V pondělí 16. září 2024 začala naše další
nová soutěž o nejlepší webovou stránku !!
Proto neváhejte a začněte rychle soutěžit o lákavé ceny !!

Operace Ovocný sad

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu „{{Válka“ textem „{{Infobox válka“)
m (1 revizi)

Verze z 13. 7. 2013, 07:28

Operace Ovocný sad
Konflikt:
Syrian Reactor Before After.jpg
Syrský jaderný reaktor[1][2] před izraelským náletem a po něm
Trvání: 6. září 2007
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Deir ez-Zor, Sýrie
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Zničení syrské stavby
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Izrael Izrael Sýrie Sýrie
Velitelé
Síla
stíhací letouny F-15I
stíhací letouny F-16
1 letoun ELINT
Celkem: 8 letounů 		Neznámé množství radarů a protiletadlových střel syrského letectva
Ztráty
{{{poznámky}}}

Operace Ovocný sad (hebrejsky: מבצע בוסתן, Mivca’ Bustan, anglicky: Operation Orchard [3]) byl izraelský letecký útok na jaderný reaktor[1][2] v regionu Deir ez-Zor v Sýrii[4] po půlnoci 6. září 2007. Bílý dům a CIA po útoku prohlásily, že cílem útoku byl jaderný reaktor s vojenskými účely, zatímco Sýrie to dementovala.[1] 24. dubna 2008 CIA předložila Kongresu USA důkazy, že zničené zařízení byl jaderný reaktor.[2] a vláda USA obvinila Sýrii ze stavby jaderného reaktoru.[5] Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii Muhamad Baradej nálet nejprve odsoudil,[6] po předání informací zpravodajských služeb USA uvedl, že MAAE je prověří s „vážností, kterou zasluhují“ a zopakoval kritiku jednostranného použití síly.[7] Podle novinových zpráv byl útok proveden osmi letouny F-15I[1] a F-16 69. letky izraelského letectva. Z osmi letounů nejméně čtyři přeletěly syrské území.[8] Letouny byly vybaveny raketami AGM-65 Maverick, 500librovými bombami a přídavnými palivovými nádržemi.[9][10] Příslušníci elitních jednotek izraelského letectva Sajeret Šaldag[11] a Sajeret Matkal dorazili na místo o několik dní dříve, aby označili cíl laserovými paprsky.[12]

Obsah

Aktivity před útokem

ABC News oznámila, že Mosad „zvládl buď získat jednoho z pracovníků zařízení nebo umístit špiona jako pracovníka“ uvnitř podezřelého syrského jaderného komplexu a díky tomu pak bylo možné získat fotografie cíle ze země.[13]

Podle Sunday Times se před útokem členové elitní izraelské jednotky Sajeret Matkal tajně dostali do syrského jaderného zařízení a přinesli část jaderného materiálu zpět do Izraele. Poté co byl materiál otestován a bylo potvrzeno, že pochází ze Severní Koreje, daly Spojené státy americké souhlas k útoku.[14][1] Jiná zpráva uvádí, že Izrael plánoval útok již na 14. červenec, ale někteří představitelé USA, včetně ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové se stavěli proti tomu a upřednostňovali veřejné odsouzení Sýrie; tím útok oddálili až do doby, kdy se Izrael začal obávat, že by informace mohla uniknout do médií.[15] Sunday Times uvádí, že operaci velel ministr obrany Ehud Barak.[12]

Radarová detekce

Radarový systém Tor-M1

Podle týdeníku Aviation Week & Space Technology) americké vojenské zdroje spekulují o tom, že Izraelci použili k nepozorovanému průletu nad Sýrií technologii podobnou americkému systému Suter, který umožňuje předávat nepřátelskému radaru údaje o neexistujících objektech a dokonce přímo ovlivňovat jeho senzory. Sýrie údajně vlastní moderní ruské radarové systémy SA-22, nicméně ty nebyly v době útoku funkční. V době útoku byla syrská protivzdušná ochrana zajišťována střelami Tor-M1 a zastaralými S-125 a SA-3.[16][17]

Cíl

Izraelský letoun F-15I z 69. letky

První zprávy CNN hovořily o tom, že letecký útok byl určený na „zbraně pro milice Hizballáhu“ a že po útoku „zůstala velká díra uprostřed pouště.“[18] 13. září napsal deník The Washington Post, že americké a izraelské zpravodajské služby získaly informaci, že bylo v Sýrii za severokorejské pomoci budováno jaderné zařízení a že cílem bylo „zařízení schopné vyrábět nekonvenční zbraně.“[19] Podle Sunday Times cílem útoku byla skrýš jaderného materiálu ze Severní Koreji.[14] Několik dnů předtím v Sýrii zakotvila severokorejská loď[20] a Severní Korea nálet veřejně odsoudila (KLDR se vyjadřuje k mezinárodním událostem jen vzácně).[21] Loď byla později identifikována jako 1700tunová nákladní loď Al Hamed, která byla dříve vlastněna severokorejským obchodníkem. Registrována byla v Jižní Koreji a po cestě přes Suezský průplav 28. července zakotvila v syrském přístavu Tartus.[22] Na zpáteční cestu se vypravila 3. září, poté co údajně vyložila náklad cementu. Kde byla loď v době útoku, není známo.[23]

Website The Raw Story uveřejnil 24. září zprávu, že mu zdroj z amerických tajných služeb sdělil, že skutečným cílem byly severokorejské rakety Nodong-1 „starší generace,“ které se Sýrie měla pokoušet přetvořit na rakety schopné nést chemické hlavice.[24]

Syrský viceprezident Farúk al-Šará oznámil 30. září, že cílem izraelského útoku bylo Arabské centrum pro studia aridních oblastí, což nicméně centrum samo ihned popřelo.[25] Následující den prohlásil syrský prezident Bašár al-Asad, že cílem útoku bylo „prázdný nedokončený vojenský komplex, který byl ještě ve výstavbě.“ Neposkytl však žádné detaily o povaze a účelu komplexu.[26]

Kuvajtský deník Al Jareeda přinesl 28. září informaci, že zdrojem informací pro útok byl íránský generál Ali Reza Asgari, který v únoru zmizel.[27]

14. října deník New York Times citoval americké a izraelské vojenské zpravodajské zdroje, které uvádí, že cílem útoku byl severokorejskými techniky rozestavěný jaderný reaktor a že při útoku zahynulo mnoho techniků.[28]

2. prosince citoval deník Sunday Times profesora Telavivské univerzity Uziho Evena, zakladatele Negevského jaderného výzkumného centra, který tvrdí, že Sýrie budovala zařízení ke zpracování obohaceného plutonia ze Severní Koreje, které mělo sloužit k sestrojení atomové bomby.[29] Tvrdí také, že fakt, že Syřané místo útoku zasypali tunami zeminy, svědčí o jejich strachu z radiace.[30]

Reakce

Soubor:Gaziantep Turkey Provinces locator.jpg
Provincie Gaziantep v Turecku

Sýrie nejprve prohlašovala, že její protiletecké zbraně ostřelovaly izraelské letouny, které bombardovaly prázdnou oblast v poušti[31] a později, že cílem byly nepouživané vojenské budovy.[32] 7.-8. září turecká média informovala o nálezu izraelských palivových nádrží v provinciích Gaziantep a Hatay a turecký ministr zahraničí podal formální protest izraelskému velvyslanci.[31][33] Izrael incident nekomentoval, ačkoliv izraelský premiér Ehud Olmert prohlásil, že „Bezpečnostní služby a izraelská armáda projevují neobvyklou odvahu. Přirozeně nemůžeme vždy odkrýt své karty.“[34] Izraelským novinám bylo zakázáno o leteckém útoku vytvářet vlastní zprávy.[35] 16. září řekl šéf izraelských vojenských tajných služeb Amos Jadlin parlamentní komisi, že Izrael znovuzískal svou „odstrašující schopnost.“[36] Americký ministr obrany Robert Gates byl dotázán, zda Severní Korea pomáhala Sýrii v jaderné oblasti, ale odpověděl pouze: „Sledujeme Severokorejce velmi pozorně. Sledujeme Syřany velmi pozorně.“[37] První veřejné uznání akce od izraelských představitelů přišlo 19. září, kdy vůdce opozice Benjamin Netanjahu prohlásil, že byl o útoku informován a že osobně poblahopřál premiéru Olmertovi.[38]

11. září severokorejský ministr zahraničí odsoudil narušení syrského vzdušného prostoru a vyjádřil podporu Sýrii.[39]

2. října oznámil izraelský rozhlas, že izraelské letectvo útočilo „hluboko v syrském území,“ ale nesdělil více podrobností.[40]

28. října sdělil izraelský premiér Ehud Olmert kabinetu, že se omluvil tureckému premiérovi Recepu Tayyipu Erdoğanovi za případné narušení tureckého vzdušného prostoru. V prohlášení pro tisk bylo uvedeno: „V rozhovoru s tureckým premiérem jsem mu sdělil, že pokud izraelská letadla narušila vzdušný prostor, nebyl v tom žádný úmysl podkopat tureckou suverenitu, kterou respektujeme.“[41]

Téhož dne kritizoval útok šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii Muhamad Baradej se slovy, že nejprve bombardovat a až poté pokládat otázky „podkopává systém a nevede k žádnému řešení takového podezření.“[6]

26. října přinesl deník New York Times satelitní fotografie ukazující, že Syřané téměř kompletně odstranili zbytky zařízení. Zdroje z amerických tajných služeb říkají, že podobná operace by trvala normálně přibližně rok, a vyjádřily údiv, v jaké rychlosti se to odehrálo. Bývalý zbrojní inspektor David Albright se domnívá, že práce mají za úkol odstranit důkazy, které by usvědčovaly Sýrii.[42][43]

Důsledky

10. října přinesly New York Times informaci, že se Izrael podělil o dokumenty o útoku s Tureckem. Turci prý pak v Damašku konfrontovali s dokumenty Syřany, které uvádějí, že Sýrie vyvíjela jaderný program. Sýrie to však odmítla se slovy, že cíl útoku bylo skladiště strategických raket.[44][2]

25. října přinesl deník The New York Times komerční satelitní fotografie pořízené před útokem a po něm, které ukazují, že na místě kvádrové budovy již nic neexistuje.[45][46]

27. října informovaly New York Times, že společnost Geoeye uveřejnila fotografii ze 16. září 2003, z níž bezpečnostní analytik John Pike odhadl, že stavba začala zhruba v roce 2001. Zdroj z bezpečnostních služeb prozradil deníku, že Spojené státy toto místo sledovaly špionážním satelitem.[47] Při zkoumání obdobných satelitních snímků bylo zjištěno, že 5. září 2002 oblast vyfotografoval také astronaut z Mezinárodní vesmírné stanice. Přestože snímek nemá dobré rozlišení, postačí k potvrzení faktu, že v toto období již budova existovala.

MAAE se pokouší vyšetřovat obvinění z výstavby jaderného zařízení v Sýrii, ale v polovině listopadu 2007 s ní nespolupracoval ani Izrael, ani USA. MAAE prozkoumala komerční satelitní snímky zmiňovaného místa, ale nemohla potvrdit, zda se jedná o jaderné zařízení či nikoliv.[48]

11. ledna 2008 zveřejnila společnost DigitalGlobe satelitní snímek, který ukazuje, že na místě útoku je budováno nové zařízení.[49] Nicméně David Albright uvedl, že je velmi nepravděpodobné, že by se jednalo o jaderný reaktor, a že pravděpodobně jde o zastřešení výkopových prací.[50]

1. dubna 2008 japonský deník Asahi Šimbun napsal, že Ehud Olmert na jednání 29. února sdělil japonskému premiérovi Jasuovi Fukudovi, že cílem útoku bylo „jaderné zařízení, které bylo budováno s pomocí severokorejských techniků vyslaných Pchjongjangem.“[51]

Počátkem dubna deník Haaretz naznačil, že Izrael a Spojené státy koordinovaly, jaké detaily o útoku budou zveřejněny během jednání amerického Kongresu.[52] Nejmenovaný činitel shrnul jeho plánovaný obsah: „Dojem je takový, že Syřané se za pomoci Severokorejců pokoušeli o stavbu neoznámeného zařízení, které by mohlo produkovat plutonium.“[53][54] Podle deníku Washington Post uvnitř syrského zařízení bylo pořízeno video ukazující, že syrský reaktor je totožný se severokorejským reaktorem v Jongbjonu, a bylo předvedeno Bushově administrativě před izraelským útokem.[55] Podle představitelů USA se v reaktoru nenacházel žádný uran, a ačkoliv bylo zařízení téměř kompletní, nemohlo by být spuštěno bez podrobných testů.[56] Podle nejmenovaného vysokého představitele americké vlády pak bylo zařízení pouze několik měsíců před spuštěním.[57]

Na uzavřeném jednání Kongresu Spojených států amerických 24. dubna 2008 byli jeho členové seznámeni s důkazy, že Severní Korea pomáhala Sýrii vybudovat jaderný reaktor.[1] Téhož dne Bílý dům vydal tiskové prohlášení, že USA věří, že Sýrie se severokorejskou pomocí stavěla tajný jaderný reaktor schopný produkovat plutonium a jeho účel nebyl mírový. Zpravodajská služba seznámila s fakty také MAAE.[58]

Externí odkazy



Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Operace_Ovocn%C3%BD_sad“