ze západní Číny, krásné modré na modré květy s fialovým tečkami Rhododendron atlanticum (Ashe) Rehd. - pěnišník atlanský Rhododendron austrinum (Small) Rehd. Rhododendron barbatum Rhododendron borneense (J.J.Sm.) Argent, A.L.Lamb & Phillipps Rhododendron brachycarpum D. Don ex G. Don Rhododendron calendulaceum (Michx.) Torr. Rhododendron calostrotum Balf.f. & Kingdon-Ward. Rhododendron camtschaticum Pallas Rhododendron canadense (L.) Torr. Rhododendron canescens (Michx.) Sweet Rhododendron carolinianum Rehd. Rhododendron catawbiense Michx. - pěnišník americký jeden z nejstarších dovážených ze Severní Karolíny do Evropy a základ velmi mnoha odrůd (Leeis Dark Purple, atd.) Rhododendron caucasicum - pěnišník Rhododendron chapmanii Gray Rhododendron cinnabarinum J. D. Hooker Rhododendron cumberlandense E.L. Braun Rhododendron degronianum Carrière Rhododendron diversipilosum (Nakai) Harmaja - rojovník nipponský Rhododendron durionifolium Becc. Rhododendron eastmanii K.A. Kron & M. Creel * Rhododendron edanoi Merr. & Quisumb. Rhododendron ericoides Low ex Hook. f. Rhododendron eriocarpum (Hayata) Nakai Rhododendron exuberans (Sleumer) Argent Rhododendron fallacinum Sleumer Rhododendron fortunei- velmi velké, vonné květy Rhododendron ferrugineum L. - pěnišník rezavý Rhododendron flammeum (Michx.) Sarg. Rhododendron groenlandicum Rhododendron forrestii Balf. f. ex Diels - pěnišník Forrestův Rhododendron hippophaeoides Balf.f. & W.W.Sm. - pěnišník rakytníkový Rhododendron hirsutum L. - pěnišník chlupatý Rhododendron chapmanii Rhododendron impeditum Balf.f. & W.W.Sm. - pěnišník obtížený Rhododendron indicum (L.)Sweet. - azalka indická Rhododendron japonicum (Gray) Sur. Rhododendron kaempferi Planch. Rhododendron kesangiae D.G.Long & Rushforth Rhododendron kiusianum Makino - pěnišník kiušijský Rhododendron konori Becc. Rhododendron lapponicum (L.) Wahlenb. - pěnišník laponský

Rhododendron ledebourii Pojark. Rhododendron lochiae Rhododendron luteum Sweet - pěnišník žlutý Rhododendron metternichii, makinoi: z Japonska, mají květy spíše středně-velké, růžové až růžovo-bílé Rhododendron moulmainense Rhododendron macabeanum Rhododendron macrophyllum D. Don ex G. Don      Rhododendron maximum L. Rhododendron minus Michx. Rhododendron molle (Blume) G. Don Rhododendron myrtifolium Schott & Kotschy Rhododendron nilagircum Rhododendron oblongifolium' (Small) Millais Rhododendron occidentale (Torr. & Gray ex Torr.) Gray Rhododendron periclymenoides (Michx.) Shinners Rhododendron oreodoxa -růžové, kvetou na začátku dubna Rhododendron ponticum -invazivní druh Rhododendron prinophyllum (Small) Millais Rhododendron protistum Rhododendron prunifolium (Small) Millais Rhododendron repens Balf.f. & Forrest Rhododendron rubiginosum Franchet. Rhododendron schlippenbachii Maxim. Rhododendron sinogrande s listy až do 100 cm na délku Rhododendron simsii Planch. azalka Rhododendron stenophyllum Hook.f. ex Becc. Rhododendron smirnowii velmi pevný ve střední Rhododendron spinuliferum      Rhododendron strigillosum krásné červené květy Rhododendron sutchuenense ze Sečuánu, velmi rané kvetení (konec března), růžové květy, obvykle k dispozici jako přírodní hybrid „Geraldii“ Rhododendron telmateium Balf.f. & W.W.Sm. Rhododendron thomsonii krásný červený zvonek, vyžaduje na zimu kryt Rhododendron tomentosum původně známý jako Ledum palustre Rhododendron uniflorum Hutch. & Kingdon-Ward Rhododendron vaseyi Gray Rhododendron viscosum (L.) Torr. Rhododendron wardii pravděpodobně jeden z nejlepších žlutěkvetoucích druhů, s nebo bez skvrnek. Má načervenalé, a nebo namodralé listy. Rhododendron wellesleyanum Waterer Ex Rehd. Rhododendron wrightianum Rhododendron xanthocodon Hutchinson: žluté zvonkovité květy, potřebují zimní ochranu      Rhododendron Yakushimanum růžové poupě, bílé květy, tmavé olistění, výchozí bod mnoha odrůd (jako BDG Hobbie, Hachmann) Rhododendron yedoense Maxim. - pěnišník jedonský Rhododendron × impeditum Rhododendron × praecox Carr. - pěnišník časný

^[5]

Příklady hybridů

Rhododendron 'Blue Pink' Rhododendron 'Buchlovice' Rhododendron 'Grumpy' Rhododendron 'Horizon Monarch' Rhododendron 'Knaphill Bakkarat' Rhododendron 'Marie Forte' Rhododendron 'Shamrock' Rhododendron 'Album Novum' - 4m výška, mrazuvzdorný, perleťově růžová barva květů, kvete koncem května Rhododendron 'Alice Street' - světle žluté květy, 3m výška Rhododendron 'Barmstedt' - výška 1,5m, 2m šířka, v květnu kvete růžovými květy s bílými skvrnami Rhododendron 'Boccia' - růžové květy, 1,5 výška Rhododendron 'Bremen' - kvete v květnu jasně červenou barvou, výška až 2m, jemné a husté olistění Rhododendron 'Catawbiense Album' - 4m výška, velmi odolný vůči mrazům, bílé květy Rhododendron 'County of York' - kvete v květnu bílými květy po celé délce větve

Rhododendron 'Curlew' - výška pouhých 30cm, žluté květy Rhododendron 'Diane' * Rhododendron 'Doncaster' Rhododendron 'Festivo' - roste převážně do šířky, výška max. 1m, růžová poupata, světležluté květy s červeným tečkováním Rhododendron 'Flava' - pomalu roste, výška 2m, květlu světležluté s červeným tečkováním Rhododendron 'Goldjuwel' - žluté květy s červeným tečkováním, bohatý květ, výška až 3m Rhododendron 'Karin' - výška 1,5m, velké množství růžových květů Rhododendron 'Kimberley' - světle růžové květy Rhododendron 'Mrs. A. T. de la Mare' - nepravidelný růst, řídké listy, bílé květy Rhododendron 'N. N. Sherwood' - růžové květy, žlutý střed, 3m výška Rhododendron 'Osmar' - světle růžové květy, 1 - 1,5m výška Rhododendron 'Praecox' - kvete již v březnu (pozor na mráz) růžovofialovými květy, výška 1,5m Rhododendron 'Rhododendron President Roosevelt' - trojbarevné listy (tmavě zelený základ, uprostřed nepravidelná žlutá skvrna přecházející do zelené), výška 1,5 - 2m, náchylná na mráz, kvete v květnu červenými květy Rhododendron 'Rothenburg' - 3m výška, žluté květy blednoucí do bíla, listy občas vyrůstají pouze na konci Rhododendron 'Scarlet Wonder' -  max. 1m výška, větší šířka Rhododendron 'Sneezy' - výška 1,5m, bohaté růžové květenství Rhododendron 'Spring Dawn' - růžové květy vytvářející tvar koule Rhododendron 'Sweet Sue' - výška 1,5m, růžové květy

(Zdroj: RBG, Edinburgh),^[6]

Rozdělení „azalek“

• Hrnkové azalky (R. simsii)
• Neopadavé druhy:
  • japonské azalky (R. japonicum)
  • zahradní azalky(R. Molle, letní zelená)
  • Rhododendron luteum (dříve Rhododendron flavum G. Don; dříve Azalea Pontica), je jedinou evropskou azalkou
  • Rhododendron calenulaceum (Michaux) z Appalačského pohoří, USA

Historie

Pěnišníky jsou pozůstatkem flóry třetihor, třetihorním reliktem. V tomto období zasahoval i do Evropy areál teplomilných druhů. Rozšíření pěnišníků bylo mnohem širší a předpokládá se, že souvislé. Čtvrtohorní klimatické změny ale umožnilo přežití jednotlivým skupinkám ve specifických podmínkách. Od roku 552 př.n.l. až do 8. století, korejští, a čínští mniši a jeptišky navštěvovali Japonsko a při svých cestách převáželi oblíbené rostliny mezi Čínou, Koreou a Japonskem.Tito mniši introdukovali do Japonska řadu oblíbených stromů a keřů Víme však, že čínská Mniši pěstovali své oblíbené květiny v chrámech a na jiných posvátných místech. Kryptomérie (Cryptomeria), která je endemická v Japonsku a mnoho odrůd japonských kamélií a azalek se stalo oblíbenou součástí čínských zahrad.^[7] Jako první popsal všechny (tehdy známé) pěnišníky francouzský botanik Tournefort (1659 - 1718), který popsal všechny tehdy známé druhy rostlin. Bylo jich asi 800 a mezi nimi šest Chamaerhododendronů (pěnišníků).^{[L 1]}

V letech 1690-92 Engelbert Kaempfer, sloužil ve službách holandské Východoindické společnosti žil v Japonsku a jeho Amoenitates Exoticae, publikovaná v roce 1712, dává obdivuhodný přehled japonských rostlin. Získal údaje o mnoha z nich, včetně lidových jmen. Mezi nimi jedna azalka nyní známá jako Rhododendron obtusum var. Kaempferi Wils. Kaempfer zmiňuje jedenadvacet azalek. C. S. Thunberg v roce 1775 navštívil Japonsko ve funkci lékaře na nizozemské společnosti a v roce 1784 zveřejnil ve své Flora japonica,popis flóry Orientu také popis azalek.^[7] Prvními do Evropy dovezenými rostlina pěnišníku byl Rhododendron indicum pojmenovaný původně botanikem Breyre jako Chamaerhododendron exoticum amplissimum floribus lilaceis. Během poslední čtvrtiny 17. století Jakob Breyne,obchodník z Gdaňsku a význačný botanik, navštívil Holandsko a našel zde růst několik slavných pěstovaných zahradních rostlin z Orientu, které byly zaznamenány v jeho Prodromus Plantarum. Na straně 24, bod. I, publikované v roce 1680, čteme " Chamaerhododendron exoticum amplissimus floribus liliaceis. Frutex spectabilis elegans. In horto Beveringiano. To je rostlina, kterou Carl Linné později pojmenoval Azalea indica. Breyne neříká, z jaké země tento keř byl do Evropy dovezen, ale S. Hermann, ve své Academici Horti lugduno-batavi, v katalogu, s. 152 (1687), popisuje stejnou rostlinu pod názvem "Cistus indicus Ledi alpini foliis, floribus amplis," a informuje, že ji nalezl v Jaccatra, což je Batavie, na Jávě.^[7] Významně se pěstování pěnišníků rozvíjí v 18.století ,kdy je šlechticové pěstují kolem svých sídel. Zde dochází i k samovolnému křížení. V Hortus Kewensis (1810) u Azalea indica je uvedeno, že je pěstován v Kew a že byl dovezen z Číny 1808 na palubě lodi Východindické společnosti "Cuffnels" kapitánem Wellbank. Tato rostlina byla Rhododendron simsii Planch. a zde začala záměna Linného druhů s čínskou azalea, která stále přežívá. Prostřednictvím aktivit příslušníků Východindické společnosti na konci 18. století a na počátku 19. století byly anglické zahrady obohaceny mnoha čínskými rostlinami. Nejvíce aktivní byl důstojník John Reeves, který jako Vrchní inspektor čaje ve Východindické společnosti, pobýval na Macao a Kanton 1812 - 1831.^[7] Záměrné pěstování začalo především v Angli (kvůli výhodným klimatickým podmínkám) v královských botanických zahradách v Kew v 19. století.^[8]

Prvního záměrného křížence vyšlechtil v roce 1870 (jiný zdroj 1817^[8]) angličan Herbert ze Spofforthu a nazval jej „Hybridum“. Vznikla z něj skupina kultivarů pěnišníků, která je stále rozšiřována novými kultivary.^{[L 1]} V ČR byla na pozemcích Univerzitní botanické zahrady na Smíchově v roce 1844 pěstován tehdy bohatý sortiment 18 druhů, pěnišníky však zanikly se zrušením zahrady. Šlechtění pěnišníků je v ČSSR záležitostí převážně Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích, přestože už dlouho existuje i Ústav dendrobiologie v Mlyňanech. Průhonický ústav vyslal do Číny dendrologa Camillo Schneidera a podnikl i několik expedic na Kavkaz a ze získaného materiálu bylo vypěstováno množství rostlin, které dodnes rostou v parku v Průhonicích. Kromě mnoha kultivarů byly v ústavu vyšlechtěny i odolné podnože.

Parky

Existuje mnoho parků, známých pěstováním rododendronů (výběr):     

• Friedhof (hřbitov) Neumünster (Šlesvicko - Holštýnsko), velmi starý a velký.
• Botanická zahrada a Johannisfriedhof v Bielefeldu (údajně největší skupina rododendronových keřů v Evropě).
• Rododendronový zámecký park Dennenlohe v Mittelfranken, Dennenlohe, 10 hektarů přírodně krajinářského parku
• Park Wojsławice na Niemcza v Dolním Slezsku (Polsko), kterou vytvořil Fritz von Oheimb, 150 ha
• Park v Hutberg u Kamenz.
• Seleger Moor v Rifferswil v kantonu Curych (Švýcarsko).
• Wörlitz Park (světové kulturní a přírodní dědictví)
• Botanika, brémský rododendronový park (Brémy)   
• Maxwaldpark a rododendronový park Hobbie ve Westerstede, Ammerland.
• Rododendronový park Bruns, v Gristede, Ammerland (mezi Bad Zwischenahn Wiefelstede)
• Park Zahrada,Bad Zwischenahn (bývalo zde „Landesgartenschau 2002“ (Dolnosasko 2002) )
• Park v San grato Carona (Lugano) jižní Švýcarsko
• Rhododendronová zahrada v Panorama Park Sauerland, Kirchhundem v Olpe
• Rododendronový park Rhododendron-Park Wachwitz (zámek Wachwitz) v Drážďanech, okres Wachwitz / Königlicher Weinberg (nedaleko Fernsehturm Drážďany)
• Rododendronový park v Kurort Rathen (Saské Švýcarsko)
• Lütetsburg Schlosspark - zámecký park u Lütetsburg
• Zámecký park Schlosspark Tannenfeld, starý anglický krajinářský park v Durynsku, v blízkosti Altenburgu s nejrůznějšími druhy rododendronů
• Rododendronový park Graal-Müritz, park byl postaven v letech 1955 – 1961, vytvořen zahradním architektem Karl Friedrich Evert z Rostock
• Rhododendron Park v Barmstedt
• Rododendrony v Azaleen- und Rhododendronpark Kromlau nedaleko Cottbus
• Park v Ronneby, Švédsko, zde jsou rozšiřeny rododendrony až do lesa, což je neobvyklé.
• Park a Arboretum "Heilmannshof", (320 druhů a odrůd rododendronů ), u Krefeldu
• "Pépinière" (park v centru Nancy)
• Rhododendronhain v městském parku (Stadtpark Neue Welt) v Memmingen (bývalý areál Landesgartenschau 2000 (Zemské zahrady 2000))
• Centrum šlechtění rododendronů v Německu Ammerland v severozápadním Dolním Sasku. V okresním městě Westerstede se koná každé čtyři roky festival Festtage Rhododendron („Rhodo“), jedná se o největší výstavu rododendronů v Evropě. V hrabství se nachází několik rododendronových parků.
• Také známý svými rododendrony je park a Ohlsdorfský hřbitov v Hamburku.
• Rododendronová zahrada na okraji Kneippkurortes Tabarz (pod správou společnosti Thüringerwald-Verein Zweigverein Tabarz od roku 1893)
• Rododendronový park v parku Vorwerk ve Wuppertalu. V roce 1907 byl design Rhododendron Parku přetvořen známým šlechtitelem Wuppertalským školkařem a pěstitelem Nissenem.
• V Rakousku je rododendrony známá Botanická zahrada Linz
• Arboretum Mlyňany, na Slovensku vytvořená v roce 1892 hrabětem Stefan Ambrózy-Migazzi.
• V České republice se nachází sbírka pěnišníků v parcích kolem Pražského hradu. Vyhlášeným krajem kde se v ČR pěstují pěnišníky je Liberecko. Krásnou sbírku pěnišníků má Průhonický park a také Dendrologická zahrada v Průhonicích.
• V Maďarsku Arboretum Jeli, které vytvořil v roce 1922 hrabě Stefan Ambrózy-Migazzi.
• Ve Velké Británii- Ztracené zahrady Heliganu,: (The Lost Gardens of Heligan), divoká krajina zahrada s až 20 m vysokými exempláři, zejména v Rhododendron arboreum.
• V Irsku: Národní park Killarney-Nationalpark

Rozšíření

Je známo asi 1000 druhů z Asie, Evropy, Severní Ameriky, Austrálie a Asie. Oblast rozšíření sahá od pobřeží až do vysokých hor (v Tibetu nad 5000 m n. m.), v oblastech od tropické džungle po tundru (např. Rhododendron lapponicum, Rhododendron camtschaticum).. Pěnišník je velmi široce rozšířený rod na většině povrchu severní polokoule s výjimkou suchých oblastí, a rozšířený i na jižní polokouli v jihovýchodní Asii a severní Australasii. Poměrně menší druhy se vyskytují v Severní Americe a Evropě. Velmi málo rododendronů se vyskytuje v Jižní Americe (v horách Bolívie a Ekvádoru) a v Africe (Alžírsko) ^[9].

Evropa

V Evropě, je známo devět druhů:

• Rhododendron ferrugineum: původ -Alpy, Pyreneje, Apeniny
• Rhododendron hirsutum: původ -Alpy
• Rhododendron kotschyi: původ -Transylvanské Alpy, hory Rhodope
• Rhododendron luteum: původ - Černé moře, Chorvatsko, Volyň
• Rhododendron ponticum: původem od Černého moře a z Pyrenejského poloostrova;
• Rhododendron lapponicum: původem z arktické a subarktické Eurasie

Na Kavkaze:

• Rhododendron caucasicum
• Rhododendron smirnowii
• Rhododendron ungernii

Asie

V Číně se nachází 571 druhů z toho 409 endemických.Roste zde škála různých druhů s odlišnými požadavky. Největší druhová rozmanitost je Himálajích v Uttarakhand, Nepálu a Sikkim po Yunnan ,S'-čchuan a dalších významných oblastech v horách Indočíny, v Jižní Korei, Japonsku a na Tchaj-wanu. Navíc existuje značný počet tropických druhů pěnišníků od jihovýchodní Asie po severní Austrálie Austrálii.

Austrálie

Zde rostou dva druhy. V nepřístupných horách roste Rhododendron lochae. Více než 55 druhů je známých na Borneu a 164 v Nové Guineji.^[10]

Severní Amerika

V Severní Amerika Severní Americe roste stejně jako v Asii Rhododendron camtschaticum a podobně jako v Evropě Rhododendron lapponicum. Z Ameriky byl do Evropy introdukován Rhododendron catawbiense a roste zde i Rhododendron nudiflorum, Rhododendron canescens, Rhododendron viscosum a další druhy.

Toxicita

Některé druhy jsou jedovaté pro herbivory - pro dobytek i volně žijící zvířata. Tyto rododendrony mají toxin nazvaný grayanotoxin (andromedotoxin) z třídy diterpenů, je obsažen nejen v listech, ale také v nektaru a pylu. Staly se již případy otrav u člověka po nadměrném požívání medu z nektaru Rhododendron ferrugineum a Rhododendron ponticum. Lidem je dlouho známo, že lze onemocnět z pojídání medu včel opylujících rododendrony a azalky. Xenofón popsal podivné chování řeckých vojáků po konzumaci medu ve vesnici obklopené rododendrony. Později bylo známo, že nektar z těchto rostlin má mírně halucinogenní a projímavé účinky. Při těžké otravě může být zpomalená srdeční činnost, puls slábne až nastabne koma a smrt ze zástavy dýchacího systému. Podezřelé pěnišníky jsou Rhododendron ponticum a Rhododendron luteum (dříve Azalea pontica), které najdeme v severní části Malé Asie. Jedenáct podobných případů bylo zdokumentováno v Istanbulu v Turecku v roce 1980.^[11] Známy jsou případy otrav pasoucích se zvířat, otrávených prostřednictvím konzumace listí, například ovcí. Rododendron je velmi toxický pro koně, některé ze zvířat hynou během několika hodin, i když většina koní má tendenci se konzumaci pěnišníku vyhnout, pokud mají přístup k dobré píci.

Použití

Většina druhů pěnišníků a jejich hybridů je široce používáno jako okrasné rostliny v parcích v mnoha částech světa. Mnoho druhů a kultivarů se pěstuje komerčně. Rododendrony jsou ceněny pro svůj habitus, velikost, květy, a skutečnost, že mnohé z nich jsou stálezelené. ^[12] V některých oblastech, jsou větší rododendrony prořezávány na stromu podobné formy. Některé druhy, jako jsou R. arboreum a R. falconeri nakonec rostou do výšky 10–15 m.^[12]

Komerční pěstování

Pěnišníky jsou komerčně pěstovány v mnoha oblastech na prodej a někdy sbírány ve volné přírodě, což je praxe již vzácná ve většině oblastí. Velcí komerční pěstitelé ve Spojených státech se nachází na západním pobřeží (Oregon, Washington a Kalifornie). Velkopěstitelé vybírají k pěstování druhy pro různé vlastnosti, jako je odolnost vůči kořenové hnilobě, brzy rašící, snadné zakořenění nebo jiné rozmnožování a prodejnost.^[13] Z pěnišníku R. luteum se vyráběl v SSSR parfém.^{[L 1]}

Kosmetika

Z pěnišníku R. luteum se vyráběl v SSSR parfém. Druh pěnišníku (Rhododendron tomentosum) dříve nazývaný rojovník (Ledum) byl používán k výrobě repelentů.

Použití ve zdravotnictví

Jsou zprávy že rostlina má účinky proti horečce, potopudné, močopudné, omamné a hepatoprotectivní účinky proti nemocem, pravděpodobně je to účinek antioxidantů. Pěnišníky obsahují flavonoidy, saponiny a fenolové sloučeniny. Xiong a další zjistili, že kořen rostliny schopen regulovat funkce ledvin, snižuje aktivitu NF-κB.^[14][15][16] Xiong et al. have found that the root of the plant is able to regulate kidney function by reducing the activity of NF-κB.^[17] Tinktura se používala k léčení revmatismu, výtažek z Rododendron caucasicum se užívá proti otravě rtutí. Některé druhy mají mírně povzbuzující účinek,V rumunských Karpatech z květů chráněného R. kotschyi se dělaly dva druhy osvěžujících nápojů.

Symbolika

Rhododendron ponticum je státní květina indické oblasti Kašmíru (indií ovládaného) a Pákistánu, který ovládá Kašmír. Pěbnišník Rhododendron arboreum (Lali Gurans) je národní květina Nepálu. Rhododendron niveum je státní strom Sikkim v Indii. Rhododendron je také státní strom Uttarakhand, Indie. Rhododendron catawbiense, převládající pěnišník v Appalačských horách, je státní květina státu Západnií Virginie, a je na vlajce Západní Virginie. Rhododendron macrophyllum, převládající rododendron na tichomořském pobřeží a na Kaskádových horách je květ státu Washington.

Pěstování

Půda

Stejně jako ostatní rostliny z čeledi vřesovcovité, většina rododendronů preferuje kyselé půdy s pH zhruba 4,5–5,5. Rostliny budou v případě, že půda není dostatečně kyselá trpět chlorózou. Vápník snáší (Rhododendron praecox) a (Rhododendron hirsulum) rostoucí ve vápencových Alpách.^{[L 2]}. Půdu můžeme okyselit přidáním rašeliny, nebo je dopoučována prášková síra.^[18] Jako zemina je vhodná jehličnatka, ale nejvhodnější je vláknitá rašelina. Výzkumníci tvrdí, že rostliny se vysázené do směsi obsahující rašeliník budou vzdorovat onemocnění lépe. Rašelina v půdě reguluje dostupnost vody, takže kořeny nejsou příliš vlhké a rašeliník poskytuje ochranu proti nemocem. Jako přísady jehličnatá hrabanka, listovka (celkově není vhodná, má být do výše 30%), borová kůra, rašeliník je vhodnou přísadou půdy. V USA se do půdy přidávají i hobliny a piliny, po úpravě pH 0,2% kyselinou fosforečnou. Vhodnou přísadou je i písek, nebo perlit s polystyrenem. Některé tropické druhy podrodu Vireyas a několik dalších druhů rododendronů roste jako epifyty a vyžadují lehkou zeminu podobnou jako epifytní orchideje. Rododendrony mají vláknité kořeny a raději propustné půdy s vysokým obsahem organických látek (rašelina, jehličnatka). V oblastech s málo propustnými půdami nebo v alkalických půdách, se rododendrony se často pěstují v příkopech naplněných rašelinou.^[19] Pečlivém zalévání je důležité u čerstvě vysázených rostlin.

Vzhledem k tomu, že jemné kořeny pěnišníků často napadají houby, je propustnost půdy důležitým faktorem. Lze zjistit jak je půda propustná - vykopat díru 50 cm hluboko a naplnit ji vodou. Pokud není voda odvedena z díry do čtyř hodin,je vhodné instalovat drenážní dlaždice k odvádění přebytečné vody, nebo pěnišník pěstovat na vyvýšeném záhonu. Je třeba aby půda nikdy nevyschla úplně, ale nebyla příliš vlhká.^[18] Zalévání je nutné kromě během dlouhého suchého období. Při pěstování v ČR je doporučena pro pěnišníky zimní přikrývka, tak aby nastlané listí zakrývalo přinejmenším kořenový krček.

Stanoviště

Upřednostňují stinná vlhká chráněná místa. Je ovšem pravda, že některé některé odrůdy snáší plné slunce dobře. Plné slunce více stimuluje kvetení. Přesto volíme raději severní stranu budov, tak, aby nebyly vystaveny prudkému slunci a nikdy nesázíme pěnišníky samostatně, ale ve skupině s nějakým stromem, který je už před výsadou dost vzrostlý, aby poskytl stín. Nejhůře působí slunce brzy zjara, kdy může popálit listy, nebo celkově oslabit rostlinu tak, že je náchylná k chorobám.^{[L 1]} Pěnišníkům prospívá také každoroční mulčování. Vhodné je také používat jako zimní kryt listí, kompost, atp. Nevhodná je výsadba pěnišníku u velkých betonových ploch,nebo ploch, které jsou v létě rozpálené sluncem.

Pěstování v nádobách

Při pěstování v květináčích je důležité použít květináče tvarované do šířky, protože kořeny pěnišníků tak rostou. Mělce a do šířky. Výškově postačí do 30 - 40 cm. Po přesazení je důležitá zálivka. Keře v přírodě obvykle dobře přežívají zimu pod sněhem, kdy studená pokrývka sněhu je chrání před mrazem a je zdrojem vody. Při pěstování v zahradě je dobře připravit pěnišníky na zimu nastýlkou listí, nebo kompostu a přes zimu zalévat.

Výsadba

Velmi silně nedoporučujeme, přesazovat rododendrony z volné přírody, protože i když mají nejlepší péči v zahradách mají zde jen malou šanci na přežití. Rostliny zakoupené ve školkách porostou výrazně lépe. Začátečníci by měli vybírat spíše hybridní druhy. Velmi snadno se pěstují hybridy pěnišníku (Rhododendron catawbiense), ale i (Rhododendron luteum) (žlutě kvetoucí, silná vůně, opadavý).

Rozmnožování

Množí se semeny, řízkováním, odrůdy lze štěpovat, některé odrůdy můžeme množit oddělky a je používáno i meristémové množení. Při množení hřížením také nižší větve lze zasypat zemí. Zakořeňují už prvním rokem, ale je vhodné hřížence oddělit až po dvou letech ^{[L 1]}. Pěstované kultivary pěnišníků se většinou snadno množí řízky. Kromě řízků lze k vydatnějším způsobům množení použít i nařízkovaná samotná očka s listem.

Přihnojování

Hnojí se tekutými, nebo organickými hnojivy. Lépe méně než více, ideálně do léta, na konci zimy a před květem. Pro dostatečné kvetení je doporučeno dát důraz na obsah fosforu. Z půd, v kterých jsou rhododendrony pěstovány se živiny rychle vyplavují, proto je vhodné je pravidelně v malých dávkách doplňovat. Většinou lze zakoupit hnojiva speciálně určená pro acidofilní rostliny – nezvyšují pH půdy, nebo ph půdy můžeme snížit i používáním zelené skalice (síran železnatý). Od poloviny léta omezíme zcela přísun dusíkatých hnojiv (když rostlina roste dobře, není v druhé polovině roku třeba hnojit vůbec). Smyslem opatření je zabránit zbytečném u namrzání. Z organických hnojiv je vhodná močůvka.^{[L 2]}

Poruchy výživy

Cholorózu může vyvolat nedostatek železa, nebo nadbytek vody, či vápník v půdě. Rostliny mají chlorotické listy, mladší listy a později i starší ,vybělují a opadávají. Pomáhá aplikace chelátů železa v případě nedostatku železa, v případě nadbytku vápníku pomůže výměna většího objemu zeminy. Nedostek dusíku může způsobit žloutnutí listů popstupně ke středovému nervu, vrcholy rostlin jsou načervenalé a načervenalé skvrny se objevují i na listech. Starší listy blednou rychleji a opadávají. Nejvhodnější je použít síran amonný. Nedostatek draslíku se projevuje podobně jako nedostatek dusíku. Rostlina od vrcholu žloutne. Listy žloutnou, ale žilnatina zpočátku zůstáváv zelená, později se listy svinují a opadávávají. Problém lze řešit přidáním síranu draselného do půdy. Nedostatek fosforu se projevuje matnými ale sytě zelenými listy, menší násadou květů, zastavením růstu a usycháním větví. U středního žebra listu se objevují červené skvrny, které se rozšiřují. Do půdy můžeme přidat superfosfát.

Voda

Dostatek vody je nezbytný. Pěnišníky můžou trpět v zimě nedostatkem vody ,pokud byl podzim suchý. Nadbytek vody podporuje houbové choroby a chlorózu. K zálivce je nevhodná vápenitá voda, ideální je voda dešťová, nebo povrchová. Zamokření snáší R. canadense.^{[L 2]}

Exhalace

V zakouřeném prostředí se vice daří druhům s lesklým listem, např. Rhododendron x laetevirens, Rhododendron fortunei, Rhododendron praecox, Rhododendron minus, Rhododendron williasianum a kultivarům.^{[L 2]}

Řez

Pěnišníky obvykle neřežeme, ale v mládá snáší řez dobře. Přerostlé exempláře Rhododendron ponticum, nebo Rhododendron carawbiense lze zmladit i později, dobře regenerují.^{[L 2]}

Nákup rostliny

Při nákupu prostokořených rostlin na podzim, riskujeme, že nakoupíme rostliny, které byly v zahradním centru celé léto.^[18] Nejlepší je nakupovat rostliny, které jsou čerstvě vykopané (vydobyté). Nicméně, většina rostlin zakoupených na jaře, právě kvete. To je nejméně příznivá doba na vydobývání rostlin. Vhodnější je tedy nakoupit rostliny na podzim, kdy na stanovišti lépe zakoření během zimy a využije výhody zimních srážek. Rozhodně důležitější než stav nadzemní části je stav kořenového systému. Kořeny musí mít dostatek kořenového vlášení a nesmí být poškozené. Hrnkované rostliny mohou být výhodnější koupí, ale někdy prodejci jen nahrnkují neprodané prostokořené rostliny a prodávají je jako hrnkované.

Choroby a škůdci

Poškození

Pěnišníky mají mělké kořeny a kořeny mohou být vážně poškozeny herbicidy, nebo solemi z chodníků v zimním období. Půda u zdiva, jako jsou základy a chodníky je obvykle alkalická což může znamenat problém a způsobit chlorózu. Problémy také můžou údajně způsobit kořeny ořešáku. Ty uvolňují chemické látky, které jsou toxické pro rododendrony a mnoho dalších druhů rostlin. Vážně jej může ohrozit zaplevelení. Pěnišníky snadno přerostou jiné rostliny.^[18]

Fyziologické choroby

Fyziologické choroby způsobují nepříznivé vlivy prostředí, například nedostatek vody se projevuje slabým růstem, vadnutím. Hnědé skvrny na listech může způsobit sluneční úpal. U základních prvků je nedostatek jednotlivých prvků vyživy popsán v oddíle hnojení. Nevhodná pH se projevuje žloutenkou, nebo načervenalým odstínem listů a způsobuje i nedostatečnou výživu rostlin. Celkové oslabení je příležitostí pro choroby a škůdce.

Špatné podmínky mohou přispět k onemocnění pěnišníků. Časté jsou houbové choroby. K závažným onemocněním patří Phytophthorová kořenová hniloba, plísňové nemoci napadající stonek a větvičky rostlin, Ohio State University. [1] Odumírání výhonů způsobuje houba Physalospora rhododenri, nebo Phytophtora cactorum. Pokud je rostlina napadena nebezpečnou houbou Phytophtora cinnamomi, rostlinu je třeba vykopat a spálit. Rez rhododendronová, Chrysomyxa rhododendri ,houbová choroba způsobuje hnědé a červené rozšiřující se skvrny na listech,na kterých se zespodu vytvářejí spory. Skvrnitost, Cercospora rhododendri, která způsobuje nepravidelné skvrny na listech a Phylostica maxima která vytváří šedohnědé skvrny jer třeba ošetřovat organickými fungicidy. Pěnišníky mohou trpět i Pestalozzia rhododendri a Pestalozzia macrotricha, jejich větve mohou být napadeny houbou Chondrostereum purpureum a nebo se na listech mohou objevit černé skvrny po napadení houbou Septoria azalae. Poškození způsobující ztloustnutí listů způsobuje i Exobasidium japonicum a nerovnosti na povrchu listů houba Exobasidium rhododenri. Hnilobu pupenů způsobuje houba Sporocybe azaleae, opad květů může mít na svědomí Ovulinia azaleae. Plíseň šedá, Botrytis cinerea, která napadá všechny druhy rostlin, může napadat i oslabené pěnišníky. Škůdci poškozují listy a otvírají tím často cestu k napadení rostliny houbovou chorobou Pycnostysanus. Padání listů způsobuje Drepanopeziza ribis.^{[L 2]}Puchýře způsobuje virová mozaiková choroba přenášená mšicemi. Takovou rostlinu je třeba vykopat a spálit. Na kořenech se může usídlit houba václavka Armillaria mellea a v takovém případě je dobře všechny napadené části rostliny pečlivě odstranit i s půdou, vyrýt celou rostlinu a spálit.^{[L 1]}

Škůdci

Existuje mnoho druhů hmyzu, který je buď přímo parazitem pěnišníků, nebo se jimi příležitostně živí. Pěnišky napadají brouci nosatci kteří jsou hlavními škůdci rododendronů. Pěnišník vyhledávají jako potravu pro larvy někteří zástupci řádu Lepidoptera (motýli a můry). Na listech se pase vzpřímenka azalková (Gracillaria azaleella), zavíječ (Capua angustiorana), okraje listů ožírají píďalky (Arichanna melanaria), nebo lakonosec rýhovaný (Otiorrhynchus sulcatus). Pěnišníky napadá také roztoč (Eriphyes alpestris), sviluška (Tetranychus urticae), vlnovník (Phyllocoptes azaleae), třásněnka skleníková (Heliotrips haemorrhoidalis), molicí (Dialeurodes chittendeni), červec (Pseudoccocus citri), nebo roztočík (Tarsonemus palidus). Vrcholky rostlin spřádá obaleč (Acalla schalleriana). Větvičky napadá housenka nesytka (Sesia rhododenri), (Phyllocoptes azaleae).^{[L 1]}. Důležitým škůdcem je i ploštice (Stephanitis rhododendri).^{[L 2]}

Bioindikátor

Americké pěnišníky často indikují malý obsah dusíku v půdě.

Použití herbicidů

Pokud je to nutné, je je na jaře možné omezit porosty pěnišníků pomocí postřiku herbicidu na bázi triclopyru.^[20]

Invazivní rostlina

V západní a střední Evropě jsou rododendrony kvůli svým velkým červeným, fialovým nebo bílým květům pěstovány jako okrasné keře. Některé druhy (např. Rhododendron ponticum v Irsku a ve Spojeném království) jsou vnímány jako invazní rostlina, která se rozšiřuje v zalesněných oblastech a nahrazuje přirozený podrost. Rhododendron ponticum je obtížné odstranit, neboť její kořeny vytvářejí nové výhonky. Pěnišník je zodpovědný za zničení mnoha přirozených stanovišť a půdy na Britských ostrovech. Tam, kde jsou vhodné podmínky, pěnišník konkuruje původním rostlinám. Pod nepropustnou pokrývkou jeho listů hynou druhy rostlin, které nejsou schopny růst v důsledku nedostatečného světla. To zase vede k následné hynutí původních zvířat. Rhododendron ponticum se na stanovišti množí vegetativně i semeny. Jediná rostlina nakonec vytváří koberec mnoha metrů neprostupných větví. Pokud se vodorovné větve dotýkají země, budou zakořeňovat a neustále se rozšiřuje oblast pokrytí. Semena pěnišníku jsou drobná, a ve větru se dobře rozptýlí. Každá květina může mít mezi třemi a sedmi tisíc semen, takže velkýkeř dokáže vyrobit několik milionů semen ročně. Nejlépe semu daří v narušených oblastech, kde původní vegetace byla nějakým způsobem narušena. Mykorrhiza hub s kořeny rostlin pěnišníku poskytuje konkurenční výhodu a umožňuje rostlině prosperovat v chudé půdě.^[21]

Potenciálně toxické chemikálie, fenoly a diterpeny, známé jako grayanotoxiny, se vyskytují v listí, květech a nektaru rododendronů Rhododendron ponticum. Tyto toxiny činí Rh. ponticum nepřijatelný pro většinu býložravců. Fenoly jsou nejvíce koncentrují v mladých tkáních, jako jsou rašící listy a pupeny. Jde o ochranu před býložravci. Lepivý exudát fyzicky odrazuje i malé bezobratlé. Případy otravy dobytka může mít za následek smrt u zvířat jako ovce a skot, pokud jej pozřely v dostatečném množství. Je nutné pečlivě přemýšlet o umístění včelích úlů pokud je pěnišník významně rozšířen v oblasti. Existují důkazy pro alelopatické interakci (vytváření nepříznivého prostředí pro jiné druhy) mezi pěnišníky a jinými rostlinami. Tím je myšlena nejen inhibice klíčení, nebo růst sazenic konkurenčních druhů, ale i přímá otrava. Jak bylo uvedeno výše, tkáně rododendronů obsahují značné množství fenolů a dalších potenciálně toxických chemikálií, kterí vylučují i do okolí. Existuje také důkaz pro omezení mykorrhizy u kořenů sazenice konkurenčního druhu rostlin.^[21]

Jakmile pěnišník obsadil nějaké území, jen několik původních druhů rostlin a živočichů přežilo. V zalesněných oblastech pouze velké stromy. Protože nedovolí vyrůst sazenicím, jakmile velké stromy uhynou zůstane krajina porostlá pěnišníkem. Poté, co původní rostliny zmizely, zvířata, která byla závislá na vymizelých druzích buď přímo, nebo nepřímo nemohou přežít. Oblasti zasažené pěnišníkem jsou v podstatě neplodné. Květy Rhododendronu jsou velmi atraktivní pro hmyz, zvláště čmeláky. V hlavním období kvetení květnu - červnu, upoutají pozornost opylujícího hmyzu a prakticky vyloučí opylení všech ostatních rostlin. V důsledku toho se nemohou jiné rostliny úspěšně množit. I pokud Rhododendron byl odstraněn toxický humus nasycený alelopatickými látkami zůstává. Jediné řešení je odstranit jej. Avšak i poté, snadno se může na stanoviště vrátit díky semenům uloženým v půdě.nejvhodnějším řešením je přijmout opatření v poměrně raném stádiu, aby se předešlo obsazení lokality pěnišníkem.^[21]

Symbioza

Pěnišníky stejně jako většina dalších rostlin z čeledi vřesovcovité žijí v symbióze s kořenovými bakteriemi, mykorhize.

Ochrana

Některé druhy pěnišníků jsou chráněné.^[20]

Zajímavosti

Pokud je na místě pěnišník převládající, může chránit půdu před ohněm.

Související články

Vřesovcovité Invazivní druh Bonsaj Arboretum Rašelina Zahradnictví Japonská zahrada Okrasná rostlina

Reference

1. ↑ Tree rhododendrons
2. ↑ pěstování rododendonu na www.dejavu-clanky.estranky.cz
3. ↑ Goetsch, L. A., Eckert, A. J. & Hall, B. D. (2005). The molecular systematics of Rhododendron (Ericaceae): A Phylogeny based upon RPB2 gene sequences. Sys. Bot. 30(3): 616-626.
4. ↑ Summary of Goetsch-Eckert-Hall results
5. ↑ ZICHA, Ondrej. BioLib - Rhododendron (pěnišník): [online]. 9.8. 2009, rev. 9.8. 2009, [cit. 2009-12-28]. Dostupné online.  
6. ↑ KYRAL, Aleš. Rhododendron (Pěnišník/Azalka) [online]. 09.08.2009, rev. 09.08.2009, [cit. 2009-08-09]. Dostupné online.   odrůdy
7. ↑ ^{7,0 7,1 7,2 7,3} mnoho informací o historii (anglicky)
8. ↑ ^{8,0 8,1} krátký popis
9. ↑ Global Biodiversity Information Facility. http://data.gbif.org
10. ↑ Argent, G. Rhododendrons of subgenus Vireya. 2006. Royal Horticultural Society. ISBN 1-902896-61-0
11. ↑ Nurhayat Sütlüpmar, Afife Mat and Yurdagül Satganoglu otrava jedovatým medem v Turecku. Archives of Toxicology. Volume 67, Number 2, pages 148-150, February, 1993
12. ↑ ^{12,0 12,1} Huxley, A., ed. (1992). New RHS Dictionary of Gardening. Macmillan
13. ↑ Peter A. Cox (1993). The Cultivation of Rhododendrons. B. T. Batsford, London ISBN 0-7134-5630-2 (pp80-1)
14. ↑ ERDEMOGLU, Nurgun et al.. Bioassay-guided isolation of anti-inflammatory and antinociceptive principles from a folk remedy, Rhododendron ponticum L. leaves. Journal of Ethnopharmacology, 2008, roč. 119, čís. 1, 2, s. 172 - 178. DOI:10.1016/j.jep.2008.06.021.  
15. ↑ PRAKASH, T. et al.. Hepatoprotective activity of leaves of Rhododendron arboreum in CCl₄ induced hepatotoxicity in rats. Journal of Medicinal Plants Research, 2008, roč. 2, čís. 11, s. 315 – 320. Dostupné online [cit. 9 May].  
16. ↑ AGARWAL, S.S., Sharma Kalpana Anti-inflammatory activity of flowers of Rhododendron arboreum (SMITH) in rat’s hind paw oedema induced by various phlogistic agents. Indian Journal of Pharmacology, 1988, roč. 20, čís. 2, s. 86 - 89. Dostupné online [cit. 9 May].  
17. ↑ XIONG, Jing et al.. The effect of root of rhododendron on the activation of NF-κ B in a chronic glomerulonephritis rat model []. 2009, [cit. 2024-05-09]. Dostupné online.  
18. ↑ ^{18,0 18,1 18,2 18,3} mnoho informací o pěstování pěnišníku (anglicky)
19. ↑ informace o půdě pro pěstování pěnišníků (anglicky)
20. ↑ ^{20,0 20,1} informace o pěnišníku Rhododendron macrophylum www.fs.fed.us/ (anglicky)
21. ↑ ^{21,0 21,1 21,2} popis poškozování britské krajiny, vegetace a fauny pěnišníkem (anglicky)

• Cox, P. A. & Kenneth, N. E. The Encyclopedia of Rhododendron Species. 1997. Glendoick Publishing. ISBN 0-9530533-0-X.
• Davidian, H. H. The Rhododendron Species. In four volumes from 1982-1995. Timber Press. ISBN 0-917304-71-3, ISBN 0-88192-109-2, ISBN 0-88192-168-8, ISBN 0-88192-311-7.

Externí odkazy

• informace o parku Průhonice na //www.ibot.cas.cz
• popis na www.efloras.org (anglicky)
• Rhododendrons from Turkey, Anatolia
• Flora of China: Rhododendron
• Description of damage caused by Rhododendrons in the UK
• Information on rhododendrons at the Ericaceae web pages of Dr. Kron at Wake Forest University.
• Information on Vireyas
• Information on Rhododendrons by Marc Colombel, founder of the Société Bretonne du Rhododendron.
• Extensive information on rhododendron species: the history of their discovery, botanical details, toxicity, classification, cultural conditions, care for common problems, and suggestions for companion plants by Steve Henning.
• History of Rhododendrons
• Historical Survey of Rhododendron Collecting - With Emphasis on its Close Associations with Horticulture

Rhododendron societies

• American Rhododendron Society
• UK Royal Horticultural Society
• Rhododendron Species Foundation and Botanical Garden
• Société Finlandaise du Rhododendron
• Australian Rhododendron Society
• German Rhododendron Society

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Rododendron

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

Chybná citace Nalezena značka <ref> pro skupinu „L“ bez příslušné značky <references group="L"/>.