Skorošice

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 18. 11. 2013, 09:19; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


Obec Skorošice se nachází v okrese Jeseník, kraj Olomoucký. Ke dni 3. 7. 2006 zde žilo 780 obyvatel.

Obsah

Historie

První uváděná písemná zmínka o obci z roku 1284 (pod názvem "Wsdarch") není jistá. Pravděpodobný lokátor vsi jménem Skoroš je rovněž zmiňován dříve, v letech 1268-1271, ale v souvislosti s jinými vesnicemi. Spolehlivě se o Skorošicích hovoří až roku 1305 (tehdy se psaly "Scoronsdorph", později též "Goransdorf", z čehož nakonec vzniklo německé Gurschdorf). V každém případě je jejich vznik možné spojit s kolonizační aktivitou vratislavských biskupů na Jesenicku v 13. století. V době první zmínky zde již byl značný počet polností (60 lánů), zákupní fojtství a kostel; z té doby pochází i zbytky drobného opevnění nad vsí. Zpočátku patřily přímo biskupovi, ale brzy se dostaly k panství hradu Frýdberka. To patřilo v polovině 14. století loupeživým rytířům bratřím Hynkovi a Václavovi Haugvicům, od nichž je nakonec roku 1358 vykoupil vratislavský biskup. K tomuto panství se sídlem ve Frýdberku (dnešní Žulové) pak Skorošice patřily až do konce patrimoniální správy roku 1850. V 15. století Skorošice částečně zpustly, brzy se všek opět zalidnily a byly největší vesnicí frýdberského panství. Vznikla zde sklárna a u ní dvůr povýšený na svobodný statek, ten však byl brzy rozparcelován. Ve druhé polovině se také poprvé zmiňuje rozlišování Dolních a Horních Skorošic, i když hlavní rozvoj osídlení Horních Skorošic spadá do 17. století. V 16. století byli obyvatelé luteráni a roku 1599 je připomínán ženatý farář Bartholomäus Rassmann (s ohledem na jiné případy v okolí však jeho manželský stav nemuselo nutně znamenat nekatolictví). Nejpozději tehdy zde existovala i škola. Za třicetileté války trpěly Skorošice válečným pleněním, požáry a morem, zřejmě však přinejmenším kostel a fara byly poničeny méně, neboť ze zdejší farnosti byly spravovány i Žulová, Vápenná, Uhelná a Vlčice. Navíc sem bylo z Javorníku přeloženo římskokatolické arcikněžství, v té době jediné na Jesenicku. To zde zůstalo až do roku 1755, kdy z něj byly v rámci reorganizace církevní správy po rozdělení Slezska vytvořena arcikněžství na Jánském Vrchu a ve Frývaldově (Jeseníku). Naopak zdejší fojtství ztrácelo na významu, zvláště ve srovnání s majetkovým postavením fojta v některých okolních vesnicích. V roce 1713 řádil ve Skorošicích mor. V 18. a 19. století se obyvatelstvo vedle zemědělství (specialitou bylo zdejší ovocnářství) živilo také domáckým přadláctvím. Zvláště když obchod s přízí začala provozovat podnikavá rodina Latzelů, staly se Skorošice jeho regionálním střediskem. Kromě toho zde byla významná výroba potaše (roku 1836 šest potašoven) a bělidlo. Roku 1833 shořel farní kostel sv. Martina i s farou a musel být postaven nový (dokončen r. 1844). Již v 18. století se jako v jednom z prvních míst na Jesenicku objevilo později tak charakteristické kamenické zpracovávání žuly získávané z místního lomu Hadcov (lom byl uzavřen roku 1978). V meziválečném období pracovala značná část obyvatel v průmyslu v blízké Žulové. Žulu ze Skorošických lomů zpracovávaly firmy z okolních obcí. V samotných Skorošicích byla pila na dřevo z místních lesů. Po druhé světové válce o odsunu německých obyvatel se znovuosídlení Skorošic vleklo a jiné aktivity než zemědělství a lámání kamene prakticky zanikly (lihovar zrušen roku 1948). Obec poklesla na významu a má nyní jen asi třetinu předválečného počtu obyvatel. V roce 1949 byla ke Skorošicím připojena obec Petrovice a roku 1960 obec Tomíkovice. K 1. lednu 1976 byly Skorošice i s připojenými Petrovicemi a Tomíkovicemi přičleněny k obci Žulová. 23. listopadu 1990 se opět osamostatnily, tentokrát však bez Tomíkovic. Osada Sedmlánů (dříve též Sedm Lánů, něm. Siebenhuben) byla založena roku 1565 rozdělením panského dvora. Nachází se na katastru Dolních Skorošic, 2,5 km severozápadně od nich, na cestě ze Žulové přes Vlčice do Javorníka. Protéká jimi Petrovický potok a nad nimi je Lánský vrch a Kaní hora. Sedmlánů mělo roku 1836 10 domů a 56 obyvatel, roku 1930 14 domů a 75 (německých a římskokatolických) obyvatel. Roku 2001 zde žilo ve 4 domech 12 obyvatel. Jižně od (Horních) Skorošic mezi vrchy Chlum a Ostrý se nacházela osada Kamenné (též Kamenná nebo Kamenička, něm. Steingrund). Byla založena krátce před rokem 1692 jako především dřevařská ves. Přestože byla natolik chudá, že byla osvobozena od robot, vznikly zde postupně mlýn (r. 1723), kaple (r. 1816), škola (r. 1837) a potašovna. Roku 1836 zde bylo 36 vesměs dřevěných domů s 281 obyvateli, roku 1930 zde žilo 209 obyvatel - Němců a katolíků - v 44 domech. Po odsunu původních německých obyvatel po II. světové válce obec nebyla dosídlena (roku 1950 zde bylo napočteno 46 domů, ale jen 25 obyvatel) a nakonec bylo rozhodnuto o její likvidaci, kterou provedla ženijní vojska roku 1961. Ke Skorošicím patří rovněž osada Nýznerov (něm. Niesnersberg), roztroušená v údolí Stříbrného potoka jižně od Žulové. Tato oblast se uvádí nejdříve jako Glaseberg (Skelná hora) a Glasegrund (Skelný důl), snad zde tedy existovala sklárna. Samotná osada však byla založena až roku 1785 na pozemcích rytířského fojství ve Vápenné a nazývala se podle fojta Franze Niessnera. Osídlení se však brzy rozrostlo na území vratislavského biskupství patřící k Žulové a už roku 1811 měly obě části společné číslování. Roku 1836 zde již bylo 51 domků, 332 obyvatel a potašovna. I nadále však byl Nýznerov rozdělen (v roce 1930 měla vápenská část 52 domů a 304 obyvatel, žulovská jen 2 domy a 14 obyvatel). V roce 1949 byla část Nýznerova patřící k Vápenné (též zvaná Nýznerov 1. díl) přičleněna ke Skorošicím, před rokem 1965 pak i žulovská část (též zvaná Nýznerov 2. díl). Za první republiky zde byla postavena poměrně významná vodní elektrárna. Ve II. světové války byl v Nýznerově pracovní tábor zejména pro sovětské zajatce; je zde jejich hrob a památník. Turistickým cílem je Nýznerov především díky Nýznerovským vodopádům. Je zde rovněž soukromá obora s chovem muflonů a daňků.

Správní vývoj[1]

1848 vévodství slezské, kraj opavský, Nisské knížectví, panství Frýdberk

  • od 1. ledna 1850 do roku 1855 vévodství slezské, politický okres Frývaldov, soudní okres Vidnava,
  • od roku 1855 do roku 1868 vévodství slezské, smíšený okres Vidnava,
  • od roku 1868 do 30. listopadu 1928 vévodství slezské / země slezská, politický okres Frývaldov, soudní okres Vidnava
  • od 1. prosince 1928 do 31. ledna 1949 země moravskoslezská, politický okres Frývaldov (od 1947 Jeseník), soudní okres Vidnava
kromě: (20. listopad) 1938-1945 říšská župa Sudety / Reichsgau Sudetenland, vládní obvod Opava / Regierungsbezirk Troppau, Landkreis Freiwaldau, Amtsgericht Weidenau

Vývoj počtu obyvatel[2]

Celá obec Skorošice

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 2941 2912 2811 2781 2691 2699 2775[p 1] 971 907 863 785 820 797[p 2]
  1. ↑ z toho: 14 Čechoslováků, 2744 Němců; 2768 řím. kat., 3 evang., 4 bez vyzn.
  2. ↑ z toho: 680 Čechů, Moravanů a Slezanů, 59 Slováků, 42 Němců; 273 řím. kat., 2 čsl. hus., 22 evang., 1 pravosl., 390 bez vyzn.

Část obce Skorošice (včetně Kamenného, Sedmlánů a Nýznerova)

Rok 1836 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 2177[p 1] 2234 2200 2130 2099 2045 2047 2152[p 2][p 3] 857 766 716 684 740 732[p 4]
  1. ↑ bez Nýznerova, z toho: Skorošice 1777, Kamenné 281, Sedmlánů 59
  2. ↑ z toho: 8 Čechoslováků, 2129 Němců; 2145 řím. kat., 3 evang., 4 bez vyzn.
  3. ↑ z toho: Skorošice 1564 (Dolní Skorošice 873, Horní Skorošice 691), Kamenné 209, Sedmlánů 75, Nýznerov 304
  4. ↑ z toho: Dolní Skorošice 438, Horní Skorošice 94, Kamenné 0, Sedmlánů 12, Nýznerov 188 (dolnoskorošický díl 143, hornoskorošický díl 45)

Kamenné

Rok 1836 1900 1921 1930 1950 od 1961
Počet obyvatel 281 218 188 209 25 0

Církevní správa

Z hlediska římskokatolické církevní správy spadají Skorošice do farnosti Skorošice, která patří do děkanátu Jeseník diecéze ostravsko-opavské[3]. Farnost je administrována excurrendo z Bílé Vody. Evangeličtí věřící patří k farnímu sboru v Javorníku. Věřící Československé církve husitské patří k náboženské obci v Jeseníku, kde se nachází rovněž farnost pro pravoslavné věřící.

Členění obce

Části obce

Základní sídelní jednotky

  • Dolní Skorošice
  • Horní Skorošice
  • Nýznerov
  • Nýznerov-jih
  • Petrovice
  • Sedmlánů

Katastrální území

  • Dolní Skorošice (930,30 ha)
  • Horní Skorošice (2607,86 ha)
  • Petrovice u Skorošic (1112,98 ha)

Název

  • Česky Petrovice, německy Petersdorf.
  • Česky Skorošice, německy Gurschdorf.
    • Česky Dolní Skorošice, německy Nieder Gurschdorf.
    • Česky Horní Skorošice, německy Ober Gurschdorf.
    • Česky Nýznerov (1880 Niesnersberk), německy Niesnersberg (1869-1890 Niessnersberg).
    • Česky Sedmlánů (1880 Sedm Lánů), německy Siebenhuben.

Reference

  1. ↑ Dan Gawrecki a spol. Dějiny Českého Slezska, Opava 2003
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, Praha 2005, I. díl, s. 650-651; Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské, Praha 1935, s. 35; http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce; Statistický lexikon obcí České republiky, Ottovo nakladatelství s.r.o., Praha 2005, s. 976-977
  3. ↑ Zdeněk Boháč, Atlas církevních dějin českých zemí 1918-1999, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 1999


Petrovice | Skorošice


  Města a obce okresu Jeseník  

Bělá pod Pradědem • Bernartice • Bílá Voda • Černá Voda • Česká Ves • Hradec-Nová Ves • Javorník • Jeseník • Kobylá nad Vidnavkou • Lipová-lázně • Mikulovice • Ostružná • Písečná • Skorošice • Stará Červená Voda • Supíkovice • Uhelná • Vápenná • Velká Kraš • Velké Kunětice • Vidnava • Vlčice • Zlaté Hory • Žulová

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Skoro%C5%A1ice“