V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Vítězslav Vejražka

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
m (Nahrazení textu „{{Čfn osoba|“ textem „{{Kinobox osoba|“)
 
Řádka 132: Řádka 132:
* {{ND osoba|4020}}
* {{ND osoba|4020}}
* {{Čsfd osoba|22957}}
* {{Čsfd osoba|22957}}
-
* {{Čfn osoba|22399}}
+
* {{Kinobox osoba|22399}}
* {{Fdb osoba|22399}}
* {{Fdb osoba|22399}}
* [http://www.rozkvetlekonvalinky.estranky.cz/clanky/patri-k-sobe/vitezslav-vejrazka Rozkvetlé konvalinky]
* [http://www.rozkvetlekonvalinky.estranky.cz/clanky/patri-k-sobe/vitezslav-vejrazka Rozkvetlé konvalinky]

Aktuální verze z 5. 10. 2022, 08:26

Profesor Vítězslav Vejražka, filmovým pseudonymem Petr Vít (* 9. května 1915, Dolní Bousov u Mnichova Hradiště – 8. června 1973, Praha) byl český divadelní, filmový a rozhlasový herec, divadelní režisér a pedagog.

Obsah

Rodina a život

Narodil se v Dolním Bousově u Mnichova Hradiště v roce 1915, zemřel v Praze krátce po svých 58. narozeninách v roce 1973. Jeho manželkou byla Jarmila Krulišová (24. 12. 1922, Jičín – 26. 1. 2006), herečka, členka činohry Národního divadla v letech 1948 až 1989. Rovněž působila jako filmová a televizní herečka a pracovala v pedagogických funkcích na pražské DAMU. V roce 1973 byla jmenována zasloužilou umělkyní. Jejich synem je herec David Vejražka (nar. v Praze 15. 5. 1955), absolvent DAMU.

S manželkou se setkával občas i na divadelních prknech, naposledy pravděpodobně v sezóně 1971–1972 na scéně Národního divadla ve hře Rozrušená země (A. Stehlík, M. A. Šolochov, režie Evžen Sokolovský), kde hrál Jakova Lukiče Ostrovnova a jeho manželka vystupovala v roli Lukiničny. V roce 1966 měl příležitost krátce stanout na prknech Národního divadla společně i se svým synem Davidem, který účinkoval v dětské roli Frantíka ve hře Cesta do Ameriky aneb Lesní panna (dle Josefa Kajetána Tyla, režie V. Vejražka). V. Vejražka kromě režie této hry zde alternoval i v několika drobných rolích.

Je pochován v hrobce Slavín (společná hrobka národních velikánů) na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Na jeho pamět byla pojmenována ulice v Praze 5-Košířích.

Divadlo a pedagogická činnost

Začínal hrát u různých kočovných divadelních společností. V roce 1937 vystudoval herectví na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře. Již jako student statoval spolu s dalšími mladými kolegy (např. Otou Ornestem, Svatoplukem Benešem) na scéně Národního a Stavovského divadla, kde se setkal s tehdejšími významnými herci, např. Bedřichem Karenem, Leopoldou Dostálovou, Václavem Vydrou st., Hugo Haasem, Zdeňkem Štěpánkem, Olgou Scheinpflugovou aj. V roce 1937 si jej dokonce režisér Jiří Frejka vybral dva dny před premiérou mladého na záskok ve hře Godunov do role vojevůdce Basmanova za Jaroslava Průchu, který musel zaskakovat v titulní roli za Eduarda Kohouta. Po ukončení školy působil jeden rok nejprve v Moravskoslezském národním divadle v Ostravě (1938/1939), poté přešel do Zemského divadla v Brně (zde jej zastihl počátek druhé světové války). V letech 1941 až 1945 účinkoval v pražském divadle Uranie, kde také pracoval jako režisér. Po válce spoluzakládal Divadlo 5. května, kde dva roky fungoval nejen jako herec a režisér, ale i jako ředitel. V letech 1947 až 1948 působil v Divadle pracujících ve Zlíně. V roce 1948 pak natrvalo zakotvil v pražském Národním divadle, kde hrál i režíroval až do své smrti. V letech 1964–1969 byl šéfem činohry Národního divadla. Řadu významných rolí vytvořil v inscenacích režisérů Jana Škody, Jaromíra Pleskota a Františka Salzera. V závěru života se podílel i na dramatizaci některých her uváděných v Národním divadle, např. Vstanou noví bojovníci (dle Antonína Zápotockého, režie M. Stehlík, premiéra v roce 1974).

Po celý život byl silně levicově orientovaným a politicky angažovaným člověkem a členem KSČ. Působil v řadě společenských funkcí a byl vládnoucím režimem za svůj angažovaný postoj také často vyznamenáván a odměňován.

Od roku 1949 působil externě na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze (DAMU), v roce 1963 zde byl jmenován řádným profesorem.

Kromě rolí v divadle hrál rovněž ve filmu (do r. 1945 pod pseudonymem Petr Vít), v televizi a působil i v rozhlase.


„ Mohu říci, že všechny schopnosti i dobré vlastnosti potvrdil Vítězslav Vejražka v Národním divadle. Na jeho Petruccia ve Zkrocení zlé ženy, ale hlavně na Othella se bude ještě dlouho vzpomínat. Kreslil své figurky zostra, úsporně. V tomto směru vynikaly zajména jeho shakespearovské postavy, což potvrdil mimo jiné v Králi Learovi, kde za Salzerovy režie vytvořil suverénním způsobem vladařského uzurpátora Edmunda. “


Vybrané divadelní role

  • Chrysal (Molière: Učené ženy, 1936, Konzervatoř Praha, režie M. Svoboda)
  • Burgess (G. B. Shaw: Candida, 1936, Konzervatoř Praha, režie M. Svoboda)
  • Claudius (W.Shakespeare, 1936, ND, režie Jiří Frejka)
  • První novinář (Karel Čapek: Bílá nemoc, 1937, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal)
  • Basmanov (A. S. Puškin: Godunov, 1937, Stavovské divadlo, režie Jiří Frejka)
  • Jan Tönnesen (Henrik Ibsen: Opory společnosti, 1938, Zemské divadlo v Brně, režie Jan Škoda)
  • Rostand (Le Brett: Cyrano z Bergeracu, 1939, Zemské divadlo v Brně, režie Jan Škoda)
  • Marlowe (František Kožík: Shakespeare, 1940, Zemské divadlo v Brně, režie J. Bezdíček)
  • Vikentěv (Gončarov: Strž, 1940, Zemské div. v Brně, režie J. Bor)
  • Radúz (Julius Zeyer: Radúz a Mahulena, 1941, Zemské divadlo v Brně, režie A. Klimeš)
  • Clavigo (J. Goethe: Clavigo, 1942, Uranie, režie Miloš Nedbal)
  • Oberon (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské, Uranie, režie A. Podhorský)
  • Roháč (Alois Jirásek: Jan Žižka, 1945, Divadlo 5. května, režie Antonín Kurš)
  • Claudius (William Shakespeare: Hamlet, 1946, Divadlo 5. května, režie František Salzer)
  • Petruccio (William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, 1946, Divadlo 5. května, režie František Salzer)
  • Juan (Lope de Vega: Sedlák svým pánem, 1946, Divadlo 5. května, režie František Salzer)
  • Juraj Jánošík (Rázusová-Martáková: Jánošík, 1947, Divadlo 5. května, režie František Salzer)
  • Ma Kin King (Pokorný: Křídový kruh, 1947, Divadlo 5. května, režie František Salzer)
  • Pán v cylindru (Mahen: Ulička odvahy, 1947, Divadlo 5. května, režie František Salzer)
  • Šéf (T. Svatopluk: Botostroj, 1947, Divadlo pracujících Zlín, režie Z. Míka)
  • Jan Cordeau (A. Salacrou: Noci hněvu, 1947, Divadlo pracujících Zlín, režie V. Vejražka)
  • Francek (Mrštíkové: Maryša, 1948, ND, režie Jindřich Honzl)
  • Juraj Jánošík (Mahen: Jánošík, 1949, ND, režie A. Dvořák a K. Zachar)
  • Petruccio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, 1950, ND, režie František Salzer)
  • Voronov (Višněvskij: Nezapomenutelný rok devatenáctý, 1950, ND, režie František Salzer)
  • Julius Fučík (Burjakovskij: Lidé bděte!, 1951, ND, režie J. Škoda)
  • Othello (W. Shakespeare: Othello, 1951, ND, režie J. Škoda)
  • Sibirjakov (Surkov: Zelená ulice, 1952, ND, režie Fr. Salzer)
  • Jakub Bušek (L. Stroupežnický: Naši furianti, 1953, ND, režie Zdeněk Štěpánek)
  • Šafránek (L. Tyl: Vlastenec, 1953, ND, režie František Salzer)
  • Chlum (L. Tyl: Jan Hus, 1953, ND, režie A. Dvořák)
  • Znobov (Ivanov: Obrněný vlak, 1954, ND, režie František Salzer)
  • Hermann Göring (H. Zinnerová, A. Radok: Ďábelský kruh, 1955, ND, režie Alfréd Radok)
  • Maršál (Karel Čapek: Bílá nemoc, 1957, ND, režie František Salzer)
  • Nádžmí (Hikmet: Podivín, 1957, ND, režie Otomar Krejča)
  • Edmund (W. Shakespeare: Král Lear, 1958, ND, režie František Salzer)
  • Vlček (Mahen: Jánošík, 1958, ND, režie Fr.Salzer)
  • Claudius (W. Shakespeare: Hamlet, 1959, ND, režie J. Pleskot)
  • Formin (Darvas: Spálená křídla, 1959, ND, režie František Salzer)
  • Antipa (Maxim Gorkij: Zykovovi, 1959, ND, režie František Salzer)
  • Šamrajev (A. P. Čechov: Racek, 1960, ND, režie Otomar Krejča)
  • Oinomaos (Jaroslav Vrchlický, Fibich: Námluvy Pelopovy, 1960, ND, režie Ladislav Boháč)
  • Lukáš (Pavlíček: Zápas s Andělem, 1961, ND, režie J. Pleskot)
  • Vodička (W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské, 1962, ND, režie J. Pleskot)
  • Oidipús (Sofokles: Oidipús vladař, 1963, ND, režie Miroslav Macháček)
  • Antonius (W. Shakespeare: Antonius a Kleopatra, 1967, ND, režie J. Pleskot)
  • Jan Roháč z Dubé (Alois Jirásek: Jan Roháč, 1968, ND, režie V. Špidla)
  • Jakov Lukič Ostrovnov (M. Stehlík, M. A. Šolochov: Rozrušená země, 1971, Tylovo divadlo, režie Evžen Sokolovský)
  • Joe Keller (A. Miller: Všichni moji synové, 1972, ND, režie Jaromír Pleskot)

Vybrané divadelní režie

Vybrané filmové role

Ocenění

Reference

Literatura

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/V%C3%ADt%C4%9Bzslav_Vejra%C5%BEka“