Michele Alboreto

Z Multimediaexpo.cz

Michele Alboreto (* 23. prosince 1956, Milán, † 25. dubna 2001, Lausitzring) byl italský závodník, který jezdil v sezónách 1981 až 1994 v týmech Formule 1 – Tyrrell, Ferrari, Larrousse, Arrows, Footwork, BMS Scuderia Italia a Minardi.

Obsah 1 Biografie 2 Formule 1 2.1 Tyrrell 2.1.1 1981 2.1.2 1982: První vítězství 2.1.3 1983 2.2 Scuderia Ferrari 2.3 Další sezony ve Formuli 1 3 Kariéra po formuli 1 4 Kompletní výsledky ve F1 4.1 Výsledky z ostatních kategorií automobilového sportu 4.2 Výsledky ze závodu 24 hodin Le Mans

Biografie

Nejprve studoval design, a závodit začal v roce 1976 (v devatanácti letech) ve vlastnoručně navrženém autě – nazval jej CMR a jezdil s ním v sérii Formula Monza, ale bez výraznějších úspěchů. V roce 1978 se přesunul do Formule 3. Jeho výsledky vzbudily ohlas u šéfů velkých týmů F3 a Alboreto dostal nabídku od Paola Pavanella, šéfa týmu Euroracing, která zahrnovala účast v kompletním mistrovství Itálie a Evropy F3. Některé závody mistrovství Evropy se navíc jezdily před Velkými cenami, tak jako dnes závody GP2.

Alboreto se však v roce 1979 uvedl haváriemi: v Monaku před kasinem se srazil s Andreou de Cesarisem, v Zeltwegu vytlačil z trati Piercarla Ghinzaniho. Jenže naproti tomu nasbíral 19 bodů a v Zolderu a Perguse dojel druhý. V italském mistrovství mu patřila druhá příčka.

Na začátku roku 1980 Michele prohlásil že udělá vše proto, aby získal titul mistra Evropy F3. Nakonec to dokázal, po velkém boji s Thierry Boutsenem. Když zvítězil na Österreichringu, v La Chartre, v Kasselu-Calden a před domácím publikem v Monze. Ve stejném roce začal také jezdit vytrvalostní závody sportovních vozů na Lancii.

Další rok závodil v mistrovství Evropy Formule 2, v týmu Minardi. Zvítězil v Misanu. Jeho kariéra ve F2 však byla kratičká. Najednou se totiž na scéně objevil známý hledač talentů Ken Tyrrell. Ten totiž sháněl pro svůj tým F1 náhradu za Argentince Zunina, kterého pro nepřesvědčivé výkony vyhodil. Alboreto se tak stal v Tyrrellu stájovým kolegou Američana Eddieho Cheevera.

Formule 1

Tyrrell

1981

První necelý rok ve F1 byl zkušební. Při debutu v Imole skončil po kolizi s Beppe Gabbianim na Oselle. Ve Španělsku a v Německu se nekvalifikoval, ovšem v úzkých uličkách monackého knížectví se ocitl na sedmém místě – ale pak došlo opět k tradiční kolizi, tentokrát s Brunem Giacomellim. Na konci roku neměl Michele na svém kontě ani bod. Spravil si chuť v MS sportovních prototypů, vyhrál na Lancii šestihodinovku ve Watkins Glen, partnerem mu byl Riccardo Patrese.

1982: První vítězství

Eddie Cheever odešel k Ligieru a na jeho místo přišel Slim Borgudd. Ovšem ten moc nedokázal, takže Ken Tyrrell angažoval mistra Evropy F2 z roku 1980 Briana Hentona jako stájovou dvojku. Michele byl totiž jedničkou. Ukázal, že je tohoto postavení hoden, neboť hned v prvním závodě sezóny, Grand Prix Jižní Afriky, dorazil do cíle na sedmém místě. V Riu se pak konečně dočkal prvního bodu kariéry. Ale po závodě byli diskvalifikováni Piquet a Rosberg, kteří použili trik s vodními nádržemi, ze kterých se během závodu vypouštěla voda, oficiálně označená jako chladicí, a tudíž klesala hmotnost vozu. Michele tedy skončil čtvrtý. Čtvrté místo zopakoval i v Long Beach.

V Imole, památném závodě, který bojkotovala většina týmu organizace FOCA, jezdil dlouho na pátém místě, za oběma Ferrari a Renaulty. Prost i Arnoux ale skončili pro poruchy turbomotorů a Alboreto skončil na 3. místě. V tréninku na velkou cenu Belgie zahynul Gilles Villeneuve – a Enzo Ferrari chtěl do svého týmu Itala. Ken Tyrrell byl však proti, trval na dodržení tříletého kontraktu. Alboreto tedy zůstal v týmu Tyrrell a získal bod ve Francii, další tři v Německu a bodoval i na svém oblíbeném okruhu v Monze, dojel pátý.

Rok 1982 skončil velkým triumfem. Grand Prix západního pobřeží USA se jela v Las Vegas, na parkovišti hotelu Cesar's Palace. Třetí místo v kvalifikaci za oběma Renaulty ještě nic neznamenalo, po brilantním výkonu Michele projíždí cílem s téměř půlminutovým náskokem před Johnem Watsonem jako první. Již tak tučné bodové konto se rozrostlo o 9 bodů na 25, což znamenalo sedmou příčku v celkové klasifikaci šampionátu.

Dařilo se mu i ve sportovních vozech: pokračoval v továrním týmu Lancia, vyhrál tři závody: 6 h Silverstone a 1000 km Nürburgringu s Patresem, v Mugellu s Piercarlem Ghinzanim.

1983

Do svého třetího roku u Tyrrella vstupoval Michele s nadějí. Ovšem oproti sílící nadvládě turbomotorů, na které přešly během roku i týmy McLaren a Williams, se nedalo celkem nic dělat. Přesto dokázal nemožné, v Detroitu vyhrál svou druhou Grand Prix. Kdo tehdy mohl tušit, že je to definitivně poslední vítězství týmu Tyrrell ve F1? Bylo to také poslední vítězství legendárního motoru Ford Cosworth DFV. Skončila jedna éra, dalších skoro šest let vítězily jen monoposty poháněné přeplňovanými motory.

Scuderia Ferrari

Na konci roku 1983 Alboretovi končí u Tyrrellu smlouva a může tak přestoupit do Ferrari. Enzo Ferrari podlehl tlaku tisku a fanoušků a angažoval znovu po dvanácti letech do týmu Itala, tím předchozím byl Arturo Merzario.

Alboreto vyhrál v roce 1984 v Belgii, potom však přišlo několik poruch motoru. Na konci sezóny ovšem už jezdil v oslnivé formě, v Itálii a v |Grand Prix Evropy druhý, v Rakousku třetí. V celkové klasifikaci MS skončil čtvrtý, ale v roce 1985 již bojoval o titul mistra světa. Vyhrál v Kanadě a v Německu, ale Alainu Prostovi nakonec podlehl, hlavně díky ztrátě spolehlivosti vozu v poslední třetině sezóny. V Monaku ale zajel jeden z nejlepších závodů své kariéry. Prost ho sice porazil, ale absolvoval jen jednu zastávku v boxech, kdežto Alboreto tři.

Rok 1986 byl soubojem Williamsů, Prosta na McLarenu a Senny na Lotusu. Alboreto ani jeho stájový kolega Stefan Johansson neměli šanci. Tým prožíval krizi, nová auta byla nespolehlivá. Nejlepším výsledkem bylo druhé místo v Rakousku.

Rok 1987 byl o něco lepší, Alboreto byl ale zastíněn novým týmovým kolegou Gerhadem Bergerem. Dvě třetí místa z Imoly a Monte Carla vystřídala série osmi technických poruch. Gerhard Berger vyhrál závěrečné dva závody v Japonsku a Austrálii, v Adelaide slavilo Ferrari double. Nedostižné McLareny MP4/4 se Sennou a Prostem opanovaly ročník 1988, ovšem když Senna odstoupil v Monze po kolizi se Schlesserem, rudé vozy z Maranella triumfovaly v pořadí Berger-Alboreto.

Další sezony ve Formuli 1

Na Alboretovo místo u Ferrari nastoupil Nigel Mansell a Michele po pěti letech z Maranella odešel. Jednal s Williamsem, ale k podpisu smlouvy nedošlo. Nakonec se vrátil k Tyrrellu. Tým byl od začátku sezóny 1989 bez sponzorů. Podceňovaný typ 018 v Alboreteho rukou končí třetí v Mexiku. V létě se konečně Kenu Tyrrellovi podařilo sehnat sponzory, zejména cigaretovou značku Camel. Michele však ve stejně době prodloužil svou smlouvu s Marlborem, a tak musel z týmu odejít a byl nahrazen mladým Francouzem Alesim. Dva závody vynechal, pro zbytek roku jej angažoval Gerard Larrousse do svého týmu. Jeho Loly LC89 poháněné motory Lamborghini však na žádný velký úspěch neměly a Michele se během třičtvrtě roku propadl z favorizovaného týmu Ferrari, do stáje, která zápasila o holou kvalifikaci do závodů.

Pro další rok podepsal smlouvu s týmem Arrows – tehdy už sponzorovaný japonským Footworkem. Auta však příliš konkurenceschopná nebyla. Co však následovalo o rok později, kdy podvozky už nesly jméno japonské firmy, to byla hotová katastrofa. Tovární dvanáctiválce Porsche byly vyměněny za Cosworthy, ale ničemu to nepomohlo. Bývalý vicemistr světa nezískal za dva roky ani bod.

V roce 1992 však u Footworku zůstal. Vybojoval v úvodu sezóny pět bodů, ale pak skončil šestkrát, z toho čtyřikrát za sebou na prvním nebodovaném, sedmém místě. Nakonec přidal ještě jeden bod z Estorilu.

Pro sezonu 1993 Alboreto podepsal s italským týmem BMS Scuderia Italia, který používal podvozky Lola s motory Ferrari. Tato kombinace byla však nejhorším vozem šampionátu, nejlepším výsledkem jezdce byla dvě jedenáctá místa z Velkých cen Brazílie a Evropy. Po skončení sezóny se tým sloučil s Minardi a Alboreto se ocitá ve stáji z Faenzy. V Monaku získává poslední bod své kariéry a Grand Prix Austrálie 1994 je jeho posledním závodem ve formuli 1.

Kariéra po formuli 1

Odchází do seriálu DTM/ITC ale s Alfou Romeo 155 se mu nedaří. Za oceánem v USA v nově vzniknuvším seriálu IRL je to již o něčem jiném, Michele dokonce startuje v roce 1996 v závodě 500 mil v Indianapolis, ale odpadá. Na začátku roku 1997 přestává závodit s monosposty a vrací se k závodům sportovních prototypů. Nastupuje ke slavnému závodu 24 hodin Le Mans. Vůz TWR WSC95 s motorem Porsche zvítězil už rok předtím. Posádka Michele Alboreto-Stefan Johansson-Tom Kristensen vítězství tohoto vozu zopakovala i v roce 1997.

Michele toužil vyhrát Le Mans znovu. V roce 1999 je angažován továrním týmem Audi, pro americký vytrvalostní seriál ALMS, kde se mu jako tradičně daří.

Audi s ním počítá pro 24 hodin Le Mans 2001. Do cesty se ale již čtyřiačtyřicetiletému Italovi staví sám Osud: 25. dubna 2001 testuje nové Audi R8 na německém okruhu Lausitzring. Na voze však praská pneumatika a následná havárie končí nejen Micheleho kariéru, ale bohužel i jeho život.

Kompletní výsledky ve F1

(Legenda, tučně vyznačené závody znamenají zisk pole position, kurzívou nejrychlejší kola)

Rok	Tým	Šasi	Motor	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10	11	12	13	14	15	16	Umístění	Body
1981	Tyrrell Racing Team	Tyrrell 010	Ford Cosworth DFV 3.0 V8	USW	BRA	ARG	SMR Ret	BEL 12	MON Ret	ESP DNQ	FRA 16	GBR Ret	GER DNQ	AUT Ret						-	0
		Tyrrell 011													NED 9	ITA Ret	CAN 11	LVS 13
1982	Team Tyrrell	Tyrrell 011	Ford Cosworth DFV 3.0 V8	RSA 7	BRA 4	USW 4	SMR 3	BEL Ret	MON 10	USE Ret	CAN Ret	NED 7	GBR NC	FRA 6	GER 4	AUT Ret	SUI 7	ITA 5	LVS 1	8. místo	25
1983	Benetton Tyrrell Team	Tyrrell 011	Ford Cosworth DFY 3.0 V8	BRA Ret	USW 9	FRA 8	SMR Ret	MON Ret	BEL 14	USE 1	CAN 8	GBR 13	GER Ret	AUT Ret						12. místo	10
		Tyrrell 012													NED 6	ITA Ret	EUR Ret	RSA Ret
1984	Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari 126C4	Ferrari 031 1.5 V6 Turbo	BRA Ret	RSA 11	BEL 1	SMR Ret	FRA Ret	MON 6	CAN Ret	USE Ret	USA Ret	GBR 5	GER Ret	AUT 3	NED Ret	ITA 2	EUR 2	POR 4	4. místo	30,5
1985	Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari 156/85	Ferrari 031 1.5 V6 Turbo	BRA 2	POR 2	SMR Ret	MON 2	CAN 1	USA 3	FRA Ret	GBR 2	GER 1	AUT 3	NED 4	ITA 13	BEL Ret	EUR Ret	RSA Ret	AUS Ret	2. místo	53
1986	Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari F186	Ferrari 032 1.5 V6 Turbo	BRA Ret	ESP Ret	SMR 10	MON Ret	BEL 4	CAN 8	USA 4	FRA 8	GBR Ret	GER Ret	HUN Ret	AUT 2	ITA Ret	POR 5	MEX Ret	AUS Ret	9. místo	14
1987	Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari F187	Ferrari 033D 1.5 V6 Turbo	BRA 8	SMR 3	BEL Ret	MON 3	USA Ret	FRA Ret	GBR Ret	GER Ret	HUN Ret	AUT Ret	ITA Ret	POR Ret	ESP 15	MEX Ret	JPN 4	AUS 2	7. místo	17
1988	Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari F187/88C	Ferrari 033E 1.5 V6 Turbo	BRA 5	SMR 18	MON 3	MEX 4	CAN Ret	USA Ret	FRA 3	GBR 17	GER 4	HUN Ret	BEL Ret	ITA 2	POR 5	ESP Ret	JPN 11	AUS Ret	5. místo	24
1989	Tyrrell Racing Organisation	Tyrrell 017B	Ford Cosworth DFR (L&P) 3.5 V8	BRA 10																11th	6
		Tyrrell 018			SMR DNQ	MON 5	MEX 3	USA Ret	CAN Ret	FRA	GBR
	Equipe Larrousse	Lola LC89	Lamborghini 3512 3.5 V12									GER Ret	HUN Ret	BEL Ret	ITA Ret	POR 11	ESP DNPQ	JPN DNQ	AUS DNPQ
1990	Footwork Arrows Racing	Arrows A11B	Ford Cosworth DFR (Hart) 3.5 V8	USA 10	BRA Ret	SMR DNQ	MON DNQ	CAN Ret	MEX 17	FRA 10	GBR Ret	GER Ret	HUN 12	BEL 13	ITA 12	POR 9	ESP 10	JPN Ret	AUS DNQ	-	0
1991	Footwork Grand Prix International	Footwork A11C	Porsche 3.5 V12	USA Ret	BRA DNQ	SMR DNQ														-	0
		Footwork FA12					MON Ret	CAN Ret	MEX Ret
			Ford Cosworth DFR (Hart) 3.5 V8							FRA Ret	GBR Ret	GER DNQ	HUN DNQ	BEL DNPQ	ITA DNQ	POR 15	ESP Ret	JPN DNQ	AUS 13
1992	Footwork Grand Prix International	Footwork FA13	Mugen-Honda MF-351H 3.5 V10	RSA 10	MEX 13	BRA 6	ESP 5	SMR 5	MON 7	CAN 7	FRA 7	GBR 7	GER 9	HUN 7	BEL Ret	ITA 7	POR 6	JPN 15	AUS Ret	10. místo	6
1993	BMS Scuderia Italia SpA	Lola T93/30 BMS	Ferrari 040 (E1 A-92) 3.5 V12	RSA Ret	BRA 11	EUR 11	SMR DNQ	ESP DNQ	MON Ret	CAN DNQ	FRA DNQ	GBR DNQ	GER 16	HUN Ret	BEL 14	ITA Ret	POR Ret	JPN	AUS	-	0
1994	Minardi Scuderia Italia	Minardi M193B	Ford Cosworth HB7 3.5 V8	BRA Ret	PAC Ret	SMR Ret	MON 6	ESP Ret												24. místo	1
		Minardi M194							CAN 11	FRA Ret	GBR Ret	GER Ret	HUN 7	BEL 9	ITA Ret	POR 13	EUR 14	JPN Ret	AUS Ret

Výsledky z ostatních kategorií automobilového sportu

Sezóna	Série	Tým	Vůz	Závody	Vítězství	Pole position	Podium	Body	Konečné umístění
1979	Formule 3 (Itálie)	Euroracing	March 793-Alfa Romeo, March 793-Toyota		3			47	2. místo
	Formule 3 (Evropa)	Euroracing	March 793-Toyota	6	0	2	2	19	6. místo
1980	Formule 3 (Itálie)	Euroracing	March 803-Alfa Romeo, March 803B-Alfa Romeo		1		4	25	3. místo
	Formule 3 (Evropa)	Euroracing	March 803-Alfa Romeo	14	4	3	8	60	1. místo
	Formule 3 (V. Británie)	Euroracing	March 803B-Alfa Romeo	1	0	0	0	4	13. místo
1981	Formule 2 (Evropa)	Minardi Team	Minardi Fly 281-BMW	10	1	1	2	13	8. místo
1995	DTM	Schübel Engineering/Alfa Corse 2	Alfa Romeo 155 V6 TI	13	0	0	0	22	4. místo
	ITCC	Schübel Engineering/Alfa Corse 2	Alfa Romeo 155 V6 TI	7	0	0	0	0	-
1996	IRL	Team Scandia/Simon Racing		3	0	0	0	189	11. místo
1997	IRL	Team Scandia		2	0	0	1	62	32. místo
1999	ALMS Prototype	Audi Sport/Joest Racing	Audi R8R	1	0	0	1	24	43. místo
2001	ALMS LMP900	Audi Sport North America	Audi R8					31	20. místo

Výsledky ze závodu 24 hodin Le Mans

Rok	Kategorie	Tým	Vůz	Spolujezdci	Umístění
1996	LMP1	Joest Racing	TWR Porsche WSC-95	Pierluigi Martini, Didier Theys	nedokončil
1997	LMP	Joest Racing	TWR Porsche WSC-95	Stefan Johansson, Tom Kristensen	1. místo (1. absolutně)
1998	LMP1	Joest Racing	Porsche LMP1-98	Stefan Johansson, Yannick Dalmas	nedokončil
1999	LMP	Audi Sport Team Joest	Audi R8R	Rinaldo Capello, Laurent Aïello	4. místo (4. absolutně)
2000	LMP900	Audi Sport Team Joest	Audi R8	Christian Abt, Rinaldo Capello	3. místo (3. absolutně)

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii