Šablona:Článek dne/2024/05

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 23. 2. 2024, 00:06

Žulová je město na západě Českého Slezska, v severozápadní části okresu Jeseník.

Město Žulová leží 15 km severozápadně od Jeseníku, 56 km severně od Šumperka a asi 16 km jihovýchodně od Česko-polského hraničního přechodu Bílý Potok/Paczków. Sousedí na severu s obcí Kobylá nad Vidnavkou, na západě s obcemi Vlčice a Skorošice, na jihu s obcí Vápenná a na východě s obcí Černá Voda. Od okresního města Jeseník je vzdáleno 12 km a od krajského města Olomouc 80,5 km. Geomorfologicky patří Žulová k provincii Česká vysočina, subprovincii krkonošsko-jesenické (sudetské): na rozhraní oblasti Krkonošsko-jesenické (Sudetské) podhůří (geomorfologické celky Vidnavská nížina a Žulovská pahorkatina), ke které patří střed, sever a východ města, a oblasti jesenické (východosudetské), která zaujímá jihovýchodní okraj území města. Povrch města je velmi členitý, nejníže položená je část okolo náměstí (asi jen 290 m), nejvyšším bodem je Boží hora (575 m n. m.), dále např. Hadí vrch (475 m n. m.), Borový vrch (488 m n. m.), Kaní hora (476 m n. m.). Území Žulové patří do povodí Odry, resp. Kladské Nisy. Městem protéká severním směrem říčka Vidnavka, do které se pod bývalým hradem Frýdberkem zleva vlévá Stříbrný potok (dříve též Šlepná). V části Tomíkovice Vidnavku souběžně sleduje o něco severnější Skorošický potok. U Dolního dvora na východě katastru pramení Plavný potok, který napájí Velký rybník (11 ha, největší rybník na Jesenicku). Jižním cípem katastru protéká rovněž Černý potok pokračující do Černé Vody. Je zde rovněž řada zatopených lomů.

Rozvoj městečka byl zastaven třicetiletou válkou. Hrad byl dobyt a pobořen švédským a polským vojskem roku 1639, městečko poničeno zejména v dalším tažení Švédů roku 1642. Žulová se vzpamatovala po ničivém požáru v roce 1657, podhradí se postupně rozšiřovalo o řemeslnické dílny i dvory a městečko začalo usilovat o přiznání městských výsad. S biskupskou podporou nakonec obci císař František II. obnovil městská práva listinou ze dne 12. ledna 1793. Povýšení na město přimělo nově vzniklou samosprávu pracovat jeho vnějším vzhedu: roku 1804 bylo upraveno náměstí a odstraněny z něj dvory a chlévy. Bylo ale také třeba zřídit další dvě instituce, které Žulové dosud chyběly: školu a farnost. Škola vznikla z biskupského nařízení roku 1801. Místo pro stavbu kostela se hledalo delší dobu, až roku 1805 věnoval biskup městu bývalý hrad a budovy pivovaru byly v letech 1809-1810 přestavěny na kostel sv. Josefa. U něho byla roku 1813 založena místní duchovní správa, zprvu jen lokální kuracie, která byla roku 1870 povýšena na faru. Do té doby patřila Žulová k faře ve Skorošicích a ve městě žádný kostel nebyl, pouze mariánská poutní kaple na Boží hoře postavená v letech 1712-1713. Ta sice za Josefa II. (1784) unikla zrušení, ale uctívaný obraz Panny Marie musel být předán farnímu kostelu ve Skorošicích. Ani město neuniklo pohromám: povodni roku 1829, epidemii cholery roku 1832 a požáru roku 1843.

V letech 1878–1880 byla dosavadní dřevěná poutní kaple na Boží hoře nahrazena novostavbou gotického kostela. Boží hora byla oblíbeným poutním místem často navštěvovaným vratislavskými biskupy i prominentními hosty (básník Josef von Eichendorff, saská královna Karola). Roku 1905 byla pro poutníky u kostela postavena chata "Jiřího dům" (dnes zaniklá), pojmenovaná podle kardinála Georga Koppa.

V meziválečném období bylo obyvatelstvo Žulové, jehož významnou součást tvořili dělníci, zprvu nakloněno především sociální demokracii, od Velké hospodářské krize se však nacionálně radikalizovalo. Celé Javornicko a Vidnavsko bylo obsazeno Freikorpsem již 22. září 1938, ještě před podepsáním Mnichovské dohody, a i v Žulové tehdy došlo ke srážkám se Stráží obrany státu. Samotná Žulová však zůstala pod kontrolou československého vojska až do obsazení německou armádou 6. října. Většina českých obyvatel z města odešla a byla zrušena i česká menšinová škola, založená roku 1926.
Za II. světové války pracovali v žulovských závodech a lomech váleční zajatci. Od začátku roku 1945 zažila Žulová vedle pochodů smrti též příliv uprchlíků z území obsazovaných sovětskými vojsky. Orgány NSDAP naléhaly na nejdříve na odpor za každou cenu a poté na evakuaci a ničení infrastruktury, čemuž však místní samospráva zabránila. Obsazení Žulové tedy proběhlo vcelku klidně. Od června 1945 do konce roku 1946 bylo německé obyvatelstvo na základě Postupimské dohody postupně odsunuto.

Po relativně úpěšném dosídlení města novými obyvateli došlo také ke změně názvu z dosavadního "Frýdberk" na uměle vytvořené české "Žulová", odkazujícímu na tradiční hlavní odvětví místního průmyslu. V roce 1949 byl ze zabavených majetků vratislavského arcibiskupství vytvořen Státní statek Žulová, který byl o dva roky později sloučen se Státním statkem Javorník, v roce 1961 však opět osamostatněn. Roku 1949 byla rovněž obnovena zdejší kamenická škola, od roku 1951 učiliště. V letech 1960–1989 docházelo v Žulové k výstavbě panelových bytovek.

V červenci 1997 postihly také Žulovou povodně. O rok později byla ukončena výuka v kamenickém učilišti, čímž nastal konec 112-leté tradice...

@@ Řádka 12: / Řádka 12: @@
 V letech 1878–1880 byla dosavadní dřevěná poutní kaple na Boží hoře nahrazena novostavbou gotického kostela. Boží hora byla oblíbeným poutním místem často navštěvovaným vratislavskými biskupy i prominentními hosty (básník [[Josef von Eichendorff]], saská královna Karola). Roku 1905 byla pro poutníky u kostela postavena chata "Jiřího dům" (dnes zaniklá), pojmenovaná podle kardinála Georga Koppa.
-V meziválečném období bylo obyvatelstvo Žulové, jehož významnou součást tvořili dělníci, zprvu nakloněno především [[Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR|sociální demokracii]], od [[Velká hospodářská krize|Velké hospodářské krize]] se však nacionálně radikalizovalo. Celé Javornicko a Vidnavsko bylo obsazeno [[Freikorps]]em již [[22. září]] [[1938]], ještě před podepsáním [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]], a i v Žulové tehdy došlo ke srážkám se [[Stráž obrany státu|Stráží obrany státu]]. Samotná Žulová však zůstala pod kontrolou československého vojska až do obsazení německou armádou [[6. říjen|6. října]]. Většina českých obyvatel z města odešla a byla zrušena i česká menšinová škola, založená roku [[1926]].<br />Za [[Druhá světová válka|II. světové války]] pracovali v žulovských závodech a lomech váleční zajatci. Od začátku roku [[1945]] zažila Žulová vedle [[pochod smrti|pochodů smrti]] též příliv uprchlíků z území obsazovaných sovětskými vojsky. Orgány [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] naléhaly na nejdříve na odpor za každou cenu a poté na evakuaci a ničení infrastruktury, čemuž však místní samospráva zabránila. Obsazení Žulové tedy proběhlo vcelku klidně. Od červan [[1945]] do konce roku [[1946]] bylo německé obyvatelstvo na základě [[Postupimská dohoda|Postupimské dohody]] postupně [[Vysídlení Němců z Československa|odsunuto]].
+V meziválečném období bylo obyvatelstvo Žulové, jehož významnou součást tvořili dělníci, zprvu nakloněno především [[Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR|sociální demokracii]], od [[Velká hospodářská krize|Velké hospodářské krize]] se však nacionálně radikalizovalo. Celé Javornicko a Vidnavsko bylo obsazeno [[Freikorps]]em již [[22. září]] [[1938]], ještě před podepsáním [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]], a i v Žulové tehdy došlo ke srážkám se [[Stráž obrany státu|Stráží obrany státu]]. Samotná Žulová však zůstala pod kontrolou československého vojska až do obsazení německou armádou [[6. říjen|6. října]]. Většina českých obyvatel z města odešla a byla zrušena i česká menšinová škola, založená roku [[1926]].<br />Za [[Druhá světová válka|II. světové války]] pracovali v žulovských závodech a lomech váleční zajatci. Od začátku roku [[1945]] zažila Žulová vedle [[pochod smrti|pochodů smrti]] též příliv uprchlíků z území obsazovaných sovětskými vojsky. Orgány [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] naléhaly na nejdříve na odpor za každou cenu a poté na evakuaci a ničení infrastruktury, čemuž však místní samospráva zabránila. Obsazení Žulové tedy proběhlo vcelku klidně. Od června [[1945]] do konce roku [[1946]] bylo německé obyvatelstvo na základě [[Postupimská dohoda|Postupimské&nbsp;dohody]] postupně [[Vysídlení Němců z Československa|odsunuto]].
 Po relativně úpěšném dosídlení města novými obyvateli došlo také ke změně názvu z dosavadního "Frýdberk" na uměle vytvořené české "Žulová", odkazujícímu na tradiční hlavní odvětví místního průmyslu. V roce [[1949]] byl ze zabavených majetků vratislavského arcibiskupství vytvořen Státní&nbsp;statek&nbsp;Žulová, který byl o dva roky později sloučen se Státním statkem [[Javorník (okres Jeseník)|Javorník]], v roce [[1961]] však opět osamostatněn. Roku [[1949]] byla rovněž obnovena zdejší kamenická škola, od roku [[1951]] učiliště. V&nbsp;letech [[1960]]–[[1989]] docházelo v Žulové k výstavbě panelových bytovek.