Šablona:Článek dne HL/2024/05

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 22. 2. 2024, 23:59

Žulová je město na západě Českého Slezska, v severozápadní části okresu Jeseník.

Město Žulová leží 15 km severozápadně od Jeseníku, 56 km severně od Šumperka a asi 16 km jihovýchodně od Česko-polského hraničního přechodu Bílý Potok/Paczków. Sousedí na severu s obcí Kobylá nad Vidnavkou, na západě s obcemi Vlčice a Skorošice, na jihu s obcí Vápenná a na východě s obcí Černá Voda. Od okresního města Jeseník je vzdáleno 12 km a od krajského města Olomouc 80,5 km. Geomorfologicky patří Žulová k provincii Česká vysočina, subprovincii krkonošsko-jesenické (sudetské): na rozhraní oblasti Krkonošsko-jesenické (Sudetské) podhůří (geomorfologické celky Vidnavská nížina a Žulovská pahorkatina), ke které patří střed, sever a východ města, a oblasti jesenické (východosudetské), která zaujímá jihovýchodní okraj území města. Povrch města je velmi členitý, nejníže položená je část okolo náměstí (asi jen 290 m), nejvyšším bodem je Boží hora (575 m n. m.), dále např. Hadí vrch (475 m n. m.), Borový vrch (488 m n. m.), Kaní hora (476 m n. m.). Území Žulové patří do povodí Odry, resp. Kladské Nisy. Městem protéká severním směrem říčka Vidnavka, do které se pod bývalým hradem Frýdberkem zleva vlévá Stříbrný potok (dříve též Šlepná). V části Tomíkovice Vidnavku souběžně sleduje o něco severnější Skorošický potok. U Dolního dvora na východě katastru pramení Plavný potok, který napájí Velký rybník (11 ha, největší rybník na Jesenicku). Je zde rovněž řada zatopených lomů.

Rozvoj městečka byl zastaven třicetiletou válkou. Hrad byl dobyt a pobořen švédským a polským vojskem roku 1639, městečko poničeno zejména v dalším tažení Švédů roku 1642. Žulová se vzpamatovala po ničivém požáru v roce 1657, podhradí se postupně rozšiřovalo o řemeslnické dílny i dvory a městečko začalo usilovat o přiznání městských výsad. S biskupskou podporou nakonec obci císař František II. obnovil městská práva listinou ze dne 12. ledna 1793. Povýšení na město přimělo nově vzniklou samosprávu pracovat jeho vnějším vzhedu: roku 1804 bylo upraveno náměstí a odstraněny z něj dvory a chlévy. Bylo ale také třeba zřídit další dvě instituce, které Žulové dosud chyběly: školu a farnost. Škola vznikla z biskupského nařízení roku 1801. Místo pro stavbu kostela se hledalo delší dobu, až roku 1805 věnoval biskup městu bývalý hrad a budovy pivovaru byly v letech 1809-1810 přestavěny na kostel sv. Josefa. U něho byla roku 1813 založena místní duchovní správa, zprvu jen lokální kuracie, která byla roku 1870 povýšena na faru. Do té doby patřila Žulová k faře ve Skorošicích a ve městě žádný kostel nebyl, pouze mariánská poutní kaple na Boží hoře postavená v letech 1712-1713. Ta sice za Josefa II. (1784) unikla zrušení, ale uctívaný obraz Panny Marie musel být předán farnímu kostelu ve Skorošicích. Ani město neuniklo pohromám: povodni roku 1829, epidemii cholery roku 1832 a požáru roku 1843.
V letech 1878–1880 byla dosavadní dřevěná poutní kaple na Boží hoře nahrazena novostavbou gotického kostela.

Za II. světové války pracovali v žulovských závodech a lomech váleční zajatci. Od začátku roku 1945 zažila Žulová vedle pochodů smrti též příliv uprchlíků z území obsazovaných sovětskými vojsky. Orgány NSDAP naléhaly na nejdříve na odpor za každou cenu a poté na evakuaci a ničení infrastruktury, čemuž však místní samospráva zabránila. Obsazení Žulové tedy proběhlo vcelku klidně. Od června 1945 do konce roku 1946 bylo německé obyvatelstvo na základě Postupimské dohody postupně odsunuto.

Po relativně úpěšném dosídlení města novými obyvateli došlo také ke změně názvu z dosavadního "Frýdberk" na uměle vytvořené české "Žulová", odkazujícímu na tradiční hlavní odvětví místního průmyslu. V roce 1949 byl ze zabavených majetků vratislavského arcibiskupství vytvořen Státní statek Žulová, který byl o dva roky později sloučen se Státním statkem Javorník, v roce 1961 však opět osamostatněn. Roku 1949 byla rovněž obnovena zdejší kamenická škola, od roku 1951 učiliště. V letech 1960–1989 docházelo v Žulové k výstavbě panelových bytovek.

V červenci 1997 postihly také Žulovou povodně. O rok později byla ukončena výuka v kamenickém učilišti, čímž nastal konec 112-leté tradice...

@@ Řádka 5: / Řádka 5: @@
 Město Žulová leží 15 [[kilometr|km]] severozápadně od [[Jeseník]]u, 56 km [[sever]]ně od [[Šumperk]]a a asi 16 km jihovýchodně od [[Česká republika|Česko]]-[[Polsko|polského]] [[hraniční přechod|hraničního přechodu]] [[Javorník (okres Jeseník)|Bílý Potok/Paczków]]. Sousedí na severu s obcí [[Kobylá nad Vidnavkou]], na západě s obcemi [[Vlčice (okres Jeseník)|Vlčice]] a&nbsp;[[Skorošice]], na jihu s obcí [[Vápenná]] a na východě s obcí [[Černá Voda]]. Od okresního města [[Jeseník]] je vzdáleno 12 km a od krajského města [[Olomouc]] 80,5 km.
 Geomorfologicky patří Žulová k provincii [[Česká vysočina]], subprovincii [[Krkonošsko-jesenická subprovincie|krkonošsko-jesenické (sudetské)]]: na rozhraní oblasti [[Krkonošsko-jesenické podhůří|Krkonošsko-jesenické (Sudetské) podhůří]] (geomorfologické celky [[Vidnavská nížina]] a [[Žulovská pahorkatina]]), ke které patří střed, sever a východ města, a oblasti [[Jesenická oblast|jesenické (východosudetské)]], která zaujímá jihovýchodní okraj území města. Povrch města je velmi členitý, nejníže položená je část okolo náměstí (asi jen 290 m), nejvyšším bodem je ''Boží hora'' (575 m n. m.), dále např. ''Hadí vrch'' (475 m n. m.), ''Borový vrch'' (488 m n. m.), ''Kaní hora'' (476 m n. m.).
-Území Žulové patří do&nbsp;povodí [[Odra|Odry]], resp. [[Kladská Nisa|Kladské Nisy]]. Městem protéká severním směrem říčka [[Vidnavka]], do které se pod bývalým hradem Frýdberkem zleva vlévá ''Stříbrný potok'' (dříve též ''Šlepná''). V části [[Tomíkovice]] Vidnavku souběžně sleduje o něco severnější ''Skorošický potok''. U Dolního dvora na východě katastru pramení ''Plavný potok'', který napájí ''Velký rybník'' (11 ha, největší rybník na Jesenicku). Jižním cípem katastru protéká rovněž ''Černý potok'' pokračující do [[Černá Voda|Černé Vody]]. Je zde rovněž řada zatopených lomů.
+Území Žulové patří do&nbsp;povodí [[Odra|Odry]], resp. [[Kladská Nisa|Kladské Nisy]]. Městem protéká severním směrem říčka [[Vidnavka]], do které se pod bývalým hradem Frýdberkem zleva vlévá ''Stříbrný potok'' (dříve též ''Šlepná''). V části [[Tomíkovice]] Vidnavku souběžně sleduje o něco severnější ''Skorošický potok''. U Dolního dvora na východě katastru pramení ''Plavný potok'', který napájí ''Velký rybník'' (11 ha, největší rybník na Jesenicku). Je zde rovněž řada zatopených lomů.
 Rozvoj městečka byl zastaven třicetiletou válkou. Hrad byl dobyt a pobořen švédským a polským vojskem roku 1639, městečko poničeno zejména v dalším tažení Švédů roku 1642. Žulová se vzpamatovala po ničivém požáru v roce 1657, podhradí se&nbsp;postupně rozšiřovalo o&nbsp;řemeslnické&nbsp;dílny i&nbsp;dvory a&nbsp;městečko začalo usilovat o&nbsp;přiznání městských výsad. S biskupskou podporou nakonec obci císař František&nbsp;II. obnovil městská práva listinou ze dne [[12. leden|12.&nbsp;ledna]] 1793.
-Povýšení na město přimělo nově vzniklou samosprávu pracovat jeho vnějším vzhedu: roku 1804 bylo upraveno náměstí a odstraněny z něj dvory a chlévy. Bylo ale také třeba zřídit další dvě instituce, které Žulové dosud chyběly: školu a farnost. Škola vznikla z biskupského nařízení roku 1801. Místo pro stavbu kostela se hledalo delší dobu, až roku 1805 věnoval biskup městu bývalý hrad a budovy pivovaru byly v letech 1809-1810 přestavěny na kostel sv. Josefa. U něho byla roku 1813 založena místní duchovní správa, zprvu jen lokální kuracie, která byla roku 1870 povýšena na faru. Do té doby patřila Žulová k faře ve [[Skorošice|Skorošicích]] a ve městě žádný kostel nebyl, pouze mariánská poutní kaple na Boží hoře postavená v letech 1712-1713. Ta sice za Josefa II. (1784) unikla zrušení, ale uctívaný obraz Panny Marie musel být předán farnímu kostelu ve Skorošicích. Ani město neuniklo pohromám: povodni roku 1829, epidemii [[Cholera|cholery]] roku 1832 a&nbsp;požáru roku 1843.
+Povýšení na město přimělo nově vzniklou samosprávu pracovat jeho vnějším vzhedu: roku 1804 bylo upraveno náměstí a odstraněny z něj dvory a chlévy. Bylo ale také třeba zřídit další dvě instituce, které Žulové dosud chyběly: školu a farnost. Škola vznikla z biskupského nařízení roku 1801. Místo pro stavbu kostela se hledalo delší dobu, až roku 1805 věnoval biskup městu bývalý hrad a budovy pivovaru byly v letech 1809-1810 přestavěny na kostel sv. Josefa. U něho byla roku 1813 založena místní duchovní správa, zprvu jen lokální kuracie, která byla roku 1870 povýšena na faru. Do té doby patřila Žulová k faře ve [[Skorošice|Skorošicích]] a ve městě žádný kostel nebyl, pouze mariánská poutní kaple na Boží hoře postavená v letech 1712-1713. Ta sice za Josefa II. (1784) unikla zrušení, ale uctívaný obraz Panny Marie musel být předán farnímu kostelu ve Skorošicích. Ani město neuniklo pohromám: povodni roku 1829, epidemii [[Cholera|cholery]] roku 1832 a&nbsp;požáru roku 1843.<br />V letech 1878–1880 byla dosavadní dřevěná poutní kaple na Boží hoře nahrazena novostavbou gotického kostela.
-V letech 1878–1880 byla dosavadní dřevěná poutní kaple na Boží hoře nahrazena novostavbou gotického kostela.
 Za [[Druhá světová válka|II. světové války]] pracovali v žulovských závodech a lomech váleční zajatci. Od začátku roku [[1945]] zažila Žulová vedle [[pochod smrti|pochodů smrti]] též příliv uprchlíků z území obsazovaných sovětskými vojsky. Orgány [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] naléhaly na nejdříve na odpor za každou cenu a poté na evakuaci a ničení infrastruktury, čemuž však místní samospráva zabránila. Obsazení Žulové tedy proběhlo vcelku klidně. Od června [[1945]] do konce roku [[1946]] bylo německé obyvatelstvo na základě [[Postupimská dohoda|Postupimské dohody]] postupně [[Vysídlení Němců z Československa|odsunuto]].