Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Bitva v Kurském oblouku
Z Multimediaexpo.cz
(+ Výrazné vylepšení) |
m (→Příprava bitvy: Nashorn) |
||
| (Není zobrazeno 13 mezilehlých verzí.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox válka | {{Infobox válka | ||
| - | |Střetnutí= Bitva v Kurském oblouku | + | | Střetnutí= Bitva v Kurském oblouku |
| - | |konflikt= [[Velká vlastenecká válka]] | + | | konflikt= [[Velká vlastenecká válka]] |
| - | |image=[[Soubor: | + | | image=[[Soubor:Battle of Kursk (map).jpg|300px]] |
| - | |komentář= | + | | komentář=Průběh celé bitvy<br />(povšiměte si vývoje situace v severní část bojiště) |
| trvání= [[4. červenec|4. července]] – [[22. červenec|22. července]], [[1943]] | | trvání= [[4. červenec|4. července]] – [[22. červenec|22. července]], [[1943]] | ||
| místo= [[Kurský výběžek]], [[Sovětský svaz|SSSR]] | | místo= [[Kurský výběžek]], [[Sovětský svaz|SSSR]] | ||
| výsledek= Sovětské vítězství | | výsledek= Sovětské vítězství | ||
| - | | strana1= [[Soubor:Flag of Nazi Germany (1933-1945).png|24px]] [[Třetí říše]] | + | | strana1= [[Soubor:Flag of Nazi Germany (1933-1945).png|24px]] [[Nacistické Německo|Třetí říše]] |
| strana2= [[Soubor:Flag of the Soviet Union (1923-1955).png|24px]] [[Sovětský svaz]] | | strana2= [[Soubor:Flag of the Soviet Union (1923-1955).png|24px]] [[Sovětský svaz]] | ||
| velitel1= Adolf Hitler<br />Erich von Manstein<br />[[Walther Model]] | | velitel1= Adolf Hitler<br />Erich von Manstein<br />[[Walther Model]] | ||
| velitel2= [[Georgij Konstantinovič Žukov|Georgij Žukov]]<br />[[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij|Konstantin Rokossovskij]]<br />[[Ivan Stěpanovič Koněv|Ivan Koněv]]<br />[[Nikolaj Fjodorovič Vatutin|Nikolaj Vatutin]] | | velitel2= [[Georgij Konstantinovič Žukov|Georgij Žukov]]<br />[[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij|Konstantin Rokossovskij]]<br />[[Ivan Stěpanovič Koněv|Ivan Koněv]]<br />[[Nikolaj Fjodorovič Vatutin|Nikolaj Vatutin]] | ||
| - | | síla1= 2 | + | | síla1= 912 460 vojáků<br />2 930 tanků<br /> 9 966 děl a minometů<br />2 110 letadel |
| - | | síla2= | + | | síla2= 2 502 000 vojáků<br />5 130 tanků<br />25 010 děl a minometů<br />2 790 letadel |
| ztráty1= asi 201 000 vojáků<br /> 500 tanků<br /> 200 letadel | | ztráty1= asi 201 000 vojáků<br /> 500 tanků<br /> 200 letadel | ||
| ztráty2= 700 000 vojáků<br />1600 tanků<br />1000 letadel | | ztráty2= 700 000 vojáků<br />1600 tanků<br />1000 letadel | ||
| - | |}} | + | |}}'''Bitva v Kurském oblouku''' (resp. '''Bitva u Kurska''', '''Operace Citadela''') představuje jednu z nejvýznamnějších [[bitva|bitev]] [[druhá světová válka|druhé světové války]] na [[Východní fronta (druhá světová válka)|východní frontě]]. Zahájila ji německá vojska [[4. červenec|4. července]] [[1943]] s úmyslem získat zpět na svou stranu [[strategická iniciativa|strategickou iniciativu]] na východní frontě a připravit nepříteli natolik vážné ztráty, aby nemohl během roku zahájit významnější [[Útok|ofenzívu]]. Bezprostředním cílem bylo zlikvidovat [[Kurský oblouk]] a zničit sovětské síly v této oblasti. Bitva skončila [[22. červenec|22. července]], když Adolf Hitler nařídil (přes protesty [[Erich von Manstein|Mansteina]]) další bojové operace ukončit. |
| - | + | ||
| - | '''Bitva v Kurském oblouku''' (resp. '''Bitva u Kurska''', '''Operace Citadela''') představuje jednu z nejvýznamnějších [[bitva|bitev]] [[druhá světová válka|druhé světové války]] na [[Východní fronta | + | |
Ačkoliv ztráty [[Rudá armáda|Rudé armády]] byly mnohem větší než na německé straně, jednalo se z pohledu Německa o velký neúspěch, který definitivně odsoudil Třetí říši k porážce, neboť ta nebyla schopna nahradit utrpěné ztráty a definitivně ztratila [[strategická iniciativa|strategickou iniciativu]] na celé východní frontě. | Ačkoliv ztráty [[Rudá armáda|Rudé armády]] byly mnohem větší než na německé straně, jednalo se z pohledu Německa o velký neúspěch, který definitivně odsoudil Třetí říši k porážce, neboť ta nebyla schopna nahradit utrpěné ztráty a definitivně ztratila [[strategická iniciativa|strategickou iniciativu]] na celé východní frontě. | ||
| - | Historici ji považují spolu s [[Bitva u Stalingradu|bitvou o Stalingrad]] za [[rozhodující bitva|rozhodující bitvu]] [[Velká vlastenecká válka|Velké vlastenecké války]]. Zároveň přestavuje | + | Historici ji považují spolu s [[Bitva u Stalingradu|bitvou o Stalingrad]] za [[rozhodující bitva|rozhodující bitvu]] [[Velká vlastenecká válka|Velké vlastenecké války]]. |
| + | |||
| + | Zároveň přestavuje jednu ze dvou největších [[tank]]ových bitev historie – druhou byla [[Bitva u Brodů]]. | ||
== Příprava bitvy == | == Příprava bitvy == | ||
| - | Situace Velkoněmecké říše v roce [[1943]] začínala být kritická. Bylo evidentní, že její vojska upadají na všech frontách do [[defenzíva|defenzívy]] a že čas je jí stále horším nepřítelem. Hitler oprávněně podezříval [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojence]], že spolu navzájem konzultují svůj další postup a že další úder provedou společně. Jelikož mu představa souběžného zahájení angloamerické [[ | + | Situace Velkoněmecké říše v roce [[1943]] začínala být kritická. Bylo evidentní, že její vojska upadají na všech frontách do [[defenzíva|defenzívy]] a že čas je jí stále horším nepřítelem. Hitler oprávněně podezříval [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojence]], že spolu navzájem konzultují svůj další postup a že další úder provedou společně. Jelikož mu představa souběžného zahájení angloamerické [[Útok|ofenzívy]] ve [[Středomoří]] a sovětské na východní frontě nepřipadala zrovna lákavá, rozhodl se zaútočit sám a alespoň jednoho z nepřátel rozhodit do té míry, že nebude schopen své akce zahájit. Pro svůj plán logicky zvolil východní frontu, kterou se [[Erich von Manstein|Mansteinovi]] podařilo po [[bitva u Stalingradu|porážce u Stalingradu]] stabilizovat a která dle jeho názoru jediná slibovala možnost úspěšné akce takovéhoto rozsahu (každopádně lze souhlasit s názorem, že ve Středomoří šance na větší úspěšnou ofenzivu neexistovala). |
Hitlerův plán se setkal u německých velitelů se smíšenými pocity. Zatímco část s touto ideou souhlasila, druhá část ostře protestovala. Mnozí frontoví velitelé z východu požadovali zkrácení fronty a přechod do aktivní obrany. Hitler se po dlouhém váhání rozhodl částečně vyhovět oběma skupinám: cílem německé ofenzívy bude [[Kurský oblouk]] - obrovský výběžek fronty vkliňující se do německých pozic poblíž města [[Kursk]]. Ten vznikl během jarní [[Mansteinova ofenzíva|Mansteinovy ofenzívy]], když jarní tání a bahno znemožnily útočné operace. Jeho likvidace i se všemi jednotkami, které se v něm nacházely, by bylo řešení, které by vedlo jak k rozsáhlému ochromení nepřítele, tak ke zkrácení fronty a snížení rizika [[průlom]]u a [[obklíčení]], které se stále vznášelo nad [[Skupina armád Jih|skupinou armád Jih]]. | Hitlerův plán se setkal u německých velitelů se smíšenými pocity. Zatímco část s touto ideou souhlasila, druhá část ostře protestovala. Mnozí frontoví velitelé z východu požadovali zkrácení fronty a přechod do aktivní obrany. Hitler se po dlouhém váhání rozhodl částečně vyhovět oběma skupinám: cílem německé ofenzívy bude [[Kurský oblouk]] - obrovský výběžek fronty vkliňující se do německých pozic poblíž města [[Kursk]]. Ten vznikl během jarní [[Mansteinova ofenzíva|Mansteinovy ofenzívy]], když jarní tání a bahno znemožnily útočné operace. Jeho likvidace i se všemi jednotkami, které se v něm nacházely, by bylo řešení, které by vedlo jak k rozsáhlému ochromení nepřítele, tak ke zkrácení fronty a snížení rizika [[průlom]]u a [[obklíčení]], které se stále vznášelo nad [[Skupina armád Jih|skupinou armád Jih]]. | ||
| - | Pokud se Hitler domníval, že tím odpůrce velké ofenzívy upokojí, hrubě se přepočítal. Někteří němečtí velitelé po seznámení se s hrubými obrysy plánu zasypali vrchní velení protesty. Upozorňovali, že Kurský oblouk je již dlouhé měsíce mohutně opevňován a posilován novými jednotkami. Útok proti několika pásmům pečlivě připravené obrany považovali za málo prozíravý, neobratný a nutně vedoucí k těžkým ztrátám (např. náčelník Hitlerova štábu | + | Pokud se Hitler domníval, že tím odpůrce velké ofenzívy upokojí, hrubě se přepočítal. Někteří němečtí velitelé po seznámení se s hrubými obrysy plánu zasypali vrchní velení protesty. Upozorňovali, že Kurský oblouk je již dlouhé měsíce mohutně opevňován a posilován novými jednotkami. Útok proti několika pásmům pečlivě připravené obrany považovali za málo prozíravý, neobratný a nutně vedoucí k těžkým ztrátám (např. náčelník Hitlerova štábu Kurt Zeitler). Někteří vyslovili pochybnost, zda lze takovou akci za existujícího poměru sil vůbec úspěšně provést. Hitler sám si jí asi také úplně jist nebyl, protože se rozhodl, že k provedení celé akce bude přistoupeno až poté, co budou dodány další těžké tanky ([[Tiger]], [[Panther]]). Toto rozhodnutí však znechutilo některé velitele, kteří původně plán schvalovali. Namítali, že SSSR tanky vyrábí také (a to mnohem rychleji) a že zatímco budou čekat, [[Rusové]] budou prostor dále opevňovat. Někteří tankoví odborníci navíc zpochybňovali rozumnost uspěchaného nasazení dosud nevyzkoušených strojů typu Panther v tak enormně důležité bitvě a tak malém počtu. Rozčarování velitelů, kteří měli útok vést, postupem času rostlo stále více a více – tak jak se dodávky tanků stále více a více a opožďovaly. Přesto obě hlavní osoby, které měly útok vést ([[Walther Model|Model]] i [[Erich von Manstein|Manstein]]) zhodnotili plán jako sice obtížný, leč proveditelný. Značně pesimističtější byl maršál [[Günter von Kluge|von Kluge]]. |
Hitler sám navíc začínal propadat nervozitě. Zdálo se, že teprve nyní zcela pochopil zoufalost své strategické situace. Ve velmi krátké době se musel smířit se ztrátou [[Tunisko|Tuniska]] a elitních příslušníků [[Afrikakorps]]u a strávit několik nepříznivých zpráv [[rozvědka|rozvědky]] a svých spojenců. Jednalo se zejména o zprávy rozvědky ohledně odhadovaných sovětských [[záloha (vojenská operace)|záloh]] a nově postavených jednotek (více než dvojnásobně převyšovaly původní odhady) a ohledně italského odhodlání bojovat ([[Italové]] podle rozvědky intenzívně připravovali přeběhnutí ke Spojencům). [[Rumuni]] a [[Maďaři]] oznámili či naznačili vůdci, že nebudou schopni podporovat válečné snažení Říše tak, jako dosud. A na závěr italské nejvyšší velení oznámilo, že v současné době není schopno zajistit ani obranu italského území (o dalších oblastech Středomoří nemluvě). Další zprávy rozvědky byly ještě horší: [[Rudá armáda]] intenzívně připravovala útok v oblasti [[Orelský oblouk|Orelského oblouku]] a Doňce. Bylo zřejmé, že čeká už jen na to, až angloamerické síly zahájí útok ve Středomoří. Koncentrace sovětských sil v Kurském oblouku navíc vzrostla do té míry, že velitel [[Skupina armád Střed|skupiny armád Střed]] začal mít obavy, jestli by vůbec dokázal své pozice ubránit, pokud by sovětská strana zaútočila. Pokud šlo o útok, své pochybnosti vyjádřil už dříve. | Hitler sám navíc začínal propadat nervozitě. Zdálo se, že teprve nyní zcela pochopil zoufalost své strategické situace. Ve velmi krátké době se musel smířit se ztrátou [[Tunisko|Tuniska]] a elitních příslušníků [[Afrikakorps]]u a strávit několik nepříznivých zpráv [[rozvědka|rozvědky]] a svých spojenců. Jednalo se zejména o zprávy rozvědky ohledně odhadovaných sovětských [[záloha (vojenská operace)|záloh]] a nově postavených jednotek (více než dvojnásobně převyšovaly původní odhady) a ohledně italského odhodlání bojovat ([[Italové]] podle rozvědky intenzívně připravovali přeběhnutí ke Spojencům). [[Rumuni]] a [[Maďaři]] oznámili či naznačili vůdci, že nebudou schopni podporovat válečné snažení Říše tak, jako dosud. A na závěr italské nejvyšší velení oznámilo, že v současné době není schopno zajistit ani obranu italského území (o dalších oblastech Středomoří nemluvě). Další zprávy rozvědky byly ještě horší: [[Rudá armáda]] intenzívně připravovala útok v oblasti [[Orelský oblouk|Orelského oblouku]] a Doňce. Bylo zřejmé, že čeká už jen na to, až angloamerické síly zahájí útok ve Středomoří. Koncentrace sovětských sil v Kurském oblouku navíc vzrostla do té míry, že velitel [[Skupina armád Střed|skupiny armád Střed]] začal mít obavy, jestli by vůbec dokázal své pozice ubránit, pokud by sovětská strana zaútočila. Pokud šlo o útok, své pochybnosti vyjádřil už dříve. | ||
| - | Výše zmíněné okolnosti vedly Hitlera k tomu, aby znovu zvážil naplánovanou akci. Jeho rozhodnutí bylo minimálně pochybné. Potvrdil plán operace Citadela v jeho nejrozsáhlejší variantě, ale znovu jej odložil. Přislíbil více těžkých tanků (Tiger a Panther) a nové typy [[stíhač tanků|stíhačů tanků]] ([[Ferdinand (stíhač tanků)|Ferdinand]], [[Hornisse]]), ale ubral značný počet pěších divizí, které rozeslal po [[Francie|Francii]], [[Itálie|Itálii]], [[Balkán]]u a na kritických místech východní fronty. | + | Výše zmíněné okolnosti vedly Hitlera k tomu, aby znovu zvážil naplánovanou akci. Jeho rozhodnutí bylo minimálně pochybné. Potvrdil plán operace Citadela v jeho nejrozsáhlejší variantě, ale znovu jej odložil. Přislíbil více těžkých tanků (Tiger a Panther) a nové typy [[stíhač tanků|stíhačů tanků]] ([[Ferdinand (stíhač tanků)|Ferdinand]], [[Nashorn|Hornisse]]), ale ubral značný počet pěších divizí, které rozeslal po [[Francie|Francii]], [[Itálie|Itálii]], [[Balkán]]u a na kritických místech východní fronty. |
== Plány stran == | == Plány stran == | ||
=== Německý plán === | === Německý plán === | ||
| + | [[Soubor:Kursk-1943-Plan-GE.png|thumb|220px|Hlavní plán německého velení]] | ||
[[Skupina armád Střed]] (velitel útoku [[Walther Model]]) a [[skupina armád Jih]] (Erich von Manstein) zaútočí na „krk“ [[Kurský oblouk|Kurského oblouku]] ve směru kousek na východ od města Kursk, odříznou město i celý oblouk a sovětské jednotky zde se nacházející. Hitler si sliboval hodně jak od zničení jednotek nacházejících se v oblouku, tak od obranných bojů, které začnou, až se Rudá armáda pokusí své obklíčené jednotky osvobodit. Plán evidentně musel vyústit v gigantickou bitvu, proto se k jeho provedení shromáždila většina tankových sil obou skupin armád i další [[strategické zálohy]]. Přesto panovaly oprávněné pochybnosti, zda mají obě útočná uskupení dostatek prostředků k provedení akce. | [[Skupina armád Střed]] (velitel útoku [[Walther Model]]) a [[skupina armád Jih]] (Erich von Manstein) zaútočí na „krk“ [[Kurský oblouk|Kurského oblouku]] ve směru kousek na východ od města Kursk, odříznou město i celý oblouk a sovětské jednotky zde se nacházející. Hitler si sliboval hodně jak od zničení jednotek nacházejících se v oblouku, tak od obranných bojů, které začnou, až se Rudá armáda pokusí své obklíčené jednotky osvobodit. Plán evidentně musel vyústit v gigantickou bitvu, proto se k jeho provedení shromáždila většina tankových sil obou skupin armád i další [[strategické zálohy]]. Přesto panovaly oprávněné pochybnosti, zda mají obě útočná uskupení dostatek prostředků k provedení akce. | ||
=== Sovětský plán === | === Sovětský plán === | ||
| - | [[ | + | [[Soubor:Protiútok sovětské střelecké jednotky.gif|thumb|220px|Protiútok sovětské střelecké jednotky v bitvě u Kurska]] |
[[Stavka]] si byla vědoma německých plánů týkajících se Kurského oblouku do takových detailů, že znala i průběžné změny a přesuny termínů. Byla informována i o posledním a definitivním termínu s takovým předstihem, že byl zcela vyloučen jakýkoliv [[moment překvapení]] hrající ve prospěch Německa. | [[Stavka]] si byla vědoma německých plánů týkajících se Kurského oblouku do takových detailů, že znala i průběžné změny a přesuny termínů. Byla informována i o posledním a definitivním termínu s takovým předstihem, že byl zcela vyloučen jakýkoliv [[moment překvapení]] hrající ve prospěch Německa. | ||
Sovětský plán vypracovaný [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukovem]] - „Operace Kutuzov“ - spočíval v odražení nepřátelského útoku zhruba 1/2 až 2/3 shromážděných sil a následným protiútokem zbytku, který by německé síly rozdrtil. Zároveň s druhou fází operace se předpokládaly akce v oblasti [[Doněc|Doňce]] a [[Orelský oblouk|Orelského oblouku]] a snad i akce angloamerických sil ve [[Středomoří]]. Cílem tedy dle Žukova bylo: ''„unavit nepřítele na našich obranných postaveních, vyřadit z boje jeho tanky, pak přivést čerstvé posily a zlikvidovat hlavní seskupení generální ofenzívou“''. Za tímto účelem byly shromážděny celé 3 [[front]]y. Dva měly za úkol přímou obranu Kurského oblouku ([[Centrální front]] [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij|Konstantina Rokossovského]] na severu a [[Voroněžský front]] [[Nikolaj Fjodorovič Vatutin|N.F.Vatutina]] na jihu), jeden ([[Stepní front]] [[Ivan Stěpanovič Koněv|I.S.Koněva]]) měl tvořit zálohy pro protiútoky v první a druhé fázi bitvy. Pak zde byly ovšem ještě tři fronty na frontě severně a jižně od Kurského oblouku ([[Západní front]] a [[Brjanský front]] na severu a [[Jihozápadní front]]), které vyčlenily ze svých řad početné [[záloha (vojenská operace)|zálohy]], které měly být v případě potřeby poskytnuty frontům v Kurském oblouku. Zároveň se předpokládalo, že ve druhé fázi operace zahájí Západní front útok na [[skupina armád Střed|skupinu armád Střed]] v severní části Orelského oblouku. | Sovětský plán vypracovaný [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukovem]] - „Operace Kutuzov“ - spočíval v odražení nepřátelského útoku zhruba 1/2 až 2/3 shromážděných sil a následným protiútokem zbytku, který by německé síly rozdrtil. Zároveň s druhou fází operace se předpokládaly akce v oblasti [[Doněc|Doňce]] a [[Orelský oblouk|Orelského oblouku]] a snad i akce angloamerických sil ve [[Středomoří]]. Cílem tedy dle Žukova bylo: ''„unavit nepřítele na našich obranných postaveních, vyřadit z boje jeho tanky, pak přivést čerstvé posily a zlikvidovat hlavní seskupení generální ofenzívou“''. Za tímto účelem byly shromážděny celé 3 [[front]]y. Dva měly za úkol přímou obranu Kurského oblouku ([[Centrální front]] [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij|Konstantina Rokossovského]] na severu a [[Voroněžský front]] [[Nikolaj Fjodorovič Vatutin|N.F.Vatutina]] na jihu), jeden ([[Stepní front]] [[Ivan Stěpanovič Koněv|I.S.Koněva]]) měl tvořit zálohy pro protiútoky v první a druhé fázi bitvy. Pak zde byly ovšem ještě tři fronty na frontě severně a jižně od Kurského oblouku ([[Západní front]] a [[Brjanský front]] na severu a [[Jihozápadní front]]), které vyčlenily ze svých řad početné [[záloha (vojenská operace)|zálohy]], které měly být v případě potřeby poskytnuty frontům v Kurském oblouku. Zároveň se předpokládalo, že ve druhé fázi operace zahájí Západní front útok na [[skupina armád Střed|skupinu armád Střed]] v severní části Orelského oblouku. | ||
| Řádka 45: | Řádka 46: | ||
== Bitva == | == Bitva == | ||
| - | [[ | + | [[File:Kursk Soviet machineguns.JPG|thumb|220px|Sovětská pěchotu u Kurska]] |
| - | Předběžné německé akce byly zahájeny [[4. červenec|4. července]] [[1943]] odpoledne 4. tankovou armádou. Akce byla úspěšná, ale téměř čtvrtina brigády [[Panther]]ů musela být vyřazena pro technické obtíže. Vlastní útok začal [[5. červenec|5. července]] ve 4:30 ráno. Sovětské zdroje udávají, že těsně před zahájením německého útoku provedlo [[dělostřelectvo]] [[Rudá armáda|Rudé armády]] na základě informací od několika přeběhlíků o plánovaném začátku ofenzívy zdařilý mohutný [[dělostřelecký přepad]], který způsobil německým úderným jednotkám těžké ztráty. Bojová hlášení německých jednotek mluví pouze o krátké [[rušivá palba|rušivé palbě]] „bez významných následků“.<ref>[[Gotthard Heinrici]], Wilhelm Hauck: ''Zrození bitvy'', Bonus A 1997 (ISBN 80-85914-33-6)</ref> | + | Předběžné německé akce byly zahájeny [[4. červenec|4. července]] [[1943]] odpoledne 4. tankovou armádou. Akce byla úspěšná, ale téměř čtvrtina brigády [[Panther]]ů musela být vyřazena pro technické obtíže. Vlastní útok začal [[5. červenec|5. července]] ve 4:30 ráno. Sovětské zdroje udávají, že těsně před zahájením německého útoku provedlo [[dělostřelectvo]] [[Rudá armáda|Rudé armády]] na základě informací od několika přeběhlíků o plánovaném začátku ofenzívy zdařilý mohutný [[dělostřelecký přepad]], který způsobil německým úderným jednotkám těžké ztráty. Bojová hlášení německých jednotek mluví pouze o krátké [[rušivá palba|rušivé palbě]] „bez významných následků“.<ref>[[Gotthard Heinrici]], Wilhelm Hauck: ''Zrození bitvy'', Bonus A 1997 (ISBN 80-85914-33-6)</ref> |
| - | + | ||
| - | + | ||
| - | Brzy bylo zřejmé, že plán akce nebude možno splnit tak rychle, jak bylo očekáváno. V prvních dnech bylo sice dosaženo výrazných výsledků, leč stále bylo zřejmější, že se německý postup stále více zadrhává a ztráty neúměrně rostou. Jako rozhodující faktor lze zřejmě brát i situaci ve vzduchu | + | [[File:Bundesarchiv Bild 183-J14813, Bei Orel, Panzer VI (Tiger I).jpg|thumb|200px|left|[[Tiger|Tigry]] v severním sektoru bitvy]] |
| + | Brzy bylo zřejmé, že plán akce nebude možno splnit tak rychle, jak bylo očekáváno. V prvních dnech bylo sice dosaženo výrazných výsledků, leč stále bylo zřejmější, že se německý postup stále více zadrhává a ztráty neúměrně rostou. Jako rozhodující faktor lze zřejmě brát i situaci ve vzduchu – [[Luftwaffe]] v prvních dnech získala zřetelnou převahu a byla bez problémů schopna jak zajišťovat vzdušné údery proti nepřátelským jednotkám, tak poskytovat vzdušné krytí jednotkám vlastním. Postupem času však [[Stavka]] začala k bojišti přesunovat tisíce nových strojů a zároveň se projevil nedostatek pohonných hmot u německého letectva. Výsledkem bylo, že Luftwaffe již nebyla schopna plnit oba úkoly naráz (mohla buďto bránit své jednotky, nebo sama útočit na pozemní jednotky nepřítele), což připravilo německou stranu o poslední důležitou výhodu, kterou měla. Výše zmíněný scénář víceméně popírají sovětské zdroje, které zpravidla mluví o vyrovnané situaci ve vzduchu na počátku a své jednoznačné převaze ve vzduchu na konci bitvy. Zatímco druhý bod lze zřejmě přijmout bez výhrad, první je značně sporný, neboť z bojových hlášení německých jednotek se nezdá, že by měly na počátku bitvy s sovětským letectvem vážnější obtíže. Většina ztrát u nich spadá na účet dobře vybudované protitankové obrany, minových polí a sovětského dělostřelectva.<ref>[[Gotthard Heinrici]], Wilhelm Hauck: ''Zrození bitvy'', Bonus A 1997 (ISBN 80-85914-33-6)</ref> | ||
| - | [[6. | + | [[6. červenec|6. července]] začalo být [[skupina armád Střed|skupině armád Střed]] zřejmé, že asi nebude schopna splnit své úkoly. [[Skupina armád Jih]] zatím slibně pokračovala, ale její zpoždění rostlo a nepřítel začal proti ní nasazovat zálohy. Projevil se nedostatek zejména [[pěchota|pěchoty]], která by zajišťovala týl a křídla postupujících [[tank]]ových klínů. [[Erich von Manstein|Manstein]] i [[Walther Model|Model]] se proto obrátili na Adolfa Hitlera, aby jim povolil nasadit pěší zálohy, nad nimiž si prozatím ponechal kontrolu, neboť za současného stavu byla více než 1/3 všech úderných tankových sil vázána podružnými úkoly, které jí nepříslušely. Většina odborníků, kteří do té doby nepovažovali operaci Citadela za předem ztracenou, se domnívá, že byla definitivně pohřbena právě nyní, když Hitler tuto žádost odmítl. Manstein tedy použil vlastní frontové jednotky [[Doněcká oblast|Doněcké oblasti]], což ovšem nestačilo a navíc to bylo nesmírně riskantní, neboť tak oslabil zabezpečení svého pravého křídla a týlu. Model tuto možnost neměl, neboť on velel pouze útoku a velitel skupiny armád Střed [[Günter von Kluge]] jeho žádost o přesun jednotek zamítl (což se později ukázalo jako nanejvýš správné rozhodnutí). Během 7.-10. července obě německá uskupení ještě postupovala, do operačního pásma obrany se ovšem podařilo proniknout pouze jižní skupině. Severní se navzdory opakovaným útokům nedostala dále než o 5-10 km. Neúnosné ztráty a sovětské protiútoky způsobily, že [[10. červenec|10. července]] se německý postup zcela zastavil. Hitler proto poskytl skupině armád Střed polovinu leteckých sil skupiny armád Jih. To nebyl nejšťastnější krok, neboť zpomalil postup na jihu, zatímco na podstatné zlepšení situace na severu nestačil. Kolem 9. července začal být Hitler velice nervózní a naléhal na urychlené dokončení operace, neboť začal dostávat zprávy o bezprostředně hrozící invazi angloamerických jednotek na [[Sicílie|Sicílii]] a možná i [[Balkán]]ě (k prvnímu pak skutečně došlo [[10. červenec|10. července]] [[1943]]). |
| - | [[Soubor: | + | [[Soubor:Bundesarchiv Bild 101I-219-0553A-36, Russland, bei Pokrowka, russischer Panzer T34.jpg|thumb|200px|left|Němečtí vojáci prohlížejí zničený sovětský tank [[T-34]] po bojích u Prochorovky]] |
| - | + | [[12. červenec|12. července]] vydal Hitler rozkaz povolující nasazení pěších záloh, aby operaci urychlil, avšak jednak již bylo pozdě, jednak začalo být zřejmé, že německé síly budou mít úplně jiné starosti, neboť [[Rudá armáda]] zahájila [[protiútok|protiúder]] - [[Operace Kutuzov|operaci Kutuzov]]. Začala druhá fáze bitvy. [[Ivan Stěpanovič Koněv|Koněvův]] [[Stepní front]] zahájil společně s [[Voroněžský front|Voroněžským]] frontem mohutný úder proti skupině armád Jih, zatímco [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij|Rokossovského]] [[Střední front]] zaútočil na skupinu armád Střed. Ta se sice s útokem vyrovnala, jenže vzápětí zaútočily na severní část [[Orelský oblouk|Orelského oblouku]] [[Západní front]] a [[Brjanský front]], které prolomily německou frontu a bezprostředně ohrozily [[týl]] jejího úderného uskupení. Maršál [[Günter von Kluge]] musel veškeré zálohy nasadit proti tomuto nebezpečí, přičemž sáhl i do rezerv Modelova útočného seskupení, což logicky znamenalo, že akce skupiny armád Střed v Kurském oblouku nebudou moci smysluplně pokračovat (Hitler ovšem tuto interpretaci situace odmítal až do okamžiku zrušení celé operace). Na jihu se zatím střetla největší masa tanků v historii poblíž [[Prochorovka|Prochorovky]]. Výsledek této [[bitva u Prochorovky|bitvy]] je poněkud sporný a obě strany ji reklamují jako své vítězství. Manstein nepochybně odrazil sovětský protiútok a údajně byl (dle svého vlastního tvrzení) připraven pokračovat v úderu. Pravděpodobně tak situaci skutečně viděl, protože když Hitler operaci Citadela [[14. červenec|14. července]] ukončil a odebral Mansteinovi část jeho jednotek, velitel skupiny armád Jih ostře protestoval - tvrdil že již porazil hlavní síly protivníka a je čas jej dorazit. Toto tvrzení je zejména v sovětské literatuře odmítáno jako příliš optimistické, sovětská strana stále disponovala rozsáhlými zálohami, které mohla kdykoliv nasadit. Pro správné posouzení situace je třeba zvážit odpovědi na dvě otázky. Proč se Manstein musel vzdát útoku na Prochorovku? Podle něj bylo příčinou zrušení operace ze strany Hitlera a odvelení jeho klíčových jednotek jinam. Podle sovětské strany díky těžkým ztrátám z bitvy u Prochorovky (protože ji v podstatě prohrál). Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět, neboť obě strany předkládají diametrálně odlišné interpretace situace a neshodnou se ani na tom, v jakém stavu byla německá obrněná technika v této fázi operace. Druhá otázka zní: Byl Manstein schopen pokračovat v akci a zvítězit? Stanovisko sovětské strany je jednoznačné - nemohl. Z Mansteinových pamětí, jeho protestů i následného jednání je zřejmé, že se upřímně domníval, že zvítězit může, ovšem zřejmé je i to, že měl zkreslené představy o velikosti dosud nedotčených záloh na sovětské straně i o situaci skupiny armád Střed. V této otázce panuje mezi odborníky konsenzus, že Manstein protivníka dosud ještě neporazil a že jeho šance na úspěšné pokračování v útoku byly velice malé, pravděpodobně naprosto nulové. | |
| - | [[12. červenec|12. července]] vydal Hitler rozkaz povolující nasazení pěších záloh, aby operaci urychlil, avšak jednak již bylo pozdě, jednak začalo být zřejmé, že německé síly budou mít úplně jiné starosti, neboť [[Rudá armáda]] zahájila [[protiútok|protiúder]] - [[Operace Kutuzov|operaci Kutuzov]]. Začala druhá fáze bitvy. [[Ivan Stěpanovič Koněv|Koněvův]] [[Stepní front]] zahájil společně s [[Voroněžský front|Voroněžským]] frontem mohutný úder proti skupině armád Jih, zatímco [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij|Rokossovského]] [[Střední front]] zaútočil na skupinu armád Střed. Ta se sice s útokem vyrovnala, jenže vzápětí zaútočily na severní část [[Orelský oblouk|Orelského oblouku]] [[Západní front]] a [[Brjanský front]], které prolomily německou frontu a bezprostředně ohrozily [[týl]] jejího úderného uskupení. Maršál [[Günter von Kluge]] musel veškeré zálohy nasadit proti tomuto nebezpečí, přičemž sáhl i do rezerv Modelova útočného seskupení, což logicky znamenalo, že akce skupiny armád Střed v Kurském oblouku nebudou moci smysluplně pokračovat (Hitler ovšem tuto interpretaci situace odmítal až do okamžiku zrušení celé operace). Na jihu se zatím střetla největší masa tanků v historii poblíž [[Prochorovka|Prochorovky]]. Výsledek této [[bitva u Prochorovky|bitvy]] je poněkud sporný a obě strany ji reklamují jako své vítězství. Manstein nepochybně odrazil sovětský protiútok a údajně byl (dle svého vlastního tvrzení) připraven pokračovat v úderu. Pravděpodobně tak situaci skutečně viděl, protože když Hitler operaci Citadela [[14. červenec|14. července]] ukončil a odebral Mansteinovi část jeho jednotek, velitel skupiny armád Jih ostře protestoval - tvrdil že již porazil hlavní síly protivníka a je čas jej dorazit. Toto tvrzení je zejména v sovětské literatuře odmítáno jako příliš optimistické, sovětská strana stále disponovala rozsáhlými zálohami, které mohla kdykoliv nasadit. Pro správné posouzení situace je třeba zvážit odpovědi na dvě otázky. Proč se Manstein musel vzdát útoku na Prochorovku? Podle něj bylo příčinou zrušení operace ze strany Hitlera a odvelení jeho klíčových jednotek jinam. Podle sovětské strany díky těžkým ztrátám z bitvy u Prochorovky (protože ji v podstatě prohrál). Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět, neboť obě strany předkládají diametrálně odlišné interpretace situace a neshodnou se ani na tom, v jakém stavu byla německá obrněná technika v této fázi operace. Druhá otázka zní: Byl Manstein schopen pokračovat v akci a zvítězit? Stanovisko sovětské strany je jednoznačné - nemohl. Z Mansteinových pamětí, jeho protestů i následného jednání je zřejmé, že se upřímně domníval, že zvítězit může, ovšem zřejmé je i to, že měl zkreslené představy o velikosti dosud nedotčených záloh na sovětské straně i o situaci skupiny armád Střed. V této otázce panuje mezi odborníky konsenzus, že Manstein protivníka dosud ještě neporazil a že jeho šance na úspěšné pokračování v útoku byly velice malé, pravděpodobně naprosto nulové. | + | |
Hitler nakonec Mansteinovy protesty odmítl, ale nezasáhl, když se Manstein rozhodl v akci pokračovat na vlastní pěst (musel se vzdát hlavního úderu, ale hodlal zničit co nejvíc jednotek nepřítele. [[16. červenec|16. července]] však akce z jeho pohledu v podstatě skončila, neboť mu Hitler odebral 2. tankový sbor SS, bez kterého nemohl v útocích pokračovat. Přesto však i nadále prováděl alespoň dílčí útoky proti exponovaným pozicím nepřítele a to až do [[22. červenec|22. července]], kdy mu Hitler odebral další jednotky a přísně mu nařídil další akce ukončit. | Hitler nakonec Mansteinovy protesty odmítl, ale nezasáhl, když se Manstein rozhodl v akci pokračovat na vlastní pěst (musel se vzdát hlavního úderu, ale hodlal zničit co nejvíc jednotek nepřítele. [[16. červenec|16. července]] však akce z jeho pohledu v podstatě skončila, neboť mu Hitler odebral 2. tankový sbor SS, bez kterého nemohl v útocích pokračovat. Přesto však i nadále prováděl alespoň dílčí útoky proti exponovaným pozicím nepřítele a to až do [[22. červenec|22. července]], kdy mu Hitler odebral další jednotky a přísně mu nařídil další akce ukončit. | ||
| Řádka 63: | Řádka 62: | ||
== Následky bitvy == | == Následky bitvy == | ||
| - | [[Soubor:Bundesarchiv Bild 101III-Zschaeckel- | + | [[Soubor:Bundesarchiv Bild 101III-Zschaeckel-206-35, Schlacht um Kursk, Panzer VI (Tiger I).jpg|thumb|250px|Vojáci Waffen SS divize "Das Reich"]] |
| - | [[Soubor:Bundesarchiv Bild 101I-022-2925-05, Russland, Unternehmen "Zitadelle", Kriegsgefangene.jpg|thumb| | + | [[Soubor:Bundesarchiv Bild 101I-022-2925-05, Russland, Unternehmen "Zitadelle", Kriegsgefangene.jpg|thumb|250px|Zástupy sovětských zajatců]] |
Myšlenka velké vítězné bitvy na východní frontě snad nemusela být mylná (byť válku již s největší pravděpodobností nemohla zvrátit), ovšem místo i způsob byly zvoleny velice nešťastně a odklady akce a nerozhodnost Adolfa Hitlera ohledně nasazení záloh definitivně zmařily i ty malé šance na úspěch, které zbývaly. Mnoho odborníků se ovšem kloní k názoru, že zmíněné okolnosti nebyly zas až tak podstatné. Podle nich už v roce 1943 nebylo v silách Německa ochromit Rudou armádu a rozdíl v průmyslových potenciálech obou stran vylučoval, že by se situace mohla v tomto ohledu někdy změnit v Hitlerův prospěch. | Myšlenka velké vítězné bitvy na východní frontě snad nemusela být mylná (byť válku již s největší pravděpodobností nemohla zvrátit), ovšem místo i způsob byly zvoleny velice nešťastně a odklady akce a nerozhodnost Adolfa Hitlera ohledně nasazení záloh definitivně zmařily i ty malé šance na úspěch, které zbývaly. Mnoho odborníků se ovšem kloní k názoru, že zmíněné okolnosti nebyly zas až tak podstatné. Podle nich už v roce 1943 nebylo v silách Německa ochromit Rudou armádu a rozdíl v průmyslových potenciálech obou stran vylučoval, že by se situace mohla v tomto ohledu někdy změnit v Hitlerův prospěch. | ||
| - | Německá strana nasadila v průběhu bojů u Kurska asi 2/3 svých obrněných sil. Rozhodující byly nejen ztráty (které sice byly citelné, ale nikoliv zdrcující), ale zejména ztráta času, promarnění příležitosti a oslabení ostatních částí bojiště. Němci potřebovali rychlé a výrazné vítězství na východní frontě, které by ochromilo jejich protivníka. Nedosáhli ho však a dlouhodobé soustředění většiny německých elitních sil v prostoru Kurska umožnilo Spojencům ve Středomoří a Rudé armádě v Doňské oblasti a Orelském oblouku rozvinout vlastní útočné operace, které skončily jejich drtivými úspěchy (konkrétně pád [[Sicílie]] a města [[ | + | Německá strana nasadila v průběhu bojů u Kurska asi 2/3 svých obrněných sil. Rozhodující byly nejen ztráty (které sice byly citelné, ale nikoliv zdrcující), ale zejména ztráta času, promarnění příležitosti a oslabení ostatních částí bojiště. Němci potřebovali rychlé a výrazné vítězství na východní frontě, které by ochromilo jejich protivníka. Nedosáhli ho však a dlouhodobé soustředění většiny německých elitních sil v prostoru Kurska umožnilo Spojencům ve Středomoří a Rudé armádě v Doňské oblasti a Orelském oblouku rozvinout vlastní útočné operace, které skončily jejich drtivými úspěchy (konkrétně pád [[Sicílie]] a města [[Orjol|Orel]]). Německá strana už nikdy neměla získat výraznou [[strategická iniciativa|strategickou iniciativu]] na žádné části evropského bojiště a poměr sil mezi ní a Spojenci se stále výrazněji měnil v její neprospěch. Jakékoliv shromáždění relevantních německých sil k (proti)útoku ([[bitva v Ardenách]], [[operace Jarní probuzení]]) automaticky znamenalo natolik riskantní oslabení ostatních pozic, že žádná podobná akce neměla šanci na celkový dobrý výsledek. |
Pro [[Rudá armáda|Rudou armádu]] byla naopak bitva u Kursku poslední velkou obrannou operací, ve zbývajících necelých dvou letech války již jen útočila a její postup vpřed se zastavil až v [[Berlín]]ě a Praze. | Pro [[Rudá armáda|Rudou armádu]] byla naopak bitva u Kursku poslední velkou obrannou operací, ve zbývajících necelých dvou letech války již jen útočila a její postup vpřed se zastavil až v [[Berlín]]ě a Praze. | ||
| - | <gallery> | + | <gallery heights="190" widths="190"> |
File:Bundesarchiv Bild 101I-022-2948-19, Russland, Unternehmen "Zitadelle". Soldatengrab.jpg|Polní hrob německého vojáka | File:Bundesarchiv Bild 101I-022-2948-19, Russland, Unternehmen "Zitadelle". Soldatengrab.jpg|Polní hrob německého vojáka | ||
File:ProkhorovkaMonument.jpg|Památník padlých sovětských vojáků | File:ProkhorovkaMonument.jpg|Památník padlých sovětských vojáků | ||
| Řádka 79: | Řádka 78: | ||
== Jednotky účastnící se bitvy u Kurska na straně Německa == | == Jednotky účastnící se bitvy u Kurska na straně Německa == | ||
| - | [[Skupina armád Střed]] | + | [[Skupina armád Střed]] – [[Günther von Kluge]] |
| - | *[[2. tanková armáda (německá)|2. tanková armáda]] | + | [[Soubor:Bundesarchiv Bild 101III-Zschaeckel-208-25, Schlacht um Kursk, Panzer III.jpg|thumb|220px|Posádka tanku [[Panzerkampfwagen III|Pz.Kpfw. III]] z 2. tankové divize SS „Das Reich“ odpočívá po bojích v jižním sektoru]] |
| - | *[[9. armáda (německá)|9. armáda]] | + | * [[2. tanková armáda (německá)|2. tanková armáda]] – [[Erich Heinrich Clössner]] od srpna [[Walter Model]], tato armáda se přímo neúčastnila Operace Citadela, ale až následných obraných bojů u Orla. |
| - | **XXIII. armádní sbor | + | * [[9. armáda (německá)|9. armáda]] – [[Walter Model]] |
| - | **XLI. tankový sbor | + | **XXIII. armádní sbor – [[Johannes Friessner]] |
| - | **XLVII. tankový sbor | + | **XLI. tankový sbor – [[Josef Harpe]] |
| - | **XLVI. tankový sbor | + | **XLVII. tankový sbor – [[Joachim Lemelsen]] |
| - | **XX. armádní sbor | + | **XLVI. tankový sbor – [[Hans Zorn]] |
| - | *[[2. armáda (německá)|2. armáda]] | + | **XX. armádní sbor – [[Rudolf von Roman]], tento sbor se přímo neúčastnil Operace Citadela. |
| - | *6. letecká armáda | + | *[[2. armáda (německá)|2. armáda]] – [[Hans von Salmuth]], tato armáda se přímo neúčastnila Operace Citadela. |
| - | [[Skupina armád Jih]] | + | *6. letecká armáda – [[Robert Ritter von Greim]] |
| - | *[[4. tanková armáda (německá)|4. tanková armáda]] | + | [[Skupina armád Jih]] – Erich von Manstein |
| - | **LII. armádní sbor | + | *[[4. tanková armáda (německá)|4. tanková armáda]] – [[Hermann Hoth]] |
| - | **XLVIII. tankový sbor | + | **LII. armádní sbor – [[Eugen Ott]], tento sbor se přímo neúčastnil Operace Citadela. |
| - | **II. tankový sbor SS | + | **XLVIII. tankový sbor – [[Dietrich von Choltitz]] |
| - | *[[Armádní skupina "Kempf"]] | + | **II. tankový sbor SS – [[Paul Hausser]] |
| - | **III. tankový sbor | + | *[[Armádní skupina "Kempf"]] – [[Werner Kempf]], později byla přejmenována na 8. armádu |
| - | **Rausův armádní sbor | + | **III. tankový sbor – [[Hermann Breith]] |
| - | **XLII. armádní sbor | + | **Rausův armádní sbor – [[Erhard Raus]] |
| - | *[[1. tanková armáda (německá)|1. tanková armáda]] | + | **XLII. armádní sbor – [[Franz Mattenklott]], tento sbor se přímo neúčastnil Operace Citadela. |
| - | *4. letecká armáda | + | *[[1. tanková armáda (německá)|1. tanková armáda]] – [[Eberhard von Mackensen]], tato armáda se přímo neúčastnila Operace Citadela. |
| + | *4. letecká armáda – [[Wolfram von Richthofen]], který nebyl přítomen a zastupoval jej [[Otto Desloch]]. | ||
*Záloha Skupiny armád Jih | *Záloha Skupiny armád Jih | ||
| - | **XXIV. tankový sbor | + | **XXIV. tankový sbor – [[Walther Nehring]] |
== Jednotky účastnící se bitvy u Kurska na straně SSSR == | == Jednotky účastnící se bitvy u Kurska na straně SSSR == | ||
| Řádka 137: | Řádka 137: | ||
== Velká Galerie == | == Velká Galerie == | ||
| - | * '''[[:Kategorie: | + | * '''[[:Kategorie:Album Battle of Kursk|Mnoho fotografií – Bitva u Kurska]]''' |
== YouTube == | == YouTube == | ||
{| border="4" width="442" align="left" | {| border="4" width="442" align="left" | ||
| - | | {{#widget:YouTube|id= | + | | {{#widget:YouTube|id=IKtD2kht1ZI}} |
|- align="center" | |- align="center" | ||
| - | | ''' | + | | '''Battle of Kursk 1943 - World War II Documentary''' |
|} | |} | ||
{| border="4" width="442" align="right" | {| border="4" width="442" align="right" | ||
| - | | {{#widget:YouTube|id= | + | | {{#widget:YouTube|id=HzV-cQ7QzJ8}} |
|- align="center" | |- align="center" | ||
| - | | ''' | + | | '''Velké bitvy historie Kursk 1943 (CZ dokument)''' |
|} | |} | ||
<br style="clear: both;" /> | <br style="clear: both;" /> | ||
| Řádka 157: | Řádka 157: | ||
|} | |} | ||
{| border="4" width="442" align="right" | {| border="4" width="442" align="right" | ||
| - | | {{#widget:YouTube|id= | + | | {{#widget:YouTube|id=lNOV-L_EGKg}} |
|- align="center" | |- align="center" | ||
| - | | ''' | + | | '''Kursk Defeat – 1943 – 13 July 18''' |
|} | |} | ||
<br style="clear: both;" /> | <br style="clear: both;" /> | ||
| Řádka 170: | Řádka 170: | ||
== Literatura == | == Literatura == | ||
| - | * | + | * Gotthard Heinrici, Wilhelm Hauck: ''Zrození bitvy'', Bonus A 1997 (ISBN 80-85914-33-6) |
* Kolektiv autorů: ''Svět ve válce'', Vašut 1998, (ISBN 80-7236-072-8) | * Kolektiv autorů: ''Svět ve válce'', Vašut 1998, (ISBN 80-7236-072-8) | ||
* [[Liddell Hart]]: ''Dějiny druhé světové války'', Jota, s.r.o. 2000, (ISBN 80-7217-117-8) | * [[Liddell Hart]]: ''Dějiny druhé světové války'', Jota, s.r.o. 2000, (ISBN 80-7217-117-8) | ||
| Řádka 180: | Řádka 180: | ||
<references/> | <references/> | ||
== Externí odkazy == | == Externí odkazy == | ||
| - | * [http://www.palba.cz/viewforum.php?f=185 Od Kurska po Bagration] | + | * [http://www.palba.cz/viewforum.php?f=185 Od Kurska po Bagration] – Samotná bitva i následné události |
| - | * [http://www.palba.cz/forumfoto/thumbnails.php?album=54&page=2 Mapy Východní fronty] | + | * [http://www.palba.cz/forumfoto/thumbnails.php?album=54&page=2 Mapy Východní fronty] – Mapy v Češtině včetně pozic jednotlivých armádních útvarů |
| - | * [http:// | + | * [http://background.webnode.cz/zajimave-materialy/bitva-u-kurska/ Bitva u Kurska – chronologický přehled bitvy včetně mapových podkladů] |
| - | * [http://www.ksl.wz.cz/Kursk.htm Kurská bitva pohledem Česko-ruské společnosti] | + | * [https://web.archive.org/web/20090220221022/http://www.ksl.wz.cz/Kursk.htm Kurská bitva pohledem Česko-ruské společnosti] |
| + | * [http://www.onwar.com/wwii/maps/efront/15efront.html Operation Citadel: German Plan for the Kursk Offensive (anglicky)] | ||
| + | * [http://www.onwar.com/wwii/maps/efront/16efront.html German Offensive North of Kursk: July 4-10, 1943 (anglicky)] | ||
| + | * [http://www.onwar.com/wwii/maps/efront/17efront.html German Offensive South of Kursk: July 4-15, 1943 (anglicky)] | ||
| - | {{Flickr|Battle+of+Kursk}}{{Commonscat|Battle of Kursk}}{{Článek z Wikipedie}} | + | {{Flickr|Battle+of+Kursk}}{{Commonscat|Battle of Kursk}}{{Bitvy velké vlastenecké války}}{{Článek z Wikipedie}} |
[[Kategorie:Bitvy druhé světové války|Kursk]] | [[Kategorie:Bitvy druhé světové války|Kursk]] | ||
[[Kategorie:Dějiny Sovětského svazu]] | [[Kategorie:Dějiny Sovětského svazu]] | ||
Aktuální verze z 7. 7. 2023, 21:25
| Bitva v Kurském oblouku | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: Velká vlastenecká válka | |||||||||||||||
.jpg) Průběh celé bitvy (povšiměte si vývoje situace v severní část bojiště) | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
| Strany | |||||||||||||||
.png){kind=small} Třetí říše
| .png){kind=small} Sovětský svaz
| ||||||||||||||
| Velitelé | |||||||||||||||
| Adolf Hitler Erich von Manstein Walther Model | Georgij Žukov Konstantin Rokossovskij Ivan Koněv Nikolaj Vatutin | ||||||||||||||
| Síla | |||||||||||||||
| 912 460 vojáků 2 930 tanků 9 966 děl a minometů 2 110 letadel | 2 502 000 vojáků 5 130 tanků 25 010 děl a minometů 2 790 letadel | ||||||||||||||
| Ztráty | |||||||||||||||
| asi 201 000 vojáků 500 tanků 200 letadel | 700 000 vojáků 1600 tanků 1000 letadel | ||||||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||||||
Ačkoliv ztráty Rudé armády byly mnohem větší než na německé straně, jednalo se z pohledu Německa o velký neúspěch, který definitivně odsoudil Třetí říši k porážce, neboť ta nebyla schopna nahradit utrpěné ztráty a definitivně ztratila strategickou iniciativu na celé východní frontě. Historici ji považují spolu s bitvou o Stalingrad za rozhodující bitvu Velké vlastenecké války.
Zároveň přestavuje jednu ze dvou největších tankových bitev historie – druhou byla Bitva u Brodů.
Obsah |
Příprava bitvy
Situace Velkoněmecké říše v roce 1943 začínala být kritická. Bylo evidentní, že její vojska upadají na všech frontách do defenzívy a že čas je jí stále horším nepřítelem. Hitler oprávněně podezříval Spojence, že spolu navzájem konzultují svůj další postup a že další úder provedou společně. Jelikož mu představa souběžného zahájení angloamerické ofenzívy ve Středomoří a sovětské na východní frontě nepřipadala zrovna lákavá, rozhodl se zaútočit sám a alespoň jednoho z nepřátel rozhodit do té míry, že nebude schopen své akce zahájit. Pro svůj plán logicky zvolil východní frontu, kterou se Mansteinovi podařilo po porážce u Stalingradu stabilizovat a která dle jeho názoru jediná slibovala možnost úspěšné akce takovéhoto rozsahu (každopádně lze souhlasit s názorem, že ve Středomoří šance na větší úspěšnou ofenzivu neexistovala).
Hitlerův plán se setkal u německých velitelů se smíšenými pocity. Zatímco část s touto ideou souhlasila, druhá část ostře protestovala. Mnozí frontoví velitelé z východu požadovali zkrácení fronty a přechod do aktivní obrany. Hitler se po dlouhém váhání rozhodl částečně vyhovět oběma skupinám: cílem německé ofenzívy bude Kurský oblouk - obrovský výběžek fronty vkliňující se do německých pozic poblíž města Kursk. Ten vznikl během jarní Mansteinovy ofenzívy, když jarní tání a bahno znemožnily útočné operace. Jeho likvidace i se všemi jednotkami, které se v něm nacházely, by bylo řešení, které by vedlo jak k rozsáhlému ochromení nepřítele, tak ke zkrácení fronty a snížení rizika průlomu a obklíčení, které se stále vznášelo nad skupinou armád Jih.
Pokud se Hitler domníval, že tím odpůrce velké ofenzívy upokojí, hrubě se přepočítal. Někteří němečtí velitelé po seznámení se s hrubými obrysy plánu zasypali vrchní velení protesty. Upozorňovali, že Kurský oblouk je již dlouhé měsíce mohutně opevňován a posilován novými jednotkami. Útok proti několika pásmům pečlivě připravené obrany považovali za málo prozíravý, neobratný a nutně vedoucí k těžkým ztrátám (např. náčelník Hitlerova štábu Kurt Zeitler). Někteří vyslovili pochybnost, zda lze takovou akci za existujícího poměru sil vůbec úspěšně provést. Hitler sám si jí asi také úplně jist nebyl, protože se rozhodl, že k provedení celé akce bude přistoupeno až poté, co budou dodány další těžké tanky (Tiger, Panther). Toto rozhodnutí však znechutilo některé velitele, kteří původně plán schvalovali. Namítali, že SSSR tanky vyrábí také (a to mnohem rychleji) a že zatímco budou čekat, Rusové budou prostor dále opevňovat. Někteří tankoví odborníci navíc zpochybňovali rozumnost uspěchaného nasazení dosud nevyzkoušených strojů typu Panther v tak enormně důležité bitvě a tak malém počtu. Rozčarování velitelů, kteří měli útok vést, postupem času rostlo stále více a více – tak jak se dodávky tanků stále více a více a opožďovaly. Přesto obě hlavní osoby, které měly útok vést (Model i Manstein) zhodnotili plán jako sice obtížný, leč proveditelný. Značně pesimističtější byl maršál von Kluge.
Hitler sám navíc začínal propadat nervozitě. Zdálo se, že teprve nyní zcela pochopil zoufalost své strategické situace. Ve velmi krátké době se musel smířit se ztrátou Tuniska a elitních příslušníků Afrikakorpsu a strávit několik nepříznivých zpráv rozvědky a svých spojenců. Jednalo se zejména o zprávy rozvědky ohledně odhadovaných sovětských záloh a nově postavených jednotek (více než dvojnásobně převyšovaly původní odhady) a ohledně italského odhodlání bojovat (Italové podle rozvědky intenzívně připravovali přeběhnutí ke Spojencům). Rumuni a Maďaři oznámili či naznačili vůdci, že nebudou schopni podporovat válečné snažení Říše tak, jako dosud. A na závěr italské nejvyšší velení oznámilo, že v současné době není schopno zajistit ani obranu italského území (o dalších oblastech Středomoří nemluvě). Další zprávy rozvědky byly ještě horší: Rudá armáda intenzívně připravovala útok v oblasti Orelského oblouku a Doňce. Bylo zřejmé, že čeká už jen na to, až angloamerické síly zahájí útok ve Středomoří. Koncentrace sovětských sil v Kurském oblouku navíc vzrostla do té míry, že velitel skupiny armád Střed začal mít obavy, jestli by vůbec dokázal své pozice ubránit, pokud by sovětská strana zaútočila. Pokud šlo o útok, své pochybnosti vyjádřil už dříve.
Výše zmíněné okolnosti vedly Hitlera k tomu, aby znovu zvážil naplánovanou akci. Jeho rozhodnutí bylo minimálně pochybné. Potvrdil plán operace Citadela v jeho nejrozsáhlejší variantě, ale znovu jej odložil. Přislíbil více těžkých tanků (Tiger a Panther) a nové typy stíhačů tanků (Ferdinand, Hornisse), ale ubral značný počet pěších divizí, které rozeslal po Francii, Itálii, Balkánu a na kritických místech východní fronty.
Plány stran
Německý plán
Skupina armád Střed (velitel útoku Walther Model) a skupina armád Jih (Erich von Manstein) zaútočí na „krk“ Kurského oblouku ve směru kousek na východ od města Kursk, odříznou město i celý oblouk a sovětské jednotky zde se nacházející. Hitler si sliboval hodně jak od zničení jednotek nacházejících se v oblouku, tak od obranných bojů, které začnou, až se Rudá armáda pokusí své obklíčené jednotky osvobodit. Plán evidentně musel vyústit v gigantickou bitvu, proto se k jeho provedení shromáždila většina tankových sil obou skupin armád i další strategické zálohy. Přesto panovaly oprávněné pochybnosti, zda mají obě útočná uskupení dostatek prostředků k provedení akce.
Sovětský plán
Stavka si byla vědoma německých plánů týkajících se Kurského oblouku do takových detailů, že znala i průběžné změny a přesuny termínů. Byla informována i o posledním a definitivním termínu s takovým předstihem, že byl zcela vyloučen jakýkoliv moment překvapení hrající ve prospěch Německa. Sovětský plán vypracovaný Žukovem - „Operace Kutuzov“ - spočíval v odražení nepřátelského útoku zhruba 1/2 až 2/3 shromážděných sil a následným protiútokem zbytku, který by německé síly rozdrtil. Zároveň s druhou fází operace se předpokládaly akce v oblasti Doňce a Orelského oblouku a snad i akce angloamerických sil ve Středomoří. Cílem tedy dle Žukova bylo: „unavit nepřítele na našich obranných postaveních, vyřadit z boje jeho tanky, pak přivést čerstvé posily a zlikvidovat hlavní seskupení generální ofenzívou“. Za tímto účelem byly shromážděny celé 3 fronty. Dva měly za úkol přímou obranu Kurského oblouku (Centrální front Konstantina Rokossovského na severu a Voroněžský front N.F.Vatutina na jihu), jeden (Stepní front I.S.Koněva) měl tvořit zálohy pro protiútoky v první a druhé fázi bitvy. Pak zde byly ovšem ještě tři fronty na frontě severně a jižně od Kurského oblouku (Západní front a Brjanský front na severu a Jihozápadní front), které vyčlenily ze svých řad početné zálohy, které měly být v případě potřeby poskytnuty frontům v Kurském oblouku. Zároveň se předpokládalo, že ve druhé fázi operace zahájí Západní front útok na skupinu armád Střed v severní části Orelského oblouku.
Během příprav byla na kritických místech vybudována 2 úplná hluboká pásma těžkého polního opevnění optimalizovaného k protitankovému boji. Třetí se právě dokončovalo a čtvrté vznikalo. V hloubce ještě bylo vytvořeno státní pásmo obrany. Lze snad i říci, že sovětská strana nemohla být připravena lépe.
Bitva
Předběžné německé akce byly zahájeny 4. července 1943 odpoledne 4. tankovou armádou. Akce byla úspěšná, ale téměř čtvrtina brigády Pantherů musela být vyřazena pro technické obtíže. Vlastní útok začal 5. července ve 4:30 ráno. Sovětské zdroje udávají, že těsně před zahájením německého útoku provedlo dělostřelectvo Rudé armády na základě informací od několika přeběhlíků o plánovaném začátku ofenzívy zdařilý mohutný dělostřelecký přepad, který způsobil německým úderným jednotkám těžké ztráty. Bojová hlášení německých jednotek mluví pouze o krátké rušivé palbě „bez významných následků“.[1]
.jpg)
Brzy bylo zřejmé, že plán akce nebude možno splnit tak rychle, jak bylo očekáváno. V prvních dnech bylo sice dosaženo výrazných výsledků, leč stále bylo zřejmější, že se německý postup stále více zadrhává a ztráty neúměrně rostou. Jako rozhodující faktor lze zřejmě brát i situaci ve vzduchu – Luftwaffe v prvních dnech získala zřetelnou převahu a byla bez problémů schopna jak zajišťovat vzdušné údery proti nepřátelským jednotkám, tak poskytovat vzdušné krytí jednotkám vlastním. Postupem času však Stavka začala k bojišti přesunovat tisíce nových strojů a zároveň se projevil nedostatek pohonných hmot u německého letectva. Výsledkem bylo, že Luftwaffe již nebyla schopna plnit oba úkoly naráz (mohla buďto bránit své jednotky, nebo sama útočit na pozemní jednotky nepřítele), což připravilo německou stranu o poslední důležitou výhodu, kterou měla. Výše zmíněný scénář víceméně popírají sovětské zdroje, které zpravidla mluví o vyrovnané situaci ve vzduchu na počátku a své jednoznačné převaze ve vzduchu na konci bitvy. Zatímco druhý bod lze zřejmě přijmout bez výhrad, první je značně sporný, neboť z bojových hlášení německých jednotek se nezdá, že by měly na počátku bitvy s sovětským letectvem vážnější obtíže. Většina ztrát u nich spadá na účet dobře vybudované protitankové obrany, minových polí a sovětského dělostřelectva.[2]
6. července začalo být skupině armád Střed zřejmé, že asi nebude schopna splnit své úkoly. Skupina armád Jih zatím slibně pokračovala, ale její zpoždění rostlo a nepřítel začal proti ní nasazovat zálohy. Projevil se nedostatek zejména pěchoty, která by zajišťovala týl a křídla postupujících tankových klínů. Manstein i Model se proto obrátili na Adolfa Hitlera, aby jim povolil nasadit pěší zálohy, nad nimiž si prozatím ponechal kontrolu, neboť za současného stavu byla více než 1/3 všech úderných tankových sil vázána podružnými úkoly, které jí nepříslušely. Většina odborníků, kteří do té doby nepovažovali operaci Citadela za předem ztracenou, se domnívá, že byla definitivně pohřbena právě nyní, když Hitler tuto žádost odmítl. Manstein tedy použil vlastní frontové jednotky Doněcké oblasti, což ovšem nestačilo a navíc to bylo nesmírně riskantní, neboť tak oslabil zabezpečení svého pravého křídla a týlu. Model tuto možnost neměl, neboť on velel pouze útoku a velitel skupiny armád Střed Günter von Kluge jeho žádost o přesun jednotek zamítl (což se později ukázalo jako nanejvýš správné rozhodnutí). Během 7.-10. července obě německá uskupení ještě postupovala, do operačního pásma obrany se ovšem podařilo proniknout pouze jižní skupině. Severní se navzdory opakovaným útokům nedostala dále než o 5-10 km. Neúnosné ztráty a sovětské protiútoky způsobily, že 10. července se německý postup zcela zastavil. Hitler proto poskytl skupině armád Střed polovinu leteckých sil skupiny armád Jih. To nebyl nejšťastnější krok, neboť zpomalil postup na jihu, zatímco na podstatné zlepšení situace na severu nestačil. Kolem 9. července začal být Hitler velice nervózní a naléhal na urychlené dokončení operace, neboť začal dostávat zprávy o bezprostředně hrozící invazi angloamerických jednotek na Sicílii a možná i Balkáně (k prvnímu pak skutečně došlo 10. července 1943).
12. července vydal Hitler rozkaz povolující nasazení pěších záloh, aby operaci urychlil, avšak jednak již bylo pozdě, jednak začalo být zřejmé, že německé síly budou mít úplně jiné starosti, neboť Rudá armáda zahájila protiúder - operaci Kutuzov. Začala druhá fáze bitvy. Koněvův Stepní front zahájil společně s Voroněžským frontem mohutný úder proti skupině armád Jih, zatímco Rokossovského Střední front zaútočil na skupinu armád Střed. Ta se sice s útokem vyrovnala, jenže vzápětí zaútočily na severní část Orelského oblouku Západní front a Brjanský front, které prolomily německou frontu a bezprostředně ohrozily týl jejího úderného uskupení. Maršál Günter von Kluge musel veškeré zálohy nasadit proti tomuto nebezpečí, přičemž sáhl i do rezerv Modelova útočného seskupení, což logicky znamenalo, že akce skupiny armád Střed v Kurském oblouku nebudou moci smysluplně pokračovat (Hitler ovšem tuto interpretaci situace odmítal až do okamžiku zrušení celé operace). Na jihu se zatím střetla největší masa tanků v historii poblíž Prochorovky. Výsledek této bitvy je poněkud sporný a obě strany ji reklamují jako své vítězství. Manstein nepochybně odrazil sovětský protiútok a údajně byl (dle svého vlastního tvrzení) připraven pokračovat v úderu. Pravděpodobně tak situaci skutečně viděl, protože když Hitler operaci Citadela 14. července ukončil a odebral Mansteinovi část jeho jednotek, velitel skupiny armád Jih ostře protestoval - tvrdil že již porazil hlavní síly protivníka a je čas jej dorazit. Toto tvrzení je zejména v sovětské literatuře odmítáno jako příliš optimistické, sovětská strana stále disponovala rozsáhlými zálohami, které mohla kdykoliv nasadit. Pro správné posouzení situace je třeba zvážit odpovědi na dvě otázky. Proč se Manstein musel vzdát útoku na Prochorovku? Podle něj bylo příčinou zrušení operace ze strany Hitlera a odvelení jeho klíčových jednotek jinam. Podle sovětské strany díky těžkým ztrátám z bitvy u Prochorovky (protože ji v podstatě prohrál). Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět, neboť obě strany předkládají diametrálně odlišné interpretace situace a neshodnou se ani na tom, v jakém stavu byla německá obrněná technika v této fázi operace. Druhá otázka zní: Byl Manstein schopen pokračovat v akci a zvítězit? Stanovisko sovětské strany je jednoznačné - nemohl. Z Mansteinových pamětí, jeho protestů i následného jednání je zřejmé, že se upřímně domníval, že zvítězit může, ovšem zřejmé je i to, že měl zkreslené představy o velikosti dosud nedotčených záloh na sovětské straně i o situaci skupiny armád Střed. V této otázce panuje mezi odborníky konsenzus, že Manstein protivníka dosud ještě neporazil a že jeho šance na úspěšné pokračování v útoku byly velice malé, pravděpodobně naprosto nulové.
Hitler nakonec Mansteinovy protesty odmítl, ale nezasáhl, když se Manstein rozhodl v akci pokračovat na vlastní pěst (musel se vzdát hlavního úderu, ale hodlal zničit co nejvíc jednotek nepřítele. 16. července však akce z jeho pohledu v podstatě skončila, neboť mu Hitler odebral 2. tankový sbor SS, bez kterého nemohl v útocích pokračovat. Přesto však i nadále prováděl alespoň dílčí útoky proti exponovaným pozicím nepřítele a to až do 22. července, kdy mu Hitler odebral další jednotky a přísně mu nařídil další akce ukončit.
V průběhu srpna pak provedla Rudá armáda generální protiútok v Kurském a Orelském oblouku i Doněcké oblasti, který vrhl obě skupiny armád zpět. Rudá armáda získala zpět všechno území, ztracené během německé ofenzívy, a současně dobyla dva nejdůležitější opěrné body Wehrmachtu, Orel a Bělgorod. Německou stranu hodně poškodila chyba Mansteina, který zřejmě žil i nadále v iluzích ohledně sil nepřítele a nepřipravil svou skupinu armád na ústup, což vedlo ke ztrátě značného množství cenného materiálu.
Následky bitvy
.jpg)
Myšlenka velké vítězné bitvy na východní frontě snad nemusela být mylná (byť válku již s největší pravděpodobností nemohla zvrátit), ovšem místo i způsob byly zvoleny velice nešťastně a odklady akce a nerozhodnost Adolfa Hitlera ohledně nasazení záloh definitivně zmařily i ty malé šance na úspěch, které zbývaly. Mnoho odborníků se ovšem kloní k názoru, že zmíněné okolnosti nebyly zas až tak podstatné. Podle nich už v roce 1943 nebylo v silách Německa ochromit Rudou armádu a rozdíl v průmyslových potenciálech obou stran vylučoval, že by se situace mohla v tomto ohledu někdy změnit v Hitlerův prospěch.
Německá strana nasadila v průběhu bojů u Kurska asi 2/3 svých obrněných sil. Rozhodující byly nejen ztráty (které sice byly citelné, ale nikoliv zdrcující), ale zejména ztráta času, promarnění příležitosti a oslabení ostatních částí bojiště. Němci potřebovali rychlé a výrazné vítězství na východní frontě, které by ochromilo jejich protivníka. Nedosáhli ho však a dlouhodobé soustředění většiny německých elitních sil v prostoru Kurska umožnilo Spojencům ve Středomoří a Rudé armádě v Doňské oblasti a Orelském oblouku rozvinout vlastní útočné operace, které skončily jejich drtivými úspěchy (konkrétně pád Sicílie a města Orel). Německá strana už nikdy neměla získat výraznou strategickou iniciativu na žádné části evropského bojiště a poměr sil mezi ní a Spojenci se stále výrazněji měnil v její neprospěch. Jakékoliv shromáždění relevantních německých sil k (proti)útoku (bitva v Ardenách, operace Jarní probuzení) automaticky znamenalo natolik riskantní oslabení ostatních pozic, že žádná podobná akce neměla šanci na celkový dobrý výsledek.
Pro Rudou armádu byla naopak bitva u Kursku poslední velkou obrannou operací, ve zbývajících necelých dvou letech války již jen útočila a její postup vpřed se zastavil až v Berlíně a Praze.
 Polní hrob německého vojáka |
 Památník padlých sovětských vojáků |
 Pravoslavná katedrála na bývalém bitevním poli |
 Maršál Žukov a generál Voronov před ukořistěným německým tankem Tiger |
Jednotky účastnící se bitvy u Kurska na straně Německa
Skupina armád Střed – Günther von Kluge
- 2. tanková armáda – Erich Heinrich Clössner od srpna Walter Model, tato armáda se přímo neúčastnila Operace Citadela, ale až následných obraných bojů u Orla.
- 9. armáda – Walter Model
- XXIII. armádní sbor – Johannes Friessner
- XLI. tankový sbor – Josef Harpe
- XLVII. tankový sbor – Joachim Lemelsen
- XLVI. tankový sbor – Hans Zorn
- XX. armádní sbor – Rudolf von Roman, tento sbor se přímo neúčastnil Operace Citadela.
- 2. armáda – Hans von Salmuth, tato armáda se přímo neúčastnila Operace Citadela.
- 6. letecká armáda – Robert Ritter von Greim
Skupina armád Jih – Erich von Manstein
- 4. tanková armáda – Hermann Hoth
- LII. armádní sbor – Eugen Ott, tento sbor se přímo neúčastnil Operace Citadela.
- XLVIII. tankový sbor – Dietrich von Choltitz
- II. tankový sbor SS – Paul Hausser
- Armádní skupina "Kempf" – Werner Kempf, později byla přejmenována na 8. armádu
- III. tankový sbor – Hermann Breith
- Rausův armádní sbor – Erhard Raus
- XLII. armádní sbor – Franz Mattenklott, tento sbor se přímo neúčastnil Operace Citadela.
- 1. tanková armáda – Eberhard von Mackensen, tato armáda se přímo neúčastnila Operace Citadela.
- 4. letecká armáda – Wolfram von Richthofen, který nebyl přítomen a zastupoval jej Otto Desloch.
- Záloha Skupiny armád Jih
- XXIV. tankový sbor – Walther Nehring
Jednotky účastnící se bitvy u Kurska na straně SSSR
Západní Front - Vasilij Danilovič Sokolovskij, tento front se přímo neúčastnil Operace Citadela, ale až následných bojů o Orel.
- 50. armáda - Ivan Vasiljevič Boldin, tato armáda se přímo neúčastnila Operace Citadela.
- 11. armáda - Ivan Ivanovič Feďuninskij, tato armáda se přímo neúčastnila Operace Citadela.
- 11. gardová armáda - Ivan Christoforovič Bagramjan, tato armáda se přímo neúčastnila Operace Citadela, ale až následných bojů o Orel.
- 4. tanková armáda - Vasilij Michajlovič Badanov, tato armáda se přímo neúčastnila Operace Citadela, ale až následných bojů o Orel.
Brjanský Front - Markjan Michajlovič Popov, tento front se přímo neúčastnil Operace Citadela, ale až následných bojů o Orel.
- 61. armáda - Pavěl Alexejevič Bělov, tato armáda se přímo neúčastnila Operace Citadela, ale až následných bojů o Orel.
- 3. armáda - Alexandr Vasiljevič Gorbatov, tato armáda se přímo neúčastnila Operace Citadela, ale až následných bojů o Orel.
- 3. gardová tanková armáda - Pavel Semjonovič Rybalko, tato armáda se přímo neúčastnila Operace Citadela, ale až následných bojů o Orel.
- 63. armáda - Vladimir Jakovlevič Kolpakči, tato armáda se přímo neúčastnila Operace Citadela, ale až následných bojů o Orel.
Centrální Front - Konstantin Konstantinovič Rokossovskij
- 48. armáda - Prokofij Logvinovič Romaněnko
- 13. armáda - Nikolaj Pavlovič Puchov
- 2. tanková armáda - Alexej Grigorjevič Rodin
- 70. armáda - Ivan Vasiljevič Galanin
- 65. armáda - Pavel Ivanovič Batov, tato armáda se přímo neúčastnila Operace Citadela.
- 60. armáda - Ivan Danilovič Čerňachovskij, tato armáda se přímo neúčastnila Operace Citadela.
- 16. letecká armáda - Sergej Ignaťjevič Ruděnko
Voroněžský Front - Nikolaj Fjodorovič Vatutin
- 38. armáda - Nikandr Jevlampijevič Čibisov, tato armáda se přímo neúčastnila Operace Citadela.
- 40. armáda - Kirill Semjonovič Moskalenko
- 1. tanková armáda - Michail Jefimovič Katukov
- 6. gardová armáda - Michail Nikolajevič Čisťakov
- 69. armáda - Vasilij Dmitrijevič Krjučenkin
- 7. gardová armáda - Michail Stěpanovič Šumilov
- 2. letecká armáda - Stěpan Akimovič Krasovskij
Jihozápadní Front - Rodion Jakovlevič Malinovskij, tento front se přímo neúčastnil Operace Citadela, ale až následných bojů o Charkov.
Stepní Front - Ivan Stěpanovič Koněv, byl to záložní front ze kterého do Operace Citadela zásáhly dvě armády.
- 5. gardová armáda - Alexej Semjonovič Žadov
- 5. gardová tanková armáda - Pavel Alexejevič Rotmistrov
Velká Galerie
YouTube
| Battle of Kursk 1943 - World War II Documentary |
| Velké bitvy historie Kursk 1943 (CZ dokument) |
| Battle of Kursk in Photographs |
| Kursk Defeat – 1943 – 13 July 18 |
Související články
Literatura
- Gotthard Heinrici, Wilhelm Hauck: Zrození bitvy, Bonus A 1997 (ISBN 80-85914-33-6)
- Kolektiv autorů: Svět ve válce, Vašut 1998, (ISBN 80-7236-072-8)
- Liddell Hart: Dějiny druhé světové války, Jota, s.r.o. 2000, (ISBN 80-7217-117-8)
Filmotéka
- Osvobození I. - Ohnivá duha, režie Jurij Ozerov
Reference
- ↑ Gotthard Heinrici, Wilhelm Hauck: Zrození bitvy, Bonus A 1997 (ISBN 80-85914-33-6)
- ↑ Gotthard Heinrici, Wilhelm Hauck: Zrození bitvy, Bonus A 1997 (ISBN 80-85914-33-6)
Externí odkazy
- Od Kurska po Bagration – Samotná bitva i následné události
- Mapy Východní fronty – Mapy v Češtině včetně pozic jednotlivých armádních útvarů
- Bitva u Kurska – chronologický přehled bitvy včetně mapových podkladů
- Kurská bitva pohledem Česko-ruské společnosti
- Operation Citadel: German Plan for the Kursk Offensive (anglicky)
- German Offensive North of Kursk: July 4-10, 1943 (anglicky)
- German Offensive South of Kursk: July 4-15, 1943 (anglicky)
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |