Sušice

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 3. 11. 2013, 11:21

Sušice (německy Schüttenhofen) je město v Plzeňském kraji, leží na řece Otavě a má 11 600 obyvatel. Je jednou z 15 obcí s rozšířenou působností v Plzeňském kraji a patří rovněž mezi obce s pověřeným obecním úřadem. Ve městě s původním německým názvem Schüttenhofen a s hypotetickým keltským názvem Setuakaton (tento název však možná označuje nedaleký kopec Sedlo^[1]) má význam hlavně dřevozpracující, papírenský a strojírenský průmysl, typická je výroba sirek (firma SOLO Sušice), která byla ovšem roku 2008 ukončena.^[2] Někdy na přelomu doby halštatské a laténské (v 5. století př. n. l.) byla oblast obydlena Kelty (zanechali po sobě mj. hradiště na nedalekém vrchu Sedlo), osídlení pokračovalo i v dobách římských a po příchodu prvních Slovanů; Slované zde vytvořili i pohřebiště. Středověké osídlení v oblasti dnešní Sušice bylo spojeno s rýžováním zlata. Od dob Přemysla Otakara II., který město v roce 1273 založil, bylo správním centrem Sušicka. Rozvíjelo se díky Zlaté stezce (zejména v 16. století), v 1. polovině 19. století se zde začal objevovat průmysl. Ve středu města se nalézá historické centrum, které je městskou památkovou zónou, s náměstím, uprostřed kterého stojí radnice. Město leží v předhůří Šumavy, na náměstí je jedna z budov Muzea Šumavy. Na 845 metrů vysokém vrchu Svatobor, zvedajícím se západně od Sušice, se nachází 32 metrů vysoká rozhledna.

Historie

Osídlení před založením města

Přírodní podmínky v oblasti dnešní Sušice nebyly příliš nakloněny masivnějšímu osídlení Archeologické nálezy odhalily, že zde lidé žili pravděpodobně již ve starší době kamenné.^[3] Další nálezy pocházejí z mladší doby kamenné, mladší doby bronzové (osídlení v této době dokládá například i bronzový hrot kopí, který byl nalezen na náměstí) a starší doby železné.

Koncem posledně jmenovaného období se zde usadili Keltové. Jejich velké hradiště zbudované v 5. století př. n. l.^[4] na hoře Sedlo sloužilo po staletí jako opevněné útočiště, a to nejen samotným Keltům, ale i pozdějším obyvatelům oblasti (Germánům v době římské a později i Slovanům). Pozůstatky této několikahektarové pevnosti jsou patrné dodnes. Dochovaly se rovněž keltské zlaté mince, pocházející z doby laténské. Je možné, že drahý kov byl již tehdy získáván z Otavy.^[5] V 6. století se na Sušicku začali zabydlovat Slované a hustota zalidnění postupně rostla. Vytvořili zde řadu zemědělských sídel a několik rýžovnických osad podél Otavy. Na území dnešního města šlo například o osadu v Nuželicích (dnes východní okrajová část Sušice) nebo o osadu při úpatí Svatoboru. V tomto místě, které je dnes součástí areálu továrny PAP, byly nalezeny zbytky kostrového pohřebiště, které zde Slované vytvořili pravděpodobně v 10. – 11. století. Osada Sušice byla pravděpodobně založena kolem roku 790, nejstarší písemná zmínka o ní však pochází až z roku 1233.^[3] Někdy ve 12. století se území stalo součástí Bavorska pod vládou rodu Bogen. Méně jasné je, jak k tomu došlo. Některé zdroje uvádí, že král Vladislav II. věnoval území Sušice a Albrechtsriedu (Albrechtic) nově vzniklému klášteru ve Windbergu, k tomu mělo dojít roku 1142. Podle jiných zdrojů připadlo území Bavorsku po sňatku Vladislavovy vnučky Ludmily (dcery knížete Bedřicha) a Alberta III. z Bogenu (k tomu došlo v 80. či 90. letech 12. století-údaje se opět rozcházejí)^[6]. Další možností je sňatek Svatavy, dcery Vladislava I., a Fridricha von Bogen roku 1124.^[5]

Kromě zlata zvyšovala význam Sušice (za bavorské nadvlády pod názvem Schüttenhofen) i výhodná poloha na obchodní trase, později tudy vedla i tzv. Zlatá stezka.

Počátky města

Kolem roku 1257 obsadil Sušicko budoucí král Přemysl Otakar II..^[3] V následujících letech nechal u řeky vybudovat nové město. Roku 1273^[6] bylo Sušicko oficiálně připojeno zpět k Českému království a Sušice se stala královským městem. Vývoj Sušice stále pokračoval. V roce 1322 byly dokončeny hradby, které nechal zbudovat Jan Lucemburský. Ten také o 2 roky později potvrdil Sušici výsady královského města. Sušice byla po zchátrání hradu Prácheň důležitým opěrným bodem v Prácheňském kraji. Karel IV. ještě vylepšil pozici města tím, že jej zařadil mezi města, která nesmějí být zastavena nebo zcizena koruně. Roku 1356 získala Sušice mílové právo a v roce 1372 právo na vybírání mýtného. Karlův nástupce Václav IV. k tomu připojil právo na konání týdenního výročního trhu ve svátek Nanebevzetí Panny Marie.

Z 6.června 1405 pochází list, ve kterém sušičtí slibují věrnost králi a maximální podporu v rámci jeho sporů se šlechtou.

Husitské války

Sušice patřila k městům, která husitské hnutí významně podporovala. Byla součástí táborského městského svazu. Sušičtí například roku 1425 pomohli dobýt Švihov, účastnili se obléhání Plzně roku 1426, hradu Zvíkov v roce 1429 a mnoha dalších akcí.^[5] Po bitvě u Lipan se Sušice podřídila zemské jednotě. Sušičtí zástupci se pak účastnili jednání, na kterých byla přijímána kompaktáta.

Rozkvět města v 16. století

Gotický Voprchovský dům s renesančním štítem, dnes Muzeum Šumavy

Pohled na jižní stranu náměstí Svobody s nejzachovalejšími historickými domy. V pozadí kostel svatého Václava.

Sušicko ztratilo něco ze svého někdejšího významu. Bohaté zdroje drahých kovů se z větší části vyčerpaly a krajina Sušicka neposkytovala příliš dalších možností k hospodářskému využití šlechtou. Dříve významný region se v rámci království stával periferií. Sušice opakovaně vyhořela (v letech 1544, 1547, 1554, 1591, 1592, 1596).^[5] Za odepření pomoci a poslušnosti králi Ferdinandu I. přišla Sušice roku 1547 o svá privilegia (později navrácena) a statky, součástí trestu byla i vysoká pokuta. Město navíc muselo odvádět zvláštní dávky z piva a vína a až do roku 1788 na něj dohlížel královský rychtář.

Sušice však měla také velké příjmy z obchodu, což i přes výše jmenované problémy umožnilo její rozvoj. Z Bavorska byla dovážena sůl, do zahraničí na oplátku směřovalo obilí a slad., dále se vyvážel například chmel. V souvislosti s obchodem si Sušice společně s městem Klatovy vydobyla právo na zřízení svobodného skladu soli. Sklad se nacházel v budově radnice a i přes pozdější dočasné zrušení fungoval až do roku 1829.^[5] V Sušici se rovněž dařilo řemeslníkům (nejbohatší byl sladovnický cech). V roce 1571^[5] byl ve městě založen pivovar.

V roce 1568 stálo v Sušici 256^[5] domů. V 16. století byla na náměstí postavena nová radnice, která se však v původní podobě nedochovala (v roce 1707 byla zničena velkým požárem a postupem času prodělala několik přestaveb. Vznikaly i jiné stavby, byla vybudována řada nových domů a mnoho starých domů bylo upraveno do podoby vyhovující potřebám doby. Příkladem měšťanských domů z tohoto období je Voprchovský dům (dnes muzeum) a sousední Rozacínovský dům (Stará lékárna) (oba na náměstí).

Třicetiletá válka

Třicetiletá válka přinesla městu značné útrapy, ať už v podobě válečných škod, působených táhnoucími vojsky, či v důsledku nucené rekatolizace. Město se 27. září 1620^[5] dobrovolně vzdalo generálu Marradasovi, čímž si chtělo zachovat majetek, náboženskou svobodu a privilegia. Sušici bylo později skutečně téměř vše vráceno, císař však odmítl potvrdit náboženskou svobodu, a tak od roku 1625^[5] probíhala rekatolizace. Komisaři, kteří tento proces měli na starost, se však potýkali s nevolí obyvatelstva a po mnoha neúspěšných snahách přistoupili k řešení pomocí tzv. dragonády. Do každého domu byl přidělen dragoun, kterému se měšťané museli náležitým způsobem věnovat, jinak je dragoun mohl libovolně trestat. Mnoho lidí tak nakonec přestoupilo na katolickou víru, jiní naopak odešli ze země.

Ani po kapitulaci se válka městu nijak nevyhýbala. V zimě roku 1640 zde měl hlavní stan generál Octavio Piccolomini, poté zde byli Švédové a koncem války opět císařská vojska.^[5]

Vývoj po třicetileté válce

"Brána Šumavy" - umělecká plastika na zdi městské spořitelny

V souvislosti s přesuny obyvatelstva vyvolanými válkou vzrůstal počet německých obyvatel.

Nadále byla posilována katolická víra. Roku 1654 byl založen kapucínský klášter a kostel svatého Felixe. Dalším novým církevním objektem se roku 1682 stala poutní kaple svatých Andělů Strážných na kopci Stráž (tato stavba je jednou z výrazných dominant současného města).

V letech 1678 – 1681^[5] trpěl celý kraj morovou epidemií. V roce 1707 postihl město velký požár, který zničil mnoho domů, včetně původní renesanční radnice. Po celé století pak probíhala postupná obnova města. Za slezských válek a v období sedmileté války bylo v Sušici ubytováno vojsko, což představovalo další zátěž.

Hospodářský význam získává obchod se dřevem, těženým na Šumavě a dopravovaným po vodě do vnitrozemí. V oblasti prosperují papírny a sklárny. Jinak je ovšem Sušicko již skutečně okrajovou oblastí státu. Dříve výnosné dolování drahých kovů definitivně upadlo a obchodní styky s Bavorskem již také zdaleka nemají svůj původní význam. Sušice ležela mimo hlavní silnice.

19. století

Památeční plaketa věnovaná čestnému občanovi, Františku Stupkovi

Radnice s 31 m vysokou věží na náměstí Svobody

V Sušice se počátkem 19. století objevují určité snahy o podporu národního obrození (ochotnické divadlo, založené roku 1800^[5], děkan Adam Fialka, podporující výuku češtiny na školách). Josef Ambrož Gabriel, přítel J. K. Tyla, vydával Klicperovy a Tylovy hry, sepsal dějiny Sušice, stal se purkmistrem Sušice a zemským poslancem. V roce 1839^[6] založil Vojtěch Scheinost nejstarší^[7] sirkárnu na území Čech (společnost SOLO se objevuje roku 1903^[2]). Ve městě se dařilo mnoha různým řemeslům. Pořádalo se několik výročních trhů. Koncem století se zde začal zpracovávat vápenec.^[6] Vápencové lomy se nachází poblíž nejsevernějšího výběžku města, západně od Otavy. Význam měl i kožedělný průmysl. Od roku 1845 fungovala pravidelná jízdní pošta mezi Sušicí a Horažďovicemi.^[5] Od třicátých let jezdil jednou týdně dostavník do Prahy.^[5] Roku 1888^[6] bylo město napojeno na železnici.

Došlo i k proměnám ve vzhledu města. Byly zbourány městské brány a převážná část hradeb, náměstí a Pražská ulice byly vydlážděny. V roce 1832 žily ve městě téměř 4 tisíce obyvatel.^[5] V letech 1850 a 1898 byla přestavěna radnice zhruba do dnešní podoby.^[8]

Od 20. století po současnost

Pamětní deska připomínající osvobození města roku 1945 americkou armádou, na svém místě na průčelí muzea je od 22. prosince 1989^[9], za minulého režimu byla z různých důvodů odstraňována.

Počátkem 20. století žilo v Sušici již 6,5 tisíce obyvatel. V Sušici a okolí byla celá řada drobných podniků. Mezi nejvýznamnější patří SOLO Sušice a výrobce obalů PAP (od roku 1933). Po obsazení Sudet Německem zůstala Sušice vzhledem k převaze českého obyvatelstva součástí Československa (nová hranice vedla nedaleko města). V květnu 1945 bylo město osvobozeno americkou armádou. Sušice získává (i vzhledem k blízkosti šumavského národního parku) význam jako centrum turistického ruchu.

Geografie

Sušice ze silnice ve směru na Záluží. Vlevo za městem vidíme kopec Svatobor s rozhlednou a vysílačem, vpravo na kopci Stráž kapli sv. Andělů Strážných.

Sušice je druhým největším městem klatovského okresu. Nachází se asi 25 km jihovýchodně od Klatov. Druhým nejbližším větším městem jsou Strakonice vzdálené asi 28 km, vzdálenost od hranic s Německem je cca 20 km.^[10] Poměrně blízko Sušice (několik kilometrů) vede hranice CHKO Šumava a šumavského národního parku. Město se rozkládá v údolí kolem řeky Otavy v nadmořské výšce 465 m, okolo se zvedají kopce Šumavského podhůří, přesněji Svatoborské vrchoviny. Na západ od Otavy je dominantní lesnatý vrch Svatobor (845 m), na východním břehu se přímo ve městě tyčí nejvýše kopec Stráž (551 m), o něco dále od řeky pak například Žižkův vrch (619 m) či rozsáhlým lesem pokryté Kalovy (727 m). Nápadné jsou rovněž vápencové lomy na severovýchodním okraji města (dále podél toku Otavy se nachází další lomy – poblíž Rabí, Velkých Hydčic a Hejné). Větší část města se rozkládá na západním břehu Otavy a s výjimkou okraje města přiléhajícího ke Svatoboru leží víceméně v rovině. Směrem na východ od řeky se terén v Sušici zvedá. V centru města se nachází městská památková zóna, většina historických památek a obdélníkové náměstí Svobody s radnicí. Dále od centra se rozkládají oblasti sídlišť a rodinných domků. Výrazně průmyslový je severní výběžek města. Zde se nachází mimo jiné budovy a továrny výrobce zápalek Solo. Průmysl je však zastoupen i v jiných částech města. Na severu města se do Otavy vlévá říčka Ostružná.

Pověsti

Po městě často běhal duch rytíře z Rumelskirchenu a děsil měšťany výkřiky: „Hoří!“ Jednou mu statečný zvoník sebral pohřební rubáš a utekl před ním na kostelní věž. Rytíř ho pronásledoval, protože se bez pláště nemohl vrátit do hrobu. Když už zvoníka téměř dostihl, ten ze zoufalství zazvonil na poplach. Rytíř Hoří se při tomto zvuku rozpadl v prach. Zvoník pak dostal od městské rady bohatou odměnu.

Školy

V Sušici jsou 3 základní školy (ZŠ T. G. Masaryka, ZŠ v Lerchově ulici a ZŠ v Komenského ulici). Střední školy jsou v Sušici dvě, a to gymnázium se čtyřletým i osmiletým studijním cyklem a SOŠ a SOU nabízející tříleté učební obory i čtyřleté studijní obory s maturitou. Vysoké školy jsou zastoupeny konzultačním střediskem soukromé vysoké školy Bankovní institut vysoká škola, a. s.. Dále jsou v Sušici 2^[11] mateřské školy a základní umělecká škola.

Doprava

Nejbližší silnice I. třídy (silnice I/22) se městu zdaleka vyhýbá, ze Sušice vedou pouze silnice II. třídy (II/169, II/171 a II/187). Železnice protíná severní cíp města. V jednom směru vede do Klatov, ve druhém do Horažďovic. Městskou dopravu zajišťují autobusy. Město má pravidelné autobusové spojení s okolím, mimo jiné i s Prahou.

Pamětihodnosti

• Pivovar
• Radnice na náměstí Svobody
• Kostel sv. Václava
• Kaple svatého Jana Nepomuckého
• Hospoda Bouchalka
• Vodní mlýn
• Židovský hřbitov
• Kapucínský klášter
• Kašna na náměstí Svobody
• Děkanství, muzeum na náměstí Svobody
• Kaplička Nejsvětější Trojice
• Boží muka
• Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Kaple svatých Andělů Strážných
• Kaple svatého Rocha
• Kaplička

Části města

• Albrechtice
• Červené Dvorce
• Divišov
• Dolní Staňkov
• Humpolec
• Chmelná
• Milčice
• Nuzerov
• Rok
• Stráž
• Sušice (Sušice I)
• Sušice-Dolní Předměstí (Sušice II)
• Sušice-Horní Předměstí (Sušice III)
• Volšovy
• Vrabcov
• Záluží

Partnerská města

Sušice je od 13. května 2004 členem sdružení měst jednotlivých zemí Evropské unie, Douzelage. Následující výčet^[12] uvádí partnerská města, která nejsou členy této skupiny, a partnerská města, se kterými navázala Sušice partnerské vztahy ještě před svým vstupem do Douzelage.

• Uetendorf, Švýcarsko (od 21. srpna 1994)
• Bad Kötzting, Německo (od 6. října 1995; člen Douzelage)
• Sherborne, Anglie (od 30. dubna 2001; člen Douzelage)
• Wenzenbach, Německo (od 28. dubna 2004)
• Århus, Dánsko

Odkazy

Reference

1. ↑ http://cestovani.idnes.cz/za-duchy-starych-keltu-v-okoli-kasperskych-hor-flj-/igsvet.asp?c=981019_101817_cestovani_luk
2. ↑ ^{2,0 2,1} http://www.solosirkarna.cz/solo-sirkarna
3. ↑ ^{3,0 3,1 3,2} http://www.sumavanet.cz/susice/fr.asp?tab=snet&id=1255
4. ↑ http://www.archeolog.cz/lokalita/pz-albrechtice-01/5
5. ↑ ^{5,00 5,01 5,02 5,03 5,04 5,05 5,06 5,07 5,08 5,09 5,10 5,11 5,12 5,13 5,14} http://www.sumavanet.cz/susice/fr.asp?tab=snet&id=560
6. ↑ ^{6,0 6,1 6,2 6,3 6,4} http://www.retour.cz/mesta/susice/historie.htm
7. ↑ http://pamatky.xf.cz/Susice/index.htm
8. ↑ http://www.sumavanet.cz/susice/fr.asp?tab=snet&id=1257&burl=
9. ↑ http://www.sumavanet.cz/susice/fr.asp?tab=snet&id=263&burl=
10. ↑ vzdálenosti vzdušnou čarou, měřeno na www.mapy.cz
11. ↑ http://www.douzelage.org/index.php?id=164
12. ↑ http://www.sumavanet.cz/susice/fr.asp?tab=snet&id=1307

Externí odkazy

• Oficiální stránky města
• Sušický kulturní zpravodaj

Literatura

• LISICKÁ, Helena. Zrcadlo starých časů. Praha: Albatros, 1986.